Plán dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu 2021-2027

Dokumentace oblastí s významným povodňovým rizikem

Ke stažení

II. UŽÍVÁNÍ VOD A DOPADY LIDSKÉ ČINNOSTI NA STAV VOD

Užívání vod obecně představuje antropogenní faktor, jenž významně ovlivňuje stav vod, a to jak v množství, tak v kvalitě.

V této kapitole je užívání vod hodnoceno zvlášť pro vody povrchové a zvlášť pro vody podzemní. Text kapitoly se zaměřuje na významná užívání vod a určení významných vlivů, které mohou způsobovat nedosažení dobrého stavu vod.

Pro jednotlivá užívání vod jsou naznačeny trendy vývoje do roku 2027 včetně zhodnocení očekávaných dopadů dlouhodobých scénářů klimatické změny.

II.1. Povrchové vody

V přehledu užívání povrchových vod jsou uvedeny všechny antropogenní vlivy, které mohou mít dopad na stav vodních útvarů. Všechny vlivy uvedené v této kapitole mohou být potenciálně významné. Výběr významných vlivů, včetně postupu jejich stanovení dle Metodiky určení významnosti vlivů (VRV, květen 2018), je pak uveden v kapitole II.1.2. Identifikace významných vlivů.

Povrchovými vodami jsou podle dikce zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Povrchové vody jsou využívány k různým účelům. Především je voda odebíraná k jejímu dalšímu využití a následně dochází k jejímu odvádění ve formě odpadních vod, které jsou (většinou po vyčištění) vypouštěny z obcí, měst, průmyslových podniků a jiných objektů a zařízení a tím mohou nepříznivě ovlivnit jakost povrchových vod. Antropogenní vlivy na povrchové vody se člení následujícím způsobem:

Bodové zdroje znečištění vod: Čistírny odpadních vod (ČOV) – komunálních odpadních vod, průmyslových odpadních vod, další bodové zdroje (malá sídla), ostatní specifické bodové zdroje znečištění.
Plošné a difúzní zdroje znečištění vod: Splachy a odtoky z urbanizovaných území, zemědělství, dopravy a dopravní infrastruktury, brownfields, septiků, atmosférická depozice a ostatní specifické zdroje znečištění.
Odběry vody: Pro potřeby zásobování obyvatel pitnou vodou, pro průmyslovou výrobu, pro chlazení energetických zdrojů, pro výrobu elektrické energie, pro zavlažování v zemědělství, pro lomy, doly a ostatní specifická užívání vody.
Regulace vodních toků a morfologické změny koryt vodních toků: Příčné překážky, vodní nádrže, úpravy (regulace) vodních toků a jejich údržba, podpora zemědělské produkce (např. zavlažování) a podpora produkce ryb (např. rybníkářství).
Ovlivnění hydrologického režimu vodních toků vodními díly a povolenými užíváními vody, kterými dochází např. ke změnám hydrologického, teplotního a splaveninového režimu vodních toků. To se nejvýznamněji projevuje zejména pod vodními elektrárnami se špičkovým režimem provozu.

II.1.1. Užívání povrchových vod

II.1.1.1. Zdroje znečištění

II.1.1.1.1. Bodové zdroje znečištění

Vypouštění odpadních vod do vod povrchových – řek a potoků – z bodových zdrojů znečištění, tj. soustředěné vypouštění odpadních vod (z městských, obecních a průmyslových čistíren odpadních vod, apod.) představuje významný vliv na kvalitu vody. Podle původu odpadních vod lze jejich vypouštění rozdělit na vypouštění komunální, průmyslové (potravinářský, zpracovatelský a jiný), ze zemědělství a vypouštění ostatní (důlní vody, energetika, rybníkářství a jiné). Samostatnou kategorii představuje havarijní znečištění povrchových vod.

Legislativní rámec pro povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových tvoří zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, a především nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, dále pak vyhláška MZe č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci, a vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy.

Za bodové zdroje znečištění jsou pro zpracování Plánu dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu považována vypouštění vod, která jsou sledována a zahrnuta do vodohospodářské bilance (Evidence uživatelů vod). Jedná se tedy o vypouštění, u kterých množství vypouštěné vody přesahuje 500 m3 za měsíc nebo 6 000 m3 za rok.

V referenčním roce 2015 bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu evidováno celkem 682 takových vypouštění vod do vod povrchových. Jejich rozdělení do jednotlivých řešených kategorií dle typu vypouštění je uvedeno v tabulce II.1.1a.

Tabulka II.1.1a - Souhrnné údaje o evidovaném vypouštění

Poznámka: Tabulka obsahuje evidované bodové zdroje znečištění zahrnuté do VHB podle sektorů a jejich celkové množství vypouštění za referenční rok 2015 a dílčí povodí.

Graf II.1.1 - Rozložení bodových zdrojů znečištění

Tabulka II.1.1b - Množství evidovaného vypouštěného znečištění do povrchových vod

Poznámka: Tabulka obsahuje seznam všech relevantních ukazatelů identifikovaných v rámci posouzení vlivu emisí z odpadních vod – včetně prioritních a nebezpečných látek. V rozsahu: Evidence vypouštění pro sestavení vodní bilance; údajů evidovaných jako úniky do povrchových vod v Integrovaném registru znečišťování; údajů ohlašovaných za Českou republiku Evropské komisi podle směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Tabulka obsahuje souhrnné údaje pro jednotlivé ukazatele za dílčí povodí.

Přílohy:
Tabulka II.1.1a - Přehled zdrojů bodového znečištění (tabulka v příloze)
Mapa II.1.1a - Bodové zdroje znečištění

Bodové zdroje znečištění z komunálních zdrojů

Nejvýznamnější vypouštění vod v dílčím povodí z pohledu množství jsou podle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č.j. 25248/2002-6000 ze dne 28. 8. 2002 ta vypouštění odpadních vod, u kterých vypouštěné množství odpadních vod v hodnoceném roce přesáhlo 500 tisíc m3.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu bylo v roce 2015 evidováno 36 nejvýznamnějších bodových zdrojů vypouštění z komunálních zdrojů (tab. II.1.1c).

Tabulka II.1.1c - Vybraná evidovaná vypouštění městských odpadních vod

Poznámka: Tabulka obsahuje vypouštění odpadních vod, u kterých vypouštěné množství odpadních vod v hodnoceném roce přesáhlo množství 500 tis m3.

Z nejvýznamnějších komunálních bodových zdrojů znečištění bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015 vypuštěno celkem 78,7 mil. m3 odpadních vod.

Bodové zdroje znečištění z průmyslu

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je 5 bodových zdrojů vypouštění ze zpracovatelského průmyslu a 2 bodové zdroje z energetiky (tab. II.1.1d), které splňují kritéria pro zařazení do skupiny nejvýznamnějších bodových zdrojů.

Tabulka II.1.1d - Vybraná evidovaná vypouštění průmyslových vod

Poznámka: Tabulka obsahuje vypouštění odpadních vod, u kterých vypouštěné množství odpadních vod v hodnoceném roce přesáhlo množství 500 tis m3.

Tyto průmyslové bodové zdroje znečištění v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015 vypustily celkem 5,8 mil. m3 vody ze zpracovatelského průmyslu a 43,0 mil. m3 vody z energetiky.

Bodové zdroje znečištění ze zemědělství

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nevyskytuje žádný zdroj vypouštění ze zemědělství, který splňuje kritéria pro zařazení do skupiny vybraných evidovaných vod ze zemědělství, tj. vypouštěné množství v hodnoceném roce by přesáhlo množství 500 tis m3.

Bodové zdroje znečištění z ostatních zdrojů (důlní, rybníkářství, jiné)

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nevyskytuje žádný zdroj ostatního vypouštění, který splňuje kritéria pro zařazení do skupiny vybraných evidovaných vod ze zemědělství, tj. vypouštěné množství v hodnoceném roce by přesáhlo množství 500 tis m3.

Havarijní znečištění (v letech 2016-2018)

Níže uvedené havárie vycházejí z databáze České inspekce životního prostředí a z databáze Povodí Moravy, s.p., z let 2016 až 2018. Všechny zaznamenané havárie byly jen lokálního charakteru, k žádné významné havárii v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu nedošlo. Celkově opět převažovaly úniky ropných látek (celkem 26).

Tabulka II.1.1g - Přehled případů havarijního znečištění v letech 2016 – 2018

Shrnutí bodových zdrojů znečištění

Bodové zdroje znečištění představují významný vliv na povrchové vody. Rozdělujeme je na komunální, průmyslové, zemědělské, ostatní a havarijní znečištění. Za nejvýznamnější vypouštění vod jsou dle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č.j. 25248/2002-6000 ze dne 28. 8. 2002 ta vypouštění odpadních vod, u kterých vypouštěné množství v hodnoceném roce přesáhlo množství 500 tisíc m3.

Komunální zdroje jsou největším producentem odpadních vod. Tyto vody bývají obvykle silněji zatížené znečišťujícími látkami, z tohoto důvodu jsou pro stav povrchových vod velmi významné. Obzvláště v parametrech organického znečištění (CHSKCr), celkového fosforu a případně amonných iontů (živin), které jsou zásadním zdrojem znečištění vod. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je mezi komunálními zdroji zcela dominantní vypouštění z ČOV krajských měst Olomouce a Zlína.

Průmyslové odpadní vody v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu nedosahují vysokých objemů. Tyto odpadní vody mají většinou nižší koncentrace vypouštěných živin (nutrietů) než komunální vody, ale jsou zároveň zatížené vyššími koncentracemi rozpuštěných anorganických solí (RAS).

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu není žádný významný zdroj zemědělského vypouštění.

Z pohledu objemu vypouštěných vod je také významná skupina vypouštění „ostatní“. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se jedná hlavně o vypouštění chladících vod z elektráren a tepláren. Tyto vody nejsou příliš zatížené přidaným znečištěním, ale jejich vypouštění představuje tepelnou zátěž (oteplení vod) pro vodní útvary, do nichž je použitá chladící voda vypouštěna. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je zcela nepochybně největším zdrojem takovéhoto vypouštění ČEZ Elektrárna Hodonín.

Havarijní znečištění v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v referenčním období mělo většinou jen lokální charakter, nejčastějším problémem byly úniky ropných látek.

II.1.1.1.2. Plošné a difúzní zdroje znečištění

Plošné znečištění povrchových vod je kromě znečištění z bodových zdrojů jedním z nejvýznamnějších vlivů, který určuje výslednou jakost vod a tím i stav vodních útvarů. Zejména pro některé ukazatele, jako je dusík a některé vybrané pesticidy, představuje plošné znečištění hlavní zdroj zatížení vod. Z hlediska typů plošného znečištění představují nejvýznamnější vstupy zdroje ze zemědělství (dusík, fosfor a pesticidy), následované vstupy z atmosférické depozice (polycyklické aromatické uhlovodíky, těžké kovy aj.), nakonec to jsou vstupy látek přirozeného původu (opět dusík a fosfor a navíc kovy).

Doplňkově byly do hodnocení na tomto komplexu ovlivnění také zařazeny přehledy a informace o zastoupení intenzivně využívaných zemědělských půd, o rozsahu plošného odvodnění zemědělských půd a o podílu zastoupení zranitelných oblastí, vymezených podle Směrnice Rady 91/676/EHS – tzv. Nitrátové směrnice, o ochraně vod před znečištěním způsobeném dusičnany ze zemědělských zdrojů.

Komunální zdroje nepřipojené na kanalizaci

Jedná se zejména o menší sídla s charakterem soustředěné zástavby podél vodních toků bez existující kanalizace. V případě jakékoliv existující kanalizace v obci, jenž není evidována ve VÚMPE či evidenci uživatelů vod nebo DČOV, je tento zdroj považován rovněž za plošný.

Zemědělství

Zemědělství v současné době představuje nejvýznamnější zdroj znečištění. Jedná se hlavně o přísun živin a prostředků na ochranu rostlin, které se dostávají do vodního prostředí jednak smyvem, ale také pozvolným stálým vymýváním látek přes půdní profil skrze mělkou podzemní vodu nebo plošným odvodněním.

Atmosférická depozice

Atmosférickou depozicí se dostávají významné antropogenní polutanty na půdu, vegetaci, vodní hladinu nebo na upravené, zpevněné plochy a následně vodou, povrchovým smyvem nebo přes podzemní vody se dostávají i do povrchových vod. Kromě emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku jsou v České republice do ovzduší nejvíce vypouštěny toxické kovy jako kadmium, olovo, nikl, rtuť, arsen a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Problémem je zejména v průmyslových oblastech a v okolí velkých stacionárních zdrojů, které jsou většinou evidované v IRZ. Dalším zdrojem mohou být venkovská sídla bez plynofikace, kde dochází v domácnostech k vytápění tuhými palivy. V neposlední řadě je významným zdrojem atmosférické depozice doprava, ať již silniční nebo letecká, jejíž vliv se nejvíce projeví v okolí velkých měst a hlavních dopravních tras, resp. v blízkosti letišť a hlavních koridorů.

Lesnictví

Plošné znečištění z lesní půdy se vyskytuje zejména v horských oblastech s minimem orné půdy. Zdrojem znečištění jsou prostředky na ochranu dřevin a likvidaci škůdců. Skrze lesní půdu je však přenos látek do vodního prostředí ve srovnání se zemědělstvím díky množství a ploše, na kterou jsou látky aplikovány, méně rizikový. Nejedná se většinou o pozemky plošně odvodněné a díky tomu je povrchový odtok z lesních pozemků pomalejší.

Plošná eroze

Eroze půdy a s ní spojený transport živin vázaných na půdní částice způsobuje zatížení vod živinami zejména ze zemědělství. Takto se do povrchových vod dostává především velké množství fosforu, který se za určitých podmínek uvolňuje a může způsobit eutrofizaci vodních nádrží a toků v povodí.

Odvodnění pozemků

Odvodněné zemědělské plochy urychlují odtok aplikovaných nebo i přirozeně se vyskytujících látek z půd.

Plošné zdroje znečištění z ostatních zdrojů

Mezi další plošné zdroje znečištění by se daly řadit vstupy látek přirozeného původu, doprava nebo odtok z urbanizovaných území.

Přílohy:
Tabulka II.1.1b - Plošné zdroje znečištění v mezipovodí vodních útvarů (tabulka v příloze)

II.1.1.2. Odběry povrchové vody

Odběry povrchové vody patří k antropogenním vlivům s dopadem na hydrologický režim vod a na přirozené množství vody v tocích a jeho časové rozdělení. U odběrů vody není podstatná jen absolutní velikost odebíraného množství, ale také poměr odebrané vody k zůstatku vody ve vodním toku. Z toho vyplývá, že významnější je nepříznivé ovlivnění hydrologického režimu vodních toků odběry vody vždy v obdobích s nízkými přirozenými průtoky.

Z hlediska účelů použití odebírané vody lze odběry vody dělit podle odvětví na odběry pro:

veřejné vodovody,
zemědělství – závlahy
průmysl (bez chlazení)
průmysl – odběry nebo převody vody pro chlazení,
výroba elektrické energie (vodní elektrárny),
chov ryb,
jiné účely.

Odběry povrchové vody patří mezi hlavní druhy užívání vod, které rozhodujícím způsobem ovlivňují vodohospodářskou bilanci. Legislativní rámec pro sestavování vodní bilance a pro evidenci odběrů tvoří vyhláška MZe č. 431/2001 Sb. o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci a vyhláška MZe č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy.

V Plánu dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu jsou hodnoceny odběry sledované a zahrnuté do vodohospodářské bilance, v níž se počítá s povoleným užíváním vod přesahujícím limit 6 000 m3 v kalendářním roce nebo 500 m3 v kalendářním měsíci. U odběrů povrchové vody, které tyto limity přesahují, bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015celkově evidováno 99 uživatelů povrchové vody. Celkové odběry povrchové vody sledovaných subjektů dosáhly v roce 2015 v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu 97,893 mil. m3 a jejich bližší rozdělení je uvedeno v tabulce II.1.1h.

Tabulka II.1.1h - Souhrnné údaje o evidovaných odběrech

Graf II.1.2 - Rozložení evidovaných odběrů

Bodové odběry s vodárenským využitím

Nejvýznamnější odběry povrchové vody s vodárenským využitím v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015 podle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č.j. 25248/2002-6000 ze dne 28. 8. 2002 byly ty odběry, u nichž odebrané množství povrchové vody přesáhlo 500 tisíc m3 za hodnocený rok. Pět nejvýznamnějších odběrů v řešeném dílčím povodí je uvedeno v následující tabulce II.1.1i.

Tabulka II.1.1i - Vybrané evidované odběry s vodárenským využitím

Poznámka: Tabulka obsahuje odběry povrchových vod s ohlášeným množstvím v hodnoceném roce větším než 500 tis. m3.

Z nejvýznamnějších odběrů s vodárenským využitím bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015 odebráno přibližně 13,6 mil. m3 povrchové vody. Na tomto místě je také potřebné uvést, že na Přerovsku se spotřebovává cca 2 mil. m3 pitné vody předávané z Ostravského oblastního vodovodu, tedy vody dodávané z vodních zdrojů v dílčím povodí Odry.

Bodové odběry s jiným než vodárenským využitím

Nejvýznamnější odběry povrchové vody s jiným než vodárenským využitím v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015 podle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č.j. 25248/2002-6000 ze dne 28. 8. 2002 byly ty odběry, u nichž odebrané množství povrchové vody přesáhlo 500 tisíc m3 za hodnocený rok. Devět nejvýznamnějších odběrů vody s jiným než vodárenským využitím je uvedeno v následující tabulce II.1.1j.

Tabulka II.1.1j - Vybrané evidované odběry pro jiné než vodárenské účely

Poznámka: Tabulka obsahuje odběry povrchových vod s ohlášeným množstvím v hodnoceném roce větším než 500 tis. m3. Z nejvýznamnějších odběrů s jiným než vodárenským využitím bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v roce 2015 odebráno asi 78,7 mil. m3 povrchové vody.

Přílohy:
Tabulka II.1.1c - Přehled odběrů povrchových vod (tabulka v příloze)
Mapa II.1.1b - Odběry povrchových vod

II.1.1.3. Hydrologické ovlivnění povrchových vod

Hydrologické ovlivnění je způsobeno lidskými činnostmi, které se projevují ovlivněním přirozeného průtoku. Tato změna může být vztažena k části úseku toku nebo k celému útvaru povrchových vod.

Vodní nádrže

Významnými akumulacemi vody jsou prostory vytvořené vzdouvacími stavbami na vodních tocích (přehradami), které umožňují akumulaci povrchové vody, slouží k řízení odtoku a zajišťují různé další účely – dodávky surové vody k úpravě na vodu pitnou pro zásobování obyvatel, zásobování průmyslu technologickou vodou, ochranu před povodněmi, zajištění minimálních průtoků ve vodních tocích, využití energetického potenciálu, rekreaci, chov ryb a sportovní rybolov.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nachází pouze vodní nádrže místního významu s relativně malým objemem vody. Jejich celkový objem činí 42,16 mil. m3. To je 12,5× méně než činí celkový objem vodních nádrží v dílčím povodí Dyje. Kritériem pro určení významné akumulace vody jako významného vlivu je celkový akumulovaný objem větší než 1 mil. m3. Na základě tohoto kritéria významnosti vlivu akumulace vody bylo určeno 10 významných vodních nádrží, které jsou uvedeny a blíže popsány v tabulkách II.1.1d a II.1.1e. Z těchto významných vodních nádrží jsou čtyři vodárenské, ostatní jsou víceúčelové.

Vodárenskými nádržemi podle vyhlášky č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví jejich seznam, patří tyto vodní nádrže:

Karolinka na vodním toku Stanovnice
Opatovice na řece Malé Hané
Slušovice na řece Dřevnici
Fryšták na Fryštáckém potoce

Ostatní vodní nádrže jsou:

Dlouhé Stráně, dolní nádrž, na řece Desné
Nemilka na vodním toku Nemilka
Bystřička na řece Bystřičce
Plumlov na řece Hloučele
Luhačovice na Luhačovickém potoce
Hradecký pravý rybník na Mlýnském náhonu u Tovačova

Přílohy:
Tabulka II.1.1d - Vodní nádrže s celkovým objemem ovladatelného prostoru větším než 1 mil. m3 ve správě státního podniku Povodí Moravy (tabulka v příloze)
Tabulka II.1.1e - Vodní nádrže s celkovým objemem ovladatelného prostoru větším než 1 mil. m3 ve správě jiných subjektů (tabulka v příloze)

Převody vody

Převody vody uskutečňované uměle vytvořenými technickými vodními díly (náhony, přivaděči, štolami, atd.) slouží k převádění povrchových nebo podzemních vod z povodí jednoho vodního toku do povodí jiného vodního toku a nadlepšují tak jeho vodohospodářskou bilanci. Tím je umožněno efektivněji využívat vodní zdroje v jednotlivých dílčích povodích.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu patří k nejvýznamnějším převodům vody tyto:

Malá voda (Mlýnský potok) je samostatný gravitační převod vody s odběrem z řeky Moravy, od jezu Řimice a se zaústěním zpět do Moravy v Hynkově. Průtok se reguluje do výše 8 m3/s.
Střední Morava (Mlýnský potok)je samostatný gravitační převod vody s odběrem z řeky Moravy od jezu Hynkov a se zaústěním zpět do Moravy v Olomouci-Nových Sadech. Průtok je omezený průtočností MVE v Horce nad Moravou na 12 m3/s.
Třetí voda je gravitační převod vody s odběrem z řeky Oskavy od jezu Zamykalka na území obce Pňovice se zaústěním do Benkovského potoka také na území obce Pňovice. Boční přepad Zamykalka zabezpečuje odlehčování povodňových průtoků z Oskavy přes vodní tok Třetí voda, nejedná se tedy o klasický převod k využívání vody.
Kobylník je gravitační převod vody s odběrem z řeky Oskavy od jezu Včelínek na území obce Pňovice se zaústěním do Benkovského potoka na území obce Štěpánov. Boční přepad Včelínek zabezpečuje odlehčování povodňových průtoků z Oskavy přes vodní tok Kobylník, nejedná se tedy o klasický převod k využívání vody.
Hamerský náhon je gravitační převod vody s odběrem z řeky Bystřice v Bystrovanech a zaústěním do Moravy v Holicích u Olomouce.
Morávka je samostatný gravitační převod vody s odběrem z řeky Moravy na jezu Tážaly a se zaústěním do Moravy v Citově.
Boleloucký náhon je samostatný gravitační převod vody s odběrem z pravého břehu řeky Moravy na jezu Bolelouc (u Dubu nad Moravou) a se zaústěním do řeky Blaty v Tovačově. Slouží k odběrům pro hospodářské a energetické účely.
Strhanec je samostatný gravitační převod vody s odběrem z pravého břehu řeky Bečvy na jezu Osek u Oseku nad Bečvou a se zaústěním opět do Bečvy v Přerově–Dluhonicích.
Malá Bečva je samostatný gravitační převod vody s odběrem z řeky Bečvy na jezu Troubky a se zaústěním do Moštěnky u Plešovce nad Kroměříží. Malá Bečva zajišťuje napájení rybniční soustavy a odběry vody pro průmysl.
Mlýnský náhon (Čechovický náhon) je převod vody, který vede z řeky Hloučely z Mostkovic do řeky Valové u Kralic na Hané.
Plavební kanál Spytihněv–Uherské Hradiště je samostatný gravitační převod vody se začátkem od jezu Spytihněv na řece Moravě a se zaústěním zpět do Moravy ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Jedná se o jednu z částí trasy tzv. „Baťova kanálu“, uměle vybudované plavební cesty mezi Otrokovicemi a Rohatcem.
Odlehčovací rameno Moravy, Vnorovy–Uherský Ostroh je samostatný gravitační převod z Moravy od jezu Uherský Ostroh do Moravy ve Vnorovech. Jedná se o závlahový kanál a odlehčovací rameno řeky Moravy.
Plavební kanál Petrov–Veselí nad Moravou (Baťův kanál) je samostatný gravitační převod se začátkem na Moravě ve Vnorovech a se zaústěním do Radějovky v Petrově. Jedná se o plavební a závlahový kanál.
Převod vody přes elektrárnu Hodonín (Teplý járek) je přečerpávací a gravitační převod z Městského ramene Hodonín do elektrárny (chladící voda) a potom přes Kopanice–kanál Moravy č. 18 do poldru „Soutok“ (zavlažování lužních lesů) nebo kanálem Kopanice dále do Kyjovky.

Přílohy:
Tabulka II.1.1f - Převody vody (tabulka v příloze)
Mapa II.1.1c - Řízení odtoku povrchových vod

II.1.1.4. Morfologické ovlivnění útvarů povrchových vod

Morfologickým ovlivněním toků se podrobně zabývá kapitola II.1.2.4, kde je také popsán postup vyhodnocení významnosti jednotlivých vlivů, a proto se zde dále toto ovlivnění nerozebírá.

Na vodních tocích byly zjišťovány údaje o příčných překážkách na toku a vzdutí, které tyto překážky způsobují, dále míra zkapacitnění koryta toku, jeho napřímení, břehový a doprovodný porost a zástavba podél toku.

Přílohy:
Mapa II.1.1d - Příčné překážky

II.1.1.5. Další užívání vod

Plavba

K plavbě lze ve smyslu § 7 vodního zákona užívat povrchové vody jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmů rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních děl. Na některých povrchových vodách je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory. Provozovatelé plavidel jsou povinni vybavit je potřebným zařízením k akumulaci odpadních vod a řádně je provozovat, pokud při jejich užívání nebo provozu mohou odpadní vody vznikat, a jsou povinni zabránit únikům odpadních vod a závadných látek z plavidel do vod povrchových. Vnitrozemská plavba je v ČR upravena zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, v platném znění a jeho prováděcími předpisy (https://plavebniurad.cz/legislativa). V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu může být plavba v současné době provozována na částech vodního toku Morava od ústí vodního toku Bečvy po soutok s vodním tokem Dyje, včetně průplavu Otrokovice – Rohatec (tzv. Baťův kanál). Podle zákona o vnitrozemské plavbě je tato vodní cesta zařazena mezi "dopravně významné využívané vodní cesty".

V současnosti je zde ve vhodných úsecích provozována rekreační plavba. Nákladní lodní doprava, přepravující zboží, se zde zatím neprovozuje. Nejdůležitější částí této vodní cesty je Baťův kanál spojující Otrokovice s Rohatcem se současnou délkou 53,8 km. Asi 26 km jeho trasy vede řekou Moravou, zbytek umělými kanálovými úseky. Od r. 2007 lze doplout z Otrokovic do nového přístavu ve slovenské Skalici.

Mezi dopravně významné využitelné vodní cesty je dle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, v platném znění dále zařazen vodní tok Bečva od Přerova po ústí do vodního toku Morava.

Plavba je provozována rovněž na vybraných vodních nádržích, které jsou zařazeny mezi vodní cesty účelové. Jejich seznam je uveden ve vyhlášce Ministerstva dopravy č. 46/2015 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě. Vliv plavby na povrchové vody se projevuje ve dvou základních aspektech. Prvním je vliv parametrů plavební cesty na úpravy vodního toku, druhým pak vliv vlastního plavebního provozu.

Úprava vodního toku na plavební cestu spočívá v našich podmínkách především ve směrových úpravách toku, úpravách dna a břehů a výstavbě vzdouvacích stupňů. Z hlediska morfologie a ekologických podmínek se tyto antropogenní úpravy projevují především těmito změnami:

napřímením vodního toku,
změnami proudových charakteristik - odstraněním brodových peřejnatých úseků,
úpravami dna a břehů,
lokálním vzdutím vody,
narušením podélné kontinuity vodního toku a vytvořením migračně neprostupných překážek.

Výše uvedené vlivy byly hodnoceny v rámci hodnocení morfologie vodních toků a následně při vymezení silně ovlivněných vodních útvarů.

Vlastní plavební provoz se na stavu vod projevuje především krátkodobými změnami v průtokovém režimu při proplavování lodí plavebními komorami, možným vnosem znečišťujících látek především ropného charakteru a šířením nepůvodních druhů organismů.

V rámci výhledového splavnění je dlouhodobě diskutovaná otázka možnosti propojení vodních cest Dunaj – Odra – Labe (průplav D-O-L), která se dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu bezprostředně a významně týká. K této problematice byla v minulosti vypracována řada podkladových prací a studií a bylo navrženo mnoho variantních řešení trasy. Plány výstavby vodní cesty D-O-L mají mnoho stoupenců i odpůrců, situace v pohledu na průplav D-O-L se neustále mění a vyvíjí. Posledním koncepčním dokumentem, který řeší problematiku průplavu D-O-L je Studie proveditelnosti vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe zpracovaná v letech 2016-2019 (https://www.mdcr.cz/Media/Media-atiskove-zpravy/Studie-k-vodnimu-koridoru-Dunaj-Odra-Labe-je-verej). Aktuální informace lze získat např. na stránkách Ministerstva dopravy ČR (https://www.mdcr.cz/) nebo na stránkách obecně prospěšné společnosti Plavba a vodní cesty o.p.s. (www.d-o-l.cz).

Rekreace

Každý může v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 vodního zákona, bez povolení nebo bez souhlasu vodoprávního úřadu na vlastní nebezpečí nakládat s povrchovými vodami, tedy mj. užívat je pro vlastní potřebu k rekreačním účelům, jakými jsou např. koupání, provozování vodních sportů nebo bruslení na zamrzlé hladině, pokud takové „obecné užívání vod“ není ve veřejném zájmu omezeno, například na vodárenských nádržích. To platí i v případě, že jsou povrchové vody akumulovány ve vodním díle (např. vodní nádrži, rybníku), které je ve vlastnictví jiné osoby. Touto aktivitou však nesmí dojít k ohrožení jakosti nebo zdravotní nezávadnosti povrchových vod, k narušení přírodního prostředí, zhoršení odtokových poměrů, nesmějí být poškozovány břehy a zařízení vodního díla, zařízení pro chov ryb a nesmějí být porušována práva a právem chráněné zájmy jiných (ustanovení § 6 odst. 3 vodního zákona).

Lov ryb není obecným nakládáním s povrchovými vodami a je upraven zákonem č. 99/2004 Sb., o rybářství, v platném znění. Ten, kdo nakládá s povrchovými vodami, je povinen nenarušovat ochranu ryb a vodních organizmů, popřípadě zdrojů jejich potravy. Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování, zraňování nebo rušení ryb a vodních organizmů a poškozování jejich životních podmínek (ustanovení § 12 odst. 9 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství).

Ke koupání osob lze obecně využívat kteroukoliv vodu ve volné přírodě, ale jsou k němu vhodné především vodní plochy, u kterých je kontrolována kvalita vody. U nás jsou dva typy takových kontrolovaných vodních ploch. Jde buď o „koupaliště ve volné přírodě“ nebo o povrchové vody využívané ke koupání, tzv. "koupací oblasti“. Koupaliště ve volné přírodě ve většině případů provozuje soukromý subjekt (provozovatel), který v rámci poskytování služeb vybírá vstupné. K jeho povinnostem patří sledování jakosti vody v koupališti, provádění laboratorních analýz a předkládání jejich výsledků místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, udržování čistoty ploch na koupališti, sběr odpadků, provoz WC a další činnosti. Naopak koupací oblasti většinou nemají provozovatele a sledování jakosti vod kontrolují krajské hygienické stanice. Více viz kapitola I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání.

Informace o kvalitě vody ke koupání ve volné přírodě jsou v sezóně publikovány na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu (http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/koupani-ve-volne-prirode), Ministerstva zdravotnictví, jednotlivých krajských hygienických stanic a na portálu veřejné správy.

Konkrétní seznam koupacích oblastí (v referenčním roce 2015) je uveden v přílohové tabulce I.2.3e a mapě I.2.3c v kapitole I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání.

Rybníkářství

Užívání vod k chovu ryb v rybnících - rybníkářství je jednou z významných částí českého zemědělství. Rybníkářství má místy výrazný vliv na povrchové vody jak po stránce kvantitativní (množstvím vody odebíraným do rybníků a jejich soustav), tak i po stránce kvalitativní. Jedná se o významné vlivy na ekologický stav útvarů povrchových vod, hlavně změnami fyzikálněchemických parametrů pro sledované a hodnocené biologické složky.

Některé látky používané k chovu ryb ovlivňují sledované parametry ekologického i chemického stavu, především pak prostředky používané ke krmení ryb. Řadu těchto látek lze hodnotit jako látky závadné vodám. Použití závadných látek k chovu ryb upravuje § 39 vodního zákona. Aplikaci takových látek lze povolit pro konkrétní rybník výjimkou příslušného vodoprávního úřadu, a to jen v nezbytné míře, jen pro uvedené účely a na omezenou dobu.

Rybníkářství je provozováno celou řadou soukromých podnikatelských subjektů - obchodními společnostmi, podnikajícími fyzickými osobami nebo i místními organizacemi rybářských svazů.

Sportovní rybolov

Na základě ustanovení zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství a prováděcí vyhlášky č. 197/2004 Sb., v platném znění, jsou na vodních tocích, nádržích a rybnících vyhlašovány rybářské revíry, a to buď pstruhové (P), nebo mimopstruhové (MP), které po stránce rybochovné obhospodařují organizace Moravského rybářského svazu, z.s. (MRS) nebo Českého rybářského svazu, z.s. (ČRS).

Rybářské revíry mimopstruhové se většinou nachází na dolních a středních úsecích vodních toků v nižších a středních nadmořských výškách. Hlavní rybou je zde především kapr obecný, dále se vyskytují cejn, lín, dravé ryby, bílé ryby aj. Mimopstruhové revíry se vyznačují pomalu až středně rychle tekoucí vodou, jsou hlubší a prostorné, dno je tvrdé nebo pokryté vrstvou sedimentů. Kvalita vody bývá průměrná až nízká, voda je značně eutrofní zejména v dolních úsecích řek a pod velkými městskými aglomeracemi. Mezi mimopstruhové revíry patří také většina údolních nádrží, rybníky, odstavená říční ramena a zatopené lomy, atd., tedy vody stojaté, ve kterých jako hlavní druhy převažují kapr, ostatní kaprovité ryby a dravé ryby.

Rybářské revíry pstruhové jsou většinou vyhlašovány na horních úsecích řek a potoků a zasahují až do pramenných oblastí. Hlavní rybou je zde pstruh obecný, dále se vyskytují pstruh duhový, lipan podhorní, siven americký a doprovodné potravní druhy ryb (střevle, mřenka aj.). Z hlediska kvality vody mají pstruhové revíry obvykle vodu čistou, chladnější a bohatou na kyslík, spíše oligotrofního charakteru. Pstruhové revíry se nacházejí ve středních a vyšších nadmořských výškách, mají prudce tekoucí vodu, tvrdé dno s překážkami a úkryty, jsou mělčí a méně prostorné. Do pstruhových revírů také patří některé údolní nádrže, rybníky a zatopené lomy, které se nacházejí ve vyšších polohách, mají kvalitní vodu a jejich hlavními rybami jsou lososovité ryby.

Kromě těchto rybářských revírů je na některých rybnících, štěrkovištích a malých vodních nádržích provozovaný sportovní rybolov soukromými subjekty (na tzv. „soukromých rybářských revírech“).

Těžba nerostných surovin

Podle registru dobývacích prostorů vedeného Českým báňským úřadem podle okresů (stav k 10. 1. 2019), jsou v současné době těžená ložiska stavebního kamene, jako je droba, rula, amfibolit nebo břidlice na Šumpersku v Hanušovicích, Krásném, Bukovicích, Dolní Libině, Mladoňově, na Kozím vrchu u Loštic a v Zábřehu na Moravě. Na Svitavsku v Chornici a Jaroměřicích, na Přerovsku v Lipníku nad Bečvou, Hrabůvce, Opatovicích u Hranic, Nejdku a Veselíčku, na Prostějovsku v Brodku u Prostějova a Rozstání, na Olomoucku v Hrubé Vodě, Dolanech, Domašově nad Bystřicí, Velkém Újezdu, Jívové, Chabičově a Nové Vsi u Litovle, a na Vyškovsku v Lulči, Drysicích a Opatovicích u Vyškova.

Vápenec se těží na Šumpersku ve Vitošově pro tamní vápenku, vápenec pro hranickou cementárnu v Černotíně a Předmostí na Přerovsku, na Olomoucku v Měrotíně pro Vápenku Vitoul, s r.o. Dále jsou také vápencové lomy v Dolním Bohdíkově na Šumpersku a Hvozdečku na Olomoucku.

Štěrkopísky (písky a písčité štěrky) se těží na Šumpersku v Mohelnici a Moravičanech, na Přerovsku v Hustopečích nad Bečvou a Tovačově, na Prostějovsku v Ondraticích, na Kroměřížsku v Hulíně, na Uherskohradištsku v Ostrožské Nové Vsi a Polešovicích a na Olomoucku v Březcích, Grygově a Náklu. Slévárenské písky a písky se těží ve Vracově a Bzenci na Hodonínsku, pískovec na Uherskohradištsku v Bzové a stavební písek na Hodonínsku v Přívoze u Strážnice.

Cihlářská surovina (hlíny) se těží na Hodonínsku, na Kroměřížsku ve Vážanech a Žopách, na Olomoucku v Haňovicích, na Prostějovsku v Držovicích, na Přerovsku v Hranicích a Polomu, na Šumpersku ve Štítech, na Vsetínsku v Krhové, na Vyškovsku v Ivanovicích a na Zlínsku v Kunovicích a Malenovicích.

Zemní plyn se těží na Kroměřížsku v Kostelanech, v Rožnově pod Radhoštěm a Lešné na Vsetínsku a na více místech na Hodonínsku (Hodonín a Vracov) spolu s ropou a lignitem.

Andezit se těží na Uherskohradištsku v Komni, grafit na Šumpersku ve Šléglově a Velkém Vrbně, mramor na Dolní Moravě, travertin v Kokorech na Přerovsku, wollastonit v Bludově na Šumpersku a žáruvzdorný jílovec v Boršově u Moravské Třebové.

Vodní elektrárny

Vliv vodních elektráren na environmentální podmínky je dvojí. Pokud je jediným účelem vzdouvacího tělesa (jezu, přehrady) využití energetického potenciálu vodního toku, je tímto hlavním vlivem samotná existence vzdouvacího tělesa, která způsobuje vytvoření příčné překážky a vzdutí vodního toku. Druhým vlivem je provoz vodní elektrárny způsobující ovlivnění přirozeného hydrologického režimu, a to především v případě špičkového provozu nebo za sucha při nízkých průtocích ve vodních tocích.

Největší vodní elektrárny v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu jsou přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně (650 MW) na Desné a MVE na jezech na řece Moravě: MVE Spytihněv (4 MW), MVE Strž na jezu Kroměříž (2,8 MW) a MVE Hodonín (1,9 MW).

II.1.1.6. Území s napjatou vodohospodářskou bilancí

Vodohospodářská bilance ve stanovených kontrolních/bilančních profilech hodnotí množství vody ve vodních zdrojích (vodních tocích) s požadavky na užívání vody. Výsledky ukazují případné nedostatky vody pro vodoprávně povolená užívání vody, a to zejména jako vliv ohrožující dodržení minimálních zůstatkových průtoků ve vodních tocích, jakožto přijatých environmentálních cílů. Všeobecným principem hodnocení kvantitativní vodohospodářské bilance ve vodních útvarech je porovnání požadavků na zachování minimálních bilančních průtoků v toku s minimálními průměrnými měsíčními průtoky v hodnoceném bilančním profilu, a to při započtení všech vlivů hospodaření s vodou ve výše ležícím povodí. Jednotlivými položkami vstupujícími do bilance jsou:

odběry vody (včetně odběrů vod podzemních), které představují úbytek průtoku (záporná hodnota)
vypouštění do vod povrchových, které představují přírůstek průtoku v toku (kladná hodnota)
změna akumulovaného objemu v údolních nádržích (kladná nebo záporná)

Sestavení vodohospodářské bilance vyplývá ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, a navazující vyhlášky č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci. Metodický pokyn MZe ČR pro sestavení vodohospodářské bilance oblasti povodí čj. 25248/2002-6000 ze dne 28. 8. 2002 stanovuje postupy sestavení bilance, minimální rozsah výstupů a způsob zpřístupnění veřejnosti. Rozlišuje se bilance minulého kalendářního roku, současného stavu a výhledového stavu. Bilance minulého kalendářního roku se sestavuje každoročně a je základním podkladem pro vyjadřovací činnost správce povodí podle § 54 vodního zákona. Bilance současného a výhledového stavu se sestavují jednou za šest let (vždy v období přípravy nových plánů povodí) – v roce 2019 byla zpracována Povodím Moravy, s.p. pro referenční rok 2017.

Hodnocení množství povrchových vod se provádí pro vybrané kontrolní profily a obsahuje porovnání kvantitativních stavů za daný časový interval a stanoví profily bilančně napjaté a pasivní. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je určeno celkem 18 kontrolních bilančních profilů.

Vodohospodářská bilance minulého kalendářního roku posuzuje hospodaření s vodou v minulém roce tak, že porovnává požadavky na zachování minimálního zůstatkového průtoku MZP (příp. minimálního průtoku MQ) s průměrnými měsíčními průtoky, zjištěnými měřením v kontrolních profilech. Měřené průtoky v sobě zahrnují všechny aktivity hospodaření s vodou, tj. odběry a vypouštění vody i vliv manipulací na nádržích. Jako výsledek bilančního hodnocení v kontrolních profilech se vyhodnocují bilanční stavy BS1 až BS5 - přičemž vyhodnocené stavy BS1 a BS2 vyjadřují uspokojivé a vyvážené stavy vodních zdrojů, stavy BS3 a BS4 znamenají napjaté bilanční stavy a stav BS5 pasivní stav vodních zdrojů. Nejdůležitějším kritériem je bilanční stav BS5, tj. nedodržení stanoveného minimálního zůstatkového průtoku, což může být příčinou nedosažení dobrého stavu vod.

V posledním období byly výsledky vodohospodářské bilance významně ovlivněny dlouhodobým suchem (2014-2019). V tomto období tak v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu s výrazným poklesem průtoků ve vodních tocích významně vzrostl výskyt pasivních bilančních stavů BS5:

Z uvedeného přehledu je patrné, že v klimaticky/hydrologicky nejnepříznivějším roce 2018 se bilanční stav BS5 vyskytnul na jedné čtvrtině všech bilančních profilů v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu.

Vodohospodářská bilance současného stavu kontrolních profilů je do značné míry podobná bilanci minulého kalendářního roku; rozdíl je v tom, že aktuální požadavky na vodu (podle posledního roku, k němuž jsou v době zpracování bilance dostupná data) se neporovnávají se zdroji v témže roce, ale s dlouhodobými minimy. Pro všechny profily se zpracovává hodnocení jednou za šest let (v období aktualizace plánů povodí) a v období mezi tím pouze pro ty profily, ve kterých vyšel bilanční stav BS5 tři roky za sebou. Hodnocení současného stavu porovnává skutečné hodnoty odběrů a vypouštění vody v minulém kalendářním roce (a) a podle platných povolení (b) s přirozenými průtoky a dále průtoky ovlivněnými simulovaným hospodařením s vodou v delším výpočtovém období. Bilance současného stavu byla zpracována v roce 2019 pro všech 18 bilančních profilů, z toho 6 profilů se zabezpečeností nižší než 95 % bylo podrobně popsáno.

Vodohospodářská bilance výhledového stavu je prognóza požadavků na vodu, která porovnává hodnoty výhledových odběrů a vypouštění vody s přirozenými průtoky a ovlivněnými průtoky simulovaným hospodařením s vodou ve vodních nádržích v delším výpočtovém období. Bilance výhledového stavu je prognóza, která by měla vzít v úvahu nové požadavky na vodu i trendy ekonomického vývoje. Bilance současného stavu byla zpracována v roce 2019 pro všech 18 bilančních profilů, z toho 4 profily, ve kterých jsou statisticky významné trendy v požadavcích na vodu, byly popsány podrobněji.

Za období 2002–2017 byl napjatý stav alespoň jednou zaznamenán u 17 bilančních profilů (z 18). Jako výrazně nejproblematičtější se ukazuje profil Klopotovice na vodním toku Blata, kde došlo k dosažení BS5 dokonce 35×. Dalšími problematickými profily byly Bezměrov na řece Hané s dosažením stavů BS5 19× a profil Vyškov na řece Hané se 16 stavy BS5 v období 2002-2017. Nejméně problematický z hlediska vodohospodářské bilance byl profil Jarcová na Vsetínské Bečvě a také bilanční profily na středním a dolním úseku řeky Moravy (Kroměříž, Spytihněv a Strážnice).

Bilanční profil Klopotovice leží na řece Blatě na Hané západně od Tovačova a vykazuje dlouhodobě neuspokojivou vodohospodářskou bilanci. V rámci dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu má nejhorší zabezpečenost (87 %). Kromě klimatických vlivů se zde zřejmě uplatňuje i metodika stanovení vodohospodářské bilance, tj. vliv odběrů z blízkých pramenišť Nenakonice, Hrdibořice a Senice na Hané v údolní nivě mezi řekami Moravou, Blatou a Romží.

Vodní tok Blata je sice málo vodný, ale to je do značné míry v jeho dolní části eliminováno blízkostí řeky Moravy, která prostřednictvím podzemních vod ovlivňuje i Blatu. Bilance výhledového stavu neindikuje vzrůst požadavků na vodu, takže ve srovnání s předchozími léty zřejmě zůstane zachován stav z předchozích let. To vše za předpokladu přibližně současných stavů a trendů v oblasti ekonomiky.

Další problémový bilanční profil Bezměrov leží na řece Hané, v prostoru mezi Kojetínem a Kroměříží. Přímé měření hydrologických údajů se zde neprovádí, údaje o průtocích se odvozují z profilu Vyškov. Zde je průtok ovlivněn nejen odběry a vypouštěním v okolí, ale také významným odběrem surové vody z vodárenské nádrže Opatovice, které leží výše v povodí na vodním toku Malá Haná a tedy logicky ovlivňuje průtoky v bilančních profilech Vyškov a Bezměrov. Na VD Opatovice probíhala v roce 2017-2019 mimořádná manipulace z důvodu prováděné rekonstrukce hráze.

Nevyhovující bilanční stavy jsou způsobeny převážně klimatickými vlivy, proto je vždy potřebné vnímat výsledky vodohospodářské bilance v souvislosti s hodnotami ostatních parametrů (za stejné období), jako jsou např. úhrny srážek, teploty vzduchu, trendů v užívání (odběrů) vody, aktuálních problémů s dodávkami vody i schopností povodí vodu zadržet a optimálně s ní hospodařit.

Vypracování vodohospodářské bilance ukazuje i na problém, který se s prohlubujícími dopady klimatické změny bude zřejmě stávat stále palčivějším - tím je skutečnost, že starší, netěsné kanalizační systémy nabírají nemalé množství balastních vod. Tímto způsobují ochuzování podzemních vod, rychlejší odtok vody z povodí a přispívají tak k vysušování krajiny.

II.1.2. Identifikace významných vlivů

Základem pro vymezení vlivů relevantních v ČR je stav hodnocených ukazatelů spolu se znalostí lidských činností. Vlivy jsou seskupovány do oblastí podle odvětví, které stálo za jejich vznikem a jsou rozděleny na bodové a plošné zdroje znečištění, odběry a převody vody, hydromorfologické změny a ostatní vlivy. Významnost jednotlivých vlivů byla určena prostřednictvím jejich charakteristických vlastností, jež byly vybrány s ohledem na velikost dopadu lidské činnosti v hodnocení stavu a dostupnost dat. V dalším kroku byly ony charakteristické vlastnosti porovnány s referenční hodnotou a bylo zjištěno, zda jde o významný vliv, či nikoli.

Předmětem této kapitoly je identifikace významných vlivů, které mohou způsobovat nedosažení dobrého ekologického nebo chemického stavu či potenciálu povrchových vod. Významnosti zdrojů a cest znečištění byly posouzeny podle Metodiky určení významnosti vlivů (VRV, květen 2018) a vlivy byly řazeny do pěti tříd významnosti (velmi významný, významný, střední, nízký a zanedbatelný). U všech vodních útvarů byla provedena analýza a vyhodnocení významnosti jednotlivých vlivů – bodových a plošných zdrojů, vlivů na hydrologický režim, morfologických změn i přítomnosti nepůvodních organismů.

Přílohy:
Tabulka II.1.2a - Identifikace významných vlivů na útvary povrchových vod (tabulka v příloze)

II.1.2.1. Bodové zdroje znečištění

Podle původu znečištění jsou bodové vlivy znečištění rozděleny na komunální, průmyslové, znečištění z odlehčovacích komor, stará kontaminovaná místa a skládky, vypouštění důlních vod a chov ryb v rybnících. Tato skupina zahrnuje místa s jednoznačnou lokalizací v terénu. Jednotlivé vlivy a vyhodnocení jejich významnosti jsou popsány dále v příslušných podkapitolách.

Podle Metodiky určení významnosti vlivů (VRV, květen 2018) byl pro jednotlivé ukazatele stanoven tzv. přípustný látkový odtok (PLO) pro daný vodní útvar. Přípustný látkový odtok je určen jako násobek přípustné průměrné koncentrace látky (stanovené jako aritmetický průměr či medián) a přirozeného dlouhodobého průměrného specifického odtoku z povodí daného vodního útvaru. Přípustná koncentrace látky se rovná hodnotě limitu pro dosažení dobrého ekologického nebo chemického stavu/potenciálu dle platných metodik hodnocení stavu.

Přílohy:
Mapa II.1.2a - Významné bodové zdroje znečištění povrchových vod

Vypouštění komunálních odpadních vod

Podkladem pro identifikaci vlivů z komunálních zdrojů byla data z Evidence uživatelů vod (EUV) pro potřeby sestavení vodní bilance dle vyhlášky MZe č. 431/2001 Sb., a data z Majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací (data VÚME a VÚPE).

Jako látky charakterizující komunální vypouštění byly určeny BSK5, amoniakální dusík (N-NH4), dusičnanový dusík (N-NO3) a celkový fosfor (Pcelk). Pokud u některého vypouštění nebyly všechny výše uvedené ukazatele vyčísleny, byly dopočítány dle průměrné koncentrace pro příslušnou kategorii dle počtu EO s rozdělením na čištěné a nečištěné odpadní vody. Třídy určení významnosti vlivu jsou charakterizovány jako poměr průměrného ročního látkového odtoku z bodového zdroje a přípustného látkového odtoku z povodí vodního útvaru a jsou klasifikovány následovně:

Tabulka II.1.2a - Významné vypouštění komunálních odpadních vod

Přílohy:
Tabulka II.1.2b - Významné vypouštění komunálních odpadních vod (tabulka v příloze)

Znečištění z odlehčovacích komor

Riziko vnosu znečištění odpadních vod do toku prostřednictvím odlehčovacích komor představují urbanizovaná území, ze kterých je odpadní voda odváděna především jednotnou kanalizací. Základními parametry určujícími potenciální vliv jsou tedy způsob odkanalizování obce a počet obyvatel vzhledem k vodnosti toku.

Jako podklady pro identifikaci vlivů znečištění z odlehčovacích komor byla využita data z Majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací (VÚME a VÚPE), data z Evidence uživatelů vod (EUV) a dlouhodobý průtok.

Třídy určení významnosti vlivu odlehčovacích komor jsou charakterizovány počtem připojených obyvatel na jednotnou kanalizaci versus velikost dlouhodobého průtoku a jsou klasifikovány následovně:

Přílohy:
Tabulka II.1.2c - Významné vypouštění z odlehčovacích komor (tabulka v příloze)

Vypouštění průmyslových odpadních vod

Jako průmyslový zdroj znečištění je uvažována průmyslová lokalita (podnik, závod ap.), významná z hlediska jakosti (znečištění) produkovaných a vypouštěných odpadních vod.

Pro identifikaci významných vlivů z průmyslových zdrojů znečištění byla použita databáze IRZ (Integrovaný registr znečišťování) a Evidence uživatelů vod (EUV). Z IRZ byly vybrány pro ohlašovací roky 2015 a 2016 všechny provozovny s úniky do vody nebo přenosy v odpadních vodách. Z EUV byli vybráni znečišťovatelé podle CZ NACE – názvu ekonomické činnosti, odpovídající průmyslovým odvětvím.

Třídy určení významnosti vlivu jsou charakterizovány jako poměr průměrného ročního látkového odtoku z průmyslového zdroje a přípustného látkového odtoku z povodí vodního útvaru a jsou klasifikovány shodně s bodovými zdroji komunálními pětibodovou škálou (viz výše).

Přílohy:
Tabulka II.1.2d - Významné vypouštění průmyslových odpadních vod (tabulka v příloze)

Stará kontaminovaná místa a skládky

U starých ekologických zátěží byla k identifikaci vlivů využita databáze SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst) a znalost a informace od jednotlivých pracovišť ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí), která působní v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu.

Do významných vlivů byly vybrány staré ekologické zátěže, které mají v exportech dat ze SEKM uveden alespoň jeden ukazatel, který znečišťuje povrchové vody s koncentrací kontaminace vyšší než Xc, a zároveň je u nich požadována bezodkladná realizace nápravného opatření. Seznam byl potvrzen nebo doplněn dle informací ČIŽP.

Přílohy:
Tabulka II.1.2e - Seznam významných zátěží podle databáze SEKM s uvedením problematických látek (tabulka v příloze)

Vypouštění důlních vod

Podle CZ-NACE – názvu ekonomických činností uvedených v Evidenci uživatelů vod byly vybrány podniky s činností související s těžbou a dobýváním. Jednalo se o dobývání kamene, písků a jílů, těžbu a úpravu černého a hnědého uhlí a těžbu uranových a thoriových rud.

Třídy určení významnosti vlivu jsou charakterizovány jako poměr průměrného ročního látkového odtoku ze zdroje důlních vod a přípustného látkového odtoku z povodí vodního útvaru a jsou klasifikovány shodně s bodovými zdroji komunálními a průmyslovými pětibodovou škálou.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nevyskytuje žádný zdroj vypouštění důlních vod, který splňuje kritéria pro zařazení do skupiny významných bodových zdrojů.

Chov ryb

V oblastech velkých rybničních soustav patří mezi nejčastější způsoby vnášení látek do vod hnojení (kejda, chlévská mrva) a dokrmování (obilí, speciální krmné směsi) produkčních rybníků. Rybníky tak v určitém čase dotují níže ležící vodní útvary živinami.

Významnost vlivu hospodaření na rybnících byla hodnocena pomocí charakteristik – poměr plochy hladiny rybníků k ploše VÚ nebo délky vzdutí rybníků na páteřním toku, zvýšených koncentrací BSK5 a chlorofylu a, a zejména expertních znalostí a zkušeností.

Třídy určení významnosti vlivu hospodaření na rybnících jsou charakterizovány průměrnou třídou jakosti vody dle ČSN 75 7221, do kterých jsou zařazeny ukazatele BSK5 a chlorofyl a, a jsou klasifikovány následovně:

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nevyskytuje žádný zdroj vypouštění z rybníků nebo rybničních soustav, který splňuje kritéria pro zařazení do skupiny významných bodových zdrojů.

II.1.2.2. Plošné zdroje znečištění

Jelikož vstupy z plošného znečištění do vodního prostředí nelze jednoduše měřit, je hodnocení prováděno zpravidla nepřímo pomocí zatížení vztaženého k určitě ploše.

Podle původu je plošné znečištění rozděleno na komunální zdroje nepřipojené na kanalizaci, odtok z urbanizovaných území, zemědělství, lesnictví, atmosférickou depozici a dopravu. Jednotlivé vlivy a vyhodnocení jejich významnosti jsou popsány níže v příslušných podkapitolách.

Komunální zdroje nepřipojené na kanalizaci a odtok z urbanizovaných území

Podkladem pro identifikaci vlivů z komunálních zdrojů nepřipojených na kanalizaci byla data z Evidence uživatelů vod (EUV) pro potřeby sestavení vodní bilance dle vyhlášky MZe č. 431/2001 Sb., a data z Majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací (data VÚME a VÚPE) – zejména počty obyvatel nepřipojených na kanalizaci a celkové počty obyvatel ze sčítání lidu, domů a bytů aktualizovaných na rok 2016.

Předpokládané zatížení vodního útvaru bylo vypočteno přes redukovanou produkci znečištění od obyvatel s individuální likvidací odpadních vod.

Třídy určení významnosti vlivu jsou charakterizovány jako poměr průměrného ročního látkového odtoku z difúzního zdroje a přípustného látkového odtoku z povodí vodního útvaru a jsou klasifikovány následovně:

Vody odtékající ze zastavěných urbanizovaných území mají při dešti cca prvních 15 minut charakter splaškových vod. Jako vhodný a jednoduchý parametr popisující riziko zvýšeného odtoku z urbanizovaných území je určeno procento nepropustných ploch ve vodním útvaru (dle Zabaged – bloky budov, parkoviště, letiště, atd.).

Třídy určení významnosti vlivu odtoku z urbanizovaných území jsou klasifikovány následovně:

Přílohy:
Tabulka II.1.2h - Vstup nutrientů z difuzních zdrojů do povodí vodního útvaru (tabulka v příloze)
Mapa II.1.2b - Významné plošné zdroje znečištění povrchových vod

Zemědělství a lesnictví

V oblasti znečištění vnášeného ze zemědělství a lesnictví se jedná zejména o vnos živin z hnojiv a prostředků na ochranu rostlin. Ke vnosu může docházet smyvem z povrchu rostlin nebo půdy, transportem spolu se sedimenty nebo vymýváním látek přes půdní profil.

Evidenci o hnojivech a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě mají podnikatelé v zemědělství povinnost řádně vést, ovšem tato evidence již není odevzdávána žádnému kontrolnímu úřadu a není tak zajištěna centrální inventarizace aplikace těchto hnojiv a pomocných látek. Evidence o používání statkových hnojiv je také vedena jednotlivými zemědělskými subjekty, a ačkoliv není veřejná, je podmínkou pro získání dotací. Souhrnné údaje o aplikaci minerálních hnojiv zpracovává za ČR MZe a je dostupné v podrobnosti na kraje, o aplikaci organických hnojiv ČSÚ, o aktuálním počtu a druhu hospodářských zvířat VÚRV, v.v.i.

Evidence o spotřebě účinných látek na ochranu rostlin je vedena dle plodin a dané látky za celou ČR Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ) pro zemědělské závody zpravidla o výměře větší než 10 ha, jejichž výběr probíhá od roku 2010 ve spolupráci s ČSÚ. Údaje jsou k dispozici za okresy, kraje a celou ČR. Zveřejněné informace na internetových stránkách ÚKZÚZ jsou v měřítku celé ČR, podrobnější poskytuje na vyžádání. Postupy hodnocení byly podrobně popsány v Metodice hodnocení dopadu emisí na vodní prostředí (Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., prosinec 2014).

Při hodnocení plošného znečištění dusíkem bylo použito kombinované hodnocení založené na analýze využití území (intenzivně zemědělsky využívané půdy nebo louky a pastviny dle Corine), vymezení zranitelných oblastí, informacích o vstupech dusíku ve formě minerálních hnojiv a od hospodářských zvířat a také o výskytu odvodnění v povodí vodního útvaru. Hodnoty vstupu dusíku byly přepočítány na plochu dílčího povodí vodního útvaru a vyjádřeny jako specifická zátěž v kg/ha za rok.

Pro hodnocení plošného znečištění fosforem byly uvažovány dvě formy fosforu, ve kterých se dostává do povrchových vod – mimoerozní a erozní. U mimoerozního fosforu bylo hodnocení založeno na analýze využití území (dle Corine), charakteristických koncentracích fosforu v zastoupených půdních typech, specifickém odtoku a celkové ploše zemědělské půdy ve vodním útvaru. Výsledný odtok bylo ještě nutno snížit o hodnoty odtoku, které odpovídají přirozenému pozadí.

Hodnoty vstupu celkového fosforu z přirozeného pozadí byly vypočítány jako součin vážené koncentrace fosforu dle nadmořské výšky, specifického odtoku a plochy povodí. Vstup erozního fosforu byl hodnocen jako vstup erozního sedimentu do vod v mezipovodí vodního útvaru a jako rizikové jsou touto zjednodušenou metodou klasifikovány ty vodní útvary, kde množství sedimentu, vstupujícího do toků v dílčím povodí vodního útvaru přesáhne 0,5 tuny/ha za rok.

Při hodnocení rizika vstupu pesticidů do povrchových vod byly využity rastry (gridy) zranitelnosti povrchových vod a rastry zatížení zemědělské půdy jednotlivými pesticidy (i celkové zatížení) vycházející ze spotřeby prostředků na ochranu rostlin. Vznikla mapa (geografická vrstva) rizikovosti, která byly promítnuta na vodní útvary. Vodní útvary, ve kterých byla splněna podmínka, že více než 50 % plochy náleží do střední, vysoké nebo velmi vysoké třídy rizikovosti, byly považovány za rizikové.

Třídy určení významnosti vlivu jsou klasifikovány následovně:

Atmosférická depozice

Atmosférická depozice se řadí mezi vlivy hodnocené nepřímo (zatížení je vztaženo k ploše). Pro hodnocení byly jako nejvýznamnější ukazatele vybrány polyaromatické uhlovodíky (benzo[a]pyren) a těžké kovy – kadmium, olovo, nikl, rtuť a arsen.

Při zpracovávání hodnocení byla identifikována území, ve kterých je riziko vstupu látek do povrchových vod přes atmosférickou depozici vysoké. Vycházelo se z ročních a pětiletých koncentrací jednotlivých znečišťujících látek v ovzduší (georeferencované obrázky ve formátu png z grafické ročenky ČHMÚ), informací o zdrojích znečištění (IRZ – úniky do ovzduší), suché a mokré atmosférické depozice, koncentrací kovů v mechu a dat z REZZO 1 – 4 (WFD Reporting Guidance 2015-2017).

V povodí vodního útvaru je vstup látky považován za významný, je-li zátěž v jakékoli z hodnocených matric klasifikována jako “vyšší“ nebo jsou ve vodním útvaru evidovány zdroje znečištění (IRZ) s celkovým množstvím látky vypouštěným do ovzduší přesahujícím 20 % přípustného látkového odtoku.

Přílohy:
Tabulka II.1.2m - Riziko vstupu vybraných látek atmosférickou depozicí do vod v povodí/mezipovodí vodního útvaru (tabulka v příloze)
Mapa II.1.2g - Významná atmosférická depozice v povodí/mezipovodí vodního útvaru

II.1.2.3. Vlivy na hydrologický režim

Za potenciálně významné vlivy zabraňující dosažení dobrého stavu hydromorfologické složky ekologického stavu z pohledu hydrologického ovlivnění lze v České republice považovat odběry a vypouštění povrchové vody, regulace průtoků (akumulace vody/nadlepšování) vodními díly včetně denních změn průtoků (špičkování), převody vody a provozování derivačních MVE. Tyto vlivy a vyhodnocení jejich významnosti v rámci vodního útvaru jsou popsány v jednotlivých následujících podkapitolách.

II.1.2.3.1. Regulace průtoků a odběry vody

Ovlivnění přirozených průtoků vlivem regulace průtoků vodními díly a odběrů vody vychází z porovnání přirozených a ovlivněných průtoků v kontrolním profilu. Aby byla zahrnuta sezónní variabilita je hodnocení prováděno zvlášť pro období jara (březen až květen), léta (červen až srpen), podzim (září až listopad) a zimu (prosinec až únor). Do vyhodnocení se pak uvažuje nejhorší z nich.

Velmi důležitým krokem pro správné vyhodnocení ovlivnění hydrologického režimu je v tomto případě správná volba kontrolního profilu. Jak víme, jednotkou pro hodnocení stavu je vodní útvar, který ovšem nemá z hlediska tohoto hodnocení homogenní podmínky. Z tohoto důvodu je tedy vhodné data z vodoměrných stanic doplnit o data získaná v uzávěrových profilech vodních útvarů a profily pod vodními nádržemi.

Neméně důležité je také volba správného časového měřítka hodnocení hydrologického režimu, který může mít meziroční, sezónní či denní variabilitu. Časový krok a délka řady přirozených průtoků proto ideálně tuto sezonní variabilitu zahrne. Hodnocení pro 3. plánovací období bylo provedeno v měsíčním časovém kroku a délka časové řady je 15 let.

II.1.2.3.2. Odběry (a vypouštění)

Podrobný popis rozsahu odběrů povrchové vody lze nalézt v kapitolách II.1.1.2. Odběry povrchové vody a II.1.3.3. Odběry povrchových vod (trendy do r. 2027).

Vliv odběrů vod lze zjednodušeně v místě profilu odběru povrchové vody vyhodnotit porovnáním průměrného celkového ovlivnění průtoku (kumulativní vliv odběrů povrchových a podzemních vod) a vypouštění do povrchových vod v povodí posuzovaného profilu odběru povrchových vod s hodnotami dlouhodobého průměrného průtoku Qa. V případě výrazné sezonní variability podle nejméně příznivého měsíce či ročního období. Při posouzení je účelné zohlednit variabilitu průtoku podle regionalizace území na 4 kategorie (podle parametru „K99“) zpracované pro potřeby stanovení minimálních zůstatkových průtoků [Pracovní postup].

Jako rizikové lze označit profily, kde snížení průtoků přesahuje hodnoty dlouhodobého průměrného průtoku Qa:

pro kategorii I 15 %,
pro kategorie II a III 10 %,
pro kategorii IV 5 %

II.1.2.3.3. Akumulace/Nadlepšování průtoků

Tento jev je popsán v kapitole II.1.2.3.1 Regulace průtoků a odběry vody, jakožto i v kapitole II.1.2.4.4 Migrační překážky.

II.1.2.3.4. Převody vody

Převody vody jsou uměle vytvořené otevřené kanály nebo potrubí, jež převádí vodu z jednoho místa do druhého. Významnost takového převodu se řídí množstvím a vzdáleností. Každý odběr může být zároveň i převodem, pokud se odebraná voda vrací do vzdáleného místa vodního toku, což je typické například pro vodárenské soustavy. Úsek toku pod odběrem je o množství odebrané vody ochuzen v celé délce až po místo jeho vypouštění zpět do toku. Převody vody se posuzují obdobně jako odběry nebo jako derivační elektrárny.

II.1.2.3.5. Derivační kanály (MVE)

Významnou hydrologickou změnu znamená odvedení velkého množství vody z vodního toku za účelem vytvoření, resp. získání spádu pro výroby elektrické energie. Pro ukazatele biologické složky hodnocení ekologického stavu jsou problematické zejména derivační elektrárny, obzvlášť pak na tocích, které jsou tímto způsobem intenzivně využívané. Derivační kanál o délce několika stovek metrů odvede značnou část průtoku mimo koryto a ovlivněna je tak často dlouhá část vodního toku, ve které jsou pak značně změněné podmínky pro vodní společenstva. Často se navíc tyto MVE vyskytují v kaskádách a negativní efekt na hydrologický režim je tak kumulován. Ačkoliv se na limnigrafické stanici umístěné blíže závěrovému profilu vodního útvaru nemusí hydrologický vliv z derivačních MVE projevit, pro biologické ukazatele může jít o zásadní vliv. Základním předpokladem pro identifikaci tohoto vlivu je správný výběr derivačních elektráren, kde musí být uplatněna především místní znalost správce povodí, než složité odhadování z map a databází. Nejdůležitějším parametrem výběru je délka náhonu nebo odpadního kanálu a jeho kapacita, respektive max. povolený odběr. Posuzuje se jen páteřní vodní tok vodního útvaru.

Pro hodnocení vlivu MVE s derivačními kanály lze – s ohledem na omezenou dostupnost potřebných dat – využít pro určení míry ovlivnění zjednodušená kritéria: za středně a více ovlivněné vodní útvary lze považovat vodní útvary s MVE situovanými na páteřním toku a odvádějícími vodu z řeky derivačními kanály, pokud splňují následující kritéria: - povolený odběr vody do derivačního kanálu přesahuje 30 % průměrného dlouhodobého průtoku Qa nebo nejsou v místě odběru stanoveny hodnoty minimálních zůstatkových průtoků (MZP), - a zároveň celková délka takto ochuzeného úseku přesahuje 1 km nebo 15 % celkové délky páteřního toku vodního útvaru.

II.1.2.3.6. Denní změny průtoků (špičkování)

Vliv denních změn průtoků je charakterizován náhlým poklesem nebo naopak náhlým nárůstem hodnoty průtoku. Jestliže jsou tyto výkyvy výrazné, mohou mít podobně jako derivační kanály MVE negativní efekt na biologické složky ekologického stavu. Nepravidelný průtok, který v řekách vzniká, je způsoben požadavky na vykrytí zvýšené potřeby energie ve špičce (tzv. špičkování). Tento jev stresuje organismy vázané na daný úsek vodního toku, obzvláště pak ty, které se neumí s náhlými změnami hladiny vody vyrovnat (mladé ryby nebo jiné pomalu se pohybující či na jednom stanovišti žijící organismy). Účinky špičkování se nejvíce projevují na malých tocích a v citlivých klimatických obdobích, mezi které lze řadit nejen období sucha, ale i období výrazných mrazů. Druhým nepříznivým účinkem špičkování je změna přirozeného teplotního režimu, tedy pokles teploty vody, způsobený smícháním chladné vody vypouštěné ode dna vodních nádrží přes vodní elektrárny s vodou ve vodním toku.

Za rizikové jsou uvažovány rychlé změny průtoků, kdy po více jak 5 % doby je průtok přinejmenším zdvojnásoben nebo je naopak poloviční.

Přílohy:
Tabulka II.1.2n - Charakteristiky a stupeň hydromorfologického ovlivnění povrchových vod (tabulka v příloze)
Tabulka II.1.2o - Identifikace významných vlivů na útvary povrchových vod: hydrologické ovlivnění (tabulka v příloze)

II.1.2.4. Morfologické změny

Morfologické změny vodních toků mohou mít více podob. Převážně jde o změnu trasy koryta, modifikaci příčného profilu (zkapacitnění), úpravy břehů a koryta, přítomnost neprůchodných příčných překážek nebo vzdutí. Tyto vlivy a vyhodnocení jejich významnosti v rámci vodního útvaru jsou popsány jednotlivě v následujících podkapitolách. Vliv morfologického ovlivnění se hodnotí podle metodického dokumentu s názvem „Pracovní postup určení významných vlivů morfologii a hydrologický režim“.

Byly hodnoceny všechny páteřní vodní toky vodních útvarů a některé další vodní toky podle dat poskytnutých od jednotlivých správců vodních toků, a to na vodních tocích o délce 2 309 km z celkové délky říční sítě 14 711 km.

II.1.2.4.1. Úprava trasy koryta

Napřímení koryt vodních toků je spojeno s celou řadou dalších morfologických úprav, protože zkrácením délky toku se zvyšuje sklon koryta a rychlost proudění vody. To vyžaduje stabilizaci (opevnění) břehů a dna, což se dále projevuje změnou substrátu dna a nutností výstavby příčných stupňů ke zmírnění vlivu zvýšeného spádu.

Pro hodnocení zkrácení vodních toků je brán jako referenční stav vodních toků zachycený na mapách II. vojenského mapování pořízených v první polovině 19. století. V dlouhodobě zemědělsky využívaných oblastech se sice již v té době projevovaly úpravy menších vodních toků, ale větší vodní toky nebyly ještě dotčeny splavňovacími a protipovodňovými úpravami z konce 19. století.

Pro analýzu bylo třeba digitalizovat trasu páteřních toků vodních útvarů z rastrových map II. vojenského mapování dostupných přes WMS služby Národního geoportálu INSPIRE. Při tvorbě vrstvy historických toků se vycházelo ze současné linie vodních útvarů povrchových vod tekoucích, která se editovala v úsecích, kde došlo k napřímení koryta. V případě nedostupných nebo špatně čitelných mapových listů bylo možné použít mapy III. vojenského mapování.

Koeficient napřímení trasy vodního toku byl počítán jako podíl délky současného vodního toku k délce jeho historické trasy. Hodnocení morfologického ovlivnění je voleno odlišně pro toky s průměrným sklonem koryta do 1 promile a pro toky se sklonem do 10 promile. Pro toky s vyšším sklonem se analýza neprovádí (výsledky se neuvažují), protože zkrácení trasy u nich není relevantní.

II.1.2.4.2. Změna koryta

Zkapacitnění koryta se projevuje ztrátou hydrologické i biologické prostupnosti mezi vodním tokem a nivou. Zatímco voda z přirozených koryt vybřežuje při průtocích kolem hodnoty třicetidenní vody (Q30d), zkapacitněná koryta provádí bez vybřežení průtoky často odpovídající až dvacetileté povodni (Q20). Dalším důsledkem zkapacitnění je zjednodušení příčného profilu koryta a břehů a ztráta jejich morfologické rozmanitosti.

Pro analýzu je potřeba spočítat průměrnou šířku koryta z plochy břehových linií ZABAGED a délky příslušného úseku vodního toku. Analogicky je potřeba spočítat průměrnou šířku záplavy pětileté povodně (Q5) v daném úseku s využitím vrstvy povodňových rozlivů při Q5. Zkapacitnění se nehodnotí ve vodních útvarech, pro které není dostupný rozsah záplavového území při Q5. Hodnocení se provádí pouze pro vodní toky se sklonem koryta do 10 promile (u těchto vodních toků lze očekávat přirozené rozsáhlé zaplavování údolní nivy).

Pro výpočet koeficientu zkapacitnění je použito porovnání průměrné šířky vodního toku v břehových hranách vzhledem k průměrné šířce rozlivu při povodni Q5. Kritéria hodnocení se liší podle sklonu koryta vodního toku.

II.1.2.4.3. Úpravy břehů a koryta

Vegetace

Význam břehového a doprovodného porostu dřevin je chápán především jako potenciál pro vyšší morfologickou pestrost břehů a dna (pronikání kořenových systémů do vody, přísun říčního dřeva, vznik nátrží po vývratech).

Jako hodnocený koeficient „vegetace“ se použije poměr délky toku s doprovodnou vegetací k celkové délce toku. Nezáleží na tom, jestli se doprovodná vegetace vyskytuje na jednom nebo na obou březích koryta.

Zástavba

Zastavěné plochy v nejbližším okolí vodního toku jsou obvykle důvodem pro stabilizaci a změny tvaru koryta. Úpravy se projevují zjednodušením morfologické pestrosti a změnou materiálu břehů a dna.

II.1.2.4.4. Migrační překážky

Podélná průchodnost vodního toku je jednou ze základních kategorií hydromorfologického hodnocení. Ačkoliv je kontinuitou obecně myšlena prostupnost pro vodní organismy a sediment, příslušná metodika zohledňuje především prostupnost pro ryby.

Pro analýzu byla použita data z databáze o migračních překážkách z vlastní technicko–provozní evidence správce povodí doplněné o informace, které obdržel od Lesů ČR.

Z překážek v databázi byly vybrány ty překážky, které zcela jistě tvoří migrační bariéru: jsou v databázi označeny jako neprůchodné a zároveň svou výškou přesahují maximální skokové schopnosti běžných druhů ryb. Pro vodní toky do 500 m n. m. to byly překážky s výškou 60 a více cm, pro vodní toky nad 500 m n. m. byly vybrány překážky s výškou 1 metr a vyšší. Jako doplňující charakteristika byla spočtena maximální délka prostupného úseku vodního toku (nejdelší úsek mezi dvěma neprostupnými překážkami). Maximální délka prostupného úseku je stanovena bez ohledu na konec vodního útvaru (resp. hodnoceného úseku), může tedy sahat k nejbližší neprostupné překážce za hranicemi hodnoceného vodního útvaru.

II.1.2.4.5. Vzdutí

Vzduté úseky vodních toků jsou příčinou změn v substrátu dna (zanášení jemným sedimentem) a ztráty dynamiky vývoje koryta. S tím souvisí ztráta morfologické pestrosti dna a břehů a celková degradace abiotických poměrů v korytě. Analýza využívá data o výšce příčných stupňů z výše uvedené databáze. Pro analýzu bylo potřeba vygenerovat nadmořské výšky začátku a konce hodnocených úseků vodních toků, podle digitálního modelu terénu.

Koeficient vzdutí se počítá jako poměr celkové délky vodního toku ve vzdutí vydělený celkovou délkou vodního toku.

II.1.2.4.6. Zemědělské odvodnění

Přítomnost odvodňovacích zařízení (meliorací) v ploše vodního útvaru se může projevovat změnou průtokových charakteristik vodního toku, které mohou dále ovlivňovat splaveninový režim a korytotvorné procesy. Meliorace jsou také zdrojem jemné frakce sedimentu, která pochází z eroze na zemědělských plochách. Zemědělské odvodnění je zároveň jedním z častých typů užívání pozemků v povodích vodních útvarů a v současné době je navrhováno mezi uznatelná užívání silně ovlivněných vodních útvarů. To je také důvodem, proč byla analýza zemědělského odvodnění mezi hodnocené charakteristiky zařazena.

Potřebná analýza mohla využít pouze vrstvu odvodněných ploch, kterou zpracovala v roce 2010 Zemědělská vodohospodářská správa, ovšem která byla pouhým digitálním překreslením dat z devadesátých let. Jelikož se nejedná o aktuální stav a novější data nejsou k dispozici, nebyly výsledky z analýzy v tomto plánovacím období použity. Koeficient odvodnění by se počítal jako poměr odvodněných ploch k celkové ploše vodního útvaru.

Přílohy:
Tabulka II.1.2p - Charakteristiky a stupeň morfologického ovlivnění útvarů povrchových vod (tabulka v příloze)
Tabulka II.1.2q - Identifikace sektorů významných vlivů na útvary povrchových vod: podélné úpravy vodních toků (tabulka v příloze)
Tabulka II.1.2r - Identifikace sektorů významných vlivů na útvary povrchových vod: překážky (tabulka v příloze)

II.1.2.5. Nepůvodní druhy organismů a zavlečená onemocnění

Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v aktuálním znění, jsou za nepůvodní druhy rostlin a živočichů považovány druhy na daném území nepůvodní, člověkem zavlečené, které se nekontrolovaně šíří a agresivně vytlačují druhy původní.

V legislativě EU je jedním z nejvýznamnějších právních aktů, který sjednocuje přístup EU v boji proti invazním druhům od ledna 2015 účinné Nařízení Evropského parlamentu EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Nařízení se vztahuje na druhy v seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. „unijní seznam"), který byl publikován 13. 7. 2016 jako Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1141. V roce 2017 byl doplněn navazujícím prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1263 (doplněno 12 druhů) a v roce 2019 pak bylo přidáno dalších 17 druhů. Celkem je nyní v seznamu 66 druhů (30 druhů živočichů a 36 druhů rostlin). Více informací je možno získat na webových stránkách AOPK ČR: http://invaznidruhy.nature.cz/unijni-seznam/druhy/.

Při praktickém provádění opatření k regulaci invazních nepůvodních druhů se použité metody musí lišit podle jednotlivých druhů, místní situace a intenzity, s níž je potřebné je na daném místě regulovat. U rostlin jde zejména o využití mechanických metod jako je kosení či vytrhávání. U živočichů závisí na tom, o jakou skupinu se jedná. V zásadě však téměř vždy jde o kombinaci extenzivního odchytu či odlovu, který by snižoval růst populací s cílenými opatřeními v místech, kde hrozí největší rizika.

Zavedení nebo zavlečení nepůvodních organismů a onemocnění

Mezi nejvýznamnější nepůvodní druhy rostlin vyskytující se v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu patří bolševník, javor jasanolistý, křídlatka, lilek potměchuť, netýkavka žláznatá, slunečnice topinambur a trnovník akát. Z nepůvodních druhů živočichů je zaznamenán zvýšený výskyt nutrie říční a slávičky mnohotvárné.

Nepůvodní druhy rostlin

Bolševník – je schopen zcela degradovat původní vegetaci, kterou vytlačí a zůstává pouze chudé společenstvo bolševníku a rostlin, které jsou schopné se přizpůsobit změně podmínek. Jeho regulace je technicky i finančně náročná. Celá rostlina navíc obsahuje fotosenzibilní látky, které při styku s pokožkou působí na slunečním záření puchýřovité vyrážky.

Javor jasanolistý – v současnosti u nás běžně pěstovaný strom, relativně častý v parcích. Rychle se rozšiřuje podél vodních toků nižších poloh. Zde obsazuje nově vznikající biotopy v korytech řek, podmáčené plochy a jejich okolí, a zabraňuje vzniku přirozených společenstev s vrbami, topoly a olšemi.

Křídlatka – patří mezi nejnebezpečnější invazní rostliny Evropy, odolává mechanickému odstraňování porostů, regenerační schopnost z oddenků a lodyh dosahuje u některých populací téměř 100 %. Porosty křídlatek jsou schopny vytlačit v podstatě vše, co jim stojí v cestě a jsou velkou hrozbou zejména pro společenstva podél našich vodních toků.

Lilek potměchuť – je vytrvalý jedovatý polokeř. Roste v pobřežních křovinách, na okrajích lesů, v příkopech a na rumištích. Její kořeny jsou schopné prorůstat skrz staré zdivo, je obtížné ji likvidovat.

Netýkavka žláznatá – mění složení rostlinných druhů v oblastech svého výskytu, vytlačuje původní druhy a to především díky své značné konkurenční zdatnosti. Dochází postupně k přeměně původních rostlinných společenstev v druhově chudá společenstva s převahou netýkavky.

Slunečnice topinambur – bývá vysazována i jako okrasná trvalka, nebo jako krmivo pro lesní zvěř. Na zasažených místech vytváří husté porosty, které vytlačují konkurenčně méně zdatné druhy. Dosud zdaleka neobsadila všechna dostupná stanoviště. Do hor vystupuje jen velmi vzácně.

Trnovník akát – koncem devatenáctého století se začal hojně vysazovat pro zakrytí písčitých a skalnatých ploch, odkud rychle vytlačil původní, mnohdy velmi cennou vegetaci. Má toxické účinky na rostliny ve svém okolí. Jeho kořeny vylučují do půdy v konkurenčním boji proti okolním rostlinám toxické látky. Kromě květů je celá rostlina jedovatá, hlavně čerstvá semena a kůra. Pro jeho obrovskou vitalitu a silné zmlazování je současné úsilí o jeho odstranění ze stanovišť velmi obtížné.

Nepůvodní druhy živočichů

Nutrie říční – byla záměrně rozšiřována z důvodu chovu na kožešinu a maso. Dále možný únik z farem a v případě příznivých podmínek přežívá a šíří se do okolí. Budováním chodeb v březích přispívá k jejich nestabilitě, což společně s vypásáním pobřežní vegetace může vést ke zvýšené břehové erozi. Úbytek pobřežní vegetace negativně ovlivňuje i hnízdění některých druhů ptactva. V blízkosti polí může způsobovat lokální ekonomické škody zemědělcům.

Slávička mnohotvárná – jejím biotopem jsou vodní nádrže a pomalejší vodní toky. Tento mlž vytváří poměrně rozsáhlé kolonie a působí problémy nejen technické, ale ovlivňuje negativně i místo na kterém se vyskytne. Filtrováním zvyšuje průhlednost vody a vyfiltruje i shluky fytoplanktonu, které sama nevyužije. Přesunuje potravu z vodního sloupce na dno. Výsledkem tak sice je průhlednější a čistější voda, ale také velká redukce fytoplanktonu. Ten však hraje podstatnou roli v potravním řetězci dalších živočichů.

Bližší lokalizace výskytu jednotlivých nepůvodních druhů v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je uvedena v Tabulce II.1.2s v příloze.

Přílohy:
Tabulka II.1.2s - Významné ovlivnění VÚ nepůvodními organismy a onemocněními (tabulka v příloze)

II.1.3. Trendy v užívání vod do roku 2027

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu tvoří jádro ekonomiky zpracovatelský průmysl, a z toho nejvíce průmysl strojírenský, plastikářský a gumárenský, oděvní průmysl a výroba potravin. Velmi důležité jsou i energetika a výroba tepla, které umožňují existenci a rozvoj všech ostatních průmyslových odvětví. Velmi významné je také zemědělství a stavebnictví, cestovní ruch a rekreace, do popředí se dostávají také služby. Uvedené aktivity mají v této oblasti tradici, jsou stabilizované a lze předpokládat jejich setrvání a další rozvoj, což má dnes a bude mít i v budoucnu vliv na užívání vody. S ohledem na šestiletou periodu dlouhodobého sucha v letech 2014-2019 lze postupně sledovat snahy o šetření vodou v průmyslu i v domácnostech, která vede výrobní podniky k zavádění recyklace vody a využívání úsporných technologií. V obdobích sucha se naopak zvyšují požadavky na vodu pro zavlažování zemědělských pozemků.

Na intenzivní průmysl a osídlení navazuje potřeba rekreace. Ta se kromě tradičních horských a podhorských oblastí Jeseníků, Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat rozšířila i do nižších poloh. Rozmanité přírodní podmínky a v posledních letech i rozsáhlá modernizace a rozšíření turistické infrastruktury umožňují čilý cestovní ruch všeho druhu, rybolov a vodní sporty. Dá se očekávat, že v oblasti turistiky a cestovního ruchu se bude vybavenost a služby dále rozvíjet.

Do specifik dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu patří celkem vysoký podíl orné půdy v celkové ploše povodí, který vyplývá z rozvinutého zemědělství v moravských úvalech i ve středních polohách a představuje zdroj poměrně významného plošného znečištění povrchových i podzemních vod.

Dalším významným prvkem je v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu potenciální ohroženost povodněmi, které mohou přinášet ohrožení obyvatelstva a ztráty na majetku. Této problematice se podrobně věnuje kapitola V. Hydrologické extrémy.

Z hlediska rozvoje území lze s rozvojem průmyslových zón a navazujících služeb předpokládat rozvoj měst a obcí soustředěný především do blízkosti krajských center. Tam se dá s ohledem na dobrou dopravní obslužnost očekávat významný rozvoj podobně jako v rekreačních oblastech pro letní i zimní rekreaci. U menších měst a u obcí lze obecně předpokládat spíše stagnaci rozvoje. Celkově je však další rozvoj území vždy závislý na konkrétních místních podmínkách a rozvoji nebo stagnaci lokálních ekonomických aktivit.

II.1.3.1. Bodové zdroje znečištění

Prognóza vývoje užívání vod v oblasti bodových zdrojů znečištění vod k roku 2027 je odhadnuta na základě vývoje vypouštění odpadních vod v průběhu posledních 10 let - 2010 až 2019. Během tohoto období docházelo k mírnému nárůstu počtu uživatelů vod. Co se týká objemu vypuštěných odpadních vod, tak došlo k postupnému poklesu jejich množství (viz graf níže Vypouštění odpadních vod – celkem).

Největší zastoupení uživatelů vod v oblasti bodových zdrojů znečištění je v sektoru veřejných kanalizací a v sektoru průmyslu. Co se týká objemu vypouštění průmyslových vod, v posledních 10 letech dochází k mírnému růstu nebo stagnaci (viz graf níže Vypouštění odpadních vod – průmysl). U vypouštění vod z veřejných kanalizací dochází od roku 2010 k mírnému zvyšování počtu uživatelů. Co se týká objemu vypouštěných vod v sektoru veřejných kanalizací, můžeme konstatovat, že dochází k poklesu objemu vypouštěných vod (viz graf níže Vypouštění odpadních vod – veřejné kanalizace).

Prognózu vývoje průmyslu je velice těžké dlouhodobě předpovědět. Nejpravděpodobněji se předpokládá určitý pokles.

S odkazem na pokles odběrů bude klesat objem vypouštěných vod. Trend vypouštění (potažmo odběrů) bude ovlivněn následujícími faktory:

oživení ekonomické situace, pozitivní hospodářský rozvoj významných podniků regionu,
příliv zahraničního kapitálu, nové závody, nové průmyslové zóny,
racionalizace hospodaření s vodou v provozech společností,
útlum v hornictví, možné ukončení činnosti ekonomicky slabých podniků.

V celkovém souhrnu v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se za nejpravděpodobnější předpokládá pokračování stávající situace, tedy určitý stálý mírný pokles množství vypouštěných odpadních vod.

II.1.3.2. Plošné a difuzní zdroje znečištění

Plošné znečištění vod je způsobováno zejména zemědělským využíváním krajiny k intenzivní živočišné a rostlinné výrobě, při které se mnohdy používají dusíkatá hnojiva, někdy v nadměrné míře, nebo nevhodným způsobem. Dalšími zdroji plošného znečištění vod jsou nevhodné způsoby hospodaření se statkovými hnojivy, nadměrná vodní eroze půdy, způsobovaná nevhodnou agrotechnikou a nešetrné používání prostředků na ochranu rostlin.

K problematice plošných zdrojů znečištění dusičnany jsou v ČR vyhlášeny od roku 2003 zranitelné oblasti (Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, ve znění nařízení vlády č. 277/2020 Sb.), ve kterých se povinné dodržování způsobů hospodaření snaží minimalizovat vstupy dusíku do přírodního prostředí a snižovat nadměrnou erozi půdy. Patří sem i postupná regulace používání pesticidů na zemědělsky využívaných půdách a snaha omezovat plošné znečištění vod z atmosférické depozice. To vše má směřovat ke snižování emisí dodržováním platné legislativy, správným hospodařením se statkovými hnojivy, racionalizací výživy rostlin a organizačními protierozními opatřeními.

Do kategorie difúzních zdrojů znečištění jsou obvykle zahrnuty drobné rozptýlené bodové zdroje, ať již původu komunálního, zemědělského nebo průmyslového, spadá sem i znečištění pocházející z dopravy, výluhy ze skládek odpadů, apod.

Při analýze povodí o velikosti v řádu tisíců km2 jsou často, vzhledem k podobnému mechanismu transportu polutantů do recipientu, difúzní zdroje integrovány do kategorie zdrojů plošných. Největší podíl na celkových zdrojích difúzního znečištění má zemědělství. Nejčastěji se jedná o:

prostorově rozptýlené bodové zdroje znečištění z živočišné výroby,
úniky ze silážování,
úniky ze skladovacích prostor a technického zázemí.

Problematika plošných a difuzních zdrojů znečištění a návrhy opatření je řešena v kapitole VI.1.8. Při důsledném dodržování všech předepsaných zásad správného zemědělského hospodaření se uvažuje s mírným snižováním plošného a difuzního znečištění ve všech vodních útvarech v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu.

II.1.3.3. Odběry povrchových vod

Odhad trendu vývoje odběrů povrchové vody je v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu odvozen na základě analýzy vývoje odběrů vody v období 2006–2019. Celkový objem odebírané povrchové vody má od roku 2013 trend setrvalého poklesu s tím, že v některých letech byl celkový odběr povrchové vody vyšší, a to v r. 2015 a 2019 (viz graf DP Moravy – odběry POV celkem). Vůbec největší množství vody odebírala ČEZ, a. s., Elektrárna Hodonín (65-70 % ze všech odběrů povrchové vody).

Přehled o vývoji rozdělení odběrů povrchové vody podle účelu užívání - využívání vody v jednotlivých odvětvích podává následující graf (DP Moravy – odběry POV podle účelu užívání).

Nejvýznamnějším odběratelem povrchové vody v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je průmysl. Množství odebírané povrchové vody pro průmysl má trvale klesající trend, i když v některých letech byly objemy odebrané vody oproti jejich průměrné hodnotě za období let 2013-2019 vyšší, např. v letech 2015 a 2019 (DP Moravy – odběry POV pro průmysl).

Z průmyslových podniků největší množství vody odebírala ČEZ, a. s., Elektrárna Hodonín. Její podíl na odběrech povrchové vody pro průmysl dosahoval 80-85 % a byla tak dominantním uživatelem.

Další trend vývoje spotřeby vody v průmyslu je dlouhodobě velice těžké odhadnout. Podle uvedených skutečností a přibližně stejné úrovně ekonomických aktivit se ale dá reálně předpokládat, že objem odebírané povrchové vody bude mít i nadále klesající trend.

V posledních letech lze sledovat trend snižování zabezpečenosti povolených odběrů vody v důsledku nepříznivých dopadů klimatické změny - dlouhých suchých období bez srážek, která vedou ke snižování průtoků ve vodních tocích až na úroveň, kdy z nich není možné dále odebírat vodu. Uživatelé vody tak postupně vyvíjejí snahy zajistit dostatečné množství vody pro překlenutí takových nepříznivých období. Především průmyslové podniky se snaží zavádět technologie šetřící množství spotřebované vody, např. jejím opětovným využíváním (recirkulací) nebo využíváním srážkové vody. Příklad můžeme vidět u největšího uživatele povrchové vody ČEZ, a. s., Elektrárny Hodonín, která v současné době (2020-2021) připravuje přechod z průtočného na cirkulační chlazení, což povede k velmi významnému snížení spotřeby vody. S ohledem na výskyt hydrologického sucha v letech 2014-2019 podobná úsporná opatření připravují i jiné průmyslové podniky, takže se do budoucna dá v odvětví průmyslu očekávat další pokles spotřeby povrchové vody.

Dá se předpokládat, že do budoucna si uživatelé vody budou zřizovat lokální akumulace vody, které budou plnit v době normálních nebo zvýšených průtoků a následně využívat v delších obdobích sucha. Takové záměry se nabízejí nejen pro zabezpečení zemědělských závlah, ale zvažují je i některé průmyslové podniky.

U odběrů povrchové vody pro veřejné vodovody dochází dlouhodobě k trvalému poklesu odebíraného množství povrchové vody, viz graf níže – DP Moravy – odběry POV pro vodárenské účely 2006-2019.

Od roku 2012 je ale vidět postupný stoupající trend odebrané povrchové vody pro úpravu na vodu pitnou, zejména pak v posledních třech letech 2017-2019 viz graf uvedený níže – DP Moravy – odběry POV pro vodárenské účely 2011-2019.

Lze předpokládat, že to bylo v důsledku dlouhodobého sucha, které zvýšilo poptávku po pitné vodě v domácnostech i v hospodářských odvětvích. Důvodem zřejmě bylo, že ke skupinovým vodovodům s dostatečně zabezpečenými zdroji vody se ve druhé polovině posledního období dlouhodobého sucha, tzn. v letech 2017-2019, připojovalo významné množství nových spotřebitelů - jednotlivých domácností, podniků, provozoven, ale i celých obcí, protože jejich individuální vodní zdroje již nebyly schopné pokrýt jejich potřeby vody. Do budoucna se dá, v důsledku úspor a snad i většího a podporovaného využívání srážkové vody, očekávat pokračování dlouhodobého trendu poklesu odběrů povrchové vody pro potřeby veřejných vodovodů. Tento předpoklad však není jednoznačný, protože pokud se budou častěji opakovat epizody dlouhodobého sucha, mohou se ke skupinovým vodovodům připojovat další spotřebitelé a v důsledku toho se může trend klesání odběrů povrchové vody pro vodárenství zmírnit nebo mohou odběry i mírně narůstat.

Odběry vody pro zásobování obyvatelstva i hospodářství pitnou vodou jsou jedny z nejvýznamnějších účelů užívání vody. V poslední periodě dlouhodobého sucha v letech 2014-2019 proto byly prověřovány současné i výhledové možnosti zabezpečení dodávek pitné vody, a to i s ohledem na očekávané nepříznivé dopady klimatické změny na vodní zdroje.

Na základě zpracovaných podkladů bylo zjištěno, že po roce 2050 se očekávají deficity u stávajících vodních zdrojů pro některé skupinové vodovody. Je tak potřeba zajistit nový spolehlivý vodní zdroj s požadovanou zabezpečeností, kterým bude vodní dílo Vlachovice, protože posílení stávajících vodních zdrojů nebude možné dosáhnout jinými technicky proveditelnými a ekonomicky únosnými způsoby. Bude se jednat o novou vodárenskou nádrž na horním toku řeky Vláry, která do budoucna, spolu s navazující vodárenskou infrastrukturou, zajistí spolehlivé dodávky pitné vody pro území Zlínského kraje. Odběry povrchové vody pro zemědělství nejsou v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu významné. Do budoucna však na základě očekávaných nepříznivých dopadů klimatické změny lze očekávat postupný rozvoj zemědělských závlah i v tomto dílčím povodí, a to především v produkčně významných zemědělských regionech Hornomoravského (Haná) a Dolnomoravského úvalu.

II.1.3.4. Potřeby řízení odtoku povrchových vod

S ohledem na zabezpečení trvalých a plynulých dodávek vody pro obyvatelstvo, průmysl a ostatní ekonomické aktivity je nezbytné vhodným způsobem ovlivňovat přirozený odtok povrchové vody. Nejvýznamnější ovlivnění odtoku představují akumulace povrchové vody ve vodních nádržích. Jsou to prostory vytvořené vzdouvacími stavbami na vodních tocích (přehradami), které umožňují zadržovat (akumulovat) povrchovou vodu. Zadržená voda je potom využívána k různým účelům (úpravě na pitnou vodu pro zásobování obyvatel, zásobování průmyslu technologickou vodou, pro zemědělské závlahy, pro energetické využití, rekreaci, rybářství, atd.). Dále je využívána pro řízení odtoku za účelem zajištění minimálních ekologických průtoků, a to hlavně v obdobích sucha. Vodní nádrže také do určité míry zajišťují ochranu před povodněmi.

Přesto, že spotřeba vody, jak pro úpravu na vodu pitnou tak i pro průmysl, neustále klesá, dají se výhledově očekávat nové potřeby pro řízení odtoku povrchové vody k jejímu dalšímu využívání (zabezpečení vodohospodářských služeb). To proto, že do budoucna se očekává růst nepříznivých dopadů klimatické změny na hydrologický cyklus, např. - méně sněhu = vyšší zimní odtoky, ve vegetační době delší období bez srážek a naopak větší výskyt přívalových srážek. Velký význam na hydrologický režim má i růst průměrné roční teploty vzduchu, protože za vysokých teplot sama krajina, hlavně vegetace, spotřebovává mnohem větší množství vody. Příklad můžeme vidět na roce 2019, který byl z hlediska ročního úhrnu srážek normální (104%), ale z hlediska průměrné roční teploty vzduchu mimořádně nadnormální (+1,6°C), což se projevilo na odtoku, který byl jen průměrný až podprůměrný (65-94%). Dalším významným faktorem pro potřeby řízení odtoku je i to, že v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je množství vody zcela závislé na atmosférických srážkách, neboť žádné vodní toky sem vodu ze sousedních povodí nepřivádí.

S ohledem na výše uvedené a také na to, že

průměrná roční teplota vzduchu byla v letech 2015-2019 každoročně vyšší než dlouhodobý průměr (o 0,5 až 1,7 °C),
celkový roční úhrn srážek v letech 2015-2019 dosáhl dlouhodobého průměru jen v roce 2019 (jinak jen 74-96 %),
odtok v Moravě a Bečvě v letech 2015-2019 ani jednou nedosáhnul dlouhodobého průměru (43-88 %), je zřejmé, že je potřebné přijímat opatření pro efektivní zadržení a využívání jak srážkové vody, tak také povrchové vody.

Obecně je potřebné zlepšit zadržování vody v krajině. To jsou úkoly hlavně pro plošným rozsahem nejvýznamnější odvětví hospodářství - zemědělství (včetně lesnictví), ale také pro města a obce, tedy komunální sféru. Cílem takových úkolů je hlavně omezovat povrchový odtok z krajiny - převádět jej na odtok podpovrchový a omezovat nadměrnou vodní erozi půdy. V oboru vodního hospodářství se na jedné straně jedná obecně např. o provádění revitalizací, renaturací vodních toků nebo přírodě blízkých protipovodňových opatření, které mají vodním tokům postupně navracet přirozený charakter a tím zpomalovat odtok vody z krajiny. Na druhé straně tam, kde jsou nebo budou požadavky na vodu, musí vodní hospodářství zajistit podmínky pro dodávky vody. Povodí Moravy, s.p. proto postupně provádí rekonstrukce a modernizace vodních nádrží (v posledním období např. Bystřička, Karolinka, Opatovice a Plumlov) a jezů. S ohledem na výhledové zabezpečení vodohospodářských služeb pak připravuje i novou vodní nádrž - vodárenskou nádrž Vlachovice na řece Vláře pro potřeby dodávek pitné vody pro Zlínský kraj.

S ohledem na probíhající klimatické změny se do popředí zájmu dostává hospodaření se srážkovou (dešťovou) vodou. Jedná se o to, že srážkovou vodu je žádoucí zadržovat a buď ji zasakovat (doplňovat podzemní vodu) nebo ji využívat, a to pro zlepšování mikroklimatu (zadržování ve vodních prvcích nebo pro zavlažování) nebo přímo k využívání (např. mytí techniky, splachování toalet, atd.). Využívání srážkové vody, které je i podporováno z OPŽP (program „Děšťovka“) se postupně rozšiřuje jak u fyzických osob, tak i u podnikatelských subjektů a především v komunální sféře. Města a obce pořizují studie pro využívání srážkové vody a postupně provádí konkrétní vhodné projekty.

II.1.3.5. Potřeby úprav vodních toků

Z historického hlediska máme v naší kulturní krajině značné množství upravených vodních toků. Jedná se jak o velké řeky, tak i o drobné vodní toky, které byly hlavně v předchozích 200 letech regulovány pro potřeby hospodářského využívání krajiny nebo pro zabezpečení protipovodňové ochrany měst a obcí. Upravené úseky vodních toků jsou nyní, z pohledu cílů plánování v oblasti vod (Rámcové směrnice), problematické z hlediska hodnocení jejich morfologického stavu. Zlepšení morfologického stavu vodních toků (jejich revitalizace) je v naší hustě obydlené kulturní krajině značně složité, protože návrat k přírodě blízkému stavu vodních toků většinou musí respektovat současné hospodářské využití údolních niv a protipovodňovou ochranu měst a obcí.

Případné další upravování vodních toků se dnes děje jen výjimečně a v nezbytné míře. Vyplývá především z postupující urbanizace a rozvoje dopravní infrastruktury, kdy je v nezbytných případech nutné provádět takové úpravy přednostně přírodě blízkým způsobem. Pokud to z nejrůznějších důvodů není možné, je zpravidla takové lokální zhoršení morfologického stavu kompenzováno pozitivním opatřením na jiném úseku vodního toku.

II.1.3.6. Ostatní trendy v oblasti povrchových vod do roku 2027

Plavba a lodní doprava

Rozvoj vnitrozemské vodní dopravy je podporován vládou ČR, což deklaruje i usnesení vlády České republiky ze dne 14. března 2012 č. 155, ve kterém byl odsouhlasen rozvoj vnitrozemské vodní dopravy, vzata na vědomí Zpráva o stavu vnitrozemské vodní dopravy v České republice a možnostech jejího rozvoje.

Hlavní zásady rozvoje vodních cest podle Dopravní politiky ČR 2014–2020 s výhledem do roku 2050, které se týkají také dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu, jsou:

Připravovat projekty dobudování infrastruktury pro rekreační plavbu na dopravně významných cestách podle zákona o vnitrozemské plavbě,
zajistit vybavení vodních cest a přístavů prvky protipovodňové ochrany,
řešit přípravu průplavního spojení Dunaj-Odra-Labe v závislosti na výsledcích studie proveditelnosti (vyřešit do roku 2015 včetně hodnocení SEA); v návaznosti na výsledky tohoto prověření předložit vládě ČR materiál týkající se další územní ochrany tohoto záměru. Nadále pokračovat v mezinárodní spolupráci s Polskem (napojení Ostravské aglomerace na Oderskou vodní cestu), Slovenskem a Rakouskem.

Pro další rozvoj rekreační plavby na moravské vodní cestě je plánováno její prodloužení, resp. napojení nyní oddělených úseků, na jihu do Hodonína a na severu do Kroměříže. Výsledkem bude souvisle splavný úsek Kroměříž-Hodonín o celkové délce cca 68 km, který vytvoří páteř pro turisticky využívanou oblast Slovácko. Na tomto úseku vodní cesty jsou dále plánovány 4 rekreační přístavy – Kroměříž, Napajedla-Pahrbek, Slovácko (Uherské Hradiště/Staré Město) a Hodonín.

Na jihu bude tohoto cíle dosaženo realizací záměru „Prodloužení splavnosti vodní cesty Otrokovice – Rohatec“ (Plavební komora Rohatec - Sudoměřice), jehož podstatou je vybudování plavební komory s užitnými rozměry 38,5 × 5,3 × 1,5 m a dalších souvisejících objektů na stávajícím tabulovém jezu na toku Radějovka. Provedena bude také úprava koryta hraničního toku Radějovky spočívající v jeho prohloubení na jednotnou úroveň 161,44 m n. m (hloubka vody 1,5 m), začátek úpravy je v km 0,000 v místě soutoku s řekou Moravou, konec úpravy je v km 0,650, dále na tento úsek navazuje dolní rejda plavební komory. Výškový rozdíl mezi prohrábkami prohloubeným a neupraveným dnem Radějovky, který bude činit cca 1,26 m, bude vyrovnán 16 m dlouhým balvanitým skluzem. Realizace stavby bude doprovázena celou řadou kompenzačních opatření, včetně přeložky regionálního biokoridoru, která bude vedena po pravém břehu bezprostředně za ochrannou hrází Radějovky a bude zahrnovat i vybudování nového, přírodě blízkého, drobného vodního toku, který bude, na rozdíl od současného stavu na Radějovce, migračně prostupný pro vodní organizmy.

Realizací záměru bude přímo dotčeno cca 900 m spodního úseku vodního útvaru Radějovka od pramene po ústí do toku Morava (MOV_1410). Jedná se o úsek, který je dlouhodobě uvažovaný pro plavbu a kvůli nereprezentativnosti není zahrnut do hodnocení vodního útvaru Radějovky, jehož stav tak nebude záměrem ovlivněn. Zvýšením intenzity plavby budou dotčeny také vodní útvary na řece Moravě: Morava od toku Olšava po tok Radějovka (MOV_1390) a Morava od toku Radějovka po státní hranici (MOV_1430), který je vymezen jako silně ovlivněný vodní útvar. Vzhledem k dotčení pouze krátkých úseků páteřního toku obou vodních útvarů se nepředpokládá vliv na jejich ekologický stav/potenciál.

Záměr „Prodloužení splavnosti vodní cesty Otrokovice – Rohatec“ byl posouzen podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, souhlasné stanovisko MŽP bylo vydáno 9. 5. 2007 a následně 21. 1. 2020 zezávazněno. Realizace záměru se předpokládá v období 2020–2023.

Propojení dvou v současné době oddělených úseků stávající vodní cesty „ústí Dřevnice (ř. km 165,609) až jez Bělov (ř. km 167,478)“ a „zdrže jezu Bělov“ do jednoho funkčního celku a napojení severního konce vodní cesty na město Kroměříž bude zajištěno realizací záměru „Plavební komora Bělov“, tedy výstavbou plavební komory s užitnými rozměry 38,5 × 5,3 × 1,5 m včetně jejích stavebních a obslužných součástí na stávajícím jezu Bělov na řece Moravě. V souvislosti s výstavbou plavební komory bude provedena úprava pravobřežního zavázání jezu Bělov. Konstrukce plavební komory je v těsné blízkosti pravobřežního jezového pilíře. Rejdy plavební komory jsou umístěny v břehových svazích řeky Moravy pod a nad jezem. Součástí záměru jsou také zmírňující opatření, která zahrnují rozšíření v ústí Panenského potoka a pláž u Kvasic. Realizací záměru bude dotčen vodní útvar Morava od toku Haná po tok Dřevnice (MOV_1170) který je vymezen jako silně ovlivněný. Realizací záměru dojde pouze k plavebnímu propojení dvou v současnosti oddělených regulovaných úseků toku, hydrologické podmínky zůstanou zachovány. Vlivy záměru budou lokálního charakteru a předpokládají se nulové dopady na klasifikaci ekologického potenciálu tohoto vodního útvaru. Záměr "Plavební komora Bělov" byl posouzen podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, souhlasné stanovisko MŽP bylo vydáno 10. 12. 2010 (č.j. 102417/ENV/10), ale platnost tohoto stanoviska skončila 31. 12. 2019, proto aktuálně probíhá nové zjišťovací řízení. Realizace záměru se předpokládá v období 2024–2026.

Plánované rekreační přístavy jsou bazénového typu s umístěním mimo vlastní koryto řeky Moravy, se kterou budou spojeny průplavními kanály. Přístav Napajedla-Pahrbek bude umístěn ve slepém rameni řeky Moravy, v lokalitě Pahrbek. Přístav bude s Moravou propojen vjezdovým objektem a od zbylé části slepého ramene oddělen kamennou hrází. Kapacita přístavů se pohybuje v rozmezí 50–80 plavidel. V rámci přístavů budou zajištěny kompletní servisní služby pro plavidla včetně možnosti tankování pohonných hmot. Přístavy budou dále plnit ochrannou funkci pro plavidla za zvýšených vodních stavů až do průtoku Q100. Realizace přístavů je plánována v období 2021–2026.

Poslední aktuální informací ve věci rozšiřování rekreační plavby na Baťově kanálu je, že 23. 6. 2020 podepsali zástupci Zlínského a Olomouckého kraje memorandum „o prodloužení Baťově kanálu na Hanou“, které je výchozím podkladem pro další postupnou přípravu rozvoje vodní turistiky výše po řece Moravě.

Rekreace u vody

V prognóze vývoje v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se předpokládá, že s vysokou pravděpodobností nebudou na rekreačně využívaných vodních plochách problémy s chemickými nebo zdravotně závadnými látkami ve vodě, ale dají se předpokládat problémy s eutrofizačními procesy. Celkový přísun živin do povrchových vod se v budoucnu zřejmě omezí, ale k významnému ovlivnění eutrofizace vody to zřejmě nepovede, protože se s vývojem klimatických změn dá předpokládat pokles průtoků ve vodních tocích a delší doba zdržení vody ve vodních nádržích. Projevy eutrofizace se tak ve vodních nádržích pravděpodobně nepodaří odstranit nebo významněji snížit. Přes tyto skutečnosti lze ale očekávat jak kolem řek, tak i v okolí vodních nádrží mírný nárůst rekreačních aktivit, především individuální rekreace, sportovního rybolovu a rekreační plavby (v posledních letech narůstá počet vydaných oprávnění i registrovaných malých plavidel.

Chov ryb

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu lze do roku 2027 předpokládat, že vliv rybářského hospodaření na kvalitu povrchových vod bude přetrvávat na víceméně stejné úrovni jako v dosavadní době. S předpokládaným postupným zlepšováním stavu povrchových vod se dá očekávat mírné zlepšování podmínek pro život ryb. Jak se bude kvalita vody ve vodních útvarech postupně zlepšovat, budou zřejmě ve vodních tocích posilovány populace tzv. ušlechtilých druhů ryb.

Na druhou stranu mohou být tyto pozitivní změny nepříznivě ovlivněny klimatickými změnami, které mohou podmínky pro ryby zhoršit. Jedná se například o problémy s oteplením vody ve vodních tocích, nádržích i rybnících, s obsahem kyslíku a zejména s dodržením koncentrace amonných iontů pod 1 mg/l.

Využití vodní energie

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se v blízké budoucnosti nepředpokládá významné rozšiřování využití energetického potenciálu vodních toků.

Těžba nerostných surovin

Rozsah stávající těžby surovin je popsán v kapitole II.1.1.5. V blízké budoucnosti se nepředpokládá významné rozšiřování těžby nerostných surovin v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu. Lokálně značně problematický je záměr na připravovanou těžbu štěrkopísku v lokalitě Uherský Ostroh, kde panují obavy s nepříznivého ovlivnění využívaného významného vodního zdroje.

II.1.4. Zhodnocení očekávaných dopadů dlouhodobých scénářů klimatické změny

Vývojové trendy klimatických charakteristik se v posledních letech projevují častějším výskytem extrémních projevů počasí. Významným způsobem se promítají především do změn hydrologického cyklu. Změny vodního režimu, se pak celkem nepříznivě projevují v hospodářských aktivitách, hlavně v zemědělství, lesnictví, ale i v ostatních odvětvích hospodářství. I na podkladě krátkodobého pozorování (2015-2018) lze pozorovat zvyšování nepříznivého působení klimatické změny jak na jednotlivé složky přírodního prostředí, tak na lidskou společnost (průmysl - především energetický sektor, zemědělství, lesnictví, rekreaci, turistický ruch a životní pohodu obyvatel - zvláště ve velkých městech). Z pohledu vodního hospodářství mají projevy klimatické změny největší vliv na kvantitu a kvalitu vod a na stav vodních zdrojů.

Informace uvedené v této kapitole vycházejí z/ze:

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky („Adaptační strategie“), schválené usnesením vlády ČR č. 861 ze dne 26. 10. 2015 (https://www.mzp.cz/cz/zmena_klimatu_adaptacni_strategie), Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky, schválené usnesením vlády ČR č. 528 ze dne 24. 7. 2017 (http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/koncepce-a-strategie/koncepce-na-ochranu-prednasledky-sucha.html),

Generelu vodního hospodářství krajiny České republiky (https://www.spucr.cz/voda-sucho/generel-vodniho-hospodarstvikrajiny-ceske-republiky),

Výsledků výzkumných projektů, například projektu TA02020320 „Podpora dlouhodobého plánování a návrhu adaptačních opatření v oblasti vodního hospodářství v kontextu změn klimatu“ (http://rscn.vuv.cz/) a jeho metodiky „Vyhodnocení možných dopadů změny klimatu ve vodním hospodářství a při plánování v oblasti vod“, a dalších podkladů, jako jsou např. zprávy o vyhodnocení sucha v ČR (ČHMÚ), informací z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (http://www.czechglobe.cz), portálu INTERSUCHO (https://www.intersucho.cz), www stránek Meziresortní komise VODA-SUCHO (http://suchovkrajine.cz/komise-voda-sucho), informací vodohospodářského dispečinku Povodí Moravy, s.p. (http://www.pmo.cz/), atd.

Klimatická změna je v současné době jedním ze základních problémů lidstva a zasahuje do všech oblastí lidských aktivit. Přestože se studiem klimatická změny zabývá velké množství výzkumných pracovišť a univerzit, nejsou doposud úplně přesně známé její příčiny. Předpokládá se ale, že významný podíl na změnu klimatu má činnost člověka, především spalování fosilních paliv = produkce tzv. skleníkových plynů, která vede k oteplování Země. Tento trend narůstání teploty vzduchu i světových moří je dlouhodobý, ale v posledních cca 30 letech má významně vzrůstající tendenci.

Pro předpovědi dalšího vývoje se využívají matematické modely na globální i regionální úrovni, ale jejich výstupy nejsou jednoznačné. Pro střední Evropu se předpokládá, že by se do konce 21. století měla postupně zvyšovat průměrná roční teplota vzduchu a průměrný roční úhrn srážek by měl být přibližně stejný jako v současnosti. Předpokládá se, že v severní části Evropy by ročních srážek mělo přibývat a v jižní Evropě naopak ubývat. Předpokládaná hranice těchto změn není jednoznačná, takže Česká republika, ležící přibližně na této hranici může očekávat, podle skutečného vývoje klimatických změn, obě možnosti, což zvyšuje nejistotu dalšího předpokládaného vývoje.

V posledních letech 2015-2018 byl v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu stav dvou základních klimatických veličin – ročního úhrnu srážek a průměrné teploty vzduchu jednoznačně extrémní, protože roční úhrn srážek v těchto letech nedosáhl dlouhodobého průměru a naopak průměrné teploty vzduchu roční dlouhodobý průměr vždy překračovaly (viz. kapitola I.1.2. Klimatické poměry).

Obecně tak klimatická změna představuje pro krajinu a hydrologický režim tyto důsledky:

zvýšená teplota vzduchu (vlny veder) = vyšší potenciální evapotranspirace, menší nasycení půdy, menší doplňování zásoby podzemní vody,
delší období bez srážek = menší nasycení půdy, menší doplňování zásoby podzemní vody, snižování průtoků ve vodních tocích (vysychání malých a středních vodních toků),
větší extremita srážek = nárazově větší objem odtoku vody (přívalové srážky a povodně), vyšší potenciál nadměrné vodní eroze půdy,
zvýšená teplota vzduchu v zimě = menší zásoby vody ve sněhu, vyšší odtoky, menší doplňování zásoby podzemní vody.

II.1.4.1. Dopady na stav povrchových vod

Ze studií a prognóz dalšího vývoje klimatické změny i z měřených hodnot za poslední léta se zřejmě do budoucnosti dá očekávat, že vodní útvary budou vystaveny vyšší rozkolísanosti průtoků. Ta bude způsobena nerovnoměrným rozložením srážek v průběhu běžného roku, a to jak snižováním průtoků v období bez srážek nebo vyšších teplot vzduchu, tak naopak zvyšováním průtoků v zimním období v důsledku zvyšování dešťových srážek oproti srážkám sněhovým a také v letním období díky přívalovým srážkám.

Snižování průtoků může mít na stav vodních útvarů tyto základní dopady:

snížení ředící schopnosti pro vypouštěné zbytkové znečištění z ČOV,
snížení samočistící schopnosti vodních toků,
zhoršení podmínek pro vodní ekosystémy,
menší doplňování mělkých podzemních vod, atd.

Zvyšování průtoků, zejména za přívalových srážek, může mít na stav vodních útvarů tyto základní dopady:

zvýšené zatížení znečištěním z jednotných kanalizačních systémů (při odlehčování hydraulicky přetížených kanalizací),
zvýšené znečištění v důsledku mobilizace znečišťujících látek v sedimentech a půdě,
zhoršení podmínek pro vodní systémy,
možnost kontaminace mělkých podzemních vod infiltrací, atd.

II.1.4.2. Dopady na zdroje povrchových vod a zajištění vodohospodářských služeb

Na základě popsaných skutečností a predikcí vývoje klimatu se dá očekávat, že v budoucnu může docházet k závažnějším změnám v roční i sezónní dostupnosti vody. Obecné předpoklady dopadů zvýšeného výparu v důsledku rostoucí teploty vzduchu a možné snižování srážkových úhrnů mohou v budoucnu vést k omezení dostupných zdrojů vody v důsledku zmenšení průtoků a poklesu zásob podzemní vody zejména v mělkých zvodních. Současně s tím lze očekávat nárůst požadavků na spotřebu vody, zejména pro zavlažování a pro zásobování měst a obcí pitnou vodou. To může postupně vést k ohrožení stability dodávek pitné vody a nárůstu konkurence o dostupné vodní zdroje.

Dalším nepříznivým aspektem snižování celkového množství vody v krajině je vliv na jakost vody. Při menším množství vody ve vodních tocích (obecně v hydrologickém cyklu krajiny) se dá očekávat nižší ředění vypouštěného zbytkového znečištění z ČOV, tzn. zvyšování koncentrace znečišťujících látek a živin v povrchových vodách. Protože asi 50% pitné vody se vyrábí ze surové povrchové vody, dá se tak předpokládat růst nákladů na výrobu pitné vody.

Logicky to povede ke snahám snižovat spotřebu vody k opětovnému využívání méně znečištěných odpadních vod a také k vyššímu využívání srážkové vody. To může vést ke zvyšování koncentrace znečišťujících látek v odpadních vodách a většímu zanášení stokových sítí v důsledku delší doby zdržení.

Za základní očekávaný dopad klimatické změny na vodohospodářské služby v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu lze považovat vyšší rozkolísanost hydrologického cyklu, který za delších období bez srážek může vést k výskytu sucha nebo v případě delšího suchého období až k nedostatku vody. Konkrétním uceleným podkladem, který popisuje možný budoucí stav zabezpečení vodohospodářských služeb v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je „Posouzení dopadů klimatické změny na vodohospodářskou soustavu v povodí Moravy“ (VÚV 2008), který k výhledu let 2071-2097 pro vodárenské nádrže předpokládá: V povodí Dřevnice se při modelových průtocích dotčených klimatickou změnou výrazně snižuje kapacita vodárenské nádrže Slušovice, která by nepokryla ani relativně nízké požadavky na vodu realizované v průměrném roce. Další vodárenské nádrže, Karolinka na Stanovnici a Opatovice na Malé Hané, by i ve výhledu požadavky na vodu v průměrném roce těsně zvládly.

Proto je nadále nezbytné:

průběžně sledovat projevy probíhající klimatické změny,
zabývat se metodami umožňujícími zpřesnění výhledových potřeb vody (se zahrnutím snah o dosažení reálných úspor v užívání vody),
zpřesňovat odhad dopadů klimatické změny.

Na základě takových podkladů je pak nutné postupně připravovat i provádět možná opatření k řešení nepříznivých dopadů klimatické změny, například zapojovat nové vodní zdroje a obecně zvyšovat zadržování vody v povodích.

II.1.4.3. Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod

Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území (dále „Generel LAPV“) je dokument, který pořídila - Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí v září 2011 podle § 28a vodního zákona.

Generel LAPV je zveřejněn na stránkách Ministerstva zemědělství v sekci Voda na adrese: http://eagri.cz/public/web/mze/voda/planovani-v-oblasti-vod/priprava-planu-povodi-pro-2-obdobi/zverejnene-informace/ Vymezuje jedinečné lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod ve veřejném zájmu pro omezení negativních dopadů klimatické změny v dlouhodobém výhledu, hlavně ke snížení nepříznivých účinků povodní a sucha. Generel LAPV je podle vodního zákona samostatným dokumentem a je podkladem pro politiku územního rozvoje a územně plánovací dokumentace pořizované podle stavebního zákona, do kterých se od jeho schválení v září 2011 uplatňuje.

Přechodná ustanovení čl. II zákona č. 150/2010 Sb., kterým se mění vodní zákon, umožňuje podle bodu 7 Generel LAPV přezkoumávat a aktualizovat v rámci národních plánů povodí. Ze schváleného Generelu LAPV vyplývá, že přezkum má probíhat v návaznosti na zpřesňování prognóz vývoje klimatické změny a zejména v návaznosti na provádění příslušných opatření přijatých v plánech povodí, která svými efekty mohou přispět ke zmírnění dopadů klimatické změny, tedy i ke snižování případné potřebnosti samotných výhledových vodních nádrží.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je v platném Generelu LAPV ze září 2011 územně hájeno 11 lokalit. S ohledem na možné opakované výskyty dlouhodobého sucha (podobného jako bylo v letech 2014-2019) se připravuje aktualizace Generelu LAPV, která spočívá v přidání několika dalších lokalit, které budou územně hájené pro případné vodohospodářské využití v budoucnosti. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se jedná o přidání 4 nově územně hájených lokalit. Lokality, které jsou v ČR již z dřívějšího období v různých stádiích přípravy z důvodu ochrany před povodněmi (Nové Heřminovy na řece Opavě, Mělčany na řece Dědině a Teplice na řece Bečvě) nejsou součástí Generelu LAPV.

II.2. Podzemní vody

II.2.1. Užívání podzemních vod

V přehledu užívání podzemních vod jsou uvedeny všechny antropogenní vlivy, které mohou mít dopad na kvantitativní a chemický stav vodních útvarů. V souladu s maketou jsou členěny na bodové a plošné zdroje znečištění, odběry, umělé doplňování podzemních vod, využití území v infiltračních oblastech a další užívání (ostatní vlivy). Všechny vlivy uvedené v této kapitole jsou potenciálně významné (výběr významných vlivů je pak proveden v kapitole II.2.2 Identifikace významných vlivů). Navíc je v kapitole uvedeno shrnutí výsledků vodohospodářské bilance.

II.2.1.1. Zdroje znečištění

Zdroje znečištění jsou členěny na bodové a plošné zdroje, přičemž výběr zdrojů znečištění respektuje specifika podzemních vod a jejich potenciální významnost.

II.2.1.1.1. Bodové zdroje znečištění

Jako potenciálně významné bodové zdroje jsou pro podzemní vody vybrány stará kontaminovaná místa (dříve staré zátěže) a evidovaná vypouštění do podzemních vod. Zatímco výběr problematických starých zátěží vychází z údajů v evidenci SEKM (systém evidence kontaminovaných míst), vypouštění do podzemních vod jsou převzata z vodohospodářské bilance. Kromě těchto bodových zdrojů znečištění existuje ještě povolené vypouštění odpadních vod z malých zdrojů do podzemních vod, ale k nim neexistují dostupná data o koncentracích a podle české legislativy je možno vypouštět jen takové odpadní vody, které neohrozí jakost podzemních vod. Proto nejsou ve výsledcích uvedeny.

Pro určení potenciálně významných starých kontaminovaných míst byla použita data z databáze SEKM aktualizaci k 31. 5. 2019. K tomuto datu byly v SEKM evidovány údaje o více než 13 000 lokalitách (kontaminovaných místech) v ČR, které se od sebe liší rozsahem kontaminace a její závažností.

Identifikace potenciálně významných zdrojů znečištění podle SEKM probíhala v následujících krocích:

výběr zátěží spadajících do zájmové oblasti, tj. dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu,
eliminace zátěží bez dat o koncentracích polutantů v podzemních vodách,
určení kritérií (látek, jejich koncentrací a relevantních měření) pro výběr zátěží potenciálně rizikových z hlediska stavu podzemních vod,
výběr starých kontaminovaných míst na základě naměřených koncentrací,
výběr starých zátěží (respektive sledovaných objektů), kde byly koncentrace sledovány od roku 2005 (k výsledkům starších měření se nepřihlíželo)
přiřazení potenciálně významných zátěží útvarům podzemních vod, případně pracovních jednotek, ve kterých se potenciálně významné zátěže nacházejí,
zpracování přehledu znečišťujících látek s nadlimitní koncentrací pro každý útvar/pracovní jednotku podzemních vod (na základě přiřazení potenciálně významných zátěží útvarům/pracovním jednotkám podzemních vod).

Pro určení potenciálně významných zátěží bylo vybráno celkem 25 relevantních látek, pro něž byly určeny limitní koncentrace v místě znečištění.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu bylo identifikováno celkem 59 zátěží podle naměřených koncentrací, přičemž nejčastěji se nad limitem vyskytovalo olovo, kadmium a polycyklické aromatické uhlovodíky – benzo[ghi]perylen, indeno[123- cd]pyren a fluoranten.

Seznam potenciálně významných zátěží včetně problematických látek je uveden v tabulce II.2.1b přílohy. Žádné potenciálně významné zátěže mimo SEKM nebyly v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu identifikovány.

Některá vypouštění do podzemních vod jsou evidována v bilanci a jedná se celkem o 17 případů sanací, z toho však jen 5 vypouštění bylo vykazováno i v roce 2018. Starší vypouštění jsou zde zařazena, neboť se v hodnoceném období stále může projevovat jejich dopad na útvar podzemních vod.

Komunální vypouštění do podzemních vod je povolováno jen výjimečně, proto nejsou celostátně evidována, tudíž nejsou do významnosti zahrnuta. Dá se však předpokládat, že jejich potenciální vliv není významný.

Tabulka II.2.1a - Přehled vypouštění do podzemních vod

Pozn.: Množství vypouštěných vod se vztahuje k poslednímu roku vypouštění

Přílohy:
Tabulka II.2.1b - Seznam zátěží z databáze SEKM s uvedením problematických látek (tabulka v příloze)

II.2.1.1.2. Plošné zdroje znečištění

Pro hodnocení významných vlivů, týkajících se plošného znečištění podzemních vod, byly pro třetí cyklus plánů vybrány stejné skupiny látek, jako pro druhý cyklus: dusík ze zemědělské činnosti, pesticidy (aplikace na plodiny), vybrané kovy a zástupce polycyklických aromatických uhlovodíků z atmosférické depozice. Problematické pesticidy sice vstupují do půdy i jinými způsoby – např. aplikací na železničních tratích – pro tento způsob užívání však není v současné době dostatek dat. Potenciálně významné vlivy na útvary podzemních vod byly hodnoceny různým způsobem podle typu znečišťující látky.

U dusíku, kde byla v roce 2016 zpracována revize zranitelných oblastí na základě podrobných dat z monitoringu, byl spočítán podíl plochy zranitelných oblastí na plochu útvarů/pracovních jednotek a také procento plochy intenzivně obdělávané orné půdy. Data o množství hnojiv nebyla nakonec použita, neboť v současné době jsou zásadní vstupy z průmyslových hnojiv, jejichž množství je však k dispozici na úrovni krajů, což se ukazuje jako příliš velká jednotka.

Část pesticidů, které jsou zařazeny do chemického stavu útvarů podzemních vod, se již nějakou dobu nepoužívá – atrazin, alachlor, simazin a prometryn. Přesto se však některé z nich stále objevují v podzemních vodách (případně jejich metabolity). Tyto pesticidy však nemá smysl hodnotit z hlediska významnosti vlivů. Stejně tak spektrum používaných pesticidů se stále proměňuje a je obtížné je zachytit přes data o užívání. V minulém cyklu se podrobně hodnotily vybrané pesticidy podle vstupů do půdy, porovnáním výsledků hodnocení významnosti a stavem podzemních vod na konkrétní pesticidy a jejich metabolity se však ukázalo, že výsledky významnosti a stavu se značně liší. Bylo zjištěno, že vyčíslení procenta intenzivně obdělávané zemědělské půdy v útvaru nebo pracovní jednotce se mnohem lépe shoduje s hodnocením relevantních pesticidů v podzemních vodách než hodnocení významnosti jednotlivých pesticidů podle jejich vstupů na půdu.

Z toho důvodu již nebylo hodnocení významnosti jednotlivých pesticidů pro 3. cyklus plánování provedeno a bylo použito pouze procento intenzivně obdělávané zemědělské půdy pro pesticidy jako celek.

Přílohy:
Tabulka II.2.1c - Podíl plochy zranitelných oblastí v útvarech podzemních vod nebo pracovních jednotkách (tabulka v příloze)
Tabulka II.2.1d - Podíl plochy intenzivně využívané zemědělské/orné půdy v útvarech podzemních vod nebo pracovních jednotkách (tabulka v příloze)

II.2.1.2. Odběry podzemních vod

Pro inventarizaci byly použity všechny odběry podzemních vod, ohlašované podle vyhlášky 431/2001 Sb., Ministerstva zemědělství ze dne 3. prosince 2001, o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci.

Všechny odběry podzemních vod byly na základě expertního posouzení přiřazeny jednotlivým útvarům podzemních vod nebo jejich jednotkám, přičemž byly respektovány všechny tři horizonty útvarů podzemních vod. K odebíranému kolektoru bylo přihlédnuto i v případech, kdy se odběr podle lokalizace zdánlivě vyskytoval v jiné hydrogeologické struktuře. Pokud přiřazení odběrů neodpovídalo údajům ve vodohospodářské bilanci, byly tyto odběry detailně kontrolovány na základě údajů z vodohospodářského povolení nebo dalších podrobných podkladů. Za nejvýznamnější odběry podzemních vod v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu jsou považovány odběry s vydatností nad 40 l/s realizované alespoň jednou v průběhu posledních šesti let (2013–2018) – viz tabulka níže.

Přehled všech odběrů v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu s přiřazením k útvaru podzemních vod je v přílohové tabulce II.2.1e.

Tabulka II.2.1c - Přehled vybraných evidovaných odběrů podzemních vod

Poznámka: Tabulka obsahuje odběry podzemních vod s maximálním ohlášeným množstvím v hodnoceném období 2013 - 2018 větším než 40 l/s.

Přílohy:
Tabulka II.2.1e - Přehled odběrů podzemních vod a jejich přiřazení útvarům podzemních vod (tabulka v příloze)
Mapa II.2.1 - Odběry podzemních vod

II.2.1.3. Umělé doplňování podzemních vod

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nevyskytuje žádná potenciálně významná umělá infiltrace (umělé doplňování podzemních vod).

II.2.1.4. Využití území v infiltračních oblastech

Vzhledem k tomu, že neexistuje vymezení infiltračních oblastí na úrovni ČR a zároveň se dá konstatovat, že k infiltraci dochází prakticky na celém území, je v této kapitole uveden přehled využití území pro celé plochy útvarů podzemních vod. Při posouzení a klasifikaci způsobů využívání území byly použity výsledky projektu CORINE LandCover (CLC).

Údaje o zastoupení a členění zemědělské půdy byly využity při hodnocení vstupů dusíku ze zemědělského hospodaření a rovněž při hodnocení pesticidů a vlivů urbanizace (zástavby) a průmyslově přetvořených povrchů terénu. Přehled seskupení tříd CLC je uveden v tabulce II.2.1.f (viz níže), výsledky jsou uvedeny v tabulce II.2.1f v příloze.

Tabulka II.2.1f - Třídy CORINE Land Cover použité při analýzách vlivů a dopadů

Přílohy:
Tabulka II.2.1f - Přehled užívání území v útvarech podzemních vod (tabulka v příloze)

II.2.1.5. Další užívání podzemních vod

Tato část obsahuje inventarizaci ostatních významných antropogenních vlivů na podzemní vody, které nejsou obsaženy v předchozích kapitolách. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu jsou to hlavně vlivy poddolování území, těžby štěrkopísků, vlivy urbanizace (zástavby) a průmyslově přetvořených povrchů terénu.

Těžba štěrkopísků

Těžba mnohých nerudních surovin (na rozdíl od rud) je v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu poměrně intenzivní. Významné ovlivnění hydrogeologických poměrů představuje povrchová těžba ložisek kvartérních štěrkopísků. Ta probíhá poměrně ve velkém rozsahu podél řeky Moravy. Těžbou štěrkopísků dochází k nevratné likvidaci významných hydrogeologických kolektorů – jedná se o sedimenty, které mají velmi vhodné parametry pro vznik, pohyb a akumulaci podzemní vody.

Z hydrogeologického hlediska je optimální, aby těžba kvartérních ložisek štěrkopísků probíhala nad hladinou podzemní vody, tak, aby nedošlo k jejímu ovlivnění.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu můžeme jako zdroje stávajícího či potenciálního ovlivnění hydrogeologických poměrů těžbou štěrkopísků uvést tyto nejvýznamnější lokality:

Ostrožská Nová Ves

Je plošně nejrozsáhlejší aktivní těžebnou štěrkopísků. Leží v údolní nivě řeky Moravy, mocnost fluviálních štěrkopísků dosahuje 4 – 20,5 m. Štěrkopískové horizonty jsou současně významnými zásobárnami pitné vody. Celé ložisko se nachází v ochranném pásmu jímacího území Ostrožská Nová Ves i v CHOPAVu Kvartér řeky Moravy.

Uherský Ostroh, Nedakonice

Obě tyto lokality se nacházejí v ochranném pásmu 2. stupně jímacích území Bzenec a Polešovice.

Moravská Nová Ves

V blízkosti je situováno jímací území Podluží, o celkové využitelnosti 90 l/s, které se nachází v prostoru mezi řekami Kyjovkou a Moravou v katastrálním území Moravské Nové Vsi a Mikulčic. Voda je jímána 38 vrty, rozmístěnými do tří dílčích celků. Náhradním zdrojem, v případě výpadku jímacích vrtů je jezero, vzniklé těžbou štěrkopísků, které je situováno západně od jímacích vrtů, s povoleným nárazovým odběrem 30 l/s. Pro špatnou kvalitu surové vody se prakticky tento náhradní zdroj nevyužívá.

Další významná místa těžby štěrkopísku v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu jsou: Napajedla, Uherský Ostroh, Tovačov, Grygov, Náklo a Mohelnice.

Těžba ložisek ropy

Výskyty ložisek uhlovodíků představují z hydrogeologického hlediska dlouhodobě hydraulicky uzavřený prostor, v němž se tyto organické zbytky zachovaly od doby svého vzniku, či nahromadění. Za obdobných podmínek došlo také v některých hydrogeologických kolektorech k zachování tzv. fosilních vod, vzniklých v předchozích geologických obdobích. V závislosti na míře „uzavřenosti“ ložiska, resp. kontaktu podzemní vody s ložisky uhlovodíků a rychlosti proudění podzemní vody dochází k jejich promývání (a postupné degradaci). Prostřednictvím realizace průzkumných či čerpacích vrtů dochází k narušení těchto původně uzavřených struktur a k jejich kontaktu s okolním prostředím, což má za následek změnu hydrogeologických poměrů dané lokality, mnohdy s regionálním dopadem (snižování ložiskového tlaku při těžbě ropy či plynu může vést ke snížení napětí okolních zvodní).

Předmětem intenzivního průzkumu těžby ropy a zemního plynu byly a jsou zejména hluboké části vídeňské pánve. V severozápadní části pánve převládají výskyty ropy, v jihovýchodní zemního plynu. Ložiska plynu nepředstavují z hydrogeologického hlediska větší riziko – zásobníky plynu jsou pak situovány do vytěžených, dobře propustných struktur, nekomunikujících s okolím (např. zásobník zemního plynu Horní Dunajovice). Významnější zásoby ropy jsou v oblasti Hodonína a Lužic. Pozitivní výsledky měl geologický průzkum v okolí Ždánic a Uhřic (okres Hodonín).

Z hlediska střetu vodohospodářských a těžebních zájmů vidíme hlavní problém v existenci již netěžených ropných vrtů, potrubí a zařízení, jejich prostřednictvím může docházet (a dochází) ke kontaminaci podzemní vody. Nebezpečnost kontaminace tkví ve znečištění horninového prostředí. Současně do podzemní vody natékají synsedimentární ložiskové vody, které jsou typické vysokou mineralizací (NaCl). Minimalizovat tento negativní dopad někdejší těžby předpokládá zmapování starých průzkumných a těžebních vrtů, následně pak zabránění případným únikům ropy do horninového prostředí. Řešením je odborná likvidace těchto děl.

Vlivy současně probíhající těžby ropy na životní prostředí jsou minimalizovány.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu můžeme jako zdroje stávajícího či potenciálního ovlivnění hydrogeologických poměrů těžbou ropy uvést lokalitu:

Moravská Nová Ves

V bezprostřední blízkosti je situováno jímací území Podluží, o celkové využitelnosti 90 l/s. Součástí jímacího území je i monitorovací systém vrtů, prostřednictvím kterého by měla být případná změna kvalitativních parametrů podzemní vody zjištěna.

Důlní díla

Z hlediska posouzení vztahu těžby k podzemním vodám představovaly často přítoky podzemní vody do důlních děl problém, který mnohdy vedl k zastavení těžby. Těžební aktivity ovlivňovaly a ovlivňují v různé míře hydrogeologické poměry z kvantitativního i kvalitativního hlediska, s místním, ale i s regionálním dopadem. V průběhu těžby se hydrogeologický režim a ovlivňování hydrogeologických poměrů v okolí dolů podřizoval požadavkům těžby a podzemní vodu bylo nutno odstraňovat – většinou se důlní voda vypouštěla do povrchového toku (např. v případě těžby v jihomoravské lignitové pánvi se důlní voda v množství cca 18 mil. m3/rok vypouštěla do Kyjovky, na jejímž dolním toku u Mikulčic a Moravské Nové Vsi je situováno jímací území skupinového vodovodu Podluží). Čerpáním důlních vod bylo široké okolí dolů v provozu ochuzováno o podzemní vodu, byla snižována hladina podzemní vody či docházelo k její úplné ztrátě. Po ukončení těžby byly mnohé doly zatopeny, jakožto způsob nejjednoduššího ukončení jejich činnosti. Likvidace dolů proběhla ve většině případů zasypáním a uzavřením otvírkových děl (jam a štol) a zbývající důlní prostory byly zatopeny podzemní vodou.

Jakékoliv vody (podzemní, povrchové či srážkové), které se dostanou do kontaktu s důlním dílem, jsou na základě platné legislativy považovány za vody důlní. Důlní vody tedy zahrnují různé genetické typy vod a svým chemismem jsou kombinací přírodních i antropogenních prvků (provozní, technologické vody). Důlní vody, vytékající ze starých důlních děl mohou kontaminovat povrchové toky i podzemní vody. Kontaminované důlní vody mohou obsahovat zvýšené obsahy síranů (těžba lignitu), toxických kovů, jodidů, bromidů a dalších kontaminantů.

Opuštěné těžebny byly také často v minulosti využívány jako divoké, nyní již často zrekultivované skládky odpadu, bez možnosti posouzení charakteru ukládaného odpadu a posouzení míry rizika znečištění podzemních vod. Evidence starých důlních děl by měla být vedena v Geofondu ČR.

V současné době však již probíhají rekultivační programy, kdy v rámci zahlazování vlivů důlní činnosti probíhalo nebo stále probíhá na lokalitách s ukončenou těžební činností čištění důlních vod. Ústí opuštěných hlavních důlních děl v minulosti likvidovaných po ukončení průzkumu a těžby uranu, polymetalických rud, uhlí a lignitu bývají kontrolována. Na rekultivovaných odvalech je prováděna pěstební činnost, spočívající v dosadbě poškozených lesních kultur a opravách oplocení. Součástí těžebních, likvidačních a sanačních prací je monitorování jejich vlivu na životní prostředí.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu můžeme jako zdroje potenciálního ovlivnění hydrogeologických poměrů důlní činností uvést: Ložiska hnědého uhlí (lignitu) – Mikulčice (důl Mír), Ratíškovice (důl 1. Máj), Šardice (důl Dukla), jako využití zdrojů ve vídeňské pánvi. V posledních letech byla prováděna těžba lignitu pouze na dole Mír v Mikulčicích, která byla v roce 2009 ukončena. Koncepce další možné těžby lignitu je v současnosti nejasná. V oblasti Lanžhotu jsou pouze schválena prognózní ložiska vyhrazených nerostů (lignitu).

Moravské šamotové a lupkové závody Velké Opatovice

Od roku 2000 společnost nese název P-D Refractories CZ a.s. Východně od Svitav (důl Hřebeč, těžba ukončena v roce 1999) a v okolí Březinky probíhala důlní činnost se zaměřením na těžbu lupků pro výrobu žáruvzdorného zboží. Důlní činnost v dole Březinka byla v roce 2009 ukončena a nyní dochází pouze k těžbě povrchové.

Důl Hřebeč - gravitační odvedení velmi agresívních důlních vod (pH, zvýšený obsah Fe a Mn) přes několik hrázek lomového kamene (vápenec) do pramenné oblasti vodního toku Třebůvka (Stříbrný potok). Technické řešení tohoto vypouštění není definitivně dořešeno s ohledem na jakost povrchových vod Třebůvky.
Důl Březinka - důlní vody, obdobného charakteru jako v dole Hřebeč, jsou vypouštěny řízeným způsobem přes neutralizační stanici do vodního toku Zavadilka v dílčím povodí Dyje.

Grafitové doly Staré Město pod Sněžníkem

I v tomto dole došlo k ukončení hornické činnosti. Pro vodní tok Krupá je největším nebezpečím stávající odkaliště tohoto dolu, které vzniklo ukládáním odpadu z úpravny grafitu a dobývaných polymetalických rud.

Vodohospodářská společnost Sitka Šternberk - odběr důlních vod z dolu HUŤ

Jedná se o staré důlní dílo - těžní jámu, hlubokou cca 300 m, která je zatopená podzemními vodami. Jedná se o významný zdroj podzemních vod pro zásobování Šternberka pitnou vodou.

Naopak dobrá kvalita některých důlních vod z odvodňovacích vrtů, umožnila v minulých letech jejich částečné využívání pro hromadné zásobování obyvatel (odvodňovací vrty ve Svatobořicích-Mistříně) nebo průmyslových podniků. V současné době je jediným příkladem koexistence vodohospodářských a těžebních zájmů vodárenský odběr z odvodňovacích vrtů v prostoru Mikulčic využívaný pro místní zásobování pitnou vodou a pro odběry do průmyslových podniků Vetropack a.s. a Šroubárna Kyjov. Velmi kvalitní zdroje pitné vody s artézským přetokem, které jsou v současné době využívány místními obyvateli jako zdroje kojenecké vody, jsou vrty někdejšího průzkumu pro těžbu lignitu na lokalitě Mutěnice - Zbrod.

Těžba v kamenolomech

Lomová těžba stavebního a dekoračního kamene představuje lokální zátěže, projevující se především zábory půdního fondu, přetvářením reliéfu krajiny, prašností a hlučností v prostoru těžby a zvýšeným provozem na místních komunikacích. Z hydrogeologického hlediska dochází přetvářením povrchu terénu, ke zrychlenému odtoku podzemní vody z krajiny, snižuje se možnost její akumulace v horninovém prostředí. Problematické je rovněž odvodňování, které je nutné v případě, že se báze těžby nachází pod hladinou podzemní vody. Dochází tak k poklesu hladiny podzemní vody v horninovém prostředí (mnohdy s regionálním dopadem), v extrémních případech ke ztrátě podzemní vody.

Rekultivace kamenolomů spočívá ve stabilizaci lomových stěn, jejich oživení zpravidla přirozeným náletem a v zalesnění vnitřních a vnějších odvalů, u jámových lomů v zatopení jejich báze.

Vlivy urbanizace (zástavby) a průmyslově přetvořených povrchů terénu

Negativní vliv na podzemní vody, a to jak na hydrogeologický režim, tak na jakost podzemních vod, mohou mít velké plochy souvislé zástavby, hlavně městského typu a průmyslově přetvořené povrchy (např. průmyslové zóny). K jeho zjištění byla zpracována analýza plošného zastoupení urbanizovaných ploch v útvarech podzemních vod. Pro tuto analýzu bylo použito opět geografického systému CORINE Land Cover.

Výsledky analýzy jsou uvedeny v tabulce II.2.1f v přílohách. Je tam uvedeno zastoupení urbanizovaných ploch v útvarech podzemních vod – plochy uměle přetvořených povrchů v km2 a v %.

II.2.1.6. Území s napjatou vodohospodářskou bilancí

Bilanční zhodnocení množství podzemních vod je převzato z Vodohospodářské bilance současného stavu 2017, zpracované státním podnikem Povodí Moravy. Zpráva vychází z provedených bilančních hodnocení a výpočtů v hydrogeologických rajonech dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu, podkladů Českého hydrometeorologického ústavu a výsledků rebilance zásob podzemních vod ČGS.

Napjatý bilanční stav na základě dat ČHMÚ je dlouhodobě zjišťován pouze v hydrogeologickém rajonu 4280 – Velkoopatovická křída, kde poměr realizovaných odběrů vůči zdrojům, vyčísleným ČHMÚ od roku 2012 přesahuje 50 % a v roce 2017 činil dokonce 119 % - tedy odběry přesahovaly stanovené přírodní zdroje. Zároveň ČHMÚ nevyčísluje přírodní zdroje v kvartérních rajónech.

Zde je ale nutno podotknout, že přírodní zdroje jsou ve Velkoopatovické křídě dlouhodobě podhodnoceny – jedním z důvodů je fakt, že se stanovují jako základní odtok na skutečně naměřených průtocích povrchových vod, které jednak nemusí reprezentovat celý hydrogeologický rajón a průtoky jsou navíc již ochuzeny o uskutečněné odběry povrchových a podzemních vod, případně ovlivněny manipulacemi na toku. Vzhledem k tomu, že realizované odběry se v čase nesnižují a není známo, že by docházelo k zaklesávání hladin hlubokých podzemních vod, dá se předpokládat, že situace v tomto hydrogeologickém rajónu není tak vážná, jak se zdá na základě výsledků vodohospodářské bilance.

Tento závěr potvrzuje také výsledek rebilance zásob podzemních vod, kde pro vybrané hydrogeologické rajóny kromě dlouhodobých hodnot přírodních zdrojů byly stanoveny také využitelné zdroje. Ty jsou pro Velkoopatovickou křídu 83 l/s, což na první pohled vypadá jako potvrzení výsledků ČHMÚ, kde je dlouhodobá hodnota přírodních zdrojů 81 l/s. Ve skutečnosti ale jde o významný rozdíl, neboť pokud by hodnota přírodních zdrojů (tedy základního odtoku rajónu) skutečně byla 81 l/s, nemohly by být využitelné zdroje stejné, či dokonce o něco vyšší.

Bohužel veškeré údaje z rebilance se vztahují pouze k dlouhodobým hodnotám a nelze je aplikovat na roční hodnoty přírodních zdrojů. Proto se v současné době připravuje začlenění výstupů (respektive metodických postupů), vzniklých v rebilanci do obsahu hydrologické části vodohospodářské bilance množství podzemních vod.

Bilanční hodnocení však v současné době neodpovídá výsledkům hodnocení kvantitativního stavu, i když vychází z podobných principů a podkladů. V budoucnosti by bylo nutné sladit postupy vodohospodářské bilance množství podzemních vod s hodnocením kvantitativního stavu útvarů podzemních vod.

II.2.2. Identifikace významných vlivů

Předmětem této kapitoly je stanovení významných vlivů, které pravděpodobně způsobují nedosažení dobrého kvantitativního nebo chemického stavu podzemních vod. Některé potenciálně významné vlivy jsou do této kapitoly přejaty jako významné (např. používání pesticidů), u jiných ještě došlo k vyhodnocení jejich významnosti.

II.2.2.1. Zdroje znečištění

II.2.2.1.1. Bodové zdroje znečištění

Seznam potenciálně významných starých kontaminovaných míst (staré zátěže a staré skládky) z kapitoly II.2.1.1 byl ještě dále podrobně zhodnocen. 33 starých zátěží bylo v rámci hodnocení významnosti vyřazeno. Týkalo se to těch míst, které byly v rámci zjišťování pokroku v opatřeních označeny jako již ukončené, nebo bylo jejich riziko překlasifikováno na nižší, kdy není další sanace potřeba. Seznam zbývajících významných starých kontaminovaných míst je uveden v tabulce II.2.2a v přílohách. Po vyřazení části starých kontaminovaných míst jsou olovo a kadmium stejně časté jako polyaromatické uhlovodíky.

Pro vypouštění do podzemních vod nejsou k dispozici dostatečné údaje a měla by být posuzována individuálně, a to pouze v případě, že by monitorovací objekt v jejich blízkosti vykazoval odpovídající znečištění (pravděpodobně z hlediska hodnocení amonných iontů, dusičnanů či fosforečnanů). Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli není známo žádné obdobné ovlivnění, nejsou žádná vypouštění zařazena do významných vlivů na podzemní vody.

Přílohy:
Tabulka II.2.2a - Seznam významných zátěží z databáze SEKM s uvedením problematických látek (tabulka v příloze)

II.2.2.1.2. Plošné zdroje znečištění

U plošných zdrojů znečištění jsou na základě výsledků minulé kapitoly určeny pracovní jednotky podzemních vod s významným plošným znečištěním dusíkem ze zemědělské činnosti, pesticidy a významnost atmosférické depozice (pro arsen, kadmium, nikl, olovo, rtuť a benzo[a]pyren).

Významnost plošného znečištění dusíkem ze zemědělství byla určena podle podílu intenzivně využívané orné půdy a podle podílu zranitelných oblastí. Aby byla pracovní jednotka určena jako významná pro plošné znečištění dusíkem ze zemědělství, musela mít alespoň 50 % podílu intenzivně využívané orné půdy nebo 50 % podílu plochy zranitelných oblastí a zároveň alespoň 25 % podílu intenzivně využívané orné půdy. Tuto podmínku splňuje v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu 92 pracovních jednotek z 225 (viz tabulka II.2.2b v přílohách).

Útvary podzemních vod nebo pracovní jednotky s významným vlivem znečištění aplikací pesticidů jsou určeny podle podílu intenzivně využívané orné půdy. Aby byla pracovní jednotka určena jako významná pro plošné znečištění pesticidy ze zemědělství, musela mít alespoň 50 % podílu intenzivně využívané orné půdy. Tuto podmínku splňuje 79 pracovních jednotek (viz tabulka II.2.2c v přílohách).

Zatímco významnost plošného znečištění ze zemědělství je v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu poměrně vysoká, významnost znečištění atmosférickou depozicí je poněkud nižší – týká se to 66 pracovních jednotek. Útvary podzemních vod/pracovní jednotky s významným vlivem atmosférické depozice jsou uvedeny v tabulce II.2.2d v přílohách.

Přílohy:
Tabulka II.2.2b - Významnost plošného znečištění dusíkem ze zemědělství (tabulka v příloze)
Tabulka II.2.2c - Významnost plošného znečištění pesticidy v útvarech podzemních vod nebo pracovních jednotkách (tabulka v příloze)
Tabulka II.2.2d - Významnost plošného znečištění z atmosférické depozice pro jednotlivé útvary podzemních vod nebo pracovní jednotky (tabulka v příloze)

II.2.2.2. Odběry vody

Z hlediska významnosti vlivů (tedy rizika nedosažení dobrého stavu) není u útvarů podzemních vod rozhodující velikost jednotlivých odběrů, ale celkové odebírané množství na útvar, porovnané s dostupnými přírodními zdroji. To je předmětem hodnocení kvantitativního stavu, takže jako významné odběry byly označeny všechny odběry podzemních vod nad 5 l/s, nacházející se v útvarech podzemních vod, které byly v minulém cyklu vyhodnoceny jako nevyhovujícím.

Jedná se pouze o 4 odběry ze dvou útvarů podzemních vod - Velkoopatovická křída a Mladečský kras (viz tabulka II.2.2ev přílohách).

Přílohy:
Tabulka II.2.2e - Významnost odběrů pro útvary podzemních vod nebo pracovní jednotky (tabulka v příloze)

II.2.2.3. Hydrogeologické změny

II.2.2.3.1. Doplňování podzemních vod

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu nepatří umělá infiltrace (umělé doplňování) k významným vlivům.

II.2.2.3.2. Změny hladin nebo vydatnosti podzemních vod

Změny hladin a vydatnosti pramenů kopírovaly doplňování a deficity podzemních vod.

II.2.2.4. Využití území v infiltračních oblastech

Plochy orné půdy již byly zapracovány do hodnocení významnosti plošného znečištění ze zemědělství. I když 12 útvarů má vyšší podíl zastavěných ploch (umělé povrchy) – více jak 10 %, nelze jednoznačně určit, zda se jedná o významný vliv.

II.2.2.5. Další užívání podzemních vod

Z hlediska posouzení vlivu těžby na hydrogeologické poměry, potažmo vodohospodářské zájmy v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu jsou nejproblematičtější tyto činnosti:

těžba štěrkopísků,
těžba ložisek ropy,
zatápění důlních děl,
těžba v kamenolomech.

Protože však není možné jednoznačně uvést, na jakých ukazatelích by se měly tyto vlivy projevit a bylo by problematické propojit je s nevyhovujícími výsledky hodnocení chemického stavu, případně kvantitativního stavu, nebyly zařazeny do významných vlivů.

Přílohy:
Tabulka II.2.2f - Identifikace významných vlivů na útvary podzemních vod (tabulka v příloze)
Mapa. II.2.2a - Významné vlivy na útvary podzemních vod – chemický stav
Mapa. II.2.2b - Významné vlivy na útvary podzemních vod – kvantitativní stav

II.2.3. Rizikovost útvarů podzemních vod

V předchozí kapitole byly podrobně identifikovány jednotlivé významné vlivy na úrovni plochy pracovních jednotek. Tato kapitola shrnuje významné vlivy na útvary podzemních vod. Pro stará kontaminovaná místa jsou za rizikové považovány ty útvary, ve kterých se nachází alespoň jeden významný vliv, pro plošné znečištění je rizikovost zpracována podle podílu plochy pracovních jednotek s významným vlivem – pokud je tento podíl vyšší než 40 %, je útvar považován za rizikový.

Rizikovost pro odběry byla již v minulé kapitole stanovena vůči útvarům podzemních vod, neboť vzhledem k údajům o přírodních zdrojích nemá cenu stanovovat jejich významnost na pracovní jednotky. Výsledná rizikovost a související významné vlivy však ještě musí být ověřeny podle hodnocení stavu podzemních vod a budou obsaženy v kapitole III. Rizikovost je hodnocena zvlášť z hlediska chemického a kvantitativního stavu, v tabulkách je ale uvedena i celková rizikovost.

II.2.3.1. Chemický stav

Z hlediska chemického stavu je nejvíce útvarů rizikových kvůli dusíku nebo pesticidům ze zemědělství (cca 60 %), dále atmosférické depozici (více jak 50 %) a starým kontaminovaným místům (43 %).

Přílohy:
Tabulka II.2.3a - Rizikovost útvarů podzemních vod pro staré zátěže (tabulka v příloze)
Tabulka II.2.3b - Rizikovost útvarů podzemních vod pro dusík a pesticidy ze zemědělství (tabulka v příloze)
Tabulka II.2.3c - Rizikovost útvarů podzemních vod pro atmosférickou depozici (tabulka v příloze)

II.2.3.2. Kvantitativní stav

Jenom dva útvary jsou rizikové kvůli odběrům podzemních vod a žádný kvůli ostatním vlivům.

Přílohy:
Tabulka II.2.3d - Rizikovost útvarů podzemních vod pro odběry a ostatní vlivy (tabulka v příloze)
Tabulka II.2.3e - Rizikovost útvarů podzemních vod (tabulka v příloze)

Zatímco z hlediska chemického stavu je 25 útvarů rizikových (neboť se v nich nachází alespoň jeden významný vliv), rizikové z hlediska kvantitativního stavu jsou pouze 2 útvary z 30.

II.2.4. Trendy v užívání vod do roku 2027

Do roku 2027 lze celkově očekávat setrvalý trend užívání podzemních vod v dílčím povodí. I když se pravděpodobně poněkud zvýší užívání problematických pesticidů, na druhou stranu pravděpodobně bude méně útvarů postižených znečištěním dusičnany ze zemědělství. Pro stará kontaminovaná místa a atmosférickou depozici se neočekává žádná negativní změna, množství odběrů podzemních vod také ne – i když další negativní dopad sucha nelze vyloučit, to však není užívání vod. I v těch oblastech užívání, kde je pravděpodobná změna, ji nelze určit pro konkrétní útvary podzemních vod.

II.2.5. Zhodnocení očekávaných dopadů dlouhodobých scénářů klimatické změny

II.2.5.1. Dopady na stav podzemních vod

Jak je již uvedeno v názvu kapitoly, scénáře klimatické změny jsou dlouhodobé a dalece přesahují rok 2027, který je pro tento cyklus plánů zásadní (nejčastěji se hodnotí rok 2050).

Změny základního odtoku závisí především na volbě scénáře klimatické změny. "Pesimistické scénáře" predikují pokles modelovaného základního odtoku v řádu desítek procent pro všechny časové horizonty. Naopak "optimistické scénáře" predikují spíše nárůst základního odtoku. Z hlediska principu „předběžné opatrnosti“ je však vhodné předpokládat do budoucna spíše nepříznivé dopady klimatické změny na základní odtok a na stav podzemních vod. Zároveň je velikost změn značně proměnlivá i na úrovni dílčího povodí. Projevy klimatické změny se také budou časově lišit pro různé typy hydrogeologických struktur – nejrychleji budou reagovat kvartérní útvary a útvary s přípovrchovým zvodněním (což v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu znamená většinu útvarů podzemních vod), naopak se projeví až po delší době pro hlubší hydrogeologické struktury a útvary s napjatou hladinou podzemní vody – hlavně pro útvary 22201 Hornomoravský úval - severní část, 22202 Hornomoravský úval - jižní část, 22203 Hornomoravský úval - střední část, 22300 Vyškovská brána, 42620 Kyšperská synklinála - jižní část a 42800 Velkoopatovická křída. V souvislosti s tím může dojít ke zhoršení kvantitativního stavu některých útvarů (a s tím souvisejícím zhoršením některých ukazatelů chemického stavu), pravděpodobnější variantou však bude, že některé požadavky na odběry podzemních vod nebude možné v suchých obdobích realizovat, neboť tam dostatek podzemní vody prostě nebude. Vzhledem k tomu, že dopady klimatické změny se budou projevovat také prodlužováním suchých období, opět se dá očekávat, že největší problémy mohou být v mělkých útvarech podzemních vod.

Co se týče dopadů klimatické změny na chemický stav útvarů podzemních vod, pravděpodobně největším rizikem jsou zvýšené teploty ve vegetačním období, neboť dochází k tomu, že rostliny nemohou využít dávky dusíku v půdě a i při stejných dávkách hnojiv dochází ke zvýšenému vyplavování dusíku do podzemních vod.

II.2.5.2. Dopady na zdroje podzemních vod a zajištění vodohospodářských služeb

Veškeré dopady klimatické změny se mohou projevit i na zajištění vodohospodářských služeb. Může docházet buď k přirozenému omezení odběrů, případně bude nutné snížit odběry v kvartérních rajónech, pokud se významně zvýší podíl indukované vody z toku nebo v případě dlouhodobého sucha (tj. trvajícího několik let) v hlubších útvarech podzemních vod, kde se vyskytují statické zásoby podzemních vod.

Protože se však nepředpokládá významný úbytek průměrných ročních srážek, i pro podzemní vody platí nutnost lepšího hospodaření s vodou v krajině, kdy kromě dnes již běžných opatření bude potřeba hlavně zlepšovat infiltrační vlastnosti pokryvu – to se týká hlavně zemědělských půd, ale mimo jiné také urbanizovaných ploch.