Plán dílčího povodí Dyje
  • Česky
  • English
Obrázek na pozadí
III. MONITORING A HODNOCENÍ STAVU
III.1. Informace o monitorovacích sítích zřízených pro účely zjišťování a hodnocení stavu vod a stavu chráněných oblastí s vazbou na vodní prostředí
III.1.1. Monitoring povrchových vod
III.1.1.1. Situační monitoring povrchových vod
III.1.1.2. Provozní monitoring povrchových vod
III.1.1.3. Monitoring kvantitativních složek
III.1.1.4. Průzkumný monitoring povrchových vod
III.1.2. Monitoring podzemních vod
III.1.2.1. Monitorovací síť chemického stavu - situační monitoring podzemních vod
III.1.2.2. Monitorovací síť chemického stavu - provozní monitoring podzemních vod
III.1.2.3. Monitoring kvantitativního stavu podzemních vod
III.1.2.4. Průzkumný monitoring podzemních vod
III.1.3. Monitoring chráněných oblastí vázaných na vodní prostředí
III.1.3.1. Monitoring útvarů povrchových vod v územích vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu
III.1.3.2. Monitoring útvarů povrchových vod v citlivých a zranitelných oblastech
III.1.3.3. Monitoring útvarů povrchových vod určených jako rekreační vody a povrchových vod využívaných ke koupání
III.1.3.4. Monitoring útvarů povrchových vod v oblastech, které se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů
III.1.3.5. Monitoring útvarů povrchových vod v oblastech vymezených pro ochranu stanovišť nebo druhů
III.2. Informace o výsledcích monitorovacích programů
III.2.1. Povrchové vody
III.2.1.1. Bilance
III.2.1.2. Jakost
III.2.1.3. Stav útvarů povrchových vod
III.2.1.3.1. Chemický stav
III.2.1.3.2. Ekologický stav
III.2.1.3.3. Ekologický potenciál
III.2.2. Podzemní vody
III.2.2.1. Bilance
III.2.2.2. Jakost
III.2.2.3. Stav útvarů podzemních vod
III.2.2.3.1. Chemický stav
III.2.2.3.2. Kvantitativní stav
III.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí
III.2.3.1. Území vyhrazená pro odběry pro lidskou spotřebu
III.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti
III.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání
III.2.3.4. Rybné vody
III.2.3.5. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000
III.3. Analýza trendů (odhad stavu k roku 2015)
III.4. Odhady úrovně spolehlivosti a přesnosti výsledků hodnocení
III.4.1. Povrchové vody
III.4.2. Podzemní vody
III.4.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí

 

III. MONITORING A HODNOCENÍ STAVU

V souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (dále jen Rámcovou směrnicí) byly ustaveny a od konce roku 2006 zahájena realizace programů pro zjišťování a hodnocení stavu vod (programy monitoringu). Zároveň v souladu s přílohou 4 Rámcové směrnice jsou vymezeny registry chráněných oblastí s vazbou na vodní prostředí, jejichž stav má Česká republika rovněž povinnost sledovat.

Cílem kapitoly III je představit stav povrchových a podzemních vod a chráněných oblastí podle přílohy 4 Rámcové směrnice. Hodnocení stavu je vstupem do dalších kapitol plánu dílčího povodí, ve kterých se na základě hodnocení stavu stanovují cíle pro jednotlivé vodní útvary i chráněné oblasti a následně se pak navrhují opatření k dosažení dobrého stavu.

Stav je zjišťován na základě programů monitoringu, které jsou představeny v kapitole III.1.

Výsledky hodnocení stavu jsou uvedeny v kapitole III.2.

Kapitola III.3. se zabývá odhadem stavu vodních útvarů k roku 2015, snahou je zejména zohlednit efekt opatření realizovaných až po referenčním roce 2012.

Nejistoty, které současný použitý způsob hodnocení obsahuje, jsou popsány v kapitole III.4.

 

III.1. Informace o monitorovacích sítích zřízených pro účely zjišťování a hodnocení stavu vod a stavu chráněných oblastí s vazbou na vodní prostředí

Popis monitorovacích sítí (kapitola III.1.) se týká popisu monitoringu pro II. plánovací období, proto se v textu této kapitoly vychází z předpokládané monitorovací sítě v letech 2013–2018. Hodnocení stavu (kapitola III.2.) bylo prováděno na základě údajů za období 2010–2012 v případě potřeby byla databáze rozšířena o výsledky z let 2013, 2009 nebo 2008. Rozsah monitorovací sítě v I. a II. plánovacím období se může lišit, a to především z důvodu převymezení vodních útvarů, které proběhlo v rámci II. plánovacího cyklu.

Tato kapitola obsahuje informace o monitorovacích sítích týkajících se zjišťování a hodnocení stavu podzemních a povrchových vod a stavu chráněných oblastí s vazbou na vodu. Monitoring je prováděn na základě programů monitoringu, jejichž sestavování se řídí principy uvedenými v Rámcovém programu monitoringu schváleném MZe a MŽP ke dni 31. 1. 2013 (dále jen RPM).

RPM se ustanovuje v souladu s § 21 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, vyhláškou č. 98/2011 Sb., o způsobu hodnocení stavu útvarů povrchových vod, způsobu hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu povrchových vod (tzv. vyhláška o monitoringu povrchových vod) a vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajónů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod (tzv. vyhláška o monitoringu podzemních vod). V RPM jsou uvedeny obecné zásady a náležitosti jednotlivých programů, např. věcný obsah, rozsah, metodické postupy, formální náležitosti, kritéria pro výběr sledovaných ukazatelů a stanovení rozsahu monitorovacích sítí, technické a administrativní náležitosti, vymezení institucionálního zabezpečení pro jejich sestavování, schvalování a realizaci atd.

Programy monitoringu se zpracovávají podle požadavků vyhlášky o monitoringu povrchových vod a vyhlášky o monitoringu podzemních vod. Jsou sestavovány podle rozsahu sledovaných povodí a vymezených útvarů povrchových a podzemních vod, rozsahu a míry podrobnosti sledování. Zjišťování stavu vod se řídí RPM, který platí pro:

  • program monitoringu povrchových vod dle § 14 vyhlášky o monitoringu povrchových vod, který zahrnuje program situačního monitoringu povrchových vod a program provozního monitoringu povrchových vod,
  • program monitoringu podzemních vod dle § 17 a 18 vyhlášky o monitoringu podzemních vod, který zahrnuje program situačního monitoringu podzemních vod a program provozního monitoringu podzemních vod,
  • programy průzkumného monitoringu dle § 18 vyhlášky o monitoringu povrchových vod a § 20 vyhlášky o monitoringu podzemních vod,
  • program monitoringu kvantitativních charakteristik povrchových vod dle § 17 vyhlášky o monitoringu povrchových vod.

Programy jsou sestavovány na dobu 6 let s možností každoroční aktualizace (k 31. říjnu předcházejícího roku).

Jednotlivé programy jsou v současné době sestavovány a jejich realizace je zabezpečována na základě dohody MZe a MŽP z července 2013 následujícími subjekty:

  • program monitoringu povrchových vod (program situačního monitoringu povrchových vod a program provozního monitoringu povrchových vod) – sestavuje správce povodí ve spolupráci s dalšími odbornými subjekty, realizuje MZe prostřednictvím správce povodí a MŽP prostřednictvím Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen ČHMÚ),
  • program monitoringu podzemních vod – sestavuje a realizuje MŽP prostřednictvím ČHMÚ,
  • programy průzkumného monitoringu – není řešeno,
  • program monitoringu kvantitativních charakteristik povrchových vod – sestavuje a realizuje MŽP prostřednictvím ČHMÚ.

Výsledky jednotlivých programů monitoringu, které byly získány za účelem vyhodnocení ekologického stavu/potenciálu a chemického stavu povrchových vod, kvantitativního a chemického stavu podzemních vod a hodnocení jakosti vod, se ukládají do informačního systému spravovaného podle § 21 odst. 2 písmene c) bod 3 vodního zákona ČHMÚ. Zásady ukládání, předávání, sdílení a správy dat jsou podrobně řešeny v RPM a dohodě MZe a MŽP z července 2013.

 

III.1.1. Monitoring povrchových vod

Program monitoringu povrchových vod komplexně zajišťuje splnění požadavků na sledování a hodnocení jakosti a stavu vod na úrovni evropské i národní legislativy.

V souladu s RPM je nutné zajistit, aby v rámci programu monitoringu povrchových vod sledování probíhala v každém monitorovacím místě a v každé relevantní matrici v četnostech a rozsahu stanovení pokrývajících potřeby odpovídající evropské legislativy. Na základě vyhodnocení výsledků je zjišťován ekologický a chemický stav a ekologický potenciál útvarů povrchových vod.

Monitorovací síť musí být navržena pro systém programu monitoringu celkově tak, aby poskytla dostatečný přehled o stavu vod a vodních útvarů v rámci dílčího povodí Dyje.

Sledování povrchových vod v rámci plánování se provádí na třech hierarchicky uspořádaných úrovních jako monitoring:

  • situační,
  • provozní,
  • průzkumný.

Období, ve kterých je monitoring prováděn, musí být vybráno tak, aby se minimalizoval vliv sezónní proměnlivosti, a tím se zajistilo, že výsledky odrážejí změny v útvaru povrchových vod v důsledku změn antropogenních vlivů. Je-li to nezbytné, pak je prováděn dodatečný monitoring v průběhu různých ročních období téhož roku. Četnosti jsou voleny tak, aby se dosáhla přijatelná úroveň četnosti a spolehlivosti.

Pro situační monitoring jsou minimálně použity hodnoty četností monitorování ukazatelů pro fyzikálně-chemické kvalitativní ukazatele uvedené v tabulce III.1.1a. Pro biologické nebo hydromorfologické ukazatele má být monitorování provedeno alespoň jednou v průběhu období situačního monitoringu.

Pro provozní monitoring musí být potřebná četnost monitorování pro každý ukazatel určena tak, aby zabezpečila dostatečné údaje pro spolehlivé vyhodnocení stavu příslušného kvalitativního ukazatele. Monitoring se uskutečňuje minimálně v intervalech, jež jsou uvedeny v tabulce III.1.1a.

Tab. III.1.1a – Četnost monitorování jednotlivých ukazatelů (dle přílohy 9 vyhlášky č. 98/2011 Sb.)

Tab. III.1.1a – Četnost monitorování jednotlivých ukazatelů (dle přílohy 9 vyhlášky č. 98/2011 Sb.)

 

III.1.1.1. Situační monitoring povrchových vod

Síť situačního monitoringu musí pokrývat dostatečný počet útvarů povrchových vod tak, aby umožnila souhrnné zhodnocení stavu povrchových vod v každém dílčím povodí. V dílčím povodí Dyje je situační monitoring útvarů povrchových vod kategorie „řeka“ prováděn na 14 místech, z toho 6 profilů je označováno jako profily komplexního monitoringu a jsou považovány za prioritní, s každoročním širokým rozsahem sledovaných parametrů. V letech, kdy nejsou profily sledovány v rámci situačního monitoringu, jsou přednostně zařazovány do sítě monitoringu provozního, ale s menším rozsahem sledovaných parametrů. Profily situačního monitoringu útvarů povrchových vod kategorie „jezero“ nejsou stanoveny.

Situační monitoring v příslušných lokalitách a profilech sledování stavu povrchových vod je prováděn (dle vyhlášky č. 98/2011 Sb.) za účelem:

  • doplnění a ověření výsledků analýz charakteristik povodí a zhodnocení vlivů a dopadů na stav povrchových vod,
  • hodnocení dlouhodobých změn přírodních podmínek,
  • hodnocení dlouhodobých změn způsobených obecně lidskou činností,
  • účelných a efektivních návrhů na aktualizaci ostatních programů monitoringu,
  • vedení vodní bilance,
  • zjišťování jakosti povrchových vod.

Výsledky monitorování jsou hodnoceny za účelem určení dalších požadavků na programy monitoringu povrchových vod dílčích povodí v plánech dílčích povodí.

S ohledem na útvary povrchových vod je situační monitoring prováděn vždy tam, kde:

  • velikost průtoků je významná pro dílčí povodí jako celek, včetně míst na velkých tocích, kde je plocha povodí větší než 2 500 km2,
  • je objem vody v rámci dílčího povodí významný, včetně velkých jezer a nádrží,
  • významné útvary povrchových vod přesahují hranice členských států,
  • je nutné splnit požadavky o výměně informací (dle 77/795/EHS),
  • je nutné odhadnout zatížení znečišťujícími látkami přenášenými přes hranice členských států a do mořského prostředí.

Do sítě situačního monitoringu jsou zařazena ta monitorovací místa, která splní alespoň jedno z výše uvedených kritérii.

Počet míst situačního monitoringu povrchových vod kategorie „řeka“ je uveden v tabulce III.1.1b a přesný výčet a zakreslení jsou v přílohové tabulce III.1.1a a mapě III.1.1a.

Tab. III.1.1b - Profily situačního monitoringu

Tab. III.1.1b - Profily situačního monitoringu

Přílohy:
Tabulka III.1.1a - Profily monitoringu povrchových vod kategorie „řeka“ (situační a provozní monitoring) – předpoklad pro roky 2013–2018
Mapa III.1.1a - Profily situačního monitoringu povrchových vod

 

III.1.1.2. Provozní monitoring povrchových vod

Síť provozního monitoringu musí být sestavena tak, aby umožnila zjišťování jakosti povrchových vod a zjišťování stavu útvarů povrchových vod.

V období platnosti plánu dílčích povodí lze program provozního monitoringu upravit tak, aby se umožnilo snížení četnosti monitoringu tam, kde bylo zhodnocení dopadů na stav povrchových vod posouzeno jako nevýznamné. Vodní útvary se mohou pro potřeby zjišťování stavu útvaru povrchových vod slučovat.

Provozní monitoring má být prováděn pro všechny útvary povrchových vod, které byly na základě buď provedené analýzy všeobecných a vodohospodářských charakteristik dílčích povodí a zhodnocení dopadů na stav povrchových vod nebo situačního monitoringu identifikovány jako rizikové z hlediska možnosti dosažení environmentálních cílů (stanovených v souladu s požadavky § 23a vodního zákona), a pro ty útvary povrchových vod, do kterých se vypouštějí znečišťující látky (dle přílohy č. 8, vyhlášky č. 98/2011 Sb.). Pro prioritní látky jsou profily sledování stavu povrchových vod zvoleny s ohledem na příslušné normy environmentální kvality.

Monitorovány by měly být vždy:

  • útvary povrchových vod ohrožené vlivy významných bodových zdrojů znečištění, a to dostatečným počtem monitorovacích míst v rámci každého vodního útvaru tak, aby se vyhodnotila velikost a dopady vlivů bodového zdroje. Pokud je útvar povrchových vod vystaven vlivům více bodových zdrojů znečištění, mohou být monitorovací místa vybrána tak, aby byla vyhodnocena velikost a dopady těchto vlivů jako celku,
  • útvary povrchových vod ohrožené vlivy významných difúzních zdrojů znečištění, a to dostatečným počtem monitorovacích míst v rámci vybraných vodních útvarů tak, aby se vyhodnotila velikost a dopady ovlivnění těmito difúzními zdroji. Výběr vodních útvarů se uskuteční tak, aby reprezentovaly relativní rizika vyplývající z výskytu ovlivnění difúzními zdroji a relativní rizika nedosažení dobrého stavu povrchových vod,
  • útvary povrchových vod ohrožené významnými hydromorfologickými vlivy, a to dostatečným počtem monitorovacích míst v rámci vybraných vodních útvarů tak, aby se vyhodnotila velikost a dopady těchto hydromorfologických vlivů. Výběr vodních útvarů musí být indikativní pro celkový dopad hydromorfologických vlivů, jimž jsou všechny útvary povrchových vod vystaveny.

Pro vyhodnocení velikosti vlivů, kterým jsou vystaveny útvary povrchových vod, jsou provozním monitoringem sledovány:

  • ukazatele indikativní pro biologický ukazatel nebo ukazatele, které jsou nejcitlivější vůči vlivům, jimž jsou útvary povrchových vod vystaveny,
  • všechny vypouštěné prioritní látky a jiné znečišťující látky vypouštěné ve významných množstvích,
  • ukazatele indikativní pro ten hydromorfologický ukazatel, který je nejcitlivější vůči zjištěnému vlivu.

Provozní monitoring obsahuje sledování chemického a ekologického stavu/potenciálu povrchových vod v dílčím povodí tak, aby poskytoval maximum relevantních podkladů pro hodnocení stavu povrchových vod, pro sledování vlivů způsobujících rizikovost vodních útvarů a poskytoval dostatečné informace pro posuzování změn stavu znečištění vodních toků a identifikaci jakéhokoliv významného trendu koncentrací znečišťujících látek.

Některé profily jsou sledovány každoročně, některé jsou takzvaně „cyklovány“, tedy sledovány jen v některých letech v rámci 6letého období. Celkový rozsah sledovaných ukazatelů se dle aktuální situace a potřeby na daném profilu může v jednotlivých letech lišit, stejně jako samotná monitorovací síť a zařazení profilu mezi skupinu, která se sleduje každoročně anebo jen v některých letech.


Provozní monitoring povrchových vod – vodní útvary kategorie „řeka“

Lokality a profily, na základě kterých je prováděno hodnocení stavu/potenciálu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“, jsou uvedeny v příloze č. 11 k RPM. Jedná se o tzv. reprezentativní profily, což jsou odběrná místa lokalizovaná na páteřním toku v uzávěrovém úseku vodního útvaru. Vodní útvar má vždy pouze 1 reprezentativní profil. Všechny vodní útvary mají stanoven profil, na jehož základě je provedeno hodnocení.

Tento seznam pro dílčí povodí Dyje je uveden v přílohové tabulce III.1.1a a je rozšířen o další profily provozního monitoringu, které jsou sledovány v souladu s požadavky přílohy č. 9 vyhlášky o monitoringu povrchových vod. Jedná se o předpoklad monitoringu pro období 2013–2018, který se může měnit. V roce 2014 je v dílčím povodí Dyje sledováno 189 profilu provozního monitoringu, z celkového počtu 266 monitorovacích míst.


Provozní monitoring povrchových vod – vodní útvary kategorie „jezero“

Síť provozního monitoringu zahrnuje útvary povrchových vod hodnocené v kategorii „jezero“ a identifikované podle přílohy č. 9 vyhlášky o monitoringu povrchových vod nebo využívané pro zásobování pitnou vodou.

Konkrétní profily nejsou zatím v RPM stanoveny, v tabulce III.1.1c i souhrnné tabulce v příloze III.1.1b jsou uvedeny profily provozního monitoringu vodních útvarů kategorie „jezero“ sledované Povodím Moravy, s.p.

Tab. III.1.1c - Profily provozního monitoringu

Tab. III.1.1c - Profily provozního monitoringu

Přílohy:
Tabulka III.1.1b – Profily provozního monitoringu povrchových vod kategorie „jezero“ – předpoklad pro období 2013–2018
Mapa III.1.1b - Profily provozního monitoringu povrchových vod (plánované na 2013–2018)

 

III.1.1.3. Monitoring kvantitativních složek

Rozsah monitorovací sítě je dán sítí vodoměrných stanic ČHMÚ a správce povodí. Struktura této sítě pokrývá významné vodní toky a jejich povodí tak, aby za pomoci hydrologické analogie umožňovala zpracování hydrologických charakteristik pro libovolné místo v říční síti.

Program monitoringu kvantitativních charakteristik povrchových vod je prováděn za účelem:

  • hodnocení stavu povrchových vod,
  • hodnocení odtokového režimu vodních toků,
  • vedení vodní bilance,
  • plánování v oblasti vod.

V dílčím povodí Dyje se nachází 70 vodoměrných stanic, dalších 14 je plánovaných. Konkrétní přehled těchto stanic je uveden v přílohové tabulce V.2.3e a znázorněn na mapě III.1.1c.

Tab. III.1.1d - Profily monitoringu kvantitativních složek

Tab. III.1.1d - Profily monitoringu kvantitativních složek

Přílohy:
Mapa III.1.1c - Profily monitoringu kvantitativních složek

 

III.1.1.4. Průzkumný monitoring povrchových vod

Průzkumný monitoring je proměnlivý a jako takový se liší od provozního i situačního. Programy průzkumného monitoringu se zpracovávají pro povrchové vody podle potřeby, vždy ve vazbě na vodní útvary nebo jejich seskupení. Podnět k zavedení průzkumného monitoringu dává správce vodního toku, správce povodí, Česká inspekce životního prostředí nebo pověřený odborný subjekt.

Průzkumný monitoring je prováděn tam, kde:

  • nejsou známy příčiny mimořádných jevů,
  • situační monitoring indikuje, že není pravděpodobné dosažení cílů stanovených pro daný útvar povrchových vod podle § 23a vodního zákona a dosud nebyl zřízen provozní monitoring, a to s cílem zjistit příčiny nedosažení environmentálních cílů vodního útvaru nebo útvarů,
  • je nutné zjistit velikost a dopady havarijního znečištění.

V dílčím povodí Dyje není sestaven a realizován (stav v roce 2014) žádný program průzkumného monitoringu, síť provozního monitoringu je dostatečně hustá a pokrývá celou sledovanou oblast.

 

III.1.2. Monitoring podzemních vod

Monitorovací síť podzemních vod je soubor monitorovacích míst typu A a B, který je stanoven v příslušném programu monitoringu. Síť zjišťování stavu podzemních vod je soubor monitorovacích míst, ze kterých se výsledky monitoringu využijí pro hodnocení stavu útvarů podzemních vod a jakosti podzemních vod.

Monitorovací místo typu A je místo odběru vzorků podzemní vody nebo vody bezprostředně vyvěrající z pramenů nebo místo, kde je umístěno stabilní zařízení ke sledování stavu hladin či úrovní hladin podzemní vody nebo vydatnosti pramenů, a na které se nevztahuje povolení nakládání s vodami. Monitorovací místo typu B je pak stejné místo s tím rozdílem, že se na něj vztahuje povolení k nakládání s vodami (dle vyhlášky č. 428/2001 Sb.).

Sledování podzemních vod v rámci plánování se provádí na třech hierarchicky uspořádaných úrovních jako monitoring:

  • situační,
  • provozní,
  • průzkumný.

Monitorovací síť podzemních vod se podle účelu dělí na:

  • monitorovací síť chemického stavu podzemních vod,
  • monitorovací síť kvantitativního stavu podzemních vod.

 

III.1.2.1. Monitorovací síť chemického stavu - situační monitoring podzemních vod

Situační monitoring chemického stavu podzemních vod je zajišťován státní sítí sledování podzemních vod, provozovanou ČHMÚ.

Výběr monitorovacích míst se provádí v závislosti na výsledcích analýzy vlivů a dopadů s přihlédnutím ke koncepčnímu modelu útvaru podzemních vod a specifickým vlastnostem relevantních znečišťujících látek tak, aby byla vytvořena reprezentativní monitorovací síť. Monitorovací síť musí pokrýt oblast infiltrace, transportu i odvodnění útvarů podzemních vod. Větší hustota monitorovacích míst se volí v oblastech, kde může docházet nebo dochází ke kontaminaci podzemních vod.

Každý útvar podzemních vod musí být monitorován nejméně jedním monitorovacím místem. Optimální počet monitorovacích míst je 3 a více na jeden útvar podzemních vod v závislosti na hydrogeologických podmínkách a velikosti plochy vodního útvaru.

Pro síť situačního monitoringu podzemních vod se využívají vybrané objekty sítě sledování kvantitativního stavu podzemních vod, v případě potřeby doplněné o významné využívané zdroje pitných vod.

Doporučená kritéria pro určení hustoty monitorovací sítě jsou uvedeny v příloze č. 3 RPM.

Program situačního monitoringu stanoví zejména:

  • monitorovací síť chemického stavu podzemních vod, včetně seznamu monitorovacích míst,
  • seznam sledovaných ukazatelů, četnost jejich sledování pro každé monitorovací místo, včetně požadavků na spolehlivost a přesnost výsledků, přičemž na všech monitorovacích místech jsou bez výjimky sledovány ukazatele obsah kyslíku, hodnota pH, vodivost, dusičnany a amonné ionty.

Na vybraných monitorovacích místech rizikových útvarů podzemních vod jsou sledovány ukazatele, které k takovému označení útvarů podzemních vod přispívají.

V dílčím povodí Dyje je 52 profilů situačního monitoringu podzemních vod v 16 vodních útvarech (přílohová tabulka III.1.2 a mapa III.1.2a).

Tab. III.1.2a - Profily situačního monitoringu

Tab. III.1.2a - Profily situačního monitoringu

Přílohy:
Tabulka III.1.2 – Profily monitoringu podzemních vod
Mapa III.1.2a - Profily monitoringu podzemních vod

 

III.1.2.2. Monitorovací síť chemického stavu - provozní monitoring podzemních vod

Monitorovací síť provozního monitoringu podzemních vod je v dílčím povodí Dyje totožná s monitorovací sítí pro situační monitoring. V opodstatněných případech se může lokálně zahustit podle typu vlivu na útvar podzemních vod.

Hlavní rozdíl je v rozdělení monitoringu uvnitř šestiletého cyklu, kdy situační monitoring probíhá první a čtvrtý rok cyklu a v ostatních letech probíhá monitoring provozní.

 

III.1.2.3. Monitoring kvantitativního stavu podzemních vod

Rozsah monitorovací sítě je dán sítí pozorovacích vrtů a pramenů ČHMÚ. Výběr monitorovacích míst se provádí v závislosti na výsledcích analýzy vlivů a dopadů s přihlédnutím ke koncepčnímu modelu útvaru podzemních vod.

Program monitoringu kvantitativního stavu podzemních vod stanoví zejména:

  • monitorovací síť kvantitativního stavu podzemních vod, včetně seznamu monitorovacích míst a jejich počtu,
  • četnost sledování hladin a vydatností pramenů pro každé monitorovací místo.

Monitorovací síť kvantitativního stavu podzemních vod se navrhuje tak, aby:

  • poskytla spolehlivé údaje k vyhodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod, včetně vyhodnocení využitelného množství podzemních vod, přírodních zdrojů, režimu hladin a vydatností podzemních vod,
  • obsahovala dostatečný počet monitorovacích míst a četnost měření v rozsahu, který umožní stanovit průběh hladiny podzemních vod, odhad směru a velikosti proudění, režim hladin a vydatnost v každém útvaru nebo skupině útvarů podzemních vod se zřetelem na krátkodobou i dlouhodobou proměnlivost jejich doplňování,
  • pro rizikové vodní útvary zajistila takovou hustotu monitorovací sítě a četnost měření, která umožní vyhodnocení vlivu odběrů a vypouštění na režim hladin a vydatností podzemních vod a na související útvary povrchových vod, vodní a suchozemské ekosystémy,
  • pro vodní útvary, které mají přeshraniční charakter, zajistila počet monitorovacích míst a četnost měření, které umožní stanovit odhad směru a velikosti proudění podzemní vody a zjištění ovlivnění režimu hladin a vydatnosti podzemních vod.

ČHMÚ provozuje jedinou celoplošnou pozorovací síť podzemních vod na území ČR. Do dílčího povodí Dyje spadá 189 objektů pozorovací sítě, z toho jsou 2 prameny, 165 objektů mělkých vrtů a 22 hlubinných vrtů. Všechny tyto objekty pozorovací sítě podzemních vod jsou uvedeny v přílohové tabulce III.1.2 a zobrazeny na mapě III.1.2b.

Rozsah pozorovací sítě se mění v souvislosti s jejím postupným budováním a úpravami. K poslední významné změně, v tomto dílčím povodí k rozšíření pozorovací sítě, došlo v letech 2005–2007.

Tab. III.1.2b - Profily monitoringu kvantitativního stavu

Tab. III.1.2b - Profily monitoringu kvantitativního stavu

Přílohy:
Mapa III.1.2b - Profily monitoringu kvantitativního stavu podzemních vod

 

III.1.2.4. Průzkumný monitoring podzemních vod

Programy průzkumného monitoringu se uplatní tam, kde se vyskytly mimořádné jevy a nejsou známy jejich příčiny, popř. za účelem zjištění velikosti a dopadů havarijního znečištění. Dále je používán v případě, že výsledky situačního monitoringu a hodnocení trendu indikují pravděpodobnost nedosažení dobrého stavu vod a daný vodní útvar dosud nebyl zahrnut do programu provozního monitoringu.

Podnět k zavedení průzkumného monitoringu dává správce povodí, Česká inspekce životního prostředí, obec s rozšířenou působností nebo pověřený odborný subjekt.

V dílčím povodí Dyje není sestaven a realizován žádný (stav v roce 2014) program průzkumného monitoringu podzemních vod.

 

III.1.3. Monitoring chráněných oblastí vázaných na vodní prostředí

Charakteristika jednotlivých typů chráněných oblastí je popsána v kapitole I.2.3, tato část se zabývá způsoby provádění monitoringu těchto oblastí.

Způsoby monitoringu dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 98/2011 Sb. jsou uvedeny v následujících kapitolách.

 

III.1.3.1. Monitoring útvarů povrchových vod v územích vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu

Monitoring v místě odběru surové povrchové nebo podzemní vody, která je určená pro lidskou spotřebu, provádí provozovatel v rozsahu ukazatelů a četností, které jsou dány vyhláškou č. 428/2001 Sb., v platném znění. V souladu s § 13 odst. 3 zákona č. 275/2013 Sb. je provozovatel povinen tyto údaje zasílat příslušnému krajskému úřadu v elektronické podobě určené MZe a správci povodí (tedy v tomto případě Povodí Moravy, s.p.), a to každoročně do 31. března.

V rámci monitoringu území vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu se monitorují všechny zdroje povrchových vod, kde odběr vody činí více než 10 m3/den nebo zásobují více než 50 obyvatel. Profily sledování jakosti povrchové vody provozního monitoringu se lokalizují tak, aby byla sledována antropogenní činnost, která může ohrožovat zdroje pitné vody a vést k nedodržení limitů daných zákonem č. 274/2001 Sb. Sledování stavu útvarů povrchových vod v těchto oblastech se provádí v souladu s přílohou č. 9 vyhlášky o monitoringu povrchových vod.

Součástí provozního monitoringu povrchových vod je i sledování kvality vody ve vodárenských nádržích ve správě Povodí Moravy, s.p. (8 nádrží), ze kterých jsou prováděny odběry surové vody pro úpravu na pitnou vodu. Monitoring je nejčastěji prováděn na přítoku a odtoku z nádrže.

V případě profilů monitoringu podzemních vod území vyhrazených pro lidskou spotřebu jsou monitorována všechna místa, kde dochází k odběru podzemních vod určených pro lidskou spotřebu. Tato místa jsou uvedena v přílohové tabulce I.2.3b, zaznačena v mapě III.1.3a a v dílčím povodí Dyje se jich nachází 377.

Tab. III.1.3a - Profily monitoringu území vyhrazených pro lidskou spotřebu

Tab. III.1.3a - Profily monitoringu území vyhrazených pro lidskou spotřebu

Přílohy:
Mapa III.1.3a - Monitoring území vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu

 

III.1.3.2. Monitoring útvarů povrchových vod v citlivých a zranitelných oblastech

Všechny povrchové vody na území České republiky byly vymezeny jako citlivé na živiny. Z tohoto důvodu není prováděn speciální monitoring citlivých oblastí, ale sledování a vyhodnocování obsahu živin v povrchových vodách se každoročně provádí v rámci provozního monitoringu. V této kapitole jsou popsány pouze způsoby monitoringu zranitelných oblastí, protože ty jsou v rámci ČR vymezeny a ve čtyřletých cyklech revidovány. V rámci těchto aktualizací je upravována také monitorovací síť a navazující hodnocení.

V rámci monitoringu zranitelných oblastí se monitorují útvary povrchových vod v územích vymezených podle nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. V roce 2012 byly zranitelné oblasti revidovány dle novely nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu.

Hlavním cílem monitoringu dusičnanů pro potřeby Směrnice Rady 91/676/EHS (Nitrátová směrnice) je nashromáždění dostatečného množství údajů pro vyhodnocení účinnosti akčních programů a odlišení původů znečištění ve zranitelných oblastech a současně zajištění podkladů pro revize vymezení zranitelných oblastí.

Monitoring znečištění povrchových vod dusičnany je prováděn státním podnikem Povodí Moravy v rámci provozního monitoringu povrchových vod. Část profilů (tzv. hlavní profily) je sledována každoročně, část profilů (tzv. vedlejší profily) je sledována s četností 1× za 4 roky. V roce 2014 je sledováno 102 profilů, do roku 2018 se předběžně počítá s promonitorováním celkem 167 profilů.

Monitoring podzemních vod pro tyto účely zajišťuje ČHMÚ na 55 profilech.

Tab. III.1.3b - Profily monitoringu zranitelných oblastí

Tab. III.1.3b - Profily monitoringu zranitelných oblastí

Přílohy:
Mapa III.1.3b - Monitoring zranitelných oblastí (plánovaný na 2013–2018)

 

III.1.3.3. Monitoring útvarů povrchových vod určených jako rekreační vody a povrchových vod využívaných ke koupání

Způsob vymezení povrchových vod využívaných ke koupání je uveden v kapitole I.2.3.3.

Způsob monitoringu a průběh monitoringu je definován vyhláškou č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, která nahrazuje vyhlášku č. 135/2004 Sb. Na každém přírodním koupališti musí být sledovány mikrobiologické ukazatele střevní enterokoky a Escherichia coli uvedené v příloze č. 1 vyhlášky č. 238/2011 Sb. Tyto mikrobiologické ukazatele jsou také předmětem reportingu pro Evropskou komisi. Zprávu o výsledcích monitorování a posouzení jakosti povrchových vod uvedených v seznamu podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, předkládá MŽP ve spolupráci s MZ Evropské komisi, a to vždy do 31.12. za uplynulou koupací sezónu. Pro referenční rok 2012 bylo Evropské komisi reportováno hodnocení z 21 profilů (bathing water) v dílčím povodí Dyje na 15 různých vodních plochách. Dělení mezi koupací oblasti a koupaliště ve volné přírodě se v reportingu předkládaném Evropské komisi nedodržuje. Místo toho jsou všechny koupací vody vedeny pod jednotným názvem bathing waters - koupací vody.

Tab. III.1.3c - Profily monitoringu povrchových vod využívaných ke koupání

Tab. III.1.3c - Profily monitoringu povrchových vod využívaných ke koupání

Monitorovací místa povrchových vod určených jako rekreační vody a vody využívané ke koupání jsou shodná s koupacími místy a koupališti ve volné přírodě uvedenými v přílohové tabulce I.2.3d a zobrazenými na mapě I.2.3b, proto se samostatná mapa monitoringu povrchových vod využívaných pro koupání neuvádí.

 

III.1.3.4. Monitoring útvarů povrchových vod v oblastech, které se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů

Seznam lokalit, které se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a postup provádění monitoringu vod v těchto lokalitách stanoví nařízení vlády č. 71/2003 Sb. Rybné vody nejsou podle tohoto nařízení zařazeny do Registru chráněných území (RPA) podle článku 6 a Přílohy 4 Rámcové směrnice o vodách, jsou ale chráněnou oblastí podle § 35 vodního zákona.

Monitoring za účelem hodnocení stavu v souladu s Rámcovou směrnicí není prováděn.

 

III.1.3.5. Monitoring útvarů povrchových vod v oblastech vymezených pro ochranu stanovišť nebo druhů

Registr chráněných území podle Rámcové směrnice měl být pro II. plánovací cyklus aktualizován AOPK ČR, avšak aktualizovány a doplněny byly pouze informace týkající se soustavy Natura 2000 a Ramsarských lokalit.

V rámci monitoringu útvarů povrchových vod v oblastech vymezených pro ochranu stanovišť nebo druhů, kde udržení nebo zlepšení stavu vod je důležitým faktorem jejich ochrany, by se měly monitorovat ptačí oblasti, evropsky významné lokality a maloplošná zvláště chráněná území vymezená dle zákona č. 114/1992 Sb. Monitoring by měl být prováděn tam, kde by antropogenní činnost mohla vést k ohrožení stanovišť nebo druhů vázaných na vodu, které jsou předmětem ochrany. Při výběru monitorovacích míst musí být přihlédnuto k hodnocení stavu vodních útvarů, ke kterým příslušné oblasti náleží, a také k vyhodnocení antropogenních vlivů.

Pro vyhodnocení stavu oblastí vymezených pro ochranu stanovišť a druhů lze využít některá data zjišťována v profilech provozního monitoringu (přílohová tabulka III.1.1a).

Přílohová tabulka II.3 znázorňuje vazbu vodních útvarů na chráněné oblasti vázané na vodní prostředí.

Monitoring ptačích oblastí

Ptačí oblasti jsou součástí území soustavy Natura 2000. Sledování stavu v těchto územích vychází ze Směrnice o stanovištích 92/43/EHS. Sledování stavu biotopů a druhů vychází z ustanovení této směrnice a bylo vtěleno do zákona č. 114/1992 Sb. Aktuální stav území soustavy Natura 2000 je pravidelně hodnocen hodnotící zprávou, kterou MŽP odevzdává Evropské komisi. Aktuální hodnotící zpráva hodnotí období 2007 až 2013. Účelem a povahou hodnotící zprávy je zjištění maximálního množství informací o výskytu a trendech vybraných druhů a biotopů na celém území ČR. Hodnocení konkrétních chráněných území dle registru není předmětem hodnotící zprávy.

Biomonitoring je cílen na předmět ochrany, kterým je evropsky významný druh. Cílem biomonitoringu je získat informace o rozšíření a početnosti druhu na území ČR. Síť lokalit biomonitoringu tedy nebyla vytvořena za účelem sledování stavu druhů v chráněných územích a nezahrnuje kompletní počet chráněných území v ČR. Fyzikálně-chemické podmínky stanoviště nejsou předmětem biomonitoringu. Vedle biomonitoringu provádí AOPK aktualizaci monitoringu biotopů, jejímž cílem je získat informace o rozmístění, rozloze a kvalitě evropsky významných biotopů a dále zjistit výskyt a rozlohu všech přírodních biotopů na území ČR. Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů je dokumentem, kterým se mapování biotopů v ČR řídí.


Monitoring evropsky významných lokalit

Evropsky významné lokality jsou součástí území soustavy Natura 2000. Sledování stavu v těchto územích vychází ze Směrnice o stanovištích 92/43/EHS. Sledování stavu biotopů a druhů vychází z ustanovení této směrnice a bylo vtěleno do zákona č. 114/1992 Sb. Aktuální stav území soustavy Natura 2000 je pravidelně hodnocen hodnotící zprávou, kterou MŽP odevzdává Evropské komisi. Aktuální hodnotící zpráva hodnotí období 2007 až 2013. Účel a povaha hodnotící zprávy jsou spíše rámcové, zpráva hodnotí stav jednotlivých předmětů ochrany a biotopů, které se vyskytují na území ČR. Hodnocení konkrétních chráněných území dle registru není předmětem hodnotící zprávy. V současnosti jsou biotopy na takřka celém území ČR zmapovány a lze je prohlížet na stránkách www.mapy.nature.cz.


Monitoring maloplošných zvláště chráněných území

Maloplošná zvláště chráněná území (MZCHU), ve kterých je hlavním důvodem ochrany výskyt vodního nebo na vodu vázaného biotopu nebo stejně specializovaných rostlinných, nebo živočišných druhů s vazbou na vodu, jsou vybrána jako MZCHU s vazbou na vodní prostředí. Pro potřeby II. plánovacího období nebyl výběr MZCHU s vazbou na vodu aktualizován. MZCHU proto vycházejí z registru k roku 2006.

 

III.2. Informace o výsledcích monitorovacích programů

Monitoring vodních útvarů je prováděn za účelem zjištění stavu vodních útvarů. Vyhodnocení stavu je prováděno zvlášť pro útvary povrchových vod, útvary podzemních vod a chráněné oblasti vázané na vodní prostředí. Na základě znalosti stanovených cílů (kap IV) a hodnocení stavu vodních útvarů jsou posléze navržena opatření vedoucí k dosažení cílů (kap. VI).

 

III.2.1. Povrchové vody

Požadavky na hodnocení stavu útvarů povrchových vod vycházející z Rámcové směrnice jsou do české legislativy zaneseny zejména vyhláškou č. 98/2011 Sb. a dále pak vyhláškou o obsahu vodní bilance č. 431/2001 Sb.

Výsledky monitorovacích programů povrchových vod jsou zpracovávány každoročně v rámci hydrologické a vodohospodářské bilance. V kap. III.2.1.1. je popsáno bilanční zhodnocení množství povrchových vod. Zhodnocení z hlediska jakosti je uvedeno v kap. III.2.1.2. Vyhodnocení stavu útvarů povrchových vod provedené dle požadavků Rámcové směrnice je náplní kap. III.2.1.3.

 

III.2.1.1. Bilance

Bilanční zhodnocení množství povrchových vod je převzato ze Zprávy o hodnocení množství povrchových vod za rok 2012 (součást vodohospodářské bilance) zpracované státním podnikem Povodí Moravy v souladu s § 5 odstavce 3 vyhlášky č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance.

Vodní bilance sestává z hydrologické bilance a vodohospodářské bilance. Hydrologická bilance porovnává přírůstky a úbytky vody a změny zásob vody v povodí za daný časový interval. Vodohospodářská bilance porovnává požadavky na odběry povrchové a podzemní vody a vypouštění odpadních vod s využitelnou kapacitou vodních zdrojů z hlediska množství a jakosti vody a jejich ekologického stavu.

Podkladem pro výpočet bilančního hodnocení jsou údaje o realizovaných odběrech a vypouštěních, manipulacích na vodních dílech, hodnoty minimálních průtoků a údaje o množstvích povrchových vod v bilančních profilech státní sítě. Výstupy vodohospodářské bilance se využívají zejména při vydávání stanovisek a vyjádření správce povodí a správce vodních toků; při rozhodování vodoprávních úřadů, jakož i orgánů státní správy; při plánování v oblasti vod; při zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod a při dalších činnostech správce povodí podle vodního zákona.

Bilanční hodnocení sestává z hodnocení vodních toků, hodnocení vodních nádrží a jejich vlivu na vodní toky a hodnocení v bilančních profilech. Poslední uvedené hodnocení je podrobněji popsáno dále v textu.

Principem bilančního hodnocení v bilančních profilech je porovnání požadavku na zachování minimálního bilančního průtoku s průměrnými měsíčními průtoky ovlivněnými. Pro hodnocení množství povrchových vod v dílčím povodí Dyje byly jako základ používány požadované minimální zůstatkové průtoky (MZP) stanovené podle metodického pokynu MŽP a minimální bilanční průtoky (MQ), užívané v bilančních výpočtech jako rozhodující až do roku 2001 (stanoveny v r. 1985 podle Zásad Směrného vodohospodářského plánu). Vyhodnocený bilanční stav BS1 a BS2 vyjadřuje uspokojivý a vyvážený stav vodních zdrojů, bilanční stavy BS3 až BS5 signalizují neuspokojivý stav vodních zdrojů. Výsledky bilančního hodnocení za rok 2012 provedeného na celkem 21 bilančních profilech jsou patrné z následující tabulky.

Tab. III.2.1a – Hodnocení bilančních profilů za rok 2012

Tab. III.2.1a – Hodnocení bilančních profilů za rok 2012

Pozn.:
*) profil, v němž není prováděno přímé měření hydrologických údajů, přepočtený pomocí koeficientu z nejbližšího profilu

Vysvětlivky:
BS – bilanční stav
PO – poměr mezi přirozeným průtokem a průtokem měřeným (ovlivněným)
DBC – databankové číslo vodoměrné stanice (dle údajů ČHMÚ)
Qa – dlouhodobý průměrný roční průtok (m3/s)

Kritéria jednotlivých bilančních stavů jsou dána následujícími vztahy:
BS1 = QMO > Q330d
BS2 = Q330d > QMO > Q355d
BS3 = Q355d > QMO > Q364d
BS4 = Q364d > QMO
BS5 = MZP > QMO
kde MZP – minimální zůstatkový průtok
QMO – průměrný měsíční měřený průtok
Q330d, Q355d, Q364d – m-denní průtoky

Rok 2012 byl hydrologický podprůměrný. Nejhorší bilanční stav BS5 byl zaznamenán v jednom profilu, a to v Rozhraní na Svitavě. V ostatních bilančních profilech se vyskytovaly uspokojivé bilanční stavy BS1 a BS2.

 

III.2.1.2. Jakost

Zhodnocení jakosti povrchových vod je převzato ze Zprávy o hodnocení jakosti povrchových vod v dílčím povodí Dyje za období 2011-2012 (minulý rok) zpracované státním podnikem Povodí Moravy. Zpráva je součásti vodohospodářské bilance. Ta porovnává požadavky na odběry povrchové a podzemní vody a vypouštění odpadních vod s využitelnou kapacitou vodních zdrojů z hledisek množství a jakosti vody a jejich ekologického stavu.

V roce 2012 bylo hodnoceno 126 toků na základě monitoringu 236 profilů. Na všech profilech neprobíhalo sledování ve stejném rozsahu stanovovaných ukazatelů a se stejnou četností. Hodnocení bylo provedeno v případech, kdy byl k dispozici statisticky reprezentativní soubor dat (tedy minimálně 11 měření). Celkem 89 toků bylo sledováno na 1 profilu převážně situovaném do dolní části toku, na 15 tocích byly monitorovány 2 profily a 22 toků bylo sledováno na 3 a více odběrných místech. Významně vyšší počet profilů sledování jakosti vody je pouze na tocích Dyje (14), Svratka (13), Jihlava (12), Oslava (9) a Kyjovka (6). V závěrných profilech nejvýznamnějších toků bylo také provedeno hodnocení znečištění kovy, specifickými organickými sloučeninami a bakteriemi.

Základní hodnocení jakosti vody se uskutečňuje podle ČSN 75 7221 „Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod“ z roku 1998. Tekoucí povrchové vody se podle jakosti zařazují do 5 tříd jakosti:

I. neznečištěná voda
II. mírně znečištěná voda
III. znečištěná voda
IV. silně znečištěná voda
V. velmi silně znečištěná voda

Jakost vody se klasifikuje pro každý jednotlivý ukazatel zvlášť. Vybrané ukazatele pro základní klasifikaci a jejich vyhodnocení ve dvou dvouletích (2010–2011 a 2011–2012) jsou uvedeny v následující tabulce.

Tab. III.2.1b – Základní klasifikace jakosti vody v letech 2010–11 a 2011–12 dle ČSN 75 7221

Tab. III.2.1b – Základní klasifikace jakosti vody v letech 2010–11 a 2011–12 dle ČSN 75 7221

Nejhorším hodnoceným ukazatelem z kategorie všeobecných fyzikálně-chemických látek byl v obou posuzovaných dvouletích celkový fosfor. Nejlepšími sledovanými ukazateli zůstávají BSK5, amoniakální dusík a vodivost.

V roce 2012 se z hlediska ČSN 75 7221 toky řadily v ukazatelích kovy, specifické organické sloučeniny a bakterie do I. až III. třídy jakosti. Do III. třídy jakosti spadaly závěrné profily v ukazatelích AOX a termotolerantní koliformní bakterie. Obsah PCB, dichlorbenzenů a chlorbenzenu v povrchových vodách je velmi nízký, na úrovni mezí stanovení. Proto se všechny profily, kde byly tyto polutanty sledovány, řadily do I. třídy jakosti.

 

III.2.1.3. Stav útvarů povrchových vod

Požadavky na hodnocení stavu útvarů povrchových vod vycházející z Rámcové směrnice a jsou do české legislativy zaneseny zejména vyhláškou č. 98/2011 Sb. Pro II. plánovací období byly MŽP vydány metodiky, které nahrazují původní metodické postupy schválené správci povodí pro účely hodnocení v I. plánovacím období. Tyto metodické postupy vycházejí z Rámcové směrnice a navazujících směrných dokumentů.

K hodnocení stavu útvarů povrchových vod byly použity metodiky vydané MŽP. Všechny metodiky (dále uvedené u jednotlivých hodnocených složek stavu/potenciálu), včetně metodik definujících způsob odběru a zpracování vzorků pro jednotlivé složky stavu/potenciálu, jsou uvedeny na internetových stránkách MŽP (www.mzp.cz/cz/metodiky_hodnoceni_stavu_vod).

Hodnocení stavu vodních útvarů bylo prováděno na základě výsledků monitoringu reprezentativních profilů za období 2010–2012. Základní seznam těchto profilů je uveden v příloze 11 RPM.

Pro syntézu stavu byla použita Metodika hodnocení chemického a ekologického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“ pro druhý cyklus plánů povodí v ČR. Stav útvaru povrchových vod se určuje jako horší výsledek hodnocení stavu chemického a ekologického (u silně ovlivněného nebo umělého útvaru povrchové vody je namísto ekologického stavu určován ekologický potenciál) – viz obr. III.2.1a. Tyto stavy jsou určeny syntézou výsledků hodnocení jednotlivých složek. Hodnocení složky je pak určeno výsledky hodnocení jednotlivých parametrů. Při těchto hodnoceních a syntézách platí následující pravidla:

  • je-li alespoň jeden parametr hodnocení ve složce nevyhovující, je nevyhovující celá složka,
  • při syntézách hodnocení platí vždy horší z provedených hodnocení.

Obr. III.2.1a – Syntéza hodnocení chemického stavu a ekologického stavu/potenciálu

Obr. III.2.1a – Syntéza hodnocení chemického stavu a ekologického stavu/potenciálu

Výsledkem hodnocení chemického stavu klasifikace do dvou kategorií:

  • dobrý stav,
  • nedosažení dobrého stavu.

Po provedené syntéze hodnocení jednotlivých složek ekologického stavu je tento hodnocen na pětistupňové škále:

1 velmi dobrý stav
2 dobrý stav
3 střední stav
4 poškozený stav
5 zničený stav

U vodních útvarů vymezených jako silně ovlivněné není možné dosáhnout dobrého ekologického stavu, místo toho je u HMWB určován ekologický potenciál. Škála hodnocení ekologického potenciálu je čtyřstupňová:
2 dobrý a lepší potenciál
3 střední potenciál
4 poškozený potenciál
5 zničený potenciál

Aby mohl být tzv. celkový stav vodního útvaru označen za dobrý, musí dosahovat dobrého chemického stavu a zároveň nejhůře dobrého ekologického stavu (nebo dobrého a lepšího ekologického potenciálu). Způsob hodnocení jednotlivých složek ekologického stavu/potenciálu je znázorněn na obrázku III.2.1b.

Obr. III.2.1b – Syntéza hodnocení chemického stavu a ekologického stavu/potenciálu

Obr. III.2.1b – Syntéza hodnocení chemického stavu a ekologického stavu/potenciálu

Souhrnná informace o celkovém hodnocení stavu vodních útvarů je uvedena v následující tabulce.

Tab. III.2.1c – Celkový stav útvarů povrchových vod

Tab. III.2.1c – Celkový stav útvarů povrchových vod

Vzhledem k syntéze hodnocení mnoha ukazatelů a složek stavu a především vzhledem k uplatnění principu „jeden ukazatel špatně – celé hodnocení špatně“, je pouze 4 % vodních útvarů vyhodnoceno v dobrém stavu. Žádný z 18 VÚ kategorie „jezero“ nedosahuje dobrého celkového stavu.

V následujících kapitolách jsou představeny výsledky hodnocení chemického a ekologického stavu a ekologického potenciálu.

 

III.2.1.3.1. Chemický stav

Hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod vyplývající z Rámcové směrnice bylo provedeno podle metodického postupu vydaného MŽP – Metodika hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod. Tato metodika zohledňuje vyhlášku č. 98/2011 Sb. Všechny vodní útvary byly hodnoceny přímým hodnocením, což znamená, že byly vyhodnoceny na základě informací zjištěných v rámci realizace programu monitoringu povrchových vod za období 2010 – 2012.

Chemickým stavem útvaru povrchové vody se rozumí stav určený na základě hodnocení koncentrací prioritních látek uvedených ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/39/EU. Hodnoceno bylo 46 prioritních a dalších znečišťujících látek, které je možno rozčlenit na těžké kovy (kadmium, nikl, olovo a rtuť) a syntetické látky. U ukazatelů nikl, olovo a látek ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) byly směrnicí 2013/39/EU výrazně zpřísněny limity NEK (v I. plánovacím období se vycházelo ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES), což vedlo ke zvýšení počtu vodních útvarů s nedosažením dobrého chemického stavu. Hodnocení bylo prováděno porovnáním monitorovaných dat s normami environmentální kvality vyjádřenými jako roční průměrná hodnota (NEK-RP) nebo nejvyšší přípustná hodnota (NEK-NPH).

Metodika připouští možnost vzít v odůvodněných případech při posuzování výsledků zjišťování chemického stavu útvarů povrchových vod v úvahu koncentrace odpovídající přirozenému pozadí niklu, olova, kadmia a rtuti a jejich sloučenin, brání-li souladu s hodnotami norem environmentální kvality. Vzhledem k faktu, že v průběhu zpracovávání hodnocení nebyly známy hodnoty přirozených koncentrací uvedených těžkých kovů, nebylo k přirozenému pozadí přihlíženo.

Hodnocení bylo provedeno pro jednotlivé ukazatele za každý rok z hodnoceného období 2010–2012 a následně byl vybrán nejhorší výsledek. Pokud ani jedna ze zjištěných hodnot statistických charakteristik sledovaných ukazatelů nepřesáhla hodnoty NEK-RP (roční průměr) a NEK-NPH (roční maximum), byl chemický stav vodního útvaru klasifikován jako „dobrý“. Pokud tomu tak nebylo, byl stav vodního útvaru označen jako „nedosažení dobrého stavu“. Pokud v reprezentativním monitorovacím místě pro hodnocení stavu vodního útvaru nebyl v hodnoceném tříletém období sledován, nebo ani jednou klasifikován žádný z posuzovaných ukazatelů, je jeho chemický stav označen jako „dobrý“. Souhrnná informace o výsledcích hodnocení chemického stavu je uvedena v následující tabulce.

Tab. III.2.1d – Souhrn hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod

Tab. III.2.1d – Souhrn hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod

Ze všech 134 hodnocených vodních útvarů je 63 % v nevyhovujícím chemickém stavu. Nevyhovující stav byl určen pro 8 prioritních a dalších znečišťujících látek a všechny 4 hodnocené těžké kovy. Nejvíce nevyhovujících ukazatelů je ze skupiny PAU (fluoranthen, benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[ghi]perylen, benzo[k]fluoranthen). U těchto látek byly směrnicí 2013/39/EU ze dne 12. srpna 2013 výrazně zpřísněny limitní imisní hodnoty NEK (normy environmentální kvality), což naráží na analytické možnosti vodohospodářských laboratoří podniků Povodí, kde například u benzo[a]pyrenu je limit pro průměr o řád nižší než mez stanovitelnosti této látky. Dalšími nevyhovujícími ukazateli jsou oktylfenol, bromovaný difenylether a pesticid hexachlorcyklohexan. Z těžkých kovů je nevyhovující stav způsoben překročením limitů především u niklu a olova. Detailní informace k jednotlivým vodním útvarům jsou obsahem přílohové tabulky III.2.1b.

Tab. III.2.1e – Hodnocení chemického stavu - počty VÚ s nevyhovujícími ukazateli

Tab. III.2.1e – Hodnocení chemického stavu - počty VÚ s nevyhovujícími ukazateli

 

III.2.1.3.2. Ekologický stav

Ekologický stav je hodnocen v souladu s požadavky Rámcové směrnice u útvarů povrchových vod kategorie „přirozený“. U útvarů silně ovlivněných a umělých a tedy i u všech vodních útvarů kategorie „jezero“ je namísto ekologického stavu hodnocen ekologický potenciál. Výsledný ekologický stav je určen horším z výsledků hodnocení biologických a chemických a fyzikálně-chemických složek podporujících biologické složky.


Chemické a fyzikálně-chemické složky

Hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického stavu sestává ze dvou částí - hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek a specifických znečišťujících látek. Toto hodnocení je v systému hodnocení ekologického stavu označováno jako podpůrné pro hodnocení biologických složek a je prováděno jen pro tři třídy - velmi dobrý stav, dobrý stav a střední stav.

Hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“ bylo provedeno podle Metodiky hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích. Hodnocení je založeno na stanovení typově specifických hodnot pro jednotlivé typy vodních útvarů. Pro každý přirozený útvar povrchových vod kategorie „řeka“ je typ určen na základě typologie podle Langhammera (2009). Nastavení typově specifických referenčních podmínek pro jednotlivé složky a hodnocené ukazatele bylo odvozeno z referenčních lokalit a je uvedeno v tabulce III.2.1f. Hodnocení bylo provedeno přímo porovnáním s jednou charakteristickou hodnotou určenou z měřených dat zjištěných v rámci realizace programu monitoringu povrchových vod za období 2010–2012.

Tab. III.2.1f – Typově specifické hodnoty pro ukazatele všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích

Tab. III.2.1f – Typově specifické hodnoty pro ukazatele všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích

Všeobecné fyzikálně-chemické složky ekologického stavu jsou hodnoceny na základě pěti složek předepsaných Rámcovou směrnicí:

  • Teplotní poměry (teplota vody)
  • Kyslíkové poměry (rozpuštěný kyslík, BSK5)
  • Solnost (chloridy, sírany)
  • Acidobazický stav (pH, KNK 4,5)
  • Živinové podmínky (celkový fosfor, dusičnanový dusík, amoniakální dusík)

Hodnocení specifických znečišťujících látek bylo provedeno podle Metodiky hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie „řeka“) – specifické znečišťující látky, která obsahuje jak výčet látek, tak i normy environmentální kvality stanovené jako roční průměrné hodnota. Pro hodnocení bylo využito údajů zjištěných v rámci realizace schváleného programu monitoringu povrchových vod za období 2010–2012. Metodika dále uvádí minimální pracovní kritéria analýz, předepisuje nejistoty měření a pro ukazatele, u kterých se předpokládá, že by měření s předepsanou nejistotou přinášelo neúměrné náklady, uvádí přehled nejlepších dostupných technik měření a popisuje podmínky, za jakých je v příslušném kalendářním roce ukazatel neklasifikovatelný.

Obdobně jako u hodnocení chemického stavu připouští metodika možnost vzít v odůvodněných případech při posuzování výsledků zjišťování stavu v úvahu přirozené koncentrace kovů, brání-li souladu s hodnotami norem environmentální kvality. Vzhledem k faktu, že v průběhu zpracovávání hodnocení nebyly známy hodnoty přirozených koncentrací uvedených kovů, nebylo k přirozenému pozadí přihlíženo.

Výsledné hodnocení specifických znečišťujících látek je vyjádřeno klasifikací jako stav „velmi dobrý“, „dobrý“ nebo „střední“. Pokud v reprezentativním monitorovacím místě pro hodnocení stavu vodního útvaru nebyl v hodnoceném tříletém období sledován nebo klasifikován žádný z posuzovaných ukazatelů, je jeho stav z hlediska specifických znečišťujících látek jako součást hodnocení ekologického stavu VÚ označen jako neznámý.

Tab. III.2.1g – Souhrn hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod

Tab. III.2.1g – Souhrn hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod

Ze 101 hodnocených přirozených vodních útvarů je u téměř 80 % překročen limit dobrého stavu pro některou z chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického stavu. U všeobecných fyzikálně-chemických látek byl „střední stav“ určen pro 8 ukazatelů. Nejčastěji byl limit překračován u celkového fosforu a dusičnanového dusíku. Z hlediska specifických znečišťujících látek byl limit dobrého stavu alespoň v jednom vodním útvaru překročen u 11 ukazatelů, přičemž nejvíce byly NEK-RP překračovány u ukazatelů mangan, AOX, železo a selen. Detailní informace k jednotlivým vodním útvarům jsou obsahem tabulkových příloh.

Tab. III.2.1h – Souhrn hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod - počty VÚ s nevyhovujícími ukazateli

Tab. III.2.1h – Souhrn hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod - počty VÚ s nevyhovujícími ukazateli

 

Biologické složky

Hodnocení biologických složek ekologického stavu (makrozoobentos, fytobentos, fytoplankton, makrofyta a ryby) bylo provedeno na základě jejich monitoringu a při zohlednění typologického rozdělení vodních útvarů podle Langhammera (2009). MŽP vydalo k tomuto účelu metodiky, které řeší problematiku odběru a zpracování vzorků pro jednotlivé biologické složky hodnocení ekologického stavu. Vlastní hodnocení stavu jednotlivých biologických složek je řešeno podle následujících metodik vydaných MŽP.

  • Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie „řeka“) pomocí biologické složky makrozoobentos
  • Metodika hodnocení biologické složky bentičtí bezobratlí pro velké nebroditelné řeky
  • Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie „řeka“) pomocí biologické složky fytobentos
  • Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích pomocí biologické složky fytoplankton
  • Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích pomocí biologické složky makrofyta
  • Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie „řeka“) pomocí biologické složky ryby

Principem hodnocení všech biologických složek ekologického stavu útvarů povrchových vod je určit, jakou měrou člověk svou činností přispěl k odklonu kvality vody od přirozeného stavu vodních útvarů. Míra tohoto odklonu je vyjádřena číslem (EQR - ecological quality ratio). Dle hodnoty EQR je možné klasifikovat vodní útvary z hlediska biologických složek do pěti tříd. Souhrn hodnocení jednotlivých biologických složek je v následující tabulce III.2.1i.

Tab. III.2.1i – Souhrn hodnocení biologických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod

Tab. III.2.1i – Souhrn hodnocení biologických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod

Biologické složky ekologického stavu byly hodnoceny u celkem 101 vodních útvarů kategorie přirozený. Celkové hodnocení biologických složek v jednotlivých vodních útvarech je provedenou syntézou hodnocení všech biologických složek a je dáno nejhorším z těchto hodnocení. Nejvíce sledovanou složkou využitou pro hodnocení biologických složek je makrozoobentos. V posuzovaných VÚ bylo ve čtyřech VÚ hodnoceno všech pět složek, ve čtyřech VÚ hodnoceny 4 složky, ve 14 VÚ 3 složky, ve 36 VÚ dvě složky, ve 39 VÚ jedna složka a ve čtyřech VÚ nebyla hodnocena žádná ze složek biologie. Nejhůře hodnocenou složkou byly (mimo makrozoobentosu a fytobentosu) především ryby, které byly nejčastěji zařazeny do kategorie zničeného stavu.

Tab. III.2.1j – Souhrnné hodnocení biologických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod

Tab. III.2.1j – Souhrnné hodnocení biologických složek ekologického stavu přirozených útvarů povrchových vod

 

III.2.1.3.3. Ekologický potenciál

U útvarů povrchových vod, které byly vyhodnoceny jako silně ovlivněné nebo umělé (HMWB), bylo provedeno hodnocení ekologického potenciálu (EP). Hodnocení ekologického potenciálu se skládá z hodnocení biologických složek a chemických a fyzikálně-chemických složek podporujících biologické složky sestávajících ze dvou částí - hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek a specifických znečišťujících látek.

Silně ovlivněné vodní útvary byly hodnoceny podle následujících metodik vydaných MŽP.

  • Metodika pro hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů – kategorie „řeka“
  • Metodika pro hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů – kategorie „jezero“
  • Metodika hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického potenciálu útvarů povrchových vod tekoucích
  • Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie „řeka“) – specifické znečišťující látky

Na rozdíl od hodnocení ekologického stavu přirozených vodních útvarů je v případě ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů kladen velký důraz na hydromorfologické změny nutné k zachování účelu VÚ. Současně je nutno zavádět taková opatření, která umožní důsledek změn nutných k zachování užívání minimalizovat a přiblížit tak VÚ přirozeným podmínkám. Maximální ekologický potenciál, jako referenční podmínka pro HMWB, tedy odpovídá stavu přirozených VÚ, kterého by tyto dosáhly při hydromorfologických charakteristikách nezbytně nutných k zachování účelu užívání vodních útvarů. Podobný přístup platí pro hodnocení biologických složek a chemických a fyzikálně-chemických složek podporujících biologické složky navázaných na hydromorfologické charakteristiky vodních útvarů.

Hodnocení biologických složek vodních útvarů kategorie „jezero“ je založeno na výpočtu stupně ekologické kvality (EQR) pro biologické složky, ke kterým byla dostupná data. Na základě nejhoršího z nich byla stanovena odchylka všech biologických složek od maximálního ekologického potenciálu. Za mírnou odchylku byly považovány hodnoty celkového EQR větší než 0,75. Na hodnocení biologických složek by mělo navazovat hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek u vodních útvarů s mírnou odchylkou. Při hodnocení bylo upuštěno od vyhodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek. Pro zaručení dobré funkce ekosystému vodních útvarů kategorie „jezero“ by měl být v budoucnu kladen hlavní důraz na parametry „průhlednost“ a „koncentrace celkového fosforu“.

Souhrnné výsledky hodnocení jednotlivých složek ekologického potenciálu jsou představeny v následujících tabulkách III.2.1k – III.2.1n.

Tab. III.2.1k – Souhrn hodnocení biologických složek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1k – Souhrn hodnocení biologických složek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1l – Souhrn hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1l – Souhrn hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1m – Souhrn hodnocení specifických znečišťujících látek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1m – Souhrn hodnocení specifických znečišťujících látek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1n – Souhrn hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Tab. III.2.1n – Souhrn hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů

Ekologický potenciál byl určován u silně ovlivněných vodních útvarů, tj. 15 vodních útvarů kategorie „řeka“ a 18 vodních útvarů kategorie „jezero“. Z hlediska biologických složek ekologického potenciálu bylo vyhodnoceno 6 vodních útvarů (z toho jedno kategorie „jezero“) s „dobrým a lepším“ EP, 17 vodních útvarů dosahuje pouze „středního“, „poškozeného“ nebo „zničeného“ EP. Z hlediska všeobecných fyzikálně-chemických ukazatelů dosahuje pouze jeden vodní útvar kategorie „řeka“ „dobrého a lepšího“ EP, v kategorii „jezero“ dosahují všechny tři vodní útvary středního ekologického potenciálu. V nevyhovujícím stavu bylo hodnoceno 9 ukazatelů, z nichž v nejvíce vodních útvarech došlo k překročení limitu u celkového fosforu a amoniakálního a dusičnanového dusíku (průhlednosti a pH u VÚ kategorie „jezero“). Při vyhodnocení specifických znečišťujících látek bylo v nevyhovujícím stavu stanoveno 11 ukazatelů, a to: 1,2-cis- dichlorethen, AOX, bor, fenantren, kobalt, mangan, železo, selen, měď. pyren, MCPA (včetně esterů atd.).

Ve všech 15 VÚ kategorie „řeka“ byla hodnocena alespoň jedna biologická složka. Nejčastěji byl hodnocen makrozoobentos (13 VÚ) a fytobentos (7 VÚ), naopak fytoplankton byl hodnocen pouze v jednom VÚ. U šesti VÚ byly hodnoceny dvě a více biologické složky. U VÚ kategorie „jezero“ byly hodnoceny složky fytoplankton (13 VÚ) a ryby (5 VÚ).

Tab. III.2.1o – Souhrn hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů - počty VÚ s nevyhovujícími ukazateli

Tab. III.2.1o – Souhrn hodnocení chemických a fyzikálně-chemických složek ekologického potenciálu silně ovlivněných vodních útvarů - počty VÚ s nevyhovujícími ukazateli

Detailní informace o hodnocení jednotlivých útvarů povrchových vod, třídy hodnocení a seznamy nevyhovujících ukazatelů pro každý vodní útvar jsou obsaženy v tabulkových přílohách III.2.1a – III.2.1c. Grafické znázornění výsledků hodnocení je obsahem mapových příloh III.2.1a – III.2.1c.

Přílohy:
Tabulka III.2.1a - Hodnocení ekologického stavu a ekologického potenciálu útvarů povrchových vod
Tabulka III.2.1b - Hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod
Tabulka III.2.1c - Celkové hodnocení stavu útvarů povrchových vod
Mapa III.2.1a - Hodnocení ekologického stavu a ekologického potenciálu útvarů povrchových vod
Mapa III.2.1b - Hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod
Mapa III.2.1c – Hodnocení celkového stavu útvarů povrchových vod

 

III.2.2. Podzemní vody

Požadavky na hodnocení stavu útvarů podzemních vod vycházející z Rámcové směrnice jsou do české legislativy implementovány zejména vyhláškou č. 5/2011 Sb. a dále pak vyhláškou č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance.

Výsledky programů monitoringu podzemních vod jsou zpracovávány každoročně v rámci hydrologické a vodohospodářské bilance. V kap. III.2.2.1. je popsáno bilanční zhodnocení množství podzemních vod. Zhodnocení z hlediska jakosti je uvedeno v kap. III.2.2.2. Vyhodnocení stavu útvarů podzemních vod provedené dle požadavků Rámcové směrnice je náplní kap. III.2.2.3.

 

III.2.2.1. Bilance

Bilanční zhodnocení množství podzemních vod je převzato ze Zprávy o hodnocení množství podzemních vod za rok 2012 (součást vodohospodářské bilance) zpracované státním podnikem Povodí Moravy v souladu s § 5 odstavce 3 vyhlášky č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance. Zpráva vychází z provedených bilančních hodnocení a výpočtů v hydrogeologických rajonech dílčího povodí Dyje a podkladů Českého hydrometeorologického ústavu.

Bilanční hodnocení množství podzemních vod spočívá v porovnání maximálních odběrů podzemní vody s minimálními zdroji (s minimální vyhodnocenou kapacitou přírodních zdrojů). Pokud je tento poměr větší než 50 %, je v daném rajonu určen napjatý bilanční stav. Napjatý bilanční stav byl v roce 2012 pozorován ve dvou hydrogeologických rajonech, a to v rajonech 4232 – Ústecká synklinála v povodí Svitavy, kde výše uvedený poměr činil 216 %, a v rajonu 5222 – Boskovická brázda – jižní část (114 %). Příčinou napjaté bilance v hydrogeologickém rajonu Ústecká synklinála v povodí Svitavy je trvale vysoký odběr pro město Brno oběma březovskými přivaděči. Situace v tomto hydrogeologickém rajonu je za současného osídlení těžko řešitelná. Stav napjatosti v hydrogeologickém rajonu Boskovická brázda – jižní část je způsoben poměrem odběrů a zdrojů ve druhé polovině roku, kdy došlo ke snížení velikosti přírodních zdrojů.

Celkový objem odebrané podzemní vody, počítaný z ohlášených odběrů, činil v dílčím povodí Dyje v roce 2012 60,7 mil. m3. Odebraná podzemní voda byla z 91 % využita pro vodárenské účely.

 

III.2.2.2. Jakost

Zhodnocení podzemních vod z hlediska jakosti je převzato z dokumentu Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky v roce 2012 zpracovaného ČHMÚ.

Jakost podzemních vod byla pozorována na 77 objektech. Pozorovací síť v dílčím povodí tvoří 29 pramenů, 25 mělkých vrtů a 23 hlubokých vrtů. Celkově se odebralo 152 vzorků podzemních vod na fyzikálně-chemickou analýzu.

V dílčím povodí Dyje byly roční průměrné hodnoty pH mimo limitní interval u 4 ze 77 hodnocených objektů. Všechny nevyhovující objekty měly hodnotu pH nižší než 6.5 a žádný objekt neměl hodnotu pH vyšší než 9.5. Limit pro ukazatel chemická spotřeba kyslíku manganistanem byl překročen u 9 objektů. Limit pro ukazatel amonné ionty byl překročen u 19 objektů. Limit pro ukazatel dusičnany byl překročen u 16 objektů. Limity pro ukazatele chloridy a sírany byly překročeny u 4 objektů. Limit pro ukazatel olovo byl překročen u 1 objektu. Limity pro ukazatele kadmium a měď nebyly překročeny na žádném z objektů.

Z hlediska hodnocení procentuálního zastoupení nevyhovujících hodnot všech analyzovaných ukazatelů je možno shrnout, že nejpočetnější překročení požadovaných limitů pro podzemní vodu vykazovaly ukazatele amonné ionty (23,7 % nadlimitních vzorků) a celková mineralizace (22,4 % nadlimitních vzorků). Tyto ukazatele měly v porovnání s ostatními dílčími povodími nejvyšší procentuální zastoupení nadlimitních vzorků. Dále byly významným ukazatelem znečištění dusičnany (19,1 % analyzovaných vzorků překročilo limit pro podzemní vodu). V tomto ukazateli se jedná o druhé nejhorší dílčí povodí. Obdobně počet nevyhovujících analýz u síranů (5.9 %) byl druhý nejvyšší a u chloridů (5,3 %) pak třetí nejvyšší při porovnání s ostatními dílčími povodími. Hodnoty ukazatelů organického znečištění CHSKMn (13,2 % nadlimitních vzorků) a DOC (7,2 % nadlimitních vzorků) byly v porovnání s hodnotami u dalších dílčích povodí jak co do počtu nadlimitních koncentrací, tak co do nalezených maximálních koncentrací spíše průměrné. Co se týče přítomnosti specifických organických látek, jejich výskyt v maximálních koncentracích z hlediska celoplošného výskytu v ČR byl zaznamenán v ukazatelích tetrachlormethan (skupina TOL) a chloridazon (pesticidní látky). Co do procentuálního počtu nadlimitních koncentrací byly mimo již zmíněný tetrachlormethan (6,1 %) ještě nalezeny pesticidní látky acetochlor OA (6,6 %), alachlor ESA (10.5 %) a metolachlor ESA (6.6 %), ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků, pak benzo(a)antracen (7,9 %), fluoranthen (10,5 %), pyren (15,8 %) a s nejpřísnějším limitem (5 ng.l–1) také fenantren (42,1 %) a chrysen (31,6 %). Zvýšené procento nadlimitních vzorků bylo nalezeno i pro komplexotvornou látku EDTA (15,8 %) a chloralkany C10-13 (16,7 %). Celkově je možno konstatovat, že s hlediska požadavků pro podzemní vodu bylo v dílčím povodí Dyje v podzemních vodách zjištěno vyšší procento nevyhovujících vzorků jak pro organické tak pro anorganické ukazatele znečištění, což je stav přetrvávající i z předchozích let a řadící dílčí povodí Dyje z hlediska hodnocení monitoringu jakosti podzemních vod mezi více znečištěné oblasti.

 

III.2.2.3. Stav útvarů podzemních vod

Hodnocení stavu útvarů podzemních vod bylo provedeno v souladu s přílohou 3 vyhlášky č. 5/2011 Sb. a dle Metodiky hodnocení chemického a kvantitativního stavu útvarů podzemních vod pro druhý cyklus plánů povodí v ČR (Prchalová et al. 2013). Hodnocení stavu útvarů podzemních vod pro II. plánovací období provedl centrálně VÚV T.G.M., v.v.i. Základem pro hodnocení stavu útvarů podzemních vod je jejich monitoring, který je blíže popsán v kapitole III.1.2. Hodnocení spočívá v hodnocení chemického (v tabulce č. 2 výše uvedené metodiky je uveden přehled ukazatelů a limitů pro hodnocení) a kvantitativního stavu a jsou pro něj využívány výsledky získané ze sítě zjišťování stavu podzemních vod, analýz všeobecných a vodohospodářských charakteristik povodí a hodnocení dopadů lidské činnosti na stav útvarů podzemních vod.

 

III.2.2.3.1. Chemický stav

Postup při hodnocení celkového chemického stavu byl obdobný jako v prvních plánech, více se však opíral o skutečně naměřená data z monitoringu. Hodnocení bylo provedeno na základě norem jakosti nebo prahových hodnot, které se hodnotí podle průměru (mediánu) a výsledné stupně hodnocení jsou:

  • dobrý stav,
  • nevyhovující stav.

Hodnocení primárně probíhalo v pracovních jednotkách útvarů podzemních vod, kde byly postupně porovnávány naměřené hodnoty z monitoringu ČHMÚ s limity dle metodiky. Dále pro vybrané útvary podzemních vod a konkrétní monitorovací stanice byla porovnána shoda typově specifických limitů s významnou vazbou na povrchové vody (dusičnany, amonné ionty) a dále byly do hodnocení zahrnuty výsledky z hodnocení šíření kontaminačních mraků z bodových zdrojů (staré ekologické zátěže). Po zahrnutí ostatních významných vlivů (jedná se hlavně o těžbu), byly celkově vyhodnoceny pracovní jednotky. K tomuto hodnocení pak byly přidány výsledky hodnocení chráněných území pro lidskou spotřebu (členěné také na pracovní jednotky) a nakonec proběhla syntéza hodnocení chemického stavu na celé útvary podzemních vod podle procenta ploch nevyhovujících pracovních jednotek.

Zvlášť byly také vyhodnoceny trendy polutantů v podzemních vodách a pro vodní útvary, kde v minulém cyklu proběhly nebo byly zahájeny opatření (hlavně na bodových zdrojích znečištění), bylo současně provedeno hodnocení zvratu trendů.

Ve výsledcích hodnocení (mapách III.2.2b - III.2.2d a přílohové tabulce III.2.2) je rozlišeno hodnocení pro dusičnany, pesticidy a dalších znečišťující látek.

Tab. III.2.2a – Souhrn hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod

Tab. III.2.2a – Souhrn hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod

 

III.2.2.3.2. Kvantitativní stav

Primárním ukazatelem bylo hodnocení pomocí bilance množství podzemních vod, tj. porovnání přírodních zdrojů a odběrů v rámci hydrogeologického rajonu, respektive útvaru podzemních vod. Dobrý kvantitativní stav podzemních vod je podle Rámcové směrnice monitorován režimem hladiny podzemních vod, který indikuje, zdali dostupné zdroje nejsou vyšší než dlouhodobé průměrné roční odběry. Dále antropogenní vliv na kvantitativní stav podzemní vody nesmí způsobovat:

  • neschopnost dosažení environmentálních cílů, určených pro útvary povrchových vod v hydraulické spojitosti s podzemní vodou,
  • výrazné zhoršení stavu takových vod,
  • výrazné poškození suchozemských ekosystémů, které jsou přímo závislé na útvaru podzemních vod,
  • lokální změny ve směru proudění, které způsobují nebo mohou způsobit pronikání méně kvalitní nebo znečištěné vody.

Základní parametr kvantitativního stavu je hladina podzemní vody ve vrtech a studních. Při hodnocení byly využity i další parametry (tj. vydatnosti pramenů, průtoky povrchových toků, základní odtok, charakteristické hladiny významných povrchových vodních prostředí ve spojení s podzemními vodami). Kromě momentálního stavu byly při hodnocení kvantitativního stavu brány v úvahu také historické dlouhodobé intenzivní odběry, jejichž vliv může přetrvávat do současnosti, přestože jsou už snížené na vyhovující úroveň.

Tab. III.2.2b – Souhrn hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod

Tab. III.2.2b – Souhrn hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod

Z celkem 22 útvarů podzemních vod nacházejících se na území dílčího povodí Dyje je z hlediska chemického stavu „nevyhovujících“ 19 vodních útvarů (z toho 5 útvarů svrchních). Z hlediska dusičnanů je celkem 16 „nevyhovujících“. Z hlediska pesticidů a dalších znečišťujících látek je v „nevyhovujícím stavu“ 18 útvarů. Mezi hlavní znečisťující pesticidy patří metabolity acetochloru, alachloru a metolachloru. Z dalších znečišťujících látek jsou nadlimitní především těžké kovy jako olovo, kadmium, rtuť a především látky ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků. V dobrém stavu se nachází útvary Středomoravské Karpaty - severní a jižní část a útvar Krystalinikum v povodí Svratky - Svitava po soutok s tokem Punkva. Stoupající trend u nevyhovujících ukazatelů chemického stavu byl identifikován celkem v pěti vodních útvarech.

Z hlediska kvantitativního stavu je situace příznivější a 14 hodnocených VÚ je v „dobrém stavu“ (5 útvarů nebylo hodnoceno).

Detailnější výsledky pro jednotlivé útvary podzemních vod včetně uvedení nevyhovujících ukazatelů a trendů jsou uvedeny v tabulce III.2.2 a znázorněny v mapových přílohách.

Přílohy:
Tabulka III.2.2 – Celkové hodnocení stavu útvarů podzemních vod
Mapa III.2.2a - Chemický stav útvarů podzemních vod a identifikace útvarů podzemních vod s výrazným vzestupným trendem znečišťujících látek
Mapa III.2.2b - Chemický stav útvarů podzemních vod z hlediska obsahu dusičnanů
Mapa III.2.2c - Chemický stav útvarů podzemních vod z hlediska obsahu pesticidů
Mapa III.2.2d - Chemický stav útvarů podzemních vod z hlediska obsahu dalších znečišťujících látek
Mapa III.2.2e - Kvantitativní stav útvarů podzemních vod

 

III.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí

III.2.3.1. Území vyhrazená pro odběry pro lidskou spotřebu

Hodnocení surové vody v odběrech povrchových nebo podzemních vod bylo prováděno na základě výsledků analýz, které provádí provozovatel úpravny dle příslušné přílohy ve vyhlášce MZe č. 428/2001 Sb., v platném znění (viz také kap. III.1.3.1) a na základě ohlašovaných údajů, které jsou všichni odběratelé podzemních a povrchových vod povinni každoročně zasílat správci povodí dle vyhlášky MZe č. 431/2001 Sb. V případě vod podzemních byly hodnoceny pouze rozhodující ukazatele znečištění, respektive látky nejobtížněji odstranitelné při její úpravě. Zjištěné hodnoty surové vody byly zatříděny do kategorií podle upravitelnosti (A1, A2, A3 nebo horší než A3). Způsob vyhodnocení a zařazení surové vody do jednotlivých kategorií specifikuje rovněž vyhláška č. 428/2001 Sb., v platném znění.

V dílčím povodí Dyje je jakost surové vody ve významných odběrných místech řazena převážně do kategorií A1, výjimečně některé ukazatele do kategorie A2, A3 a horší. Jde především o ukazatele dusičnany a amonné ionty, jejichž koncentrace je zvýšená v důsledku vysokého podílu orné půdy a jejího intenzivního zemědělského využívání. Výsledky hodnocení jsou zobrazeny v mapě III.2.3a.

Hodnocení jakosti surové vody odebírané z údolních nádrží je uvedeno v tabulkové příloze III.2.3. Hodnocení bylo stanoveno na základě výsledků monitoringu surové vody z let 2011–2012, který prováděl státní podnik Povodí Moravy na vodárenských nádržích ve své správě, ze kterých probíhal v té době odběr vody pro úpravu na pitné účely. Výběr ukazatelů v tabulce byl proveden tak, že z monitorovaných ukazatelů se vybraly ty, pro které jsou ve vyhlášce č. 428/2001 Sb. stanoveny mezní hodnoty. Zařazení do kategorií upravitelnosti je provedeno podle charakteristických hodnot stanovených jako 95 % percentil. V šesti hodnocených vodárenských nádržích je kvalita pro většinu ukazatelů v kategorii A1. Do kategorie A2 byly zařazeny ukazatele AOX, železo, mangan, CHSKMn a huminové látky na většině hodnocených nádrží. V kategorii A3 byl vyhodnocen ukazatel AOX na třech nádržích – Hubenov, Vír a Znojmo.

Tab. III.2.3a - Hodnocení jakosti surové vody v odběrech podzemních vod dle vyhlášky č. 428/2001 Sb.

Tab. III.2.3a - Hodnocení jakosti surové vody v odběrech podzemních vod dle vyhlášky č. 428/2001 Sb.

Přílohy:
Tabulka III.2.3 – Hodnocení jakosti surové vody ve vodárenských nádržích dle vyhlášky č. 428/2001 Sb.
Mapa III.2.3a – Hodnocení plnění cílů - území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu

 

III.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti

Hodnocení stavu zranitelných oblastí probíhá v pravidelných čtyřletých intervalech a jeho výsledkem jsou změny ve vymezení zranitelných oblastí. První hodnocení stavu vod z pohledu Směrnice Rady 91/676/EHS (Nitrátová směrnice) proběhlo v roce 2002 a na základě něho bylo v roce 2003 provedeno první vymezení zranitelných oblastí, uvedené v nařízení vlády č. 103/2003 Sb. V roce 2006 proběhla revize hodnocení na základě údajů shromážděných pro povrchové a podzemní vody z monitorovacích míst specifikovaných v kapitole III.1.3.2. Pro tuto revizi byly využity také výsledky monitoringu dusičnanů z odběrných profilů podzemních a povrchových vod pro lidskou spotřebu sledovaných v souladu s vyhláškou č. 428/2001 Sb. a 431/2001 Sb. Hodnoceny byly primárně koncentrace dusičnanů, v případě delších časových řad také trendy vývoje. Při hodnocení se přihlédlo i k zatížení oblastí statkovými hnojivy a rozdílně byly hodnoceny oblasti s mělkým a hlubokým oběhem podzemních vod.

Revize vymezení proběhly v letech 2007 a 2012 (novela NV č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu). Výsledkem revize jsou změny v rozloze zranitelných oblastí. Tam, kde bylo zaznamenáno od posledního vymezení výrazné snížení koncentrací dusičnanů až pod úroveň 25 mg/l a vše nasvědčovalo tomu, že tento trend je setrvalý, byly zranitelné oblasti zrušeny. Naopak v oblastech, kde byly nově zaznamenány koncentrace přesahující 50 mg/l nebo došlo od posledního vymezení k výraznému nárůstu a trend vývoje je rostoucí, byly vymezeny nové zranitelné oblasti.

Při porovnání vymezených zranitelných oblastí v dílčím povodí Dyje dochází od prvního převymezení v roce 2007 k navýšení počtu katastrálních území i plochy území. Celková rozloha zranitelných oblastí po revizi v roce 2012 činí v současné době 3 102 km2. Vývoj vymezených ploch zranitelných oblastí od roku 2003 je patrný z tabulky III.2.3b.

Tab. III.2.3b – Vývoj plochy zranitelných oblastí

Tab. III.2.3b – Vývoj plochy zranitelných oblastí

Pro větší přehled bylo provedeno vyhodnocení koncentrace nitrátů (dusičnanů) v profilech povrchových vod sledovaných pro potřeby Nitrátové směrnice (za rok 2012), a to ve 3 kategoriích – v obsahu dusičnanů do 25 mg/l, 25–50 mg/l a nad 50 mg/l. Hodnota koncentrace 25 mg/l je určující pro četnost sledování dusičnanových profilů a hodnota 50 mg/l slouží k vymezení zranitelných a nezranitelných oblastí.

Z hodnocení vyplývá, že hodnota 50 mg/l byla překročena v roce 2012 alespoň v jednom odběru na dvou hlavních dusičnanových profilech: Oslava – Ostrov nad Oslavou a Šatava - Žabčice. Přehledné grafické znázornění monitoringu dusičnanů v roce 2012 včetně vymezení zranitelných oblastí dle nařízení vlády č. 262/2012 Sb. je v mapě III.2.3b.

Přílohy:
Mapa III.2.3b – Hodnocení plnění cílů – zranitelné oblasti

 

III.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání

Cílem je dosáhnout dobrého stavu těchto vod. Jak bylo uvedeno v kap. III.1.3.1., jsou pro hodnocení podle směrnice o řízení jakosti vod ke koupání sledovány ukazatele střevní enterokoky a Escherichia coli.

Třídy kvality koupacích vod se dělí na tři třídy, a to: 1 - výborná, 2 - dobrá nebo dostatečná, 3 - nedostatečná. Některé koupací vody nemohly být hodnoceny a jsou klasifikovány jako „nedostatečný počet vzorků“. Pokud bylo koupání zakázáno a koupací místo zavřeno, je označeno „zakázáno nebo uzavřeno“.

Zprávu o stavu koupacích vod za rok 2012 předloženou Evropské komisi je možné nalézt na: http://www.eea.europa.eu/themes/water/status-and-monitoring/state-of-bathing-water

Hodnocení jednotlivých koupacích vod za jednotlivé reportované koupací sezóny je možné nalézt na: http://www.eea.europa.eu/themes/water/status-and-monitoring/state-of-bathing-water/bathing-water-data-viewer

V roce 2012 byla ve většině koupacích oblastí kvalita výborná, příp. dobrá. U rybníka Černý nebyl dostatečný počet vzorků potřebný k hodnocení. Podrobnosti jsou uvedeny v tabulce III.2.3c a mapě III.2.3c.

Tab. III.2.3c - Hodnocení koupacích vod dle směrnice o řízení jakosti vod ke koupání

Tab. III.2.3c - Hodnocení koupacích vod dle směrnice o řízení jakosti vod ke koupání

Vedle hodnocení předkládaného Evropské komisi existuje v ČR ještě paralelní hodnocení profilů povrchových vod využívaných ke koupání vyplývající z § 34 vodního zákona, které sestavují, aktualizují a přezkoumávají správci povodí ve spolupráci s MŽP, vodoprávními úřady a příslušnými krajskými hygienickými stanicemi. Profily povrchových vod využívaných ke koupání obsahují podrobnější informace, například možnost výskytu sinic, výčet zdrojů znečištění a historii vyhlášených zákazů koupání vyhlášených KHS v uplynulých letech.

Přílohy:
Mapa III.2.3c – Hodnocení plnění cílů – povrchové vody využívané ke koupání

 

III.2.3.4. Rybné vody

Oblasti vymezené nařízením vlády č. 71/2003 Sb. nespadají mezi chráněné oblasti určené přílohou 4 Rámcové směrnice. Z tohoto důvodu není u těchto oblastí prováděno hodnocení stavu v souladu s Rámcovou směrnicí.

 

III.2.3.5. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000

V dílčím povodí Dyje se nachází 6 ptačích oblasti, 90 evropsky významných lokalit a 105 maloplošných zvláště chráněných území.

Jak bylo uvedeno v kap. III.1.3.5., je hodnocení stavu území z registru chráněných území dle Rámcové směrnice plně v kompetenci MŽP. Cílený monitoring, ani hodnocení stavu v chráněných územích není prováděno. Vzhledem k neexistenci relevantních dat použitelných pro hodnocení nejsou chráněná území v dílčím povodí Dyje hodnocena. 

 

III.3. Analýza trendů (odhad stavu k roku 2015)

Plány povodí II. cyklu se zpracovávají pro období platnosti 2016–2021. Hodnocení stavu útvarů povrchových vod, útvarů podzemních vod a na vodní prostředí vázaných chráněných oblastí se provádí pro tříletí 2010–2012. V období 2010–2012 měla být také implementována opatření navržená v I. plánovacím cyklu.

Vodní zákon specifikuje v § 23a odst. 1 cíle ochrany vod, mimo jiné též dosažení dobrého stavu povrchových a podzemních vod. Tohoto cíle má být dle odst. 2 téhož § dosaženo do 22. 12. 2015.

Z výše uvedeného je zřejmé, že není možné posoudit, zda stanovených cílů bude dosaženo, neboť vlastní hodnocení stavu se ke konci roku 2015 neprovádí. Toto posouzení je však klíčové pro návrh opatření II. cyklu, protože opatření se navrhují právě pro vodní útvary, které cílů nedosáhnou. Návrh programů opatření je však nutné provést již během roku 2014, aby během roku 2015 mohlo proběhnout jejich schvalování.

Analýza trendů má tedy za úkol překlenout mezeru v období 1. 1. 2013 – 22. 12. 2015 a posoudit, zda existují pro jednotlivé složky hodnocení natolik významné trendy, které by během tohoto tříletí změnily výsledky hodnocení provedeného z let 2010–2012.

V dílčím povodí Dyje se pro jednotlivé vodní útvary a jednotlivé složky hodnocení nepředpokládá významná změna stavu, trend se uvažuje jako setrvalý a pro další analýzy je použito hodnocení provedené z dat 2010–2012.

 

III.4. Odhady úrovně spolehlivosti a přesnosti výsledků hodnocení

III.4.1. Povrchové vody

Odhad spolehlivosti hodnocení chemického a ekologického stavu byl proveden spolu s hodnocením stavu útvarů povrchových vod podle Metodiky hodnocení chemického a ekologického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“ pro druhý cyklus plánů povodí v ČR, zpracované VÚV T.G.M., v.v.i. Vyhodnocení je provedeno pro útvary povrchových vod kategorie „řeka“. Hodnocení spolehlivosti je pětistupňové. Při hodnocení spolehlivosti se berou v potaz podmínky hodnocení, jako jsou existence reprezentativního profilu, počet sledovaných ukazatelů, dodržení četnosti vzorkování a meze stanovitelnosti dle požadavků Rámcové směrnice a další. Výsledný odhad spolehlivosti hodnocení vodního útvaru určuje nejhůře hodnocená kombinace podmínek popsaných v tabulkách 4 a 5 metodiky. Podrobný přehled odhadu spolehlivosti hodnocení jednotlivých vodních útvarů uvádí přílohová tabulka III.4.1.

V závislosti na splnění podmínek uvedených výše je výsledná úroveň spolehlivosti hodnocení stavu vodních útvarů hodnocena na pětistupňové škále:

1 – velmi nízká
2 – nízká
3 – střední
4 – vysoká
5 – velmi vysoká

Tab. III.4.1a - Spolehlivost hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Tab. III.4.1a - Spolehlivost hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Tab. III.4.1b - Spolehlivost hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Tab. III.4.1b - Spolehlivost hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Tab. III.4.1c - Spolehlivost hodnocení celkového stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Tab. III.4.1c - Spolehlivost hodnocení celkového stavu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Přílohy:
Tabulka III.4.1 - Odhad spolehlivosti hodnocení stavu/potenciálu útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

 

III.4.2. Podzemní vody

Hodnocení spolehlivosti kvantitativního a chemického stavu útvarů podzemních vod se liší, neboť postupy hodnocení jsou značně rozdílné.

Pro určení spolehlivosti hodnocení kvantitativního stavu jsou rozhodující data o přírodních zdrojích podzemních vod a případně typ hydrogeologické struktury. Nízká věrohodnost přírodních zdrojů kvartérních vodních útvarů byla zohledněna již ve výsledcích hodnocení – kvantitativní stav těchto vodních útvarů byl označen jako neznámý. Pro ostatní typy vodních útvarů byly rozhodující data o dlouhodobých hodnotách přírodních zdrojů – pokud byly pro daný vodní útvar k dispozici údaje o přírodních zdrojích ze všech tří zdrojů (ČHMÚ, rebilance a hydrogeologická rajonizace) a výsledky byly pro všechny dlouhodobé průměrné zdroje stejné, byla věrohodnost označena jako vysoká. Střední věrohodnost se vztahuje k vodním útvarům, které sice mají všechny údaje o dlouhodobých zdrojích, ale výsledky se pro dlouhodobé průměrné zdroje liší. Nízká věrohodnost byla stanovena pro útvary podzemních vod, které nemají všechny údaje o dlouhodobých zdrojích (do této kategorie automaticky spadají také všechny kvartérní útvary).

V dílčím povodí Dyje má nízkou věrohodnost celkem 5 kvartérních útvarů a vodní útvar 31100 Pavlovské vrchy a okolí. Pro kvartérní útvary chybí data ČHMÚ, pro Pavlovské vrchy a okolí nebyly kromě rebilance stanoveny žádné přírodní zdroje. Ostatní vodní útvary mají vysokou věrohodnost (viz přílohová tabulka III.4.2a).

Tab. III.4.2a - Spolehlivost hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod - souhrn

Tab. III.4.2a - Spolehlivost hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod - souhrn

Při určení spolehlivosti hodnocení chemického stavu rozhodují dva faktory – podíl plochy pracovních jednotek s neznámým stavem (to se týká pouze těch jednotek, pro které nejsou žádná data, ať již z monitoringu ČHMÚ, odběrů podzemních vod nebo významných starých zátěží) a podíl plochy pracovních jednotek s vyhovujícím stavem.

Pokud je podíl ploch pracovních jednotek s neznámým stavem vyšší než 30 %, je věrohodnost nízká.

Pokud je však podíl ploch pracovních jednotek s neznámým stavem nižší než 30 % (ale zároveň vyšší než 20 %), a podíl ploch s vyhovujícím stavem nižší než 60 %, je věrohodnost střední. Vysoká věrohodnost je pouze v případech, kdy je podíl ploch pracovních jednotek s neznámým stavem nižší než 20 %.

V dílčím povodí Dyje má 20 vodních útvarů vysokou věrohodnost hodnocení chemického stavu a nízkou věrohodnost vodní útvary 32301 Středomoravské Karpaty - severní část a 32302 Středomoravské Karpaty - jižní část (viz přílohová tabulka III.4.2b).

Tab. III.4.2b - Spolehlivost hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod - souhrn

Tab. III.4.2b - Spolehlivost hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod - souhrn

Přílohy:
Tabulka III.4.2a - Vyhodnocení věrohodnosti kvantitativního stavu útvarů podzemních vod
Tabulka III.4.2b - Vyhodnocení věrohodnosti chemického stavu útvarů podzemních vod

 

III.4.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí

Subjekty, které provedly hodnocení stavu chráněných oblastí vázaných na vodní prostředí, nedodaly odhady úrovně spolehlivosti a přesnosti výsledků jednotlivých hodnocení.

Plán dílčího povodí Dyje
Copyright © 2016 Povodí Moravy, s.p. | Všechna práva vyhrazena