Plán dílčího povodí Dyje

I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ DYJE
I.1. Všeobecné charakteristiky
I.1.1. Vymezení dílčího povodí
I.1.2. Klimatické poměry
I.1.3. Hydrologické poměry
I.1.4. Geomorfologické poměry
I.1.5. Geologické poměry
I.1.6. Hydrogeologické poměry
I.1.7. Pedologické poměry
I.1.8. Lesní poměry a lesní hospodářství
I.1.9. Demografické a socioekonomické informace
I.1.10. Hospodářské poměry
I.1.10.1. Průmysl
I.1.10.2. Zemědělství
I.1.10.3. Dopravní infrastruktura
I.1.10.4. Energetika
I.1.11. Využití ploch v dílčím povodí
I.1.12. Chráněná území ochrany přírody a krajiny
I.1.12.1. Natura 2000
I.1.12.2. Zvláště chráněná území
I.2. Vodohospodářské charakteristiky dílčího povodí Dyje
I.2.1. Povrchové vody
I.2.1.1. Vymezení útvarů povrchových vod
I.2.1.2. Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí Dyje
I.2.1.3. Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod
I.2.1.4. Mísicí zóny
I.2.2. Podzemní vody
I.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vod
I.2.2.2. Všeobecný charakter nadložních vrstev
I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí
I.2.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu
I.2.3.1.1. Místa odběrů vody pro lidskou spotřebu
I.2.3.1.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod
I.2.3.1.3. Ochranná pásma vodních zdrojů
I.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti
I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání
I.2.3.4. Rybné vody
I.2.3.5. Ramsarské mokřady
I.2.3.6. Území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí
I.2.3.7. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000
I.2.3.7.1. Ptačí oblasti
I.2.3.7.2. Evropsky významné lokality
I.2.3.7.3. Maloplošná zvláště chráněná území
I.2.4. Vazby mezi vodními útvary a na vodní prostředí vázanými ekosystémy

I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ DYJE

I.1. Všeobecné charakteristiky

I.1.1. Vymezení dílčího povodí

Dílčí povodí Dyje je součástí Mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Celková plocha mezinárodní oblasti povodí Dunaje je 807 827 km², z čehož dílčí povodí Dyje v České republice zaujímá 11 162,7 km² (mapa I.1.1a).

Česká republika je rozdělena na 10 dílčích povodí (obr. 1.1). Dílčí povodí Dyje se nachází v jihovýchodní části ČR, je druhým největším dílčím povodím v České republice, patřící k úmoří Černého moře a jeho správcem je Povodí Moravy, s.p.

Obr. 1.1 – Vymezení dílčích povodí v ČR

Dílčí povodí Dyje se na území ČR skládá z 11 základních povodí 3. řádu podle následující tabulky I.1.1a.

Tab. I.1.1a - Struktura dílčího povodí Dyje (povodí 3. řádu podle čísla hydrologického pořadí)

Pozn.: *) Povodí zčásti přesahující do Rakouska mají uvedenou celkovou plochu povodí.

Dílčí povodí Dyje není příliš výškově členité. To je dáno tím, že nejvyšší polohy jsou situovány na Českomoravské vrchovině. Nejvyšší bod dílčího povodí Dyje leží na západní hranici na hlavním evropském rozvodí Dunaje a Labe (vrchol Javořice 837 m n. m.). Při vyústění Dyje do Moravy je kóta terénu cca 150 m n. m., což je nejnižší bod dílčího povodí Dyje, největší svislá odlehlost tak činí jen něco kolem 680 m.

Celých 90 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi cca 150 a 600 m n. m. Na méně než 1 % území pak nadmořská výška terénu přesahuje 800 m.

Dílčí povodí Dyje zasahuje do šesti krajů – Jihomoravského, Jihočeského, Pardubického, Zlínského, Olomouckého a Kraje Vysočina.

Tab. I.1.1b - Vymezení dílčího povodí Dyje vůči krajům

Zdroj: Povodí Moravy, s.p.

V kraji Jihočeském je zájmové území dílčího povodí Dyje ve správním obvodu 2 obcí s rozšířenou působností (dále ORP), a to Dačic a Jindřichova Hradce. V kraji Jihomoravském zasahuje do správních obvodů 20 obcí s rozšířenou působností (Blanska, Boskovic, Brna, Břeclavi, Bučovic, Hodonína, Hustopečí, Ivančic, Kuřimi, Kyjova, Mikulova, Moravského Krumlova, Pohořelic, Rosic, Slavkova u Brna, Šlapanic, Tišnova, Vyškova, Znojma a Židlochovic). V kraji Olomouckém se jedná o správní obvod 2 obcí s rozšířenou působností (Konic a Prostějova). V kraji Pardubickém jsou to správní obvody 5 ORP (Hlinska, Chrudimi, Moravské Třebové, Poličky a Svitav). V kraji Zlínském zasahuje dílčí povodí Dyje do správních obvodů 2 ORP (Kroměříže a Uherského Hradiště) a v Kraji Vysočina do správních obvodů 11 obcí s rozšířenou působností (Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkova Brodu, Jihlavy, Moravských Budějovic, Náměště nad Oslavou, Nového Města na Moravě, Pelhřimova, Telče, Třebíče, Velkého Meziříčí a Žďáru nad Sázavou).

Přílohy:
Mapa I.1.1a - Povodí Dunaje a dílčí povodí Dyje
Mapa I.1.1b - Působnost kompetentních úřadů

I.1.2. Klimatické poměry

V celé oblasti dílčího povodí Dyje jsou zahrnuty klimatické oblasti teplé, mírně teplé a okrajově i jedna oblast chladná (dle Atlasu podnebí Česka z r. 2007). Mírně teplé oblasti se vyskytují zhruba v severozápadní polovině dílčího povodí. Na rozvodnici s dílčím povodím Dolní Vltavy se vyskytují dvě enklávy studené oblasti o rozloze jednotek km². V jihovýchodní polovině území jsou potom zastoupeny teplé oblasti.

Průměrný dlouhodobý úhrn srážek za období 1961–1990 (toto třicetileté období bylo zvoleno Světovou meteorologickou organizací – WMO – za standardní klimatologické období) činí pro dílčí povodí Dyje 590 mm. V dlouhodobém průměru je srážkově nejbohatší měsíc červen s úhrnem srážek 77 mm, následují měsíce květen a červenec se shodným úhrnem 70 mm. Na srážky nejchudší jsou měsíce únor a březen s dlouhodobým úhrnem srážek 33 mm. Jen nepatrně lepší je říjen, kdy dosahuje průměrný úhrn 36 mm. Průměrné roční úhrny srážek v dílčím povodí Dyje jsou znázorněny na obrázku 1.2a.

Obr. 1.2a – Průměrný roční úhrn srážek

Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu v dílčím povodí Dyje je 7,8 °C, nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu -2,8 °C, nejteplejším měsícem je červenec, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu 17,5 °C. Průměrné dlouhodobé roční teploty vzduchu v dílčím povodí Dyje znázorňuje obrázek 1.2b.

Obr. 1.2b – Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu

I.1.3. Hydrologické poměry

Po stránce hydrologické patří dílčí povodí Dyje k úmoří Černého moře, vodu odvádí prostřednictvím řeky Dyje do Moravy a dále do Dunaje. Hlavní pramennou oblast představuje východní a jižní část Českomoravské vrchoviny. Dílčí povodí Dyje má vějířovitý tvar, odvádí povrchové vody z východní a jižní části Českomoravské vrchoviny, z části území severního Rakouska a z jižních svahů Ždánického lesa. Hustota říční sítě v západní části Dyjsko-svrateckého úvalu je jedna z nejnižších v celé ČR. Důležitou roli pro zadržení vody v krajině mají rašeliniště a rašelinné louky na desítkách lokalit podél vrcholové rozvodnicové čáry hlavního evropského rozvodí. Velký retenční význam mají i vodní nádrže vybudované na většině řek stékajících z Českomoravské vrchoviny (Dyje, Jihlava, Oslava, Svratka), soustava vodních nádrží u Nových Mlýnů na Dyji, vodní nádrže u Dalešic na Jihlavě a dále velké množství rybníků na jižní Moravě a na Českomoravské vrchovině.

Obr. 1.3 – Hydrologické poměry

V říční síti je nejvýznamnějším vodním tokem v dílčím povodí řeka Dyje. V pramenné oblasti má řeka Dyje dvě větve – vodnatější Rakouskou Dyji (Deutsche Thaya) a méně vodnou Moravskou Dyji. Tyto zdrojnice se nacházejí v nadmořské výšce cca 650 m n. m. Řeka Dyje má několik hlavních přítoků, z nichž nejvýznamnější jsou řeky Svratka a Jihlava. Dyje je pak největším přítokem řeky Moravy, jde o pravostranný přítok Moravy. Ačkoliv má Rakouská Dyje delší tok, větší povodí i vodnost, v České republice je považována za hlavní větev řeky Moravská Dyje, která pramení na katastrálním území Panenská Rozsíčka ve výšce cca 657 m n. m. Odtud teče jižním směrem až k městu Raabs na rakouském území, kde se spojuje s Rakouskou Dyjí a do České republiky se vrací nad obcí Podhradí nad Dyjí. V horní části povodí byla na řece Dyji vybudována přehradní nádrž Vranov, jedna z největších vodních nádrží v celém povodí Moravy. Pod vodní nádrží Vranov řeka Dyje meandruje ve strmě zařezaném a zalesněném údolí na území Národního parku Podyjí. Nad městem Znojmem byla na Dyji vybudována další vodní nádrž – vodní dílo Znojmo, pod ním se Dyje dostává do rovinatého Dyjsko-svrateckého úvalu. V této nížinaté části povodí se Dyje stéká se svými největšími přítoky, řekami Svratkou a Jihlavou. Dnes je v místě soutoku těchto tří řek vybudována soustava tří vodních nádrží – vodní dílo Nové Mlýny, které svou rozlohou představují největší vodní plochu na Moravě. Dolní úsek řeky Dyje protéká městem Břeclav a v nadmořské výšce cca 150 m n. m. se Dyje pod Lanžhotem vlévá do řeky Moravy – je to místo na hranici tří států, České republiky, Slovenska a Rakouska, kde řeka Morava opouští Českou republiku.

Největším levobřežním přítokem řeky Dyje je řeka Svratka, která odvádí vody ze severní části Českomoravské vrchoviny. Pramení severně od Žďáru nad Sázavou u obce Cikháj na úbočích vrchů Křivý javor a Žákova hora (810 m. n. m.) ve Žďárských vrších, ve výšce cca 772 m n. m. Odtud teče nejprve severovýchodním směrem až po obec Borovnice, dále pak pokračuje jihovýchodním směrem k městu Brnu. Po Veverskou Bítýšku protéká Svratka většinou úzkým údolím s vysokými úbočími, kde údolní dno nepřesahuje šířku několika set metrů. Pod Veverskou Bítýškou byla na řece Svratce vybudována vodní nádrž Brno. Pod Brnem vtéká Svratka do nížinné části Dyjsko-svrateckého úvalu. Ve střední nádrži vodního díla Nové Mlýny, v nadmořské výšce cca 170 m n. m. (hladina v nádrži), se řeka Svratka vlévá do řeky Dyje.

Třetím největším vodním tokem v dílčím povodí je řeka Jihlava. Jihlava je pravostranným přítokem řeky Svratky. Stejně jako Svratka pramení na Českomoravské vrchovině, její pramen se nachází u obce Počátky v kopcovitém terénu s výškou cca 666 m n. m. V horní části protéká Jihlava převážně sevřenými zaklesnutými údolími, která znemožňují rozlivy do větších šířek. Protéká významným centrem kraje Vysočina – městem Jihlavou a pokračuje jihovýchodním směrem. Pod Třebíčí se nacházejí na řece Jihlavě dvě vodní nádrže s převážně energetickým využitím – Dalešice a Mohelno, které kromě přímého využití hydroenergetického potenciálu řeky současně zajišťují dodávku vody pro jadernou elektrárnu Dukovany. V Ivančicích se do řeky Jihlavy vlévají dvě významnější řeky - Rokytná a Oslava. Jihlava se vlévá do Svratky ve střední nádrži vodního díla Nové Mlýny v nadmořské výšce cca 169 m n. m.

Mezi nejvýznamnější vodní díla v dílčím povodí Dyje patří vodní nádrže Vranov, Nové Mlýny, Dalešice, Mohelno, Mostiště, Vír I. a Brno.

Vranov - vodní nádrž na řece Dyji. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. - závod Dyje, uvedení do provozu 1934. Vodní nádrž slouží k výrobě elektrické energie, protipovodňové ochraně, rekreaci, sportovnímu rybářství či plavbě.

Nové Mlýny - soustava tří vodních nádrží na řece Dyji. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. - závod Střední Morava, soustava byla postupně uvedena do provozu v letech 1978 – horní, 1981 – střední a 1989 dolní. Soustava vodních nádrží slouží zejména k snížení povodňových průtoků, povodňování lužních lesů, chov ryb s využitím pro sportovní rybolov, rekreaci a vodní sporty, energetiku a další.

Dalešice - vodní nádrž na řece Jihlavě. Provozovatelem je ČEZ, a.s., Vodní elektrárny, uvedení do provozu 1978. Vodní nádrž slouží k výrobě el. energie v přečerpávací vodní elektrárně, k akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního průtoku pod nádrží Mohelno, k zajištění odběru povrchové vody pro jadernou elektrárnu Dukovany, k ochraně před povodněmi, k rekreaci a sportovnímu rybolovu.

Mohelno - vodní nádrž na řece Jihlavě. Provozovatelem je ČEZ, a.s., Vodní elektrárny, uvedení do provozu 1977. Vodní nádrž slouží jako vyrovnávací nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dalešice, k výrobě el. energie v průtočné vodní elektrárně, k akumulaci vody pro zajištění odběru průmyslové vody pro jadernou elektrárnu Dukovany, k zajištění minimálního průtoku pod nádrží Mohelno, k odběru vody pro závlahy a průmysl a ke snížení povodňových průtoků.

Mostiště - vodní nádrž na řece Oslavě. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. - závod Dyje, uvedení do provozu 1960. Vodní nádrž slouží k akumulaci vody pro zabezpečení vodárenského odběru pro skupinový vodovod Velké Meziříčí-Třebíč, ke snížení povodňových průtoků, k zajištění trvalého minimálního průtoku v řece Oslavě a k výrobě el. energie v průtočné vodní elektrárně.

Vír I. - vodní nádrž na řece Svratce. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. - závod Dyje, uvedení do provozu 1957. Vodní nádrž slouží k akumulaci vody pro vodárenské odběry do skupinových vodovodů Bystřice nad Pernštejnem a Žďár nad Sázavou a do Vírského oblastního vodovodu, ke snížení povodňových průtoků, k trvalému zajištění minimálního průtoku v řece Svratce, k výrobě el. energie ve špičkové vodní elektrárně Vír I. a k nadlepšení průtoků pro závlahy pod Brnem (ve spolupráci s vodní nádrží Brno).

Brno - vodní nádrž na řece Svratce. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. - závod Dyje, uvedení do provozu 1940. Vodní nádrž slouží ke snížení povodňových průtoků, k akumulaci vody pro zajištění trvalého minimálního průtoku ve Svratce, k provozování rekreace, vodních sportů, k výrobě el. energie ve špičkové vodní elektrárně a k zajištění odběrů vody pro závlahy pod Brnem.

Přílohy:
Tabulka I.1.3a - Základní hydrologické údaje
Tabulka I.1.3b - Základní parametry významných nádrží

I.1.4. Geomorfologické poměry

Dílčí povodí Dyje na území ČR leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpinsko-Himalájského. Do dílčího povodí zasahují dvě provincie – Česká vysočina (Český masiv) a Západní Karpaty, které ve směru JZ-SV rozdělují území povodí na dvě zhruba stejně velké části.

Morfologicky je styk provincií představován Dyjsko-svrateckým úvalem a Vyškovskou bránou, patřící k subprovincii Vněkarpatských sníženin. Východní část povodí od zmíněného předělu tvoří celky Ždánický les, Litenčická pahorkatina, Chřiby a Kyjovská pahorkatina, které lemují ze severu okraj Dolnomoravského úvalu podobně jako Mikulovská vrchovina ze západu. Česko-moravská subprovincie České vysočiny je na západě území zastoupena celky Jevišovská pahorkatina, Křižanovská vrchovina a Hornosvratecká vrchovina, které jsou odděleny od Bobravské vrchoviny a Drahanské vrchoviny téže subprovincie Boskovickou brázdou. Na severu zasahují do území okraje subprovincií Krkonošsko-jesenické (Podorlická pahorkatina a Zábřežská vrchovina) a České tabule (Svitavská pahorkatina).

Obr. 1.4 – Geomorfologické poměry

Reliéf dílčího povodí Dyje je vzhledem k zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a mladým pásemným pohořím Karpat na východě zvýrazněný systémem depresí mezi nimi. Na vývoj reliéfu působily změny klimatu, kdy se na našem území vystřídaly vlivem pohybů zemské kůry a vývojem klimatu různé typy podnebí (vlhké tropické, teplé savanové, suché, mírně vlhké, chladné), reliéf je proto polygenetický.

Nejvyšším bodem v povodí je Javořice (837 m n. m.) na západní hranici dílčího povodí. Nejnižším bodem je soutok řek Dyje a Moravy na hranici České republiky, Slovenska a Rakouska (150 m n. m.).

I.1.5. Geologické poměry

Území dílčího povodí Dyje zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních geologických jednotek České republiky – Českého masivu, který zaujímá západní, severní a střední část a Vnějších Západních Karpat na jihovýchodě území.

Do území dílčího povodí Dyje zasahuje na západě oblast moldanubická, na severu oblasti kutnohorsko-svratecká (někdy řazená k moldanubiku) a moravskoslezská, ve střední části pak také oblast moravskoslezská. Zastoupeny jsou všechny tři hlavní skupiny moldanubika – jednotvárná (ostrongská jednotka), pestrá (drosendorfská) a gföhlská. Jednotvárná skupina je tvořena hlavně biotitickými, dvojslídnými a biotiticko sillimanitickými pararulami, nejčastěji v sousedství rozsáhlých těles variských granitoidů. Pestrá skupina je kromě převládajících pararul charakteristická přítomností těles metakvarcitů, krystalických vápenců a dolomitů, erlánů, grafitických rul, amfibolitů a ortorul (metamorfovaných granitoidů). Gföhlská skupina (jednotka) obsahuje charakteristické granulity a leukokrátní migmatity i menší tělesa metamorfovaných ultrabazických hornin (peridotity serpentinizované na hadce).

Moravskoslezskou oblast proterozoika zastupuje na území povodí moravikum a brunovistulikum. Pro většinu této oblasti mělo variské vrásnění zásadní význam. Petrograficky tvoří horniny moravika různé typy ortorul s amfibolity a vzácně karbonáty, svory, grafitické fylity, pararuly a metamorfované bazické vulkanity, často intenzivně tlakově postižené (mylonitizace a katakláza). Podklad paleozoických souborů v moravskoslezské oblasti tvoří na většině území tlakově a epizonální metamorfózou postižené granitoidy a zbytky jejich pláště označované jako brunovistulikum. Petrograficky jde o různorodý komplex budovaný především magmatickými horninami různých typů (od granitů po bazické a ultrabazické horniny), vzácnější jsou metamorfované vulkanity.

Z paleozoických (prvohorních) hornin na území dílčího povodí Dyje vystupují na povrch pouze uloženiny devonu a karbonu. Devon ve vývoji Moravského krasu (platformní) je typický karbonátovou sedimentací a je plošně rozšířen pod mladšími útvary v okrajových částech Českého masivu. Na povrch v zájmové oblasti vystupuje v prostoru Moravského krasu.

Karbonské sedimenty jsou v dílčím povodí Dyje zastoupeny především starším (spodním) stupněm. Hlavními oblastmi rozšíření jsou Drahanská vrchovina a západní okolí Miroslavi. Největších mocností dosahují spodnokarbonské sedimenty na území povodí v Drahanské vrchovině, kde souhrnná mocnost jednotlivých souvrství přesahuje snad až 2 500 m. Spodnokarbonské sedimenty zde zastupují horniny „jemného a hrubého“ flyše (brodecké droby, velenovské a rozstáňské břidlice, lulečské slepence apod.). Svrchní karbon je zastoupen jako nejstarší část výplně v jižní části boskovické brázdy, tektonicky omezené příkopové propadliny, vyplněné permokarbonskými uloženinami. Karbon je zde zastoupen limnickým vývojem v rosicko-oslavanské pánvi s uhelnými slojemi.

Jurské sedimenty jsou zachovány v části Moravského krasu (Olomučany, Rudice) a v okolí Brna (značná část byla odstraněna těžbou). Převládají bazální písčité vápence a vápence s rohovci v celkové mocnosti až 50 m. Horniny křídového stáří jsou sporadicky zastoupeny na severní hranici území jako výběžky nebo erodované zbytky výplně na okraji české křídové pánve (pískovce a slínovce v okolí Březové nad Svitavou). Na území dílčího povodí Dyje vystupují křídové horniny na povrch ojediněle (pískovce na západním okraji Chřibů).

Na území dílčího povodí Dyje zasahuje také úsek vnější části Západních Karpat tvořený příkrovy terciérních (třetihorních) hornin (paleogen – Vnější Západní Karpaty), který tvoří jihovýchodní část dílčího povodí Dyje. Petrograficky představují horniny paleogénu nejčastěji flyšové střídání jílovců a pískovců, případně jíly, slíny a pískovce.

Z hlediska kvartérních sedimentů představuje větší část dílčího povodí Dyje denudační (snosovou) oblast, krytou zvětralinami, svahovými hlínami a půdními horizonty. Akumulačními oblastmi jsou moravské úvaly.

Mezi zvláštní geologické znaky z hlediska hydrogeologie lze řadit přítomnost krasových terénů se specifickým vodním režimem a relativně mohutné nánosy pleistocenních toků a jezer.

Obr. 1.5 - Geologické poměry

Z hlediska ložiskové geologie jsou nebo byly hospodářsky významné akumulace vápenců a cementářských surovin (okolí Brna, Mokré, Tišnova, Mikulova aj.), uranu (Rožná), železa (Županovice), černého uhlí (Rosice – Oslavany), hnědého uhlí a lignitu (Kyjov, Dubňany, Hodonín) a kaolínu (Únanov). Kvartérní a terciérní sedimenty poskytují místy cihlářské suroviny, slévárenské písky (Nový Šaldorf, Rudice, Blansko, Kunštát, Čejč - Hovorany, Boskovice) a stavební suroviny. Pro chemický průmysl a energetiku jsou významná ložiska ropy a zemního plynu v hlubších částech výplně vídeňské pánve a paleogénu Vnějších Západních Karpat.

I.1.6. Hydrogeologické poměry

Většina území dílčího povodí Dyje náleží k oblastem chudým na podzemní vody. Oblast Českomoravské vrchoviny je tvořena převážně krystalickými horninami, které jsou pro vytváření zásob podzemní vody krajně nepříznivé. Hodnoty specifického odtoku se pohybují od 3 do 5 l/s/km² a místy klesají i pod 3 l/s/km².

V devonských vápencích Moravského krasu dochází k charakteristickým akumulacím krasových vod ve spodních patrech jeskyní, často jde o jímatelné akumulace značných vydatností, ojediněle přes 15 l/s. V Třebovsko-svitavské brázdě jsou v křídovém kolektoru vyvinuty artézské obzory podzemních vod (oblast zdrojů Březovského vodovodu), které jsou chráněny jako součást CHOPAV Východočeská křída.

Celoročně jsou podzemní vody doplňovány v Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu, kde jsou relativně významnější zásoby podzemních vod v kvartérních sedimentech (CHOPAV Kvartér řeky Moravy).

V dílčím povodí Dyje se ojediněle vyskytují také mineralizované podzemní vody hlubinného oběhu v místech hlubinných tektonických struktur. Jedná se většinou o lokální výskyty pramenů a jímacích území mineralizovaných a někdy i termálních podzemních vod (minerální vody a termy). Významné výskyty těchto vod byly zjištěny hlubinnými vrty u Lednice, Charvátské Nové Vsi, Podivína, Hodonína, Moravské Nové Vsi, Hrušek a Tvrdonic a ve formě pramenů u Drnholce, Brodu nad Dyjí, Milotic u Kyjova, Šardic a Hovoran v horninách vídeňské pánve. Dále pak v neogénu karpatské předhlubně u Pasohlávek, Dražovic, Švábenic, Nového Přerova, Březí a Novosedel.

Dalšími významnými oblastmi vývěrů minerálních vod s vysokým obsahem alkalických síranů (Na-Mg-SO4 chemický typ) je území mezi Šaraticemi a Těšany u Brna (pruh Šaratice, Újezd u Brna, Nesvačilka, Luže a Těšany) a obce Želetice, Otnice, Krumvíř, Zaječí a Dolní Dunajovice.

Hydrogeologické poměry jsou znázorněny na obrázku 1.6.

Obr. 1.6 – Hydrogeologické poměry

I.1.7. Pedologické poměry

V dílčím povodí Dyje v největší míře převládají kambizemě, které se vyskytují přibližně na polovině rozlohy z celkové plochy dílčího povodí, dále černozemě, hnědozemě a fluvizemě.

Kambizem - hnědé půdy, hnědé lesní půdy. Převažuje chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al (hnědnutí – braunifikace). Vedle hnědnutí dochází u těchto půd k procesům tvorby a přeměn jílu. Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska tropismu, zrnitosti a skeletovitosti. Tyto půdy mají vysokou pórovitost a dobrou vnitřní drenáž a do značné míry jsou využívány zemědělsky.

Černozem patří do skupiny půd s procesem intenzivního hromadění a přeměny organických látek. Tyto půdy se vytvořily ve stepních a lesostepních oblastech pod travním porostem, nejčastěji na spraších. Černozemě mívají dobré fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Patří k našim nejúrodnějším půdám, proto jsou většinou využívány jako orná půda. Limitujícím faktorem jejich úrodnosti je dostatečné množství atmosférických srážek. Nachází se jen v nejsušších nížinných oblastech v nadmořských výškách do 250 m n. m.

Hnědozem patří do skupiny půd, pro které je typický proces illimerizace, translokace a akumulace koloidních jílovitých částic, některých volných sesquioxidů a různého podílu organických látek v podmínkách promyvného nebo periodicky promyvného typu vodního režimu, za slabě kyselé půdní reakce. Illimarizace u hnědozemí je mírná, půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš a sprašová hlína. Náleží k velmi úrodným půdám. Jsou rozšířeny v nížinách a v rovinatějších prvcích reliéfu pahorkatin, zhruba do nadmořské výšky 400 m n. m.

Fluvizemě - půdy se vyvíjejí z povodňových sedimentů hlinitopísčité až jilovitohlinité zrnitosti. Sedimenty obsahují značné množství živin. Po provedených regulacích vodních toků přestává typický režim záplav a začíná se uplatňovat vývoj k zonálním půdám dané oblasti (mocnější humusový horizont, migrace jílu, vyluhování iontů atd.). V našich podmínkách jsou tyto půdy jednak využívány k pěstování plodin, jejich nejlepší ochranou v nivách řek jsou však lužní lesy a travní porosty.

Zastoupení všech půdních typů v dílčím povodí Dyje uvádí obr. 1.7.

Obr. 1.7 – Pedologické poměry

I.1.8. Lesní poměry a lesní hospodářství

Vegetace, především pak lesy značně ovlivňují hydrologický režim vodních toků i celé krajiny. Význam lesních porostů při jejich vhodné druhové skladbě a stavu spočívá v plnění hydrické funkce, zadržování vody v krajině a udržení průtoků v období nedostatku srážek a v plnění půdoochranné funkce.

V dílčím povodí Dyje je zalesněno 27,4 % plochy území, což je pod celostátním průměrem (cca 33 %). Popis kapitoly vychází z ekosystémové analýzy potenciální přirozené vegetace, z analýzy struktury lesních porostů a z rozboru funkce lesa.

Lesní vegetační stupeň (LVS) je formalizovaná lesnická jednotka, vyjadřující vztah mezi klimatem a vegetačními společenstvy, reprezentovanými tzv. klimaxovými dřevinami. Popisuje tak ve zjednodušené podobě vegetační stupňovitost v závislosti na nadmořské výšce. Existuje celkem 10 lesních vegetačních stupňů, jež jsou nazvány podle jednotlivých klimaxových dřevin a jejich kombinací: dubu (zimního), buku, smrku a kleče.

Graf 1.8 – Výměra lesní půdy (dle CORINE 2006)

Dílčí povodí Dyje zahrnuje, s výjimkou klečového stupně, všechny druhy lesních vegetačních stupňů od nížinných luhů až po smrkové bučiny, nejvíce jsou zastoupeny 2 - 5 LVS, dohromady tvoří podíl téměř 80 % rozlohy lesů. Z přirozených lesních společenstev pak převládají jedlové bučiny s 23,7 %, dubové bučiny s 20,3 % a bučiny s bukovými doubravami mají podíl 17,5 %.

Ekologické řady vyjadřují podmínky dané obsahem živin, chemismem matečných hornin (trofické řady) a vlhkostním režimem lesních půd (hydrické řady), který je indikován určitými druhy podrostu. Kombinací vegetačních stupňů a ekologických řad se definují jednotlivé lesní typy.

Na zájmovém území je dominantní živná řada s 54,1 % zastoupením, následuje kyselá ekologická řada s 22,2 %.

Aktuální stav lesních porostů je z hlediska druhové skladby značně nepříznivý. V současné druhové skladbě dominují jehličnany se zastoupením více než 66 %. Převládá smrk ztepilý s majoritním podílem nad 47 %. U listnáčů má největší zastoupení dub s více než 12 %. V přirozené druhové skladbě lesních porostů by měl mít smrk zastoupení asi 30 %, listnáče by pak měly tvořit 70 %.

Značné rozdíly mezi přirozenou a současnou druhovou skladbou ohrožují plnění funkcí lesa. Vzhledem k nízkému stupni přirozené druhové skladby lesů jsou lesní porosty ohrožovány zvěří (okus, ohryz a loupání), hmyzími škůdci, imisemi a klimatickými jevy (vítr, sníh, námraza a sucho).

Věkový stupeň je údaj, kterým se rozumí soubor jednotek zjišťování stavu lesa spadajících do téhož desetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové stupně, počínající vždy prvním rokem v dané desítce. Rozložení věkových stupňů (VS) je nevyrovnané ve prospěch 1, 7 - 9 věkového stupně a naopak 3, 4 a 6 VS je pod normálem. Normální rozložení by se mělo pohybovat kolem 8 % plochy na věkový stupeň. Nedostatkem 4 a 6 VS je oslabena evapotranspirace lesních porostů. Potenciální ohrožení větrnými kalamitami je vysoké, právě díky nadnormální ploše 6 – 11 VS, neboť právě zde je značný potenciál zranitelnosti smrkových monokultur.

Stupeň přirozenosti porostů je základním ukazatelem pro vyjádření potenciálních schopností lesních porostů ovlivňovat hydrickou a půdoochrannou funkci. Vychází se z předpokladu, že lesní porosty na úrovni potenciální přírodní vegetace mají tento potenciál nejvyšší, a naopak čím více se od ní vzdalují, tím je nižší. V dílčím povodí Dyje převládají porosty druhově nevhodné (66 %) a kulturní (16 %), pouze zbývajících 18 % lesa je plně polyfunkční. Z provedených analýz vyplývá, že druhová skladba povodí je ve vztahu k potenciálu přírodní vegetace velmi nepříznivá. Tento ukazatel v podstatě vypovídá o nízké ekologické stabilitě lesních porostů a následném podmíněném plnění funkcí lesa.

Poškození lesních porostů - vážným problémem jsou větrné polomy i poškození lesních porostů zvěří (okus, ohryz a loupání). Tyto škodlivé činitele tvoří téměř 10 % poškození z celkové plochy lesa. Tento stav výrazně negativně ovlivňuje ekologickou stabilitu lesa, neboť se koncentruje zejména v oblastech vrchovin s převažujícími smrkovými porosty. Imisní poškození lesů je podle vyhlášky 78/1996 Sb. hodnoceno čtyřstupňovou škálou A až D. V dílčím povodí Dyje se vyskytuje imisní poškození lesů spadající do pásma ohrožení C a D. Podíl pásma ohrožení C na 6,7 % plochy lesů je převážně koncentrován do severní části povodí, tj. do vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Pásmo C je charakterizováno lesními porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 11 až 15 let. Zbývajících cca 93 % plochy lesů povodí je zařazeno do pásma ohrožení D, kam se řadí lesní pozemky s porosty s nižším imisním zatížením.

I.1.9. Demografické a socioekonomické informace

Celkový počet obyvatel v dílčím povodí Dyje na území České republiky činí 1 427 613, střední hustota osídlení je 128 obyvatel na 1 km², to je méně než celostátní průměr 133 obyvatel na 1 km².

V dílčím povodí je celkem 1 097 obcí. Malých obcí do 500 obyvatel je 652, žije v nich 10,3 % celkového počtu obyvatelstva, obcí od 0 do 1 000 obyvatel je 890 a žije zde celkem 22,3 % obyvatel a obcí od 0 do 2 000 obyvatel je 1 007 s 476 270 obyvateli, což je 33,4 % celkového obyvatelstva povodí. Přehled osídlení v dílčím povodí Dyje je přehledně zpracován v tabulce I.1.9a.

Tab. I.1.9a - Přehled osídlení obcí

Převážná část obyvatel - celkem 66,6 % - žije v obcích a městech o velikosti nad 2 000 obyvatel. Ve městech nad 10 000 obyvatel žije 44,8 % obyvatel. Největším městem je Brno s 378 965 obyvateli, následuje Jihlava s 50 669 obyvateli, dále Třebíč s 37 575, Znojmo s 34 073 obyvateli, Břeclav s 25 015 a Blansko s 20 769 obyvateli, Hodonín s 25 259 obyvateli leží na hranici mezi dílčím povodím Dyje a dílčím povodím Moravy a přítoků Váhu. Ostatní města mají méně než 20 000 obyvatel.

Nejhustěji osídlené jsou nížinné oblasti podél velkých řek v kraji Jihomoravském, a zde nejvíce Brno a okolí, následuje kraj Vysočina s městy Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou a jejich okolím.

Nejméně osídlené jsou některé oblasti Českomoravské vrchoviny v kraji Vysočina - tyto oblasti jsou využívány především pro rekreaci, a v kraji Zlínském západní část správního obvodu Uherského Hradiště.

Přehled hustoty zalidnění dle jednotlivých obcí s rozšířenou působností (ORP) udává tabulka I.1.9b a obrázek 1.9.

Obr. 1.9 – Hustota zalidnění dle ORP (k 26.3.2011)

Průměrný počet obyvatel na 1 obec je 1 301 obyvatel.

Tab. I.1.9b - Hustota zalidnění podle obcí s rozšířenou působností

Údaje o počtech obyvatel v jednotlivých obcích jsou dle posledního „Sčítání lidu, domů a bytů 2011“ (ke dni 26.3.2011). www.scitani.cz

V dílčím povodí Dyje došlo v r. 2011 k mírnému nárůstu obyvatel oproti roku 2005/2006, uvedeném v POP Dyje, a to o 32 074 obyvatel. Přírůstek obyvatel zahrnuje jednak přirozený přírůstek na 1 000 obyvatel, který je kladný dle údajů ČSÚ v okresech Brno – město, Brno – venkov, Znojmo a Jihlava, v ostatních okresech je záporný, jednak migraci, což je přírůstek přistěhováním na 1 000 obyvatel. Migrace vykazuje kladné hodnoty v okresech Brno – venkov (hodnota +10,8), Znojmo, Blansko, Vyškov, Jihlava a Prostějov, v ostatních okresech jsou hodnoty záporné.

V průměru je hodnota přirozeného přírůstku obyvatel v dílčím povodí Dyje - 0,23, celostátní průměr je +0,18. Migrace má v dílčím povodí Dyje hodnotu + 0,76, přičemž aktuální celostátní hodnota je +1,61. (ČSÚ, údaj za rok 2011).

V absolutních číslech je (k 26.3.2011) v dílčím povodí o 32 074 obyvatel více, než v roce 2005 při zpracování Plánu oblasti povodí Dyje.

I.1.10. Hospodářské poměry

I.1.10.1. Průmysl

Průmysl je soustředěn zejména ve střední části dílčího povodí Dyje - v kraji Jihomoravském, nejvíce pak v Brně a okolí. Dále ve městech Blansko, Břeclav, Hodonín a Znojmo. V Kraji Vysočina je průmysl soustředěn ve městech Jihlava a Třebíč, v Pardubickém kraji pak ve městě Svitavy.

Hlavním odvětvím, dle odvětvové klasifikace ekonomických činností OKEČ, je zpracovatelský průmysl ve kterém dominuje výroba strojů a zařízení. Největšími podniky jsou: BOSCH DIESEL, s. r. o., Jihlava, který má do 5 000 zaměstnanců, Tyco Electronics Czech s.r.o. Kuřim s 1 900 zaměstnanci, dále TOS Kuřim - OS, a. s., ADAMOVSKÉ STROJÍRNY, a. s., (v současné době v konkurzu) a METRA BLANSKO, a. s., z nichž každý má do 500 zaměstnanců. Ze zpracovatelského průmyslu je rozvinutá výroba kovů a kovodělných výrobků a potravinářský průmysl, největšími podniky jsou AHOLD Czech Republic, a. s., se sídlem v Brně - vlastník potravinářských prodejen Albert a pekárny PENAM, a. s. v Brně. Důležitý je rovněž gumárenský a plastikářský průmysl zastoupený významným podnikem GUMOTEX, akciová společnost v Břeclavi s více jak 1 500 zaměstnanci, průmysl dřevařský a podniky průmyslu textilního a oděvního.

Dalšími významnými odvětvími jsou stavebnictví a energetika.

Značný podíl na ekonomice v dílčím povodí Dyje má obchod a opravárenské služby, k odvětvím s velkou vahou patří i tzv. komerční služby, jako je například správa a prodej nemovitostí a ostatní tržní služby.

I.1.10.2. Zemědělství

Zemědělská půda tvoří 63,7 % plochy dílčího povodí Dyje, z toho orná půda činí 81 %.

Nejvíce orné půdy je v kraji Jihomoravském, na druhém místě je rozloha orné půdy v kraji Vysočina. Trvalých travních porostů je nejvíce v kraji Vysočina, nejméně v kraji Jihomoravském. Na jižní Moravě jsou významné vinice, které jsou založeny na 17 812 ha půdy.

Na více jak polovině plochy orné půdy v dílčím povodí Dyje se pěstují obiloviny. Brambory se pěstují převážně na Českomoravské vrchovině, cukrová řepa na jižní Moravě. V poslední době se na značné části orné půdy rozšířilo pěstování technických plodin, především kukuřice a řepky olejky, často i na málo vhodných, svažitých pozemcích. Na jižní Moravě se pěstuje i slunečnice, naopak dříve značně rozšířená technická plodina Českomoravské vrchoviny – len se dnes z produkce téměř ztratila. Značně se omezila na jižní Moravě tradiční produkce polní zeleniny – okurek, rajčat, zelí, atd.

Graf 1.10 – Rozdělení zemědělských ploch (dle CORINE 2006)

Živočišná výroba se zaměřuje na chov skotu, prasat a drůbeže, zejména v západní části dílčího povodí Dyje, především na Svitavsku, Jindřicho-Hradecku, Jihlavsku a Třebíčsku. V kraji Vysočina a Jihočeském je jedna z největších intenzit chovu skotu i prasat v ČR. Kraj Jihomoravský je jedna z největších oblastí chovu drůbeže a prasat v České republice. Velká intenzita chovu drůbeže a prasat je také v Pardubickém kraji.

I.1.10.3. Dopravní infrastruktura

Celková délka silniční a dálniční sítě v dílčím povodí Dyje je 7 530 km, hustota je 0,67 km/km² a to téměř odpovídá hustotě silniční a dálniční sítě v ČR, která je 0,7 km/km².

Délka železniční sítě je 1 185 km a hustota železnic je 0,106 km/km², což téměř odpovídá celostátnímu průměru 0,12 km/km².

V dílčím povodí Dyje je jedno mezinárodní civilní letiště v Brně-Tuřanech, letiště pro malou leteckou dopravu jsou v Břeclavi a v Hodoníně.

Vliv dopravní infrastruktury na jakost vod nebyl doposud systematicky zkoumán, ale nepředpokládá se významné ovlivnění. Podle znalosti hustoty silniční i železniční sítě lze předpokládat, že tento vliv bude lokální a to zejména v místech uzlů dálniční sítě. Zde dochází k soustředěnému odvádění dešťových vod a splachů z komunikací, jejich zaústění do recipientů může jakost vody sezónně ovlivňovat. Ochrana těchto lokalit je ošetřena výstavbou malých retenčních nádrží, případně odlučovačů ropných látek.

I.1.10.4. Energetika

Výrobu elektřiny v dílčím povodí Dyje zajišťuje zejména Jaderná elektrárna Dukovany, která je jednou ze dvou jaderných elektráren v ČR, dále vodní a malé vodní elektrárny u vodních nádrží a jezů a sluneční elektrárny. Uhelná elektrárna v dílčím povodí Dyje není.

Tab. I.1.10 – Přehled největších elektráren v dílčím povodí Dyje (s výkonem > 1 MW)

V dílčím povodí Dyje je větší množství dalších malých vodních elektráren (MVE), které využívají energetický potenciál vodních toků na jednotlivých vzdouvacích objektech (jezech). Nachází se převážně na vodních tocích spravovaných Povodím Moravy, s.p. Vlastníky těchto MVE a držiteli licencí k výrobě elektrické energie jsou jak právnické, tak fyzické osoby.

I.1.11. Využití ploch v dílčím povodí

Program CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) byl zahájen v roce 1985. Iniciátorem byla Evropská komise a cílem je sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou srovnatelné v rámci Evropského společenství. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air (ovzduší). V roce 1991 se Evropská komise rozhodla díky programu Phare rozšířit program CORINE i na státy střední a východní Evropy.

Cílem projektu CORINE Land Cover je tvorba databáze krajinného pokryvu Evropy na základě jednotné metodiky a pravidelná aktualizace databáze. Databázi tvoří polygony vzniklé interpretací družicových snímků nasnímaných v příslušném referenčním roce. Výstupem jsou mapy vegetačního pokryvu v měřítku 1:100 000, rozděleného do 44 tříd. Mapy vyjadřují rozložení krajinného pokryvu v daném roce. Poslední snímání území proběhlo v roce 2012.

Přehled využití území v dílčím povodí Dyje, seskupený do základních kategorií, je uveden v Tab. I.1.11.

Tab. I.1.11 - Přehled využití území

I.1.12. Chráněná území ochrany přírody a krajiny

Zaměření a rozsah ochrany přírody vymezují v České republice zákony č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a č. 254/2001 Sb., o vodách, oba v platném znění.

Podle § 14 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou vymezeny kategorie zvláště chráněných území, což jsou území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná.

Kategorie zvláště chráněných území jsou:

- velkoplošná chráněná území

národní parky (vyhlašují se zákonem, význam národní až mezinárodní)
chráněné krajinné oblasti, (vyhlašují se nařízením vlády, význam národní)

- maloplošná chráněná území

národní přírodní rezervace, (vyhlašuje je orgán ochrany přírody, význam národní)
přírodní rezervace, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam regionální)
národní přírodní památky, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam národní)
přírodní památky (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam regionální)

I.1.12.1. Natura 2000

Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které mají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněná území.

Ptačí oblasti jsou vyhlašovány na základě provedení Směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků (dále Směrnice o ptácích)
Evropsky významné lokality jsou vyhlašovány na základě provedení Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále Směrnice o stanovištích)

Na základě Směrnice o stanovištích je Evropa pro účely Natury 2000 rozdělena do 9 biogeografických oblastí, přičemž Česká republika zasahuje do dvou oblastí – panonské a kontinentální. Cílem je ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v ČR a v Evropě. Pokud jde o ptačí oblasti, v dílčím povodí Dyje je jich lokalizováno 8:

Tab. I.1.12a - Vyhlášené ptačí oblasti

I.1.12.2. Zvláště chráněná území

V dílčím povodí Dyje jsou také vyhlášena Zvláště chráněná území, a to ve smyslu zákona o ochraně přírody č. 114/1992 Sb.

Do velkoplošných chráněných území patří národní park (NP) Podyjí a tři chráněné krajinné oblasti (CHKO). Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy zasahuje i do dalších dílčích povodí (Dolní Vltavy, Horního a středního Labe), ostatní dvě CHKO leží celou plochou v dílčím povodí Dyje. Přehled velkoplošných chráněných území v dílčím povodí Dyje je uveden v tabulce I.1.12b a znázorněn na mapě I.2.3d.

Tab. I.1.12b - Velkoplošná chráněná území

Mezi maloplošná chráněná území, kterých je v dílčím povodí větší počet, patří národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Přehled je uveden v tabulce I.1.12c a na mapě I.2.3d. Podrobnější informace o nich jsou uvedeny na internetové stránce http://drusop.nature.cz.

Tab. I.1.12c - Počet a rozloha zvláště chráněných území v dílčím povodí Dyje

I.2. Vodohospodářské charakteristiky dílčího povodí Dyje

I.2.1. Povrchové vody

I.2.1.1. Vymezení útvarů povrchových vod

Útvar povrchových vod je obecně, na základě § 2 odst. 3 vodního zákona (č. 254/2001 Sb.), vymezen nad sítí vodních toků (ve smyslu zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví) jako souvislá ucelená základní jednotka plánování v oblasti vod, která umožňuje hodnocení stavu povrchových vod a uskutečňování programů opatření podle § 26 vodního zákona.

Útvary povrchových vod se dělí do dvou kategorií:

– „řeka“,
– „jezero“.

Řekou se rozumí útvar povrchové vody tekoucí v převážné části po zemském povrchu, který ovšem může téci v části toku pod povrchem.

Jezerem se označuje útvar povrchové vody stojaté, např. jezero (přirozené nebo umělé), vodní nádrž nebo rybník. V dílčím povodí Dyje se nevyskytují žádná jezera, vodní útvary této kategorie jsou zastoupeny vodními nádržemi a rybníky, což jsou vodní plochy vzniklé lidskou činností.

Pro I. plánovací období (2010-2015) bylo v dílčím povodí Dyje vymezeno 130 útvarů povrchových vod, z toho 117 vodních útvarů bylo zařazeno do kategorie „řeka“ (tekoucí vody) a 13 do kategorie „jezero“ (stojaté vody). Pro II. plánovací období (2016-2021) došlo k aktualizaci vymezení útvarů povrchových vod z důvodu upřesnění rozvodnic, sloučení a rozdělení vodních útvarů a novému určení dalších vodních útvarů kategorie „jezero“ ze strany MŽP. Jako kritérium pro určení vodního útvaru kategorie „jezero“ byl použitý jeden parametr, a to rozloha vodní plochy > 0,5 km². Výsledkem je aktuální vymezení 134 útvarů povrchových vod v dílčím povodí Dyje pro II. plánovacího období, z toho 116 vodních útvarů v kategorii „řeka“ a 18 vodních útvarů v kategorii „jezero“.

Tab. I.2.1a – Útvary povrchových vod

Přílohy:
Tabulka I.2.1a - Útvary povrchových vod kategorie „řeka“
Tabulka I.2.1b - Útvary povrchových vod kategorie „jezero“
Mapa I.2.1a - Útvary povrchových vod – kategorie

I.2.1.2. Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí Dyje

Typologie vodních útvarů je v České republice založena na kombinaci parametrů charakteristických pro každý vodní útvar. U útvarů povrchových vod typu „řeka“ se jedná o čtyřmístný kód ve formátu A-B-C-D. Pro určení typologie VÚ a sestavování těchto kódů se používá tří hlavních parametrů:

*) číslo udává kód kritéria v čtyřmístném („řeka“) kódu v obecném formátu A-B-C-D
**) není součásti číselného kódu popisujícího typ útvaru povrchových vod

Tab. I.2.1b - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Typologie útvarů povrchových vod kategorie „jezero“ odpovídá členění dle metodiky pro hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů – kategorie jezero. Je to typologie vypracována na základě Systému B, uvedeného v příloze 2 Rámcové směrnice a neodpovídá typologii podle vyhlášky č. 49/2011 Sb., o vymezení útvarů povrchových vod.

Bylo využito všech základních a dvou volitelných faktorů. Nadmořská výška je uvažována jako maximální kóta zásobního objemu vodní nádrže. Charakteristiky zeměpisné šířky a délky jsou uvažovány obecně a vyznačují obdélník ohraničující umístění VÚ v rámci ČR. Maximální hloubka VÚ je uvažována jako hloubka ke kótě zásobního objemu. Kritéria geologie navazují na rozdělení toků v povodí VÚ (dle Rosendorf a kol. 2011). Charakteristika velikosti VÚ obsahuje pouze jedno kritérium, tj. VÚ větší než 0,5 km². Z doplňkových kritérií byla jako důležitá vybrána průměrná hloubka vypočítaná jako poměr objemu a plochy (vždy ke kótě zásobního objemu) a doba zdržení vody, vypočítaná ze zásobního objemu nádrže a dlouhodobého průměrného průtoku na přítocích (Qa).

Typ útvarů povrchových vod kategorie „jezero“ je určen osmimístným kódem ve formátu A-B-C-D-E-F-G-H, což odpovídá:

Tab. I.2.1c - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie „jezero“

Přílohy:
Mapa I.2.1b - Útvary povrchových vod – typy

I.2.1.3. Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod

Podle Rámcové směrnice mohou členské státy určit útvary povrchových vod jako umělé nebo silně ovlivněné. Umělý vodní útvar je útvar vytvořený lidskou činností, který vznikl zcela v důsledku antropogenních činností a ne pouze modifikací vodního prostředí na jeho jinou formu. V dílčím povodí Dyje není žádný vodní útvar vymezen jako vodní útvar umělý.

Silně ovlivněný vodní útvar (HMWB) je útvar povrchové vody, který v důsledku fyzických změn způsobených lidskou činností má podstatně změněný charakter, přičemž změny jeho morfologických a hydrologických charakteristik jsou trvalé.

Pro silně ovlivněné a umělé vodní útvary je cílem ochrany vod dosažení tzv. dobrého ekologického potenciálu. U těchto útvarů jsou hydromorfologické změny natolik významné, že nemohou dosáhnout dobrého ekologického stavu. Vodní útvar může být vymezen jako umělý nebo silně ovlivněný pouze pokud by:

změny hydromorfologických charakteristik, které by byly nutné k dosažení dobrého ekologického stavu, výrazně nepříznivě ovlivnily specifikované způsoby užívání vod (tzv. „uznatelná užívání“),
užitečné funkce poskytované umělými nebo ovlivněnými charakteristikami VÚ nemohly být z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady rozumně dosaženy jinými prostředky, jež by byly významně lepší z hlediska životního prostředí.

Specifikovaná uznatelná užívání v ČR jsou: zásobování pitnou vodou, výroba elektrické energie v klíčových vodních elektrárnách, ochrana před povodněmi, odběry vod pro průmysl a závlahy, plavba, širší okolí – urbanizace (ve zvláštních případech).

Vymezení HMWB probíhá ve dvou etapách jako předběžné a konečné. Platná metodika definuje šest kroků postupu určení HMWB:

prvotní rozdělení VÚ dle míry hydromorfologického ovlivnění,
posouzení ekologického stavu pro biologické složky,
posouzení morfologického stavu,
posouzení způsobů užívání,
posouzení možnosti nápravy zjištěného stavu a
posouzení náhradních řešení.

V rámci II. cyklu vodohospodářského plánování bylo v dílčím povodí Dyje vymezeno všech 18 silně ovlivněných VÚ v kategorii jezero a 15 silně ovlivněných VÚ v kategorii řeka. Jmenovitě jsou silně ovlivněné vodní útvary uvedeny v příloze v tabulce I.2.1c a znázorněny na mapě I.2.1c.

Tab. I.2.1d - Přehled umělých a silně ovlivněných útvarů povrchových vod

Přílohy:
Tabulka I.2.1c - Umělé a silně ovlivněné vodní útvary
Mapa I.2.1c - Silně ovlivněné útvary povrchových vod

I.2.1.4. Mísicí zóny

Dle vyhlášky 98/2011 Sb. se mísicí zónou označuje ta část útvaru povrchových vod, kde není požadováno splnění norem environmentální kvality (dle Přílohy č. 3 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 23/2011 Sb.), přitom však není ovlivněno dodržení norem environmentální kvality ve zbývající části daného útvaru povrchových vod.

V úsecích toků určených jako mísicí zóny se z hodnocení chemického stavu vyjmou ty látky, pro které byly tyto zóny vymezeny.

Jako mísicí zóna může být vymezena část útvaru povrchových vod bezprostředně navazující na místo vypouštění odpadních vod, kde koncentrace prioritních látek (dle Přílohy č. 6 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 23/2011 Sb.) a aldrinu, dieldrinu, endrinu, isodrinu, p, p´-DDT, DDT celkem, tetrachlorethylenu, trichlorethylenu mohou překračovat příslušné normy environmentální kvality, pokud neovlivní dodržení těchto norem ve zbývající části daného útvaru povrchových vod.

Rozsah mísicí zóny musí být

omezen na okolí přilehlé k místu vypouštění,
přiměřený s ohledem na koncentrace znečišťujících látek v místě vypouštění,
v souladu s podmínkami týkajícími se emisí znečišťujících látek podle vyhlášky o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik (vyhlášky č. 24/2011 Sb.) a podle právních předpisů Evropské unie (2000/60/ES),
v souladu s použitím nejlepších dostupných technik.

Mísící zóny nebudou do druhých plánů povodí zahrnuty, metodika byla připravena, avšak jejich vymezení nebylo provedeno, a proto nemůže být zohledněno v hodnocení pro účely druhých plánů povodí (zdroj MŽP OOV1/2013).

I.2.2. Podzemní vody

I.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vod

Útvar podzemních vod je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech. Kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr.

Útvary podzemních vod rozlišujeme podle umístění ve vrstvě v horninového profilu na svrchní, základní (hlavní) a hlubinné. Zjednodušeně jsou znázorněny plochami ve třech vrstvách hydrogeologických rajónů jako svrchní vrstvy (kvartérní sedimenty a coniak), základní (hlavní) vrstvy a hlubinné vrstvy (bazálního křídového kolektoru).

K útvarům podzemních vod jsou přiřazeny údaje o jejich územní identifikaci, názvu a číselném identifikátoru, dále také informace o hydrologickém rajónu, dílčím povodí, správci povodí a mezinárodní oblasti povodí, ke kterým útvary příslušejí, resp., v jejichž územní působnosti se nacházejí.

Aktuální vymezení útvarů podzemních vod je určeno vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod.

Pro II. plánovací období (2016–2021) došlo k aktualizaci počtu vodních útvarů, z důvodů přesunu dvou vodních útvarů z dílčího povodí Dyje do dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu. V dílčím povodí Dyje je 22 útvarů podzemních vod, z toho 5 svrchních a 17 základních (hlavních).

Útvary podzemních vod jsou na rozdíl od útvarů povrchových vod často plošně velmi rozsáhlé a jejich velká rozloha znemožňuje dostatečně podrobné hodnocení jednotlivých vlivů a jejich dopadů na stav útvarů podzemních vod. Proto byla většina vodních útvarů rozdělena na menší pracovní jednotky. Stejně tak hodnocení pracovních jednotek umožňuje lépe hodnotit chemický stav útvarů podzemních vod. Dělení se však netýkalo útvarů podzemních vod, zahrnující hlubší pánevní struktury s hydraulicky spojitou hladinou podzemní vody. Tyto útvary (včetně útvarů svrchní vrstvy a plošně menší útvary podzemních vod) nebyly dále děleny. 5 útvarů svrchní vrstvy a 8 útvarů hlavní vrstvy nebyly dále děleny, zbylých 9 útvarů bylo rozděleno celkem do 136 pracovních jednotek, přičemž např. útvar 65603 Krystalinikum v povodí Svratky - západní část je dělen pouze do 2 pracovních jednotek a naopak útvar 65500 Krystalinikum v povodí Jihlavy je rozdělen až na 38 pracovních jednotek.

Vymezení útvarů podzemních vod respektuje vymezení hydrologických rajónů, což znamená, že jejich hranice nemusí respektovat hranice dílčího povodí, oproti tomu vymezení pracovních jednotek, až na výjimky, jsou v souladu s hranicemi mezi dílčími povodími.

Tab. I.2.2a - Přehled útvarů podzemních vod a jejich přiřazení ke geologickým jednotkám

Přílohy:
Tabulka I.2.2a - Útvary podzemních vod a jejich přírodní charakteristiky
Mapa I.2.2 - Umístění a hranice útvarů podzemních vod

I.2.2.2. Všeobecný charakter nadložních vrstev

Pro posuzování rizika kontaminace podzemních vod jsou klíčovými kriterii hydrogeologické vlastnosti horninového prostředí a pokryvných útvarů. Souhrnně jsou zpracovány do map zranitelnosti půdy a horninového prostředí. Zranitelnost půdy a horninového prostředí je však možno použít pouze pro hodnocení rizika plošného znečištění, neboť nemůže postihnout lokální zranitelnost.

Chceme-li použít mapy zranitelnosti, je zároveň nutné definovat, pro které znečišťující látky. V ČR byly v současné době zpracovány 3 základní mapy zranitelnosti – mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům, mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci a mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu (pesticidům).

Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům (obecná zranitelnost) byla zpracována ve dvou krocích. Nejprve byl kombinován typ zvodnění a charakteristiky horninového prostředí s ochranným účinkem pokryvných vrstev a stropních izolátorů, ze kterého vzešly 4 kategorie rizika znečištění. V druhém kroku byly kombinovány 4 kategorie rizika znečištění se 3 kategoriemi průtočností horninového prostředí (kolektoru). Výsledkem je klasifikace území do 3 kategorií podle zranitelnosti (viz obr. 2.1).

Pro mapu zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci bylo nutno zohlednit hlavně pufrační schopnost horninového prostředí, resp. potenciální možnost uvolňovat alkalické složky (Na, K, Ca a Mg) z hornin. Pro tvorbu mapy zranitelnosti acidifikací byly využity výsledky z téměř 10 000 silikátových analýz hornin předkvartérního stáří z ČR. Výsledky silikátových analýz byly přiřazeny jednotlivým petrografickým typům hornin a typy hornin byly poté rozděleny do 5 kategorií podle schopnosti odolávat přísunu acidifikujících látek. Nejrizikovější skupinou hornin jsou písky a pískovce a dále granity a ryolity s velmi nízkým obsahem bazických kationtů. Na opačné straně stupnice stojí horniny, které vysokým obsahem bazických kationtů mohou velmi dobře neutralizovat přísun acidifikujících látek. Mezi takové horniny patří všechny vápence a serpentinity a o něco méně i čediče, bazalty, slíny, slínovce a další (viz obr. 2.2).

Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu v sobě zahrnuje kromě prvků z mapy obecné zranitelnosti také vlastnosti půd vázat na sebe určité skupiny pesticidů (obsah jílovitých částic), sklony terénu, prostředí nenasycené zóny a pH prostředí. Výsledkem je 5 kategorií zranitelnosti pro pesticidy (viz obr. 2.3).

Rámcová směrnice požaduje identifikovat vodní ekosystémy, závislé na podzemních vodách. Jedná se o útvary povrchových vod, ve kterých byl zjištěn významnější podíl základního odtoku – a to jak na základě vypočítaných údajů o indexu základního odtoku ze sledování povrchových vod, tak na základě analogie podle typu hydrogeologické struktury, převládající v mezipovodí útvaru povrchových vod. Takto byly hodnoceny jen útvary povrchových vod tekoucích (hodnocení ovlivnění nádrží podzemními vodami nelze tímto způsobem zjednodušit) a zároveň pro útvary, které mají plochu mezipovodí na území ČR větší než 10 km².

Tímto způsobem bylo v dílčím povodí identifikováno 12 útvarů povrchových vod, závislých na podzemních vodách. Seznam těchto útvarů povrchových vod je uveden v tabulce I.2.2b, přičemž ke každému útvaru povrchových vod je uveden převládající útvar podzemních vod (vzhledem k rozdílným hranicím jsou k útvarům podzemních vod v dílčím povodí Dyje přiřazeny 2 další útvary povrchových vod, patřících k dílčímu povodí Horního a středního Labe a k dílčímu povodí Moravy a ostatních přítoků Váhu).

Tab. I.2.2b – Útvary povrchových vod závislé na podzemních vodách

Prostorový průnik všech útvarů povrchových vod do útvarů vod podzemních je uveden v přílohové tabulce I.2.2b.

Přílohy:
Tabulka I.2.2b - Vztah útvarů podzemních vod a útvarů povrchových vod

Obr. 2.1 - Mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům

Obr. 2.2 - Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci

Obr. 2.3 - Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu

I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí

Podle článku 6 Rámcové směrnice členské státy zajistí zřízení registru nebo registrů všech oblastí nacházejících se v každém dílčím povodí, které byly podle příslušných právních předpisů Společenství na ochranu povrchových a podzemních vod nebo na zachování stanovišť a druhů živočichů a rostlin přímo závislých na vodě vymezeny jako oblasti vyžadující zvláštní ochranu. Registr nebo registry musí zahrnovat přinejmenším všechna území vyjmenovaná v příloze 4 uvedené směrnice.

Dle přílohy 4 Rámcové směrnice Registr chráněných oblastí, požadovaný článkem 6 směrnice musí obsahovat tyto typy chráněných oblastí:

oblasti vymezené pro odběr vody určené k lidské spotřebě podle článku 7,
oblasti vymezené pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí,
vody určené k rekreaci nebo území vyhrazená jako rekreační vody, včetně oblastí určených jako vody ke koupání podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES z 15.2.2006 o řízení jakosti vody ke koupání a o zrušení Směrnice Rady 76/160/EHS,
oblasti citlivé na živiny, včetně oblastí určených jako zranitelné podle Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů a oblastí vymezených jako citlivé podle Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod,
oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, kde udržení nebo zlepšení stavu vody je důležitým faktorem jejich ochrany, včetně území Natura 2000, území určených podle Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků.

Na základě Implementačního plánu Rámcové směrnice byl pro území České republiky a pro uvedené typy chráněných území v rámci procesu plánování pro období 2009–2015 požadovaný Registr zřízen a nad rámec stanovený směrnicí byly do seznamu chráněných oblastí vázaných na vodní prostředí, přidány:

rybné vody, dle nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování hodnocení stavu jakosti těchto vod,
ramsarské mokřady, dle Ramsarské úmluvy předložené v roce 1971 organizací UNESCO. Na území České republiky platí úmluva od roku 1990 a za naplňování této úmluvy zodpovídá MŽP, funkci poradního orgánu ve věcech ochrany mokřadů vykonává Český ramsarský výbor.

I.2.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu

I.2.3.1.1. Místa odběrů vody pro lidskou spotřebu

Seznam odběrů vody pro lidskou spotřebu byl sestaven na základě údajů uvedených pro potřeby sestavení vodohospodářské bilance pro rok 2012. Z celkového počtu 97 povrchových a 633 podzemních odběrů surové vody byly vybrány ty, které jsou dále upravovány na vodu pitnou. Výběr byl proveden pomocí identifikátoru CZ-NACE (Klasifikace ekonomických činností), kde v sekci E – Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi je třída 36.00 – Shromažďování, úprava a rozvod vody. Uvedené počty odběrů vody zahrnují činnosti spojené se zásobováním domácností a průmyslu vodou v dílčím povodí Dyje.

Jak uvádí následující tabulka I.2.3a, v roce 2012, bylo ve VH bilanci evidováno 12 odběrů povrchových a 377 odběrů podzemních vod určených pro lidskou spotřebu.

Tab. I.2.3a - Přehled odběrů vod určených pro lidskou spotřebu

Přílohy:
Tabulka I.2.3a - Odběry povrchových vod určených pro lidskou potřebu
Tabulka I.2.3b - Odběry podzemních vod určených pro lidskou potřebu
Mapa I.2.3a - Vodní útvary s odběry vody určené k lidské spotřebě

I.2.3.1.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod

Vedle odběrů, které jsou řádně povoleny a provozovány, vyžaduje Rámcová směrnice, aby byly do Registru zařazeny i vodní útvary/oblasti, kde se s odběrem vody počítá v budoucnu. Údaje o těchto územích dosud v ČR neexistují. Aby Registr alespoň dočasně obsahoval oblasti, které vyžadují ochranu pro budoucí využití povrchových nebo podzemních vod, jsou do něj zahrnuty Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), vyhlášené nařízeními vlády v letech 1979–1981.

CHOPAV představují území, která mají být přednostně chráněna jako přirozené zásobárny kvalitní surové povrchové a podzemní vody, která může být v budoucnu využita pro zásobování obyvatel. Představují tedy v podstatě typ výhledových oblastí pro odběry surové vody. Vzhledem k jejich značnému rozsahu je však zřejmé, že by relativně přísné cíle muselo splňovat velké množství vodních útvarů. Otázka zařazení CHOPAV do Registru včetně rozsahu a specifikace cílů, které mají vztah k vodám, bude předmětem dalšího vývoje plánovacího procesu v jeho jednotlivých časových etapách.

V dílčím povodí Dyje leží nebo do něho zasahují celkem 3 území CHOPAV. Žďárské vrchy jsou vymezeny pro povrchové vody, Východočeská křída a Kvartér řeky Moravy pro vody podzemní. Jejich přehled je uveden v tabulce I.2.3b.

Tab. I.2.3b - CHOPAV pro povrchové a podzemní vody

I.2.3.1.3. Ochranná pásma vodních zdrojů

Ochranná pásma (OP) vodních zdrojů slouží podle vodního zákona k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Ochranná pásma jednotlivých vodních zdrojů stanovují příslušné vodoprávní úřady.

Stanovují se OP I. a II. stupně. OP I. stupně slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení. OP II. stupně slouží k ochraně vodního zdroje tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Stanovuje se vně OP I. stupně a může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrologického rajonu.

V dílčím povodí Dyje je 8 významných vodních zdrojů povrchových vod - vodárenských nádrží, které mají stanovena ochranná pásma, jejich výčet je uveden v Tab. I.2.3c.

Tab. I.2.3c - Ochranná pásma vodárenských nádrží v dílčím povodí Dyje

I.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti

Citlivé oblasti jsou dle zákona č. 273/2010 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, útvary povrchových vod, v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, nebo jsou to oblasti, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod.

Citlivé oblasti vymezuje vláda nařízením. Vymezení podléhá přezkoumání v pravidelných intervalech nepřesahujících 4 roky. Pro citlivé oblasti a pro vypouštění odpadních vod do povrchových vod ovlivňujících kvalitu vody v citlivých oblastech stanovuje vláda nařízením ukazatele přípustného znečištění odpadních vod a jejich hodnoty.

Citlivé oblasti jsou stanoveny nařízením vlády č. 229/2007 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Podle § 10 odst. 1 uvedeného nařízením vlády jsou všechny povrchové vody na území České republiky vymezeny jako citlivé oblasti.

Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout. Jsou to také území, kde se vyskytují povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody.

Vláda stanovuje zranitelné oblasti nařízením a zároveň v nich akčním programem upravuje používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření. Akční program a vymezení zranitelných oblastí podléhají přezkoumání a případným úpravám v intervalech nepřesahujících 4 roky.

Aktuálně byly zranitelné oblasti revidovány nařízením vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Toto nařízení vlády nabylo účinnosti dne 1.8.2012. Zranitelné oblasti jsou územně vymezeny po jednotlivých katastrálních územích. Přehled zranitelných oblastí spadajících do dílčího povodí Dyje je uveden v tabulce I.2.3c a znázorněn na mapě I.2.3b.

Přílohy:
Tabulka I.2.3c - Území citlivá na živiny - zranitelné oblasti
Mapa I.2.3b - Vody ke koupání, oblasti citlivé na živiny

I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání

Dalším typem chráněného území podle přílohy 4 Rámcové směrnice jsou vodní útvary určené jako rekreační vody, včetně koupacích oblastí.

Právní předpis, který se k tomuto typu území v legislativě Společenství vztahuje, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání. Směrnice byla do české legislativy transponována zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách v platném znění, který definuje povrchové vody využívané ke koupání osob, stanovuje povinnost kontroly kvality těchto vod a provádění opatření v případě nevyhovující kvality vody. Seznam koupacích oblastí od koupací sezóny 2011 vydává každoročně MZ a je zveřejňován na úředních deskách a internetových stránkách krajských hygienických stanic (KHS).

Ke koupalištím se vztahuje i zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění (§ 6g odst. 1), novelizovaný na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání, který stanovuje hygienické požadavky na koupaliště ve volné přírodě, umělá koupaliště, bazény, sauny a povinnosti jejich provozovatelů. Požadavky jsou konkretizovány v prováděcí vyhlášce č. 238/2011 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních hracích ploch.

Vymezení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě je na základě implementace evropských předpisů do české legislativy, zajišťováno MZ a MŽP, a jimi řízenými organizacemi. Za jejich lokalizaci a vedení v informačním systému veřejné správy odpovídá VÚV TGM, v.v.i. Za shromažďování údajů o jakosti vody v koupacích oblastech během koupací sezóny odpovídají místně příslušné hygienické stanice, centrální zpracování dat a ukládání údajů do informačního systému MZ zajišťuje Státní zdravotní ústav a MZ. Vyhláška č. 155/2011 nařizuje správcům povodí vést evidenci profilů koupacích oblastí na základě informací z KHS.

K referenčnímu roku 2012 bylo v dílčím povodí Dyje evidováno celkem 21 rekreačních oblastí zahrnujících 19 koupacích oblastí a 2 přírodní koupaliště. Přehledné zobrazení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě je v tabulce I.2.3d a na mapě I.2.3b.

Přílohy:
Tabulka I.2.3d - Povrchové vody využívané ke koupání
Mapa I.2.3b - Vody ke koupání, oblasti citlivé na živiny

I.2.3.4. Rybné vody

Rybné vody je souhrnné označení pro kaprové a lososové vody. Stanoveny jsou nařízením vlády č. 71/2003 za účelem zvýšení ochrany těchto vod před znečištěním a zlepšení jejich jakosti tak, aby se staly trvale vhodnými pro podporu života ryb náležejících k původním druhům. Dále toto nařízení vlády upravuje způsob zjišťování a hodnocení stavu a jakosti kaprových a lososových povrchových vod.

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

lososovými vodami – povrchové vody, které jsou nebo se stanou vhodnými pro život ryb lososovitých (Salmonidae) a lipana (Thymallus thymallus),
kaprovými vodami – povrchové vody, které jsou nebo se stanou vhodnými pro život ryb kaprovitých (Cyprinidae) nebo jiných druhů jako je štika (Esox lucius), okoun (Perca fluviatilis) a úhoř (Anguilla anguilla).

I.2.3.5. Ramsarské mokřady

Mokřady, které jsou mezinárodně významné pro ochranu ptactva. Tyto mokřady jsou vymezeny na základě Ramsarské úmluvy (z roku 1971). Úmluva zavazuje členské země vyhlásit na své území alespoň jeden mokřad, který lze zařadit do mezinárodního seznamu mokřadů a také mu věnovat dostatečnou míru ochrany.

V rámci Ramsarské úmluvy je veden také „Seznam ohrožených mokřadů“. Jedná se o přehled mokřadů mezinárodního významu, v nichž došlo, dochází, nebo může dojít z nejrůznějších důvodů ke změnám jejich ekologického charakteru a tím k jejich ohrožení, případně zničení.

V České republice je zapsáno celkem 14 ramsarských mokřadů, z čehož tři spadají do dílčího povodí Dyje. Jedná se o Podzemní Punkvu, Lednické rybníky a Mokřady dolního Podyjí.

I.2.3.6. Území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí

Tento druh chráněných území, nazývaný jako tzv. „měkkýšové vody“ nebyl v České republice vymezen, takže ani Registr chráněných území v dílčím povodí Dyje žádné území pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí neobsahuje.

I.2.3.7. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000

I.2.3.7.1. Ptačí oblasti

Do Registru chráněných území byly vybrány pouze ty ptačí oblasti, které mají vazbu na vodní prostředí nebo je stav vod rozhodující pro přítomné druhy ptáků. Výběr byl podřízen tomu, aby se v oblasti vyskytovaly druhy ptáků, které využívají vodní a mokřadní lokality pro hnízdění, jako potravní stanoviště, shromaždiště nebo zimoviště, resp. je-li v ptačí oblasti rozhodujícím faktorem plošné zastoupení vodních a mokřadních biotopů. Z celkového počtu osmi ptačích oblastí, které se na území dílčího povodí Dyje vyskytují, bylo do Registru zařazeno šest ptačích oblastí. Jejich výčet a základní informace o nich jsou uvedeny v tabulce I.2.3d, umístění těchto oblastí je zřejmé z mapy I.2.3d.

Tab. I.2.3d - Ptačí oblasti vázané na vodní prostředí

Přílohy: Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, chráněné ptačí oblasti

I.2.3.7.2. Evropsky významné lokality

V souladu s evropskými předpisy vydala vláda České republiky svým nařízením č. 318/2013 Sb., národní seznam evropsky významných lokalit (EVL). Z něj byl proveden výběr EVL s vazbou na vodní prostředí. Do Registru chráněných území, který v dílčím povodí Dyje celkem obsahuje 90 lokalit, z nichž 3 přesahují i do jiných dílčích povodí. Přehled EVL s vazbou na vodní prostředí je uveden v tabulce I.2.3e, přehledné zobrazení je na mapě I.2.3d.

Vybrané databázové údaje k jednotlivým evropsky významným lokalitám jsou k dispozici na internetu (http://drusop.nature.cz).

Přílohy:
Tabulka I.2.3e - Evropsky významné lokality vázané na vodní prostředí
Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, chráněné ptačí oblasti

I.2.3.7.3. Maloplošná zvláště chráněná území

Registr maloplošných zvláště chráněných území (ZCHÚ) v dílčím povodí Dyje, která nejsou součástí EVL, obsahuje 105 území, u nichž je hlavním důvodem ochrana stanoviště nebo druhu s vazbou na vodní prostředí. Seznam území je uveden v tabulce I.2.3f, přehledné zobrazení je na mapě I.2.3d.

Přílohy:
Tabulka I.2.3f - Maloplošná zvláště chráněná území vázaná na vodní prostředí
Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, chráněné ptačí oblasti

I.2.4. Vazby mezi vodními útvary a na vodní prostředí vázanými ekosystémy

V kap. I.2.2.2. jsou identifikovány útvary povrchových vod, ve kterých jsou vodní ekosystémy potenciálně závislé na stavu podzemních vod (útvary s významnějším podílem základního odtoku). V dílčím povodí Dyje bylo identifikováno 12 útvarů povrchových vod závislých na podzemních vodách (viz tab. I.2.2b). Vztah všech útvarů podzemních a povrchových vod je uveden v přílohové tabulce I.2.2b.

Pro útvary podzemních vod byly dále stanoveny přímo závislé terestrické ekosystémy, zastoupené oblastmi vymezenými pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000. Základem byla analýza území vymezených podle článku 6 a přílohy 4, odst. 1v. Rámcové směrnice, které jsou nebo budou vymezeny pro ochranu stanovišť nebo druhů a kde stav vod je důležitým faktorem jejich ochrany. Z tohoto seznamu se pak vybíraly suchozemské ekosystémy, kde se předpokládá jejich závislost na podzemních vodách. Postup výběru útvarů podzemních vod s přímo závislými suchozemskými ekosystémy se skládal z několika navazujících kroků:

Výběr zvláště chráněných území (CHÚ) vymezených podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, které mají prokazatelnou vazbu na vody ve smyslu Rámcové směrnice. Tento výstup byl připraven AOPK ČR a obsahoval aktualizovaná území soustavy Natura 2000 a nově také všechny lokality vymezené na území ČR dle Ramsarské úmluvy (The Ramsar Convention on Wetlands).
Užší výběr území, jejichž hlavní předmět ochrany může být ovlivněn kvantitativním nebo chemickým stavem příslušného útvaru podzemních vod nebo odpovídajících pracovních jednotek – viz Metodika hodnocení chemického a kvantitativního stavu útvarů podzemních vod pro druhý cyklus plánů povodí v ČR (Prchalová et al., 2013)
Určení plošného rozsahu biotopů s vazbou na podzemní vody ve vymezeném chráněném území. Pokud plocha biotopů v posuzovaném území dosáhla nejméně 20 % celkové plochy, postoupilo takové území do posledního kroku hodnocení.
Určení konkrétních útvarů s významným zastoupením CHÚ s prokazatelnou vazbou na podzemní vody. Vazba mezi CHÚ a útvary podzemních vod byla zpracována formou prostorové analýzy prostředky GIS. Za útvary podzemních vod s přímou vazbou na terestrické ekosystémy vázané na vodu byly považovány ty, kde zastoupení CHÚ tvoří plošně významnou část, tj. alespoň 10 % plochy útvaru nebo 5 km² chráněného území, které současně zaujímá nejméně 2 % celkové plochy útvaru.

V dílčím povodí Dyje tuto podmínku splnilo 5 útvarů z celkového počtu 22 útvarů podzemních vod.

Tab. I.2.4a - Útvary podzemních vod s přímo závislými terestrickými ekosystémy

V následujícím textu jsou dále posouzeny vlivy odběrů vody z hlediska možného ovlivnění vodních útvarů a na vodní prostředí vázaných ekosystémů.

Posouzení vlivu odběrů podzemní vody na vodní a vodu vázané ekosystémy

Posouzení vlivu odběrů slouží k identifikaci vazeb mezi útvary podzemních a povrchových vod a na vodní prostředí vázaných suchozemských ekosystémů.

Klimatická změna ve svých scénářích pro území ČR přináší především prognózu zvýšeného výskytu extrémů – přívalových dešťů a dlouhodobého sucha, tedy rizika povodní a dlouhodobých nízkých průtoků v tocích. Nivní ekosystémy, zejména mokřady a lužní lesy, tyto extrémy tradičně vyrovnávají. Dále fungují jako přirozená centra biodiverzity, jak na lokální tak regionální úrovni, a obecně jako základ naplnění současných snah o udržení vody v krajině. Naprosto nezastupitelná je jejich role pro udržení vzácných a ohrožených organizmů, endemitů i druhů ohrožených na celé Zemi.

Mezi vodní a na vodu vázané ekosystémy se řadí lužní lesy, mokřady, bažiny, rašeliniště a slatiniště. Kromě klimatického významu, zadržování vody v krajině a ovlivňování hydrologického režimu toků, mají hydrické a na vodu vázané terestrické ekosystémy značný význam jako přirozená stanoviště vodního ptactva a mnoha jiných organizmů. Jsou také zdrojem rašeliny využívané např. v lázeňství.

Lužní a mokřadní ekosystémy a jejich funkce v krajině jsou ohrožovány především těmito antropogenními jevy:

Nadměrným odběrem podzemní vody z regionálně významných, ale často i lokálních vodních zdrojů.
Odvodňováním mokřadů i okolní krajiny.
Eutrofizací.
Nepřiměřenou regulací toků vedoucí ke ztrátě výměny vody mezi koryty toků a říční nivou.
Fragmentací toků a migračních cest na vodu vázaných organizmů.
Nadměrným hospodářským využíváním zaměřeným na rychlý a krátkodobý ekonomický efekt.
Necitlivými terénními úpravami při rekultivacích, nerespektující přirozený rozvoj krajiny, flory a fauny.
Nedokonalou právní ochranou ekosystémů mokřadů a lužních lesů.

Následující text uvádí významná chráněná území v dílčím povodí Dyje s potenciálním ovlivněním vodních a na vodu vázaných ekosystémů.

Nejdříve jsou uvedeny 2 mokřady mezinárodního významu (Ramsar site) v povodí Dyje: RS 4 Lednické rybníky (Lednice fishponds) a RS 9 Mokřady dolního Podyjí (Floodplain of lower Dyje River).

RS 4 Lednické rybníky (Lednice fishponds)

Jedná se o soustavu mělkých rybníků o rozloze 650 ha s rákosinami a vodní vegetací v nivě řeky Dyje, která je součástí rozsáhlého Lednicko-valtického areálu. Břehy rybníků jsou lemovány porosty rákosu a orobince, ve vodě roste řada druhů vodních rostlin a na periodicky obnažovaných březích svérázná společenstva. Břehové porosty okolo rybníků v minulosti parkově upravovány a doplněny četnými výsadbami exotických dřevin, v okolí řada romantických zámečků. Rybníky spolu s okolní krajinou tvoří jedinečný krajinářský celek. Jsou významným hnízdištěm, tahovým shromaždištěm i zimovištěm mnoha druhů vodních ptáků. Lednické rybníky jsou rovněž národní přírodní rezervací a evropsky významnou lokalitou.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy:

Tab. I.2.4b - Jímací území (prameniště) s možným vztahem k RS 4 Lednické rybníky

RS 9 Mokřady Dolního Podyjí (Floodplain of lower Dyje River)

Tato 11 500 hektarů velká oblast (největší mokřad v ČR), vyhlášená v roce 1993, je charakteristická zbytky lužních lesů a luk, řadou trvalých i periodických tůní, slepých ramen a kanálů. Její součástí je také střední a dolní nádrž vodního díla Nové Mlýny, které jsou jedním z nejvýznamnějších hnízdišť některých vodních ptáků v ČR a významná tahová zastávka a zimoviště migrujících ptáků, zejména hus. Přestože bylo celé toto území v minulosti na řadě míst silně poznamenáno vodohospodářskými úpravami a přeměnou lučních porostů na ornou půdu, zachovalo se zde ještě několik lokalit s jedinečnými společenstvy korýšů, hmyzu, obojživelníků, plazů i ptáků, ale také význačné druhy rostlin.

Ochrana: Zabezpečena zatím nedostatečně, pouze malé fragmenty v území jsou vyhlášeny jako zvláště chráněná území (včetně střední nádrže vodního díla Nové Mlýny). Odpovídající legislativní ochranu území by zabezpečilo připravené rozšíření CHKO Pálava.

Křivé jezero – Národní přírodní rezervace

Křivé jezero je součástí uvedeného mokřadu RS 9. Rezervace o rozloze 123,97 ha je říční jezero, které vzniklo ze starého ramene Dyje. Rozkládá se v pravobřežní části Dyjsko-moravské nivy mezi Dyjí a Mlýnským náhonem jižně od Nových Mlýnů a 2 km východně od Milovic. Byla vyhlášena v roce 1973 za účelem ochrany zachovalé části nivy s přirozeným charakterem říčního koryta, s porosty tvrdého a měkkého luhu, lužními loukami, periodickými tůněmi a odříznutým meandrem řeky Dyje. Je to také význačné hnízdiště ptactva.

Celá rezervace se nachází na holocenních fluviálních písčitohlinitých sedimentech, které jsou místy vystřídány slatinnými zeminami. V jejich podloží se nacházejí pleistocenní štěrkopísky. Půdní pokryv území reprezentuje fluvizem glejová.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy:

Tab. I.2.4c - Jímací území (prameniště) s možným vztahem k NPR Křivé jezero

Národní park Podyjí

Osu parku o rozloze 62,59 km² tvoří kaňonovité údolí střední části Dyje v úseku toku mezi městy Vranovem nad Dyjí a Znojmem, které se hluboko zařezává do okolního plochého georeliéfu Jevišovické pahorkatiny. Střed NP Podyjí zahrnuje pouze levobřežní svah, údolí na pravém břehu Dyje je státním územím Rakouska, kde byl v roce 2000 vyhlášen Národní park Thayatal.

Důvodem vyhlášení NP dne 1.7.1991 (a předtím v osmdesátých letech minulého století i CHKO) bylo to, že území je jedinečným příkladem výjimečně zachovalého, hlubokého říčního údolí se zaklesnutými meandry a s výraznou koncentrací geomorfologických jevů v horninách. Kaňonovité údolí v délce přibližně 35 km není poznamenáno výraznými lidskými zásahy. Lesy kryjící zhruba 84 % území mají přírodě blízkou skladbu a ze 40 % jsou již ponechány přirozenému vývoji. NP charakterizuje vysoká druhová pestrost, patrná zejména mezi rostlinami a bezobratlými živočichy; vyskytuje se zde mnoho reliktních druhů, vázaných na biotopy citlivé vůči lidským zásahům.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy:

Obecně:

nevhodným hospodařením s vodou v krajině, která vede k výraznému snížení hladiny podzemní vody či její ztrátě,
z hlediska ochrany přírody nevhodným, ale povoleným režimem vypouštění vody z vodní nádrže Vranov nad Dyjí prostřednictvím špičkové vodní elektrárny, které vedlo ke změnám přirozených společenstev Dyje.

Konkrétně:

V NP Podyjí je vyhlášená EVL CZ094096 Podyjí.

Niva Dyje – Evropsky významná lokalita

Jde o plošně rozsáhlé území rozkládající se od Břeclavi severozápadním směrem k Lednici, Bulharům a Milovicím. Niva Dyje je velmi cenným úsekem Dyje s přirozeným charakterem toku, typickým výskytem četných meandrů a mrtvých ramen se zachovanými lužními lesy a loukami. V nivě se vykytují mnohé vzácné druhy živočichů, například kuňka ohnivá, drobná ryba hořavka ohnivá nebo netopýr vrápenec malý. Žijí zde i mnohé chráněné druhy hmyzu, třeba tesařík obrovský, páchník hnědý a lesák rumělkový.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy:

Tab. I.2.4d - Jímací území (prameniště) s možným vztahem k EVL Niva Dyje

Drnholecký luh – Evropsky významná lokalita

Nachází se jižně od městyse Drnholec. Poblíž soutoku řek Jevišovky a Dyje, uprostřed zemědělsky obhospodařované oblasti, vznikl lužní les tvořený převážně porosty tvrdého luhu (duby, jilmy, javory). Ty se nachází v místech vyvýšených a sušších. Tam, kde se dodnes zachovaly zbytky bývalých říčních ramen a tůní, se udržují porosty měkkého luhu (vrby, topoly). Jak bylo v minulosti obvyklé, jednalo se o hospodářský les, který díky pravidelným záplavám poskytoval množství kvalitního dřeva. Zdejší lužní les je pro místní téměř bezlesou krajinu významným krajinným prvkem. Umí se totiž chovat jako houba, která pohlcuje i vypařuje velké množství vody. Chrání tak zdejší okolí jak před záplavou, tak před suchem. K jarním rostlinám Drnholeckého luhu patří například dymnivka dutá, plicník lékařský, sasanka pryskyřníkovitá nebo orsej jarní. V okolí tůněk se vyskytuje pomněnka bahenní. Z nejvzácnějších živočichů nelze opomenout žabku kuňku obecnou, brouka lesáka rumělkového a motýla pestrokřídlece podražcového.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Jímací území Drnholec, o vydatnosti cca 5,0 l/s, tvoří vrtaná studna s čerpací stanicí, která dopravuje vodu výtlačným, resp. zásobovacím řadem do VDJ Drnholec. Je součástí vodovodu Novosedly.

Mušovský luh – Evropsky významná lokalita

EVL o rozloze 557,5 ha se rozkládá od Přibic přes Ivaň k severnímu břehu VD Nové Mlýny.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Jímací území Ivaň (vydatnost 15,0 l/s) tvoří vrtané studny. Toto jímací území je v současné době mimo provoz vzhledem k špatné kvalitě vody a s její vodou zřejmě není ani v budoucnu uvažováno s úpravou pro zásobování.

Soutok Podluží – Evropsky významná lokalita

Území o rozloze 9713,7 ha se rozkládá mezi Břeclaví, Lanžhotem, Tvrdonicemi a Lužicemi. EVL je nejrozsáhlejším komplexem lužních lesů, luk a mokřadů na dolním toku řek Moravy a Dyje. V podmínkách ČR je unikátní i kvalitou porostů tvrdého luhu, který zde převládá. Typické pro toto území jsou sušší nezaplavované zbytky starých říčních teras a písečných přesypů, tzv. hrúdy, jež vystupují nad okolní terén a od okolí se odlišují jak biologicky, tak půdními podmínkami. Významným prvkem jsou zde rovněž kontinentální zaplavované louky. Komplexem lesních a lučních porostů se prolíná řada vodních kanálů s hojnou vodní vegetací a s četnými ohroženými druhy rostlin. V lokalitě se také vyskytuje řada ohrožených a chráněných živočišných druhů, mimo jiné čolek podunajský, vydra říční nebo bobr evropský.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Jímací území Podluží je situováno mezi řekami Kyjovka a Morava, jímací vrty hloubky od 7,0 do 11,5 m (HV 2A – HV 40 A – celkem 39 jímacích objektů) jsou napojené na 6 větví násoskového systému, zaústění do 3 sběrných studní (hloubka sběrných studní 9,0 m). Celková vydatnost je uváděna 70,0 l/s.