• Stručný souhrn
• Úvodní zpráva
• I. Charakteristiky dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu
  • Textová část
  • Tabulková část
  • Mapová část
• II. Užívání vod a dopady lidské činnosti na stav vod
• III. Monitoring a hodnocení stavu
• IV. Cíle pro povrchové vody, podzemní vody a chráněné oblasti vázané na vodu
• V. Ochrana před povodněmi a vodní režim krajiny
• VI. Opatření k dosažení cílů
• VII. Ekonomické údaje
• VIII. Doplňující údaje


• Dokumentace oblastí s významným povodňovým rizikem


• Průvodní listy útvarů povrchových vod


• Ke stažení

1. I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ MORAVY A PŘÍTOKŮ VÁHU

I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ MORAVY A PŘÍTOKŮ VÁHU
I.1. Všeobecné charakteristiky
I.1.1. Vymezení dílčího povodí
I.1.2. Klimatické poměry
I.1.3. Hydrologické poměry
I.1.4. Geomorfologické poměry
I.1.5. Geologické poměry
I.1.6. Hydrogeologické poměry
I.1.7. Pedologické poměry
I.1.8. Lesní poměry a lesní hospodářství
I.1.9. Demografické a socioekonomické informace
I.1.10. Hospodářské poměry
I.1.10.1. Průmysl
I.1.10.2. Zemědělství
I.1.10.3. Dopravní infrastruktura
I.1.10.4. Energetika
I.1.11. Využití ploch v dílčím povodí
I.1.12. Chráněná území ochrany přírody a krajiny
I.1.12.1. Natura 2000
I.1.12.2. Zvláště chráněná území
I.2. Vodohospodářské charakteristiky dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu
I.2.1. Povrchové vody
I.2.1.1. Vymezení útvarů povrchových vod
I.2.1.2. Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu
I.2.1.3. Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod
I.2.1.4. Mísicí zóny
I.2.2. Podzemní vody
I.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vod
I.2.2.2. Všeobecný charakter nadložních vrstev
I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí
I.2.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu
I.2.3.1.1. Místa odběrů vody pro lidskou spotřebu
I.2.3.1.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod
I.2.3.1.3. Ochranná pásma vodních zdrojů
I.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti
I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání
I.2.3.4. Rybné vody
I.2.3.5. Ramsarské mokřady
I.2.3.6. Území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí
I.2.3.7. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000
I.2.3.7.1. Ptačí oblasti
I.2.3.7.2. Evropsky významné lokality
I.2.3.7.3. Maloplošná zvláště chráněná území
I.2.4. Vazby mezi vodními útvary a na vodní prostředí vázanými ekosystémy

 

I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ MORAVY A PŘÍTOKŮ VÁHU

I.1. Všeobecné charakteristiky

I.1.1. Vymezení dílčího povodí

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu je součástí Mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Celková plocha mezinárodní oblasti povodí Dunaje je 807 827 km², z čehož dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu v České republice zaujímá 9 994,4 km² (mapa I.1.1a).

Česká republika je rozdělena na 10 dílčích povodí (obr. 1.1). Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu v její východní části, představuje pramennou část mezinárodního povodí Dunaje patřící k úmoří Černého moře a jejím správcem je Povodí Moravy, s.p. Část dílčího povodí je v území spravovaném Povodím Odry, s.p.

Obr. 1.1 – Vymezení dílčích povodí v ČR

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu se na území České republiky skládá z 14 základních povodí 3. řádu podle následující tabulky I.1.1a.

Tab. I.1.1a - Struktura dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu (povodí 3. řádu podle čísla hydrologického pořadí)

Pozn.: *) Povodí zčásti přesahující do Slovenské republiky mají uvedenou celkovou plochu povodí.

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu je poměrně výškově členité, to je dáno situováním horního toku Moravy pod jižními svahy Hrubého Jeseníku a dále pramennou oblastí Bečvy v Beskydech. V oblasti severovýchodní rozvodnice, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku cca 1 490 m n. m. (Praděd 1 492 m n. m.) a v oblasti Beskyd cca 1 250 m n. m. (Kněhyně 1 257 m n. m. – vrchol patří do dílčího povodí Horní Odry). V závěrném profilu dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu u Lanžhotu je výška terénu jen cca 150 m n. m. Největší svislá odlehlost tedy převyšuje 1 300 m.

Přes 85 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi cca 150 a 600 m n. m. Na méně než 4 % území pak nadmořská výška terénu přesahuje 800 m.

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu zasahuje do pěti krajů – Pardubického, Jihomoravského, Olomouckého, Moravskoslezského a Zlínského.

Tab. I.1.1b - Vymezení dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu vůči krajům

Pozn.: *) Plocha dílčího povodí na území Moravskoslezského kraje je uvedena včetně čísla hydrologického pořadí 4-21-06, které je v územní působnosti státního podniku Povodí Odry

V Pardubickém kraji dílčí povodí zasahuje do správních obvodů 7 obcí s rozšířenou působností (dále ORP), a to do České Třebové, Králík, Lanškrouna, Moravské Třebové, Svitav, Ústí nad Orlicí a Žamberka. V kraji Jihomoravském zasahuje do 8 ORP - Blanska, Boskovic, Břeclavi, Bučovic, Hodonína, Kyjova, Veselí nad Moravou a Vyškova. V kraji Olomouckém je dílčí povodí ve správních obvodech 13 ORP, a to Hranic, Jeseníku, Konic, Lipníku nad Bečvou, Litovle, Mohelnice, Olomouce, Prostějova, Přerova, Šternberka, Šumperka, Uničova a Zábřehu. V Moravskoslezském kraji zasahuje dílčí povodí do 6 ORP - Bruntálu, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdlantu nad Ostravicí, Jablunkova, Nového Jičína a Rýmařova. V kraji Zlínském je pak dílčí povodí ve správních obvodech 13 ORP, a to Bystřice pod Hostýnem, Holešova, Kroměříže, Luhačovic, Otrokovic, Rožnova pod Radhoštěm, Uherského Hradiště, Uherského Brodu, Valašských Klobouk, Valašského Meziříčí, Vizovic, Vsetína a Zlína.

Přílohy:
Mapa I.1.1a - Povodí Dunaje a dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu
Mapa I.1.1b - Působnost kompetentních úřadů

 

I.1.2. Klimatické poměry

Obr. 1.2a – Průměrný roční úhrn srážek

Z klimatologického hlediska je toto území značně pestré, což je dáno jeho velkým výškovým rozpětím od nejvyšších poloh Hrubého Jeseníku až po vyloženě nížinný charakter při dolním toku Moravy. V celém dílčím povodí jsou zahrnuty klimatické oblasti teplé, mírně teplé i chladné, dle Atlasu podnebí Česka z r. 2007.

Průměrný dlouhodobý úhrn srážek za období 1961–1990 (toto třicetileté období bylo zvoleno Světovou meteorologickou organizací – WMO – za standardní klimatologické období) činí pro dílčí povodí 670 mm. V dlouhodobém průměru je srážkově nejbohatší měsíc červen s úhrnem srážek 89 mm, následují měsíce červenec a květen s průměrným úhrnem 80 resp. 75 mm. Na srážky nejchudší jsou měsíce únor a březen s dlouhodobým úhrnem srážek 37 mm. Průměrné roční úhrny srážek v dílčím povodí Moravy a přítocích Váhu jsou znázorněny na obrázku 1.2a.

Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu v dílčím povodí je 8,1 C, nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu -2,6 °C, nejteplejším měsícem je červenec, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu 17,7 °C. Průměrné dlouhodobé roční teploty vzduchu v dílčím povodí Moravy a přítocích Váhu znázorňuje obrázek 1.2b.

Obr. 1.2b – Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu

 

I.1.3. Hydrologické poměry

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu má protáhlý tvar ve směru sever-jih, s výrazným výběžkem směrem k východu, který tvoří řeka Bečva. Hlavním tokem je stejnojmenná řeka Morava. Po stránce hydrologické patří dílčí povodí k úmoří Černého moře, vodu odvádí prostřednictvím řeky Moravy do Dunaje. Hlavní pramennou oblast představují hory v severovýchodní části povodí – Jeseníky, Beskydy a Bílé Karpaty.

Mezi významné vodní toky dílčího povodí patří např. Morava, Desná, Moravská Sázava, Třebůvka, Oskava, Bystřice (do Moravy), Bečva, Romže a Valová, Haná, Olšava a Velička.

Obr. 1.3 – Hydrologické poměry

Největším a nejdelším tokem v dílčím povodí je páteřní řeka Morava, která pramení pod Králickým Sněžníkem (1 423 m n. m.) s pramenem ve výšce cca 1 370 m n. m. Protéká přes Mohelnickou brázdu, následně Hornomoravským a pak Dolnomoravským úvalem. Ve svém nejhornějším úseku protéká řeka Morava úzkým údolím až k soutoku s Desnou u Postřelmova, kde se náhle otevírá široké údolí s inundacemi. Kolem Litovle pak Morava protéká malebným Litovelským Pomoravím. Pod Olomoucí se stéká se svým největším levobřežním přítokem – řekou Bečvou. S druhou nejvýznamnější řekou celého povodí Moravy, s řekou Dyjí, se stéká v místě, kde opouští území České republiky, na hranici s Rakouskem v nadmořské výšce cca 150 m n. m. Morava je nejdelší moravskou řekou vůbec, je levostranným přítokem Dunaje, do kterého ústí na hranicích Slovenska a Rakouska pod Děvínem.

Řeka Bečva je největším levostranným přítokem Moravy, vzniká soutokem Rožnovské a Vsetínské Bečvy u Valašského Meziříčí. Vsetínská Bečva pramení poblíž česko-slovenského hraničního přechodu Bumbálka na úpatí kopce Čarták (952 m n. m.) Vsetínská Bečva sbírá vody z Javorníků a ze Vsetínských vrchů a u Valašského Meziříčí se stéká s Rožnovskou Bečvou, která pramení na severním svahu Vysoké (1 024 m n. m.). Řeka Bečva dále teče v pohoří západních výběžků Beskyd k Hranicím, odtud k jihozápadu údolím ohraničeným po pravém břehu nejjižnějšími výběžky Jeseníků a Oderskými vrchy, kolem Lipníka nad Bečvou a dále protéká Přerovem, cca kilometr za obcí Troubky se vlévá, v nadmořské výšce cca 195 m n. m., do Moravy. Jelikož Bečva svádí vodu z území silně zalesněného (Beskydska, přítoky též z Oderska), z míst bohatých na dešťové srážky, významně ovlivňuje vodní režim na středním a dokonce i na dolním toku Moravy. Nejvíce vody mívá řeka v březnu, nejméně v září.

Mezi významná vodní díla v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu patří Dlouhé Stráně, Slušovice, Plumlov, Opatovice, Bystřička, Karolinka, Fryšták, Luhačovice a Nemilka.

Dlouhé Stráně - horní a dolní vodní nádrže přečerpávací vodní elektrárny na toku Divoká Desná. Provozovatelem ČEZ, a.s., Vodní elektrárny, uvedení do provozu 1994.

Slušovice – vodárenská nádrž na toku Dřevnice. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Střední Morava, uvedení do provozu 1976. Vodní nádrž zajišťuje vodu pro úpravnu vody nacházející se ve Slušovicích, zabezpečuje minimální průtok v toku pod nádrží, má vliv na snížení povodňových průtoků a slouží k výrobě elektrické energie.

Plumlov – vodní dílo na řece Hloučele. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Horní Morava, rok uvedení do provozu je 1936 a patří tak k nejstarším VD v celém povodí řeky Moravy. Hlavním účelem vodního díla je snižování povodňových průtoků a nadlepšování minimálních průtoků pod vodním dílem v období sucha, slouží jako provizorní vodárenský odběr pro Prostějov, dále k výrobě elektrické energie a rekreaci.

Opatovice – vodárenská nádrž na řece Malá Haná. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Střední Morava, rok uvedení do provozu 1972. Hlavním účelem nádrže je zajištění vody pro zásobování obyvatelstva, proto v jejím okolí byla v roce 1986 vyhlášena pásma hygienické ochrany a vyloučena rekreace. Dalším významným účelem je zajišťování minimálního průtoku v toku pod hrází a výroba elektrické energie.

Bystřička – víceúčelová nádrž na pravostranném přítoku Vsetínské Bečvy na Bystřičce. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Horní Morava, rok uvedení do provozu je 1912 a patří nejen k nejstarším VD v celém povodí Moravy, ale i na území republiky. Účelem nádrže je zajištění minimálních průtoků v toku pod přehradou, nalepšení odtoku pro vodárenský odběr, výroba elektrické energie, protipovodňová ochrana, rekreace a sportovní rybářství.

Karolinka – vodárenská nádrž na toku Stanovice. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Horní Morava, uvedení do provozu 1985. Karolinka byla budována pro zásobování Vsetínska a okolí kvalitní vodou, další využití jsou zajištění minimálních průtoků v toku pod přehradou, výroba elektrické energie a protipovodňová ochrana.

Fryšták – vodní dílo na Fryštáckém potoce. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Střední Morava, uvedení do provozu 1939. Hlavním účelem vodního díla bylo zajistit dostatek vody pro skupinový vodovod Zlín. Značný pokles potřeby vody během 90. let způsobil, že roku 1996 bylo vodárenské využití vodoprávně zrušeno. Nádrž je však nadále vedena jako vodárenská s tím, že odběry mohou být obnoveny v případě budoucí potřeby. VD nyní zajišťuje minimální průtok v toku pod hrází a slouží také k zadržení části průtoků za povodňových situací.

Luhačovice – vodní dílo na Luhačovickém potoce. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Střední Morava, rok uvedení do provozu 1930. Hlavním účelem vodního díla je především ochrana před povodněmi, dále zachování minimálního průtoku v toku pod hrází či odběry povrchové vody pro Luhačovice. Významné je také rekreační využití nádrže, provozování vodních sportů, rybářství a výroba elektrické energie v malé vodní elektrárně.

Nemilka – vodní dílo na toku Nemilka. Provozovatelem je Povodí Moravy, s.p. – závod Horní Morava, uvedení do provozu v roce 1971. Hlavní účely vodního díla jsou zajištění minimálních průtoků a rybolov.

Pro vodárenský odběr slouží dále VD Bojkovice a VD Ludkovice.

Přílohy:
Tabulka I.1.3a - Základní hydrologické údaje
Tabulka I.1.3b - Základní parametry významných nádrží

 

I.1.4. Geomorfologické poměry

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpinsko-Himalájského. Do oblasti povodí zasahují jejich dvě provincie – Česká vysočina (Český masiv) a Západní Karpaty. Subprovincie Vněkarpatské sníženiny svými celky Vyškovská brána a Moravská brána rozděluje dílčí povodí na dvě zhruba stejně velké části - severozápadní a jihovýchodní, přičemž střed povodí tvoří celek Hornomoravský úval. Dolnomoravský úval subprovincie Vídeňské pánve lemovaný na západě území Litenčickou pahorkatinou, Chřiby a Kyjovskou pahorkatinou subprovincie Vnějších Západních Karpat tvoří jihozápadní omezení zájmového území. Východní okraj území tvoří od jihu celky: Bílé Karpaty, Vizovická pahorkatina, Javorníky, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydská pahorkatina. Západní omezení území probíhá Drahanskou a Zábřežskou vrchovinou Česko-moravské subprovincie, dotýká se Kladské kotliny a přechází k severním hraničním celkům krkonošsko-jesenické subprovincie – Hanušovické vrchovině, Kralickému Sněžníku, Rychlebským horám a Hrubému Jeseníku, které obklopují Mohelnickou brázdu. Severovýchodní omezení území povodí leží v celku Nízkého Jeseníku.

Nejvyšším bodem v dílčím povodí je vrchol Praděd- v Hrubém Jeseníku (1 492 m n. m.) ležící na hlavním evropském rozvodí. Nejnižším bodem - je soutok Moravy a Dyje na hranicích území ČR (150 m n. m.).

Obr. 1.4 – Geomorfologické poměry

Reliéf dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu je vzhledem k zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a mladým pásemným pohořím Karpat na východě zvýrazněný systémem nížin mezi nimi.

 

I.1.5. Geologické poměry

Území dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních geologických jednotek České republiky – Českého masivu i Vnějších Západních Karpat.

Český masiv je konsolidovaným zbytkem variského (hercynského) horstva vyvrásněného během období prvohor při variské orogenezi v období středního devonu až svrchního karbonu. Do území dílčího povodí zasahuje na Z a S oblast západosudetská, ve střední části pak oblast moravskoslezská. Západosudetská (lužická) oblast zasahuje do povodí svou jihovýchodní částí. Do území dílčího povodí zasahuje orlicko-sněžnické krystalinikum s převahou svorů, ortorul a migmatitů a zábřežské krystalinikum s převahou metamorfovaných drob, břidlic a bazických vulkanitů, přeměněných v ruly, svory a fylity.

Moravskoslezskou oblast tvoří moravikum, brunovistulikum a silezikum. Většina hornin této oblasti získala dnešní podobu během variského vrásnění. Petrograficky tvoří horniny moravika různé typy ortorul s amfibolity a vzácně karbonáty, svory, grafitické fylity, pararuly a metamorfované bazické vulkanity, často intenzivně tlakově postižené (mylonitizace a katakláza). Brunovistulikum vystupuje na povrch v podobě malých výskytů v okolí Olomouce, ale hlubinnými vrty byla prokázána ve větším plošném rozsahu i pod karpatskými příkrovy. Petrograficky jde o různorodý komplex budovaný především magmatickými horninami různých typů (od granitů po bazické a ultrabazické členy), vzácnější jsou metamorfované vulkanity

Z paleozoických hornin na území oblasti povodí Moravy vystupují na povrch pouze uloženiny devonu a karbonu. Devonské horniny vystupují na povrch ve značné části Drahanské vrchoviny, Hrubém i Nízkém Jeseníku, avšak mnohem rozsáhlejší plochy tvoří jako podloží mladších sedimentů. Devon vystupuje na povrch v dílčím povodí pouze v drobnějších výskytech mezi Olomoucí a Prostějovem, severně od Přerova a u Hranic.

Karbonské sedimenty jsou v dílčím povodí zastoupeny především starším (spodním) stupněm. Hlavními oblastmi rozšíření jsou Nízký Jeseník, Drahanská a Zábřežská vrchovina a výskyty v podloží Vnějších Západních Karpat ověřené hlubinnými vrty.

Horniny křídového stáří jsou sporadicky zastoupeny na západní hranici území jako východní výběžky nebo erodované zbytky výplně na okraji české křídové pánve (pískovce a slínovce východně a jižně od Moravské Třebové).

Karpatská soustava byla zformována při alpinské orogenezi, kdy byla západní část Karpat sunuta od JV na okraj Českého masivu. Na území dílčího povodí zasahuje úsek vnější části Západních Karpat tvořený příkrovy terciérních (třetihorních) hornin (paleogén Vnějších Západních Karpaty), který tvoří jihovýchodní až východní třetinu plochy dílčího povodí. Petrograficky představují horniny paleogénu nejčastěji flyšové střídání jílovců a pískovců, případně jíly, slíny a pískovce.

Území mezi Českým masívem a Vnějšími Západními Karpaty tvoří i sedimenty zachované v předpolí (karpatské předhlubni) a uvnitř pokleslých částí horstva (vídeňská pánev). Oba prostory byly v neogénu, zejména jeho spodním oddílu – miocénu, vyplňovány mocnými, převážně mořskými sedimenty (vápnité jíly – tégly s vložkami jílovitých písků) v karpatské předhlubni a mořskými, brakickými a sladkovodními sedimenty (vápnité jíly a písky, místy štěrky) ve vídeňské pánvi.

Z hlediska kvartérních sedimentů představuje větší část dílčího povodí denudační (snosovou) oblast, krytou zvětralinami, svahovými hlínami a půdním horizontem. Akumulačními oblastmi převažujících aluviálních sedimentů jsou moravské úvaly. Stále zvětšující se rozšíření mají antropogenní sedimenty (navážky, deponie, skládky, zemní konstrukce apod.).

Mezi zvláštní geologické znaky z hlediska hydrogeologie lze řadit přítomnost krasových terénů se specifickým vodním režimem (Mladečský kras a menší oblasti v okolí Konic, Teplic nad Bečvou, Javoříčka, Ludmírova aj.) a také antropogenní vlivy na odnos a sedimentaci v údolních nivách (regulační práce, přehradní a ochranné hráze, poldry, Baťův kanál apod.).

Východní část dílčího povodí je zařazena mezi oblasti s relativně zvýšenými hodnotami efektivního špičkového zrychlení z hlediska seismických zón ČR.

Jiným významným geologickým znakem je značné množství sesuvných oblastí v prostoru flyšových Karpat podmíněné geologickou stavbou a občasné výskyty minerálních pramenů v téže oblasti.

Z hlediska ložiskové geologie jsou významné v rozdílné míře všechny výše uvedené části dílčího povodí.

Obr. 1.5 - Geologické poměry

 

I.1.6. Hydrogeologické poměry

Na území dílčího povodí lze rozlišit několik hydrogeologicky odlišných oblastí podmíněných geologickou stavbou. Jsou to západní, jesenická a beskydsko-karpatská oblast.

Západní oblast tvoří západní část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy, devonu a kulmu. Tyto horniny s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost a neobsahují významné akumulace podzemních vod. Výjimku tvoří devonské vápence, v nichž dochází k charakteristickým akumulacím krasových vod - přestože plošné rozšíření na povrchu území je malé (okolí Javoříčka a Ludmírova), často jde o jímatelné akumulace značných vydatností, ojediněle přes 10 l/s. Roční úhrny srážek v této západní části dílčího povodí převážně klesají pod 600 mm. V souladu s tím klesají hodnoty specifického odtoku i pod 3 l/s/km².

Oblast jesenická vyplňuje pramennou část dílčího povodí a povodí levostranných přítoků až po Bečvu. Rovněž horniny této oblasti nepředstavují vhodné prostředí pro akumulace podzemních vod. Roční úhrny srážek překračují 650 mm a na svazích Hrubého Jeseníku dosahují hodnot nad 1 000 mm. V dobře zalesněné oblasti Jeseníků přesahují specifické odtoky i 10 l/s/km² a směrem k Hornomoravskému úvalu klesají pod 5 l/s/km².

Beskydsko-karpatská oblast vyplňuje východní část dílčího povodí. Podloží v této oblasti tvoří převážně flyšové horniny Vnějších Západních Karpat. Roční úhrny srážek zde překračují 600 mm a v Beskydech i 1 000 mm. V souladu s rozložením srážek a morfologickými poměry klesá specifický odtok z extrémních hodnot nad 20 l/s/km² až pod 3 l/s/km² v Dolnomoravském úvalu.

Pouze kvartérní a některé křídové a terciérní klastické sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody (jsou předmětem legislativní ochrany - CHOPAV kvartér řeky Moravy).

V dílčím povodí se lokálně vyskytují podzemní vody hlubinného oběhu. Jedná se o mineralizované a často termální podzemní vody (minerální vody a termy).

Hydrogeologické poměry jsou znázorněny na obrázku 1.6.

Obr. 1.6 – Hydrogeologické poměry

 

I.1.7. Pedologické poměry

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu v největší míře převládají kambizemě, které se vyskytují přibližně na polovině rozlohy z celkové plochy dílčího povodí, dále černozemě, hnědozemě a fluvizem glejová. Zastoupení všech půdních typů v dílčím povodí uvádí obr. 1.7.

Kambizem - hnědé půdy, hnědé lesní půdy. Převažuje chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al (hnědnutí – braunifikace). Vedle hnědnutí dochází u těchto půd k procesům tvorby a přeměn jílu. Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska tropismu, zrnitosti a skeletovitosti. Tyto půdy mají vysokou pórovitost a dobrou vnitřní drenáž a do značné míry jsou využívány zemědělsky.

Černozem patří do skupiny půd s procesem intenzivního hromadění a přeměny organických látek. Tyto půdy se vytvořily ve stepních a lesostepních oblastech pod travním porostem, nejčastěji na spraších. Černozemě mívají dobré fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Patří k našim nejúrodnějším půdám, proto jsou většinou využívány jako orná půda. Limitujícím faktorem jejich úrodnosti je dostatečné množství atmosférických srážek. Nachází se jen v nejsušších nížinných oblastech v nadmořských výškách do 250 m n. m.

Hnědozem patří do skupiny půd, pro které je typický proces illimerizace, translokace a akumulace koloidních jílovitých částic, některých volných sesquioxidů a různého podílu organických látek v podmínkách promyvného nebo periodicky promyvného typu vodního režimu, za slabě kyselé půdní reakce. Illimarizace u hnědozemí je mírná, půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš a sprašová hlína. Náleží k velmi úrodným půdám. Jsou rozšířeny v nížinách a v rovinatějších prvcích reliéfu pahorkatin, zhruba do nadmořské výšky 400 m n. m.

Fluvizem - půdy se vyvíjejí z povodňových sedimentů hlinitopísčité až jilovitohlinité zrnitosti. Sedimenty obsahují značné množství živin. Po provedených regulacích vodních toků přestává typický režim záplav a začíná se uplatňovat vývoj k zonálním půdám dané oblasti (mocnější humusový horizont, migrace jílu, vyluhování iontů atd.). V našich podmínkách jsou tyto půdy jednak využívány k pěstování plodin, jejich nejlepší ochranou v nivách řek jsou však lužní lesy a travní porosty.

Zastoupení všech půdních typů v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu uvádí obr. 1.7.

Obr. 1.7 – Pedologické poměry

 

I.1.8. Lesní poměry a lesní hospodářství

Vegetace, především pak lesy značně ovlivňují hydrologický režim vodních toků i celé krajiny. Význam lesních porostů při jejich vhodné druhové skladbě a stavu spočívá v plnění hydrické funkce, zadržování vody v krajině a udržení průtoků v období nedostatku srážek a v plnění půdoochranné funkce.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je zalesněno 34,5 % plochy území, což je nad celostátním průměrem (cca 33 %). Popis kapitoly vychází z ekosystémové analýzy potenciální přirozené vegetace, z analýzy struktury lesních porostů a z rozboru funkce lesa.

Lesní vegetační stupeň (LVS) je formalizovaná lesnická jednotka, vyjadřující vztah mezi klimatem a vegetačními společenstvy, reprezentovanými tzv. klimaxovými dřevinami. Popisuje tak ve zjednodušené podobě vegetační stupňovitost v závislosti na nadmořské výšce. Existuje celkem 10 lesních vegetačních stupňů, jež jsou nazvány podle jednotlivých klimaxových dřevin a jejich kombinací: dubu (zimního), buku, smrku a kleče.

Graf 1.8 – Výměra lesní půdy (dle CORINE 2006)

Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu zahrnuje všechny druhy lesních vegetačních stupňů od nížinných luhů až po pásmo kleče, nejvíce jsou zastoupeny 3, 4 a 5 LVS, dohromady tvoří podíl 81,4 % rozlohy lesů. V přirozených lesních společenstvech pak převládá zastoupení dubobukové (32,7 %) a bukové (29,4 %).

Ekologické řady vyjadřují podmínky dané obsahem živin, chemismem matečných hornin (trofické řady) a vlhkostním režimem lesních půd (hydrické řady), který je indikován určitými druhy podrostu. Kombinací vegetačních stupňů a ekologických řad se definují jednotlivé lesní typy.

Na zájmovém území je dominantní živná ekologická řada (se zastoupením 69,1 %) s velmi dobrými růstovými podmínkami pro dřevní produkci lesních porostů.

Aktuální stav lesních porostů je z hlediska druhové skladby značně nepříznivý. V současné druhové skladbě dominují jehličnany. Zastoupení jehličnatých porostů vs. listnatých je v poměru 62,3 % ku 37,7 %. Převládá smrk s podílem 77,1 % plochy jehličnanů. U listnáčů má největší zastoupení buk s 44,9 % a dub s 14,2 % plochy mezi listnáči. V přirozené druhové skladbě lesních porostů by měl mít smrk zastoupení asi 30 %, listnáče by pak měly tvořit 70 %.

Značné rozdíly mezi přirozenou a současnou druhovou skladbou ohrožují plnění funkcí lesa. Vzhledem k nízkému stupni přirozené druhové skladby lesů jsou lesní porosty ohrožovány zvěří (okus, ohryz a loupání), hmyzími škůdci, imisemi a klimatickými jevy (vítr, sníh, námraza, sucho).

Věkový stupeň je údaj, kterým se rozumí soubor jednotek zjišťování stavu lesa spadajících do téhož desetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové stupně, počínající vždy prvním rokem v dané desítce. Rozložení věkových stupňů (VS) je nevyrovnané ve prospěch 1. a 7. – 10. věkového stupně a naopak 4. a 6. VS je pod normálem. Normální rozložení by se mělo pohybovat kolem 8 % plochy na věkový stupeň. Je tak oslabena evapotranspirace lesních porostů a potenciální ohrožení větrnými kalamitami je vysoké, právě díky nadnormální ploše 6 – 10 VS.

Stupeň přirozenosti porostů je základním ukazatelem pro vyjádření potenciálních schopností lesních porostů ovlivňovat hydrickou a půdoochrannou funkci. Vychází se z předpokladu, že lesní porosty na úrovni potenciální přírodní vegetace mají tento potenciál nejvyšší, a naopak čím více se od ní vzdalují, tím je nižší. V dílčím povodí převládají porosty druhově nevhodné (25 %) a kulturní (46 %), pouze zbývající 1/3 lesa je plně polyfunkční. Druhová skladba dílčího povodí je ve vztahu k potenciálu přírodní vegetace nepříznivá. Tento ukazatel v podstatě vypovídá o nízké až průměrné ekologické stabilitě lesních porostů s následným podmíněným plněním funkcí lesa.

Poškození lesních porostů - vážným problémem jsou větrné polomy i poškození lesních porostů zvěří (okus, ohryz a loupání). Tento stav výrazně negativně ovlivňuje ekologickou stabilitu lesa, neboť se koncentruje zejména v oblasti vrchoviny se smrkovými porosty. V dílčím povodí dosahuje poškození zvěří 10 % plochy lesů a poškození větrnými polomy 2 %. Imisní poškození lesů je podle vyhlášky 78/1996 Sb., hodnoceno čtyřstupňovou škálou A až D.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se vyskytuje imisní poškození lesů spadající do pásma ohrožení B, C a D. 98,4 % plochy lesů povodí je zařazeno do pásem ohrožení C, D, kam se řadí lesní pozemky s porosty s nižším a středním imisním zatížením. 1,5 % porostů je zařazeno do pásma ohrožení B s vyšší imisní zátěží.

 

I.1.9. Demografické a socioekonomické informace

Celkový počet obyvatel v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu na území České republiky činí 1 336 379, střední hustota osídlení je 134 obyvatel na 1 km², to je mírně nad celostátním průměrem 133 obyvatel na 1 km².

V dílčím povodí je celkem 789 obcí. Malých obcí do 500 obyvatel je 331, žije v nich 7,2 % celkového počtu obyvatel dílčího povodí, od 0 do 1 000 obyvatel pak 555 obcí s 18,9 % obyvatel a od 0 do 2 000 obyvatel je 681 obcí s 429 159 obyvateli, což je 32,1 % celkového obyvatelstva povodí. Přehled osídlení v dílčím povodí je přehledně zpracován v tabulce I.1.9a.

Tab. I.1.9a - Přehled osídlení obcí

Přibližně dvě třetiny obyvatel - celkem 67,9 % - žije v obcích a městech nad 2000 obyvatel a ve městech. Ve městech nad 10 000 obyvatel žije 44,9 % obyvatel.

Největším městem v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je Olomouc se 99 529 obyvateli, následuje Zlín s 75 660 obyvateli, Přerov se 45 082 obyvateli a Prostějov se 44 387 obyvateli.

Nejhustěji osídlené jsou nížinné oblasti řek s městy Olomoucí, Zlínem, Prostějovem, Přerovem, Šumperkem a jejich okolím.

Nejméně osídlené jsou horské oblasti Jeseníků, Beskyd, Oderských vrchů, Javorníků, Vsetínských a Hostýnských vrchů a Bílých Karpat - tyto oblasti jsou využívány především pro rekreaci.

Průměrný počet obyvatel na 1 obec v oblasti povodí Moravy je 1 694.

Přehled hustoty zalidnění dle jednotlivých obcí s rozšířenou působností (ORP) udává tabulka I.1.9b a obrázek 1.9.

Obr. 1.9 – Hustota zalidnění dle ORP (k 26.3.2011)

Tab. I.1.9b - Hustota zalidnění podle obcí s rozšířenou působností

Údaje o počtech obyvatel v jednotlivých obcích jsou dle posledního Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (ke dni 26.3.2011). www.scitani.cz

U migrace i přirozeného přírůstku obyvatelstva v dílčím povodí je zřejmý celkový úbytek. Přirozený přírůstek na 1 000 obyvatel činí -0,67, což je méně než celostátní průměr +0,18. Největší přirozený úbytek obyvatelstva je v kraji Zlínském a Moravskoslezském.

Migrace, tj. přírůstek přistěhováním na 1 000 obyvatel, je v dílčím povodí -0,59, přičemž aktuální celostátní hodnota je +1,61.

V absolutních číslech je v dílčím povodí o 27 218 obyvatel méně než v roce 2005 při zpracování Plánu oblasti povodí Moravy.

Významné kulturně historické a technické památky přímo spojené s vodním prostředím jsou uvedeny v Plánu pro zvládání povodňových rizik.

 

I.1.10. Hospodářské poměry

I.1.10.1. Průmysl

Průmysl je soustředěn zejména ve střední části dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu. V kraji Olomouckém je rozvinutý průmysl potravinářský, textilní a oděvní, výroba strojů a zařízení, průmysl optiky a optických přístrojů a další. V kraji Zlínském je průmysl plastikářský a gumárenský, hutnictví a kovodělný průmysl, elektrotechnický průmysl, všeobecné strojírenství, chemický průmysl a potravinářství.

Hlavním odvětvím dle odvětvové klasifikace ekonomických činností OKEČ je zpracovatelský průmysl, ve kterém z hlediska tržeb dominuje gumárenský a plastikářský průmysl s podnikem Continental Barum, s.r.o. v Otrokovicích, s více než 3 000 zaměstnanci. Dále ON Semiconductor Czech Republik, s. r. o. v Rožnově pod Radhoštěm s více než 1 000 zaměstnanci Následuje potravinářský průmysl s podnikem HAMÉ, s.r.o. Kunovice s méně jak 1 000 zaměstnanci, pak OLMA, a. s., Olomouc s méně jak 500 zaměstnanci. Další významné podniky zanikly nebo se mění jejich názvy, velikosti i majitelé.

Průmysl strojírenský zastupuje podnik Česká zbrojovka, a. s., Uherský Brod s více jak 1 000 zaměstnanci, MORA MORAVIA, s. r. o., Hlubočky - Mariánské údolí s více jak 500 zaměstnanci aj.

 

I.1.10.2. Zemědělství

Zemědělská půda tvoří 55,5 % plochy dílčího povodí a z toho orná půda je na 37,5 % plochy dílčího povodí. Ze zemědělsky využívaných ploch největší podíl tvoří orná půda (zhruba 70 %), dále pak louky a polopřírodní vegetace, viz graf 1.10.

Nejvíce orné půdy je ve střední části dílčího povodí, naopak nejméně zemědělsky využívaná půda je v horských oblastech a podhorských oblastech, kde převládají trvalé porosty (pastviny a louky). Nejčastěji pěstované plodiny jsou obiloviny, luskoviny, brambory, cukrovka, technické plodiny a pícniny, v poslední době je velký nárůst osevních ploch kukuřice.

Graf 1.10 – rozdělení zemědělských ploch (dle CORINE 2006)

V živočišné výrobě převažuje chov skotu, prasat a drůbeže v nížinách a chov dojných krav a v menší míře ovcí v horských a podhorských oblastech.

 

I.1.10.3. Dopravní infrastruktura

Celková délka silniční sítě v dílčím povodí je 1 971,2 km (dálnice, silnice 1., 2. a 3. třídy), hustota silniční sítě je 0,199 km/km²,a to je mnohem méně, než hustota silniční sítě v celé České republice, která je 0,7 km/km².

Délka železniční sítě je 1 136,6 km a hustota železnic je 0,115 km/km².

V dílčím povodí je veřejné mezinárodní letiště s asfaltovým povrchem v Olomouci a dále několik letišť aeroklubů s travnatým povrchem.

Vliv dopravní infrastruktury na jakost vod nebyl doposud systematicky zkoumán, ale nepředpokládá se významné ovlivnění. Podle znalosti hustoty silniční i železniční sítě lze předpokládat, že tento vliv bude jen lokální a to zejména v místech uzlů dálniční sítě. Zde dochází k soustředěnému odvádění dešťových vod a splachů z komunikací a jejich zaústění do recipientu, které může jakost vody v sezoně ovlivňovat. Ochrana těchto lokalit je ošetřena výstavbou malých retenčních nádrží, případně odlučovačů ropných látek.

 

I.1.10.4. Energetika

Výrobu elektřiny v dílčím povodí zajišťuje uhelná elektrárna Hodonín, vodní elektrárny a větrná elektrárna Mravenečník v Jeseníkách.

Dále jsou v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu další malé vodní elektrárny (MVE) na vzdouvacích objektech, které jsou převážně na vodních tocích spravovanými Povodím Moravy, s.p. Držiteli licencí jsou jak právnické, tak fyzické osoby.

Tab. I.1.10 - Přehled největších elektráren v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu (s výkonem > 1 MW)

 

I.1.11. Využití ploch v dílčím povodí

Program CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) byl zahájen v roce 1985. Iniciátorem byla Evropská komise a cílem je sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou srovnatelné v rámci Evropského společenství. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air, (ovzduší). V roce 1991 se Evropská komise rozhodla díky programu Phare rozšířit program CORINE i na státy střední a východní Evropy.

Cílem projektu CORINE Land Cover je tvorba databáze krajinného pokryvu Evropy na základě jednotné metodiky a pravidelná aktualizace databáze. Databázi tvoří polygony vzniklé interpretací družicových snímků nasnímaných v příslušném referenčním roce. Výstupem jsou mapy vegetačního pokryvu v měřítku 1:100 000, rozděleného do 44 tříd. Mapy vyjadřují rozložení krajinného pokryvu v daném roce. Poslední snímání území proběhlo v roce 2012.

Přehled využití území v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu, seskupen do základních kategorií, je uveden v Tab. I.1.11.

Tab. I.1.11 - Přehled využití území

 

I.1.12. Chráněná území ochrany přírody a krajiny

Zaměření a rozsah ochrany přírody vymezují v České republice zákony č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a č. 254/2001 Sb., o vodách, oba v platném znění.

Podle § 14 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou vymezeny kategorie zvláště chráněných území, což jsou území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná.

Kategorie zvláště chráněných území jsou:

- velkoplošná chráněná území

• národní parky (vyhlašují se zákonem, význam národní až mezinárodní)
• chráněné krajinné oblasti, (vyhlašují se nařízením vlády, význam národní)

- maloplošná chráněná území

• národní přírodní rezervace, (vyhlašuje je orgán ochrany přírody, význam národní)
• přírodní rezervace, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam regionální)
• národní přírodní památky, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam národní)
• přírodní památky, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam regionální)

 

I.1.12.1. Natura 2000

Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které mají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněná území. Obojí vychází ze

• Ptačí oblasti jsou vyhlašovány na základě provedení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES, ochraně volně žijících ptáků (dále Směrnice o ptácích)
• Evropsky významné lokality jsou vyhlašovány na základě provedení Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále Směrnice o stanovištích)

Na základě Směrnice o stanovištích je Evropa pro účely Natury 2000 rozdělena do 9 biogeografických oblastí, přičemž Česká republika zasahuje do dvou oblastí – panonské a kontinentální. Cílem je ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v ČR a v Evropě. Pokud jde o ptačí oblasti, v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu, je jich lokalizováno 9:

Tab. I.1.12a - Vyhlášené ptačí oblasti

 

I.1.12.2. Zvláště chráněná území

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu jsou také vyhlášena Zvláště chráněná území, a to ve smyslu zákona o ochraně přírody č. 114/1992 Sb.

Do velkoplošných chráněných území patří čtyři chráněné krajinné oblasti (CHKO). CHKO Litovelské Pomoraví leží celou plochou v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu, CHKO Beskydy, CHKO Jeseníky a CHKO Bílé Karpaty zasahují do dílčího povodí jen částečně. Jejich další části spadají do okolních dílčích povodí i na Slovensko. Přehled těchto velkoplošných chráněných území je uveden v tabulce I.1.12b a znázorněn na mapě I.2.3d.

Tab. I.1.12b - Velkoplošná chráněná území

Mezi maloplošná chráněná území, kterých je v dílčím povodí větší počet, patří národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Jejich souhrn pro dílčí povodí Moravy a přítoky Váhu je uveden v tabulce I.1.12c a podrobnější informace o nich jsou uvedeny na internetové stránce http://drusop.nature.cz.

Tab. I.1.12c - Počet a rozloha zvláště chráněných území v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu

 

I.2. Vodohospodářské charakteristiky dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu

I.2.1. Povrchové vody

I.2.1.1. Vymezení útvarů povrchových vod

Vodní útvar je obecně, na základě § 2 odst. 3 vodního zákona (č. 254/2001 Sb.), vymezen nad sítí vodních toků (ve smyslu zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví) jako souvislá ucelená základní jednotka plánování v oblasti vod, která umožňuje hodnocení stavu povrchových vod a uskutečňování programů opatření podle § 26 vodního zákona.

Útvary povrchových vod se dělí do dvou kategorií:

– „řeka“,
– „jezero“.

Řekou se rozumí útvar povrchové vody tekoucí v převážné části po zemském povrchu, který ovšem může téci v části toku pod povrchem.

Jezerem se označuje útvar povrchové vody stojaté, např. jezero (přirozené nebo umělé), vodní nádrž nebo rybník. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu se nevyskytují žádná jezera, vodní útvary této kategorie jsou zastoupeny vodními nádržemi a rybníky, což jsou vodní plochy vzniklé lidskou činností.

Pro I. plánovací období (2010–2015) bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu vymezeno 189 útvarů povrchových vod, z toho 186 útvarů bylo zařazeno do útvaru tekoucích vod a 3 do vod stojatých. Pro II. plánovací období (2016–2021) došlo k aktualizaci vymezení hranice dílčího povodí i vodních útvarů z důvodu upřesnění rozvodnic a ke sloučení a rozdělení vodních útvarů. Výsledkem bylo vymezení 148 útvarů povrchových vod, z toho 145 v kategorii „řeka“ a 3 v kategorii „jezero“. V oblasti Jablůnkovska, která patří k dílčímu povodí Moravy a přítoků Váhu, ale je ve správě Povodí Odry, s.p., nebyl vymezen žádný vodní útvar.

Tab. I.2.1a - Útvary povrchových vod

Přílohy:
Tabulka I.2.1a - Útvary povrchových vod kategorie „řeka“
Tabulka I.2.1b - Útvary povrchových vod kategorie „jezero“
Mapa I.2.1a - Útvary povrchových vod – kategorie

 

I.2.1.2. Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu

Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí je založena na kombinaci parametrů charakteristických pro každý řešený vodní útvar. U útvarů povrchových vod typu „řeka“ se jedná o čtyřmístný kód ve formátu A-B-C-D. Pro určení typologie VÚ a sestavování těchto kódů se používá třech hlavních parametrů:

*) číslo udává kód kritéria v čtyřmístném („řeka“) kódu v obecném formátu A-B-C-D
**) není součásti číselného kódu popisujícího typ útvaru povrchových vod

Tab. I.2.1b - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie „řeka“

Typologie útvarů povrchových vod kategorie „jezero“ odpovídá členění dle metodiky pro hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů – kategorie jezero. Je to typologie vypracována na základě Systému B, uvedeného v příloze 2 Rámcové směrnice a neodpovídá typologii podle vyhlášky č. 49/2011 Sb., o vymezení útvarů povrchových vod.

Bylo využito všech základních a dvou volitelných faktorů. Nadmořská výška je uvažována jako maximální kóta zásobního objemu vodní nádrže. Charakteristiky zeměpisné šířky a délky jsou uvažovány obecně a vyznačují obdélník ohraničující umístění VÚ v rámci ČR. Maximální hloubka VÚ je uvažována jako hloubka ke kótě zásobního objemu. Kritéria geologie navazují na rozdělení toků v povodí VÚ (dle Rosendorf a kol. 2011). Charakteristika velikosti VÚ obsahuje pouze jedno kritérium, tj. VÚ větší než 0,5 km². Z doplňkových kritérií byla jako důležitá vybrána průměrná hloubka vypočítaná jako poměr objemu a plochy (vždy ke kótě zásobního objemu) a doba zdržení vody, vypočítaná ze zásobního objemu nádrže a dlouhodobého průměrného průtoku na přítocích (Qa).

Typ útvarů povrchových vod kategorie „jezero“ je určen osmimístným kódem ve formátu A-B-C-D-E-F-G-H, což odpovídá:

Tab. I.2.1c - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie „jezero“

Přílohy:
Mapa I.2.1b - Útvary povrchových vod – typy

 

I.2.1.3. Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod

Podle Rámcové směrnice mohou členské státy EU určit útvary povrchových vod jako umělé nebo silně ovlivněné.

Umělý vodní útvar je útvar vytvořený lidskou činností, který vznikl zcela v důsledku antropogenních činností a ne pouze modifikací vodního prostředí na jeho jinou formu. V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu není žádný vodní útvar vymezen jako vodní útvar umělý.

Silně ovlivněný vodní útvar (HMWB) je útvar povrchové vody, který v důsledku fyzických změn způsobených lidskou činností má podstatně změněný charakter, přičemž změny jeho morfologických a hydrologických charakteristik jsou trvalé.

Pro silně ovlivněné a umělé vodní útvary je cílem ochrany vod dosažení tzv. dobrého ekologického potenciálu. U těchto útvarů jsou hydromorfologické změny natolik významné, že nemohou dosáhnout dobrého ekologického stavu. Vodní útvar může být vymezen jako umělý nebo silně ovlivněný pouze pokud by:

• změny hydromorfologických charakteristik, které by byly nutné k dosažení dobrého ekologického stavu, výrazně nepříznivě ovlivnily specifikované způsoby užívání vod (tzv. „uznatelná užívání“),
• užitečné funkce poskytované umělými nebo ovlivněnými charakteristikami VÚ nemohly být z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady rozumně dosaženy jinými prostředky, jež by byly významně lepší z hlediska životního prostředí.

Specifikovaná uznatelná užívání v ČR jsou: zásobování pitnou vodou, výroba elektrické energie, ochrana intravilánu před povodněmi, odběry vod pro průmysl a závlahy, plavba, širší okolí – urbanizace (ve zvláštních případech).

Vymezení HMWB probíhá ve dvou etapách jako předběžné a konečné. Platná metodika definuje šest kroků postupu určení HMWB:

prvotní rozdělení VÚ dle míry hydromorfologického ovlivnění,

posouzení ekologického stavu pro biologické složky,

posouzení morfologického stavu,

posouzení způsobů užívání,

posouzení možnosti nápravy zjištěného stavu a

posouzení náhradních řešení.

V rámci II. cyklu vodohospodářského plánování byly v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu vymezeny 3 silně ovlivněné VÚ v kategorii jezero a 20 silně ovlivněných VÚ v kategorii řeka. Jmenovitě jsou silně ovlivněné vodní útvary uvedeny v příloze v tabulce I.2.1c a znázorněny na mapě I.2.1c.

Tab. I.2.1d - Přehled umělých a silně ovlivněných útvarů povrchových vod

Přílohy:
Tabulka I.2.1c - Umělé a silně ovlivněné vodní útvary
Mapa I.2.1c - Silně ovlivněné útvary povrchových vod

 

I.2.1.4. Mísicí zóny

Dle vyhlášky 98/2011 Sb. se mísicí zónou označuje ta část útvaru povrchových vod, kde není požadováno splnění norem environmentální kvality (dle Přílohy č. 3 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 23/2011 Sb.), přitom však není ovlivněno dodržení norem environmentální kvality ve zbývající části daného útvaru povrchových vod.

V úsecích toků určených jako mísicí zóny se z hodnocení chemického stavu vyjmou ty látky, pro které byly tyto zóny vymezeny.

Jako mísicí zóna může být vymezena část útvaru povrchových vod bezprostředně navazující na místo vypouštění odpadních vod, kde koncentrace prioritních látek (dle Přílohy č. 6 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 23/2011 Sb.) a aldrinu, dieldrinu, endrinu, isodrinu, p, p´-DDT, DDT celkem, tetrachlorethylenu, trichlorethylenu mohou překračovat příslušné normy environmentální kvality, pokud neovlivní dodržení těchto norem ve zbývající části daného útvaru povrchových vod.

Rozsah mísicí zóny musí být

• omezen na okolí přilehlé k místu vypouštění,
• přiměřený s ohledem na koncentrace znečišťujících látek v místě vypouštění,
• v souladu s podmínkami týkajícími se emisí znečišťujících látek podle vyhlášky o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik (vyhlášky č. 24/2011 Sb.) a podle právních předpisů Evropské unie (Rámcové směrnice),
• v souladu s použitím nejlepších dostupných technik.

Mísící zóny nebudou zahrnuty, metodika byla připravena, avšak jejich vymezení nebylo provedeno, a proto nemůže být zohledněno v hodnocení pro účely druhých plánů povodí. (zdroj MŽP OOV 1/2013)

 

I.2.2. Podzemní vody

I.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vod

Útvar podzemních vod je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech. Kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr.

Útvary podzemních vod se rozlišují podle umístění ve vrstvě horninového profilu na hloubkové svrchní, základní a hlubinné. Zjednodušeně jsou znázorněny plochami ve třech vrstvách hydrogeologických rajónů jako svrchní vrstvy (kvartérn sedimenty a coniak), základní (hlavní) vrstvy a hlubinné vrstvy (bazálního křídového kolektoru).

K útvarům podzemních vod jsou přiřazeny údaje o jejich územní identifikaci, názvu a číselném identifikátoru, dále také informace o hydrologickém rajónu, dílčím povodí, správci povodí a mezinárodní oblasti povodí, ke kterým útvary příslušejí, resp. v jejichž územní působnosti se nacházejí.

Aktuální vymezení útvarů podzemních vod je určeno vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod.

Pro II. plánovací cyklus (2016–2021) došlo k aktualizaci počtu vodních útvarů vlivem přesunu dvou vodních útvarů základních (hlavních) vrstev z dílčího povodí Dyje do dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu a k jejich následnému přečíslování. Dílčí povodí Moravy a přítoků Váhu obsahuje 30 útvarů podzemních vod, z toho 8 svrchních a 22 základních (hlavních).

Útvary podzemních vod jsou na rozdíl od útvarů povrchových vod často plošně velmi rozsáhlé a jejich velká rozloha znemožňuje dostatečně podrobné hodnocení jednotlivých vlivů a jejich dopadů na stav útvarů podzemních vod. Proto byla většina vodních útvarů rozdělena na menší pracovní jednotky. Stejně tak hodnocení pracovních jednotek umožňuje lépe hodnotit chemický stav útvarů podzemních vod. Dělení se však netýkalo útvarů podzemních vod, zahrnující hlubší pánevní struktury s hydraulicky spojitou hladinou podzemní vody. Tyto útvary (včetně útvarů svrchní vrstvy a plošně menší útvary podzemních vod) nebyly dále děleny. 8 útvarů svrchní vrstvy a 11 útvarů hlavní vrstvy nebyly dále děleny, zbylých 11 útvarů bylo rozděleno celkem do 206 pracovních jednotek, přičemž např. útvar 22203 Hornomoravský úval - střední část je dělen pouze do 2 pracovních jednotek a naopak útvar 32210 Flyš v povodí Bečvy je rozdělen až na 36 pracovních jednotek.

Vymezení útvarů podzemních vod respektuje vymezení hydrologických rajónů, což znamená, že jejich hranice nemusí respektovat hranice dílčího povodí, oproti tomu vymezení pracovních jednotek, až na výjimky, jsou v souladu s hranicemi mezi povodími povrchových vod.

Tab. I.2.2 - Přehled útvarů podzemních vod a jejich přiřazení ke geologickým jednotkám

Přílohy:
Tabulka I.2.2a - Útvary podzemních vod a jejich přírodní charakteristiky
Mapa I.2.2 - Umístění a hranice útvarů podzemních vod

 

I.2.2.2. Všeobecný charakter nadložních vrstev

Pro posuzování rizika kontaminace podzemních vod jsou klíčovými kriterii hydrogeologické vlastnosti horninového prostředí a pokryvných útvarů. Souhrnně jsou zpracovány do map zranitelnosti půdy a horninového prostředí. Zranitelnost půdy a horninového prostředí je však možno použít pouze pro hodnocení rizika plošného znečištění, neboť nemůže postihnout lokální zranitelnost.

Chceme-li použít mapy zranitelnosti, je zároveň nutné definovat, pro které znečišťující látky. V ČR byly v současné době zpracovány 3 základní mapy zranitelnosti – mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům, mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci a mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu (pesticidům).

Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům (obecná zranitelnost) byla zpracována ve dvou krocích. Nejprve byl kombinován typ zvodnění a charakteristiky horninového prostředí s ochranným účinkem pokryvných vrstev a stropních izolátorů, ze kterého vzešly 4 kategorie rizika znečištění. V druhém kroku byly kombinovány 4 kategorie rizika znečištění se 3 kategoriemi průtočností horninového prostředí (kolektoru). Výsledkem je klasifikace území do 3 kategorií podle zranitelnosti (viz obr. 2.1).

Pro mapu zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci bylo nutno zohlednit hlavně pufrační schopnost horninového prostředí, resp. potenciální možnost uvolňovat alkalické složky (Na, K, Ca a Mg) z hornin. Pro tvorbu mapy zranitelnosti acidifikací byly využity výsledky z téměř 10 000 silikátových analýz hornin předkvartérního stáří z celé České republiky. Výsledky silikátových analýz byly přiřazeny jednotlivým petrografickým typům hornin a typy hornin byly poté rozděleny do 5 kategorií podle schopnosti odolávat přísunu acidifikujících látek. Nejrizikovější skupinou hornin jsou písky a pískovce a dále granity a ryolity s velmi nízkým obsahem bazických kationtů. Na opačné straně stupnice stojí horniny, které vysokým obsahem bazických kationtů mohou velmi dobře neutralizovat přísun acidifikujících látek. Mezi takové horniny patří všechny vápence a serpentinity a o něco méně i čediče, bazalty, slíny, slínovce a další (viz obr. 2.2).

Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu v sobě zahrnuje kromě prvků z mapy obecné zranitelnosti také vlastnosti půd vázat na sebe určité skupiny pesticidů (obsah jílovitých částic), sklony terénu, prostředí nenasycené zóny a pH prostředí. Výsledkem je 5 kategorií zranitelnosti pro pesticidy (viz obr. 2.3).

Rámcová směrnice požaduje identifikovat vodní ekosystémy, závislé na podzemních vodách. Jedná se o útvary povrchových vod, ve kterých byl zjištěn významnější podíl základního odtoku – a to jak na základě vypočítaných údajů o indexu základního odtoku ze sledování povrchových vod, tak na základě analogie podle typu hydrogeologické struktury, převládající v mezipovodí útvaru povrchových vod. Takto byly hodnoceny jen útvary povrchových vod kategorie „řeka“ (hodnocení ovlivnění nádrží podzemními vodami nelze tímto způsobem zjednodušit) a zároveň pro útvary, které mají plochu mezipovodí na území ČR větší než 10 km².

Tímto způsobem bylo v dílčím povodí identifikováno 14 útvarů povrchových vod, závislých na podzemních vodách. Seznam těchto útvarů povrchových vod je uveden v tabulce I.2.2b, přičemž ke každému útvaru povrchových vod je uveden převládající útvar podzemních vod. (vzhledem k rozdílným hranicím jsou k útvarům podzemních vod v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu přiřazeny 2 další útvary povrchových vod, patřících k dílčímu povodí Horního a středního Labe).

Tab. I.2.2b – Útvary povrchových vod závislé na podzemních vodách

Prostorový průnik všech útvarů povrchových vod do útvarů vod podzemních je uveden v přílohové tabulce I.2.2b.

Přílohy:
Tabulka I.2.2b - Vztah útvarů podzemních vod a útvarů povrchových vod

Obr. 2.1 - Mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům

Obr. 2.2 - Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci

Obr. 2.3 - Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu

 

I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí

Podle článku 6 Rámcové směrnice členské státy zajistí zřízení registru nebo registrů všech oblastí nacházejících se v každém dílčím povodí, které byly podle příslušných právních předpisů Společenství na ochranu povrchových a podzemních vod nebo na zachování stanovišť a druhů živočichů a rostlin přímo závislých na vodě vymezeny jako oblasti vyžadující zvláštní ochranu. Registr nebo registry musí zahrnovat přinejmenším všechna území vyjmenovaná v příloze 4 uvedené směrnice.

Dle přílohy 4 Rámcové směrnice Registr chráněných oblastí, požadovaný článkem 6 směrnice musí obsahovat tyto typy chráněných oblastí:

• oblasti vymezené pro odběr vody určené k lidské spotřebě podle článku 7,
• oblasti vymezené pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí,
• vody určené k rekreaci nebo území vyhrazená jako rekreační vody, včetně oblastí určených jako vody ke koupání podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES, o řízení jakosti vody ke koupání z 15.2.2006 a o zrušení Směrnice Rady 76/160/EHS,
• oblasti citlivé na živiny, včetně oblastí určených jako zranitelné podle Směrnice Rady 91/676/EHS, o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů a oblastí vymezených jako citlivé podle Směrnice Rady 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod,
• oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, kde udržení nebo zlepšení stavu vody je důležitým faktorem jejich ochrany, včetně území Natura 2000, území určených podle Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků.

Na základě Implementačního plánu Rámcové směrnice byl pro území České republiky a pro uvedené typy chráněných území v rámci procesu plánování pro období 2009–2015 požadovaný Registr zřízen a nad rámec stanovený Směrnicí byly do seznamu chráněných oblastí vázaných na vodní prostředí, přidány:

• rybné vody, dle nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování hodnocení stavu jakosti těchto vod,
• ramsarské mokřady, dle Ramsarské úmluvy předložené v roce 1971 organizací UNESCO. Na území České republiky platí úmluva od roku 1990 a za naplňování této úmluvy zodpovídá MŽP, funkci poradního orgánu ve věcech ochrany mokřadů vykonává Český ramsarský výbor.

 

I.2.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu

I.2.3.1.1. Místa odběrů vody pro lidskou spotřebu

Seznam odběrů vody pro lidskou spotřebu byl sestaven na základě údajů uvedených pro potřeby sestavení vodohospodářské bilance pro rok 2012. Z celkového počtu 91 povrchových a 578 podzemních odběrů surové vody byly vybrány ty, které jsou dále upravovány na vodu pitnou. Výběr byl proveden pomocí identifikátoru CZ-NACE (Klasifikace ekonomických činností), kde v sekci E – Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi je třída 36.00 – Shromažďování, úprava a rozvod vody. Uvedené počty odběrů vody zahrnují činnosti spojené se zásobováním vodou průmyslu a domácnosti v poměrech dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu.

Jak uvádí následující tabulka I.2.3a, v roce 2012, bylo ve VH bilanci evidováno 23 odběrů povrchových a 299 odběrů podzemních vod určených pro lidskou spotřebu.

Tab. I.2.3a - Přehled odběrů vod určených pro lidskou spotřebu

Přílohy:
Tabulka I.2.3a - Odběry povrchových vod určených pro lidskou potřebu
Tabulka I.2.3b - Odběry podzemních vod určených pro lidskou potřebu
Mapa I.2.3a - Vodní útvary s odběry vody určené k lidské spotřebě

I.2.3.1.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod

Vedle odběrů, které jsou řádně povoleny a provozovány, vyžaduje Rámcová směrnice, aby byly do Registru zařazeny i vodní útvary/oblasti, kde se s odběrem vody počítá v budoucnu. Údaje o těchto územích dosud v České republice neexistují. Aby Registr alespoň dočasně obsahoval oblasti, které vyžadují ochranu pro budoucí využití povrchových nebo podzemních vod, jsou do něj zahrnuty Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), vyhlášené nařízeními vlády v letech 1979–1981 uvedenými v tabulce I.2.3b.

CHOPAV představují území, která mají být přednostně chráněna jako přirozené zásobárny kvalitní surové povrchové a podzemní vody, která může být v budoucnu využita pro zásobování obyvatel. Představují tedy v podstatě typ výhledových oblastí pro odběry surové vody. Vzhledem k jejich značnému rozsahu je však zřejmé, že by relativně přísné cíle muselo splňovat velké množství vodních útvarů. Otázka zařazení CHOPAV do Registru včetně rozsahu a specifikace cílů, které mají vztah k vodám, bude předmětem dalšího vývoje plánovacího procesu v jeho jednotlivých časových etapách.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu leží nebo do něho zasahují celkem 7 území CHOPAV, prvních 5 z tabulky I.2.3b je vymezeno pro povrchové vody, zbývající 2 (Východočeská křída a Kvartér řeky Moravy) pro vody podzemní.

Tab. I.2.3b - CHOPAV pro povrchové a podzemní vody

I.2.3.1.3. Ochranná pásma vodních zdrojů

Ochranná pásma (OP) vodních zdrojů slouží podle vodního zákona k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Ochranná pásma jednotlivých vodních zdrojů stanovují příslušné vodoprávní úřady.

Stanovují se OP I. a II. stupně. OP I. stupně slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení. OP II. stupně slouží k ochraně vodního zdroje tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Stanovuje se vně OP I. stupně a může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrologického rajonu. U vodárenské nádrže Fryšták jsou v platnosti ještě původní pásma hygienické ochrany (PHO).

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu je 6 významných vodních zdrojů povrchových vod - vodárenských nádrží, která mají stanovena ochranná pásma a jejich výčet je uveden v Tab. I.2.3c.

Tab. I.2.3c - Ochranná pásma vodárenských nádrží v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu

 

I.2.3.2. Citlivé a zranitelné oblasti

Citlivé oblasti jsou dle zákona č. 273/2010 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, útvary povrchových vod, v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, nebo jsou to oblasti, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod.

Citlivé oblasti vymezuje vláda nařízením. Vymezení podléhá přezkoumání v pravidelných intervalech nepřesahujících 4 roky. Pro citlivé oblasti a pro vypouštění odpadních vod do povrchových vod ovlivňujících kvalitu vody v citlivých oblastech stanovuje vláda nařízením ukazatele přípustného znečištění odpadních vod a jejich hodnoty.

Citlivé oblasti jsou stanoveny nařízením vlády č. 229/2007 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Podle § 10 odst. 1 uvedeného nařízením vlády jsou všechny povrchové vody na území České republiky vymezeny jako citlivé oblasti.

Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout. Jsou to také území, kde se vyskytují povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody.

Vláda stanovuje zranitelné oblasti nařízením a zároveň v nich akčním programem upravuje používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření. Akční program a vymezení zranitelných oblastí podléhají přezkoumání a případným úpravám v intervalech nepřesahujících 4 roky.

Aktuálně byly zranitelné oblasti revidovány nařízením vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Toto nařízení vlády nabylo účinnosti dne 1.8.2012. Zranitelné oblasti jsou územně vymezeny po jednotlivých katastrálních územích. Přehled zranitelných oblastí spadajících do dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu je uveden v tabulce I.2.3c.

Přílohy:
Tabulka I.2.3c - Území citlivá na živiny - zranitelné oblasti
Mapa I.2.3b - Vody ke koupání, oblasti citlivé na živiny

 

I.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání

Dalším typem chráněného území podle přílohy 4 Rámcové směrnice jsou vodní útvary určené jako rekreační vody, včetně koupacích oblastí.

Právní předpis, který se k tomuto typu území v legislativě Společenství vztahuje, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES, o řízení jakosti vody ke koupání. Směrnice byla do české legislativy transponována zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách v platném znění, který definuje povrchové vody využívané ke koupání osob, stanovuje povinnost kontroly kvality těchto vod a provádění opatření v případě nevyhovující kvality vody. Seznam koupacích oblastí od koupací sezóny 2011 vydává každoročně MZ a je zveřejňován na úředních deskách a internetových stránkách krajských hygienických stanic (KHS).

Ke koupalištím se vztahuje i zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění (§ 6g odst. 1), novelizovaný na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES, o řízení jakosti vody ke koupání, který stanovuje hygienické požadavky na koupaliště ve volné přírodě, umělá koupaliště, bazény, sauny a povinnosti jejich provozovatelů. Požadavky jsou konkretizovány v prováděcí vyhlášce č. 238/2011 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních hracích ploch.

Vymezení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě je na základě implementace evropských předpisů do české legislativy, zajišťováno MZ a MŽP, a jimi řízenými organizacemi. Za jejich lokalizaci a vedení v informačním systému veřejné správy odpovídá Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Za shromažďování údajů o jakosti vody v koupacích oblastech během koupací sezóny odpovídají místně příslušné hygienické stanice, centrální zpracování dat a ukládání údajů do informačního systému MZ zajišťuje Státní zdravotní ústav a MZ.

Vyhláška č. 155/2011, nařizuje správcům povodí vést evidenci profilů koupacích oblastí na základě informací z KHS.

K referenčnímu roku 2012 bylo v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu evidováno celkem 18 rekreačních oblastí zahrnujících 16 koupacích oblastí a 2 přírodní koupaliště. Přehledné zobrazení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě je v tabulce I.2.3d a na mapě I.2.3b.

Přílohy:
Tabulka I.2.3d - Povrchové vody využívané ke koupání
Mapa I.2.3b - Vody ke koupání, oblasti citlivé na živiny

 

I.2.3.4. Rybné vody

Rybné vody je souhrnné označení pro kaprové a lososové vody. Stanoveny jsou nařízením vlády č. 71/2003 za účelem zvýšení ochrany těchto vod před znečištěním a zlepšení jejich jakosti tak, aby se staly trvale vhodnými pro podporu života ryb náležejících k původním druhům. Dále toto nařízení vlády upravuje způsob zjišťování a hodnocení stavu a jakosti kaprových a lososových povrchových vod.

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

• lososovými vodami – povrchové vody, které jsou nebo se stanou vhodnými pro život ryb lososovitých (Salmonidae) a lipana (Thymallus thymallus),
• kaprovými vodami – povrchové vody, které jsou nebo se stanou vhodnými pro život ryb kaprovitých (Cyprinidae) nebo jiných druhů jako je štika (Esox lucius), okoun (Perca fluviatilis) a úhoř (Anguilla anguilla).

 

I.2.3.5. Ramsarské mokřady

Mokřady, které jsou mezinárodně významné pro ochranu ptactva. Tyto mokřady jsou vymezeny na základě Ramsarské úmluvy (z roku 1971). Úmluva zavazuje členské země vyhlásit na své území alespoň jeden mokřad, který lze zařadit do mezinárodního seznamu mokřadů a také mu věnovat dostatečnou míru ochrany.

V rámci Ramsarské úmluvy je veden také „Seznam ohrožených mokřadů“. Jedná se o přehled mokřadů mezinárodního významu, v nichž došlo, dochází, nebo může dojít z nejrůznějších důvodů ke změnám jejich ekologického charakteru a tím k jejich ohrožení, případně zničení.

V České republice je zapsáno celkem 14 ramsarských mokřadů, z čehož dva spadají do dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu. Jedná se o Litovelské Pomoraví a částečně Mokřady dolního Podyjí.

 

I.2.3.6. Území vymezená pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí

Tento druh chráněných území, nazývaný jako tzv. „ měkkýšové vody“ „nebyl v České republice vymezen, takže ani Registr chráněných území v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu žádné území pro ochranu hospodářsky významných druhů vázaných na vodní prostředí neobsahuje.

 

I.2.3.7. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000

I.2.3.7.1. Ptačí oblasti

Do Registru chráněných území byly vybrány pouze ty ptačí oblasti, které mají vazbu na vodní prostředí nebo je stav vod rozhodující pro přítomné druhy ptáků. Výběr byl podřízen tomu, aby se v oblasti vyskytovaly druhy ptáků, které využívají vodní a mokřadní lokality pro hnízdění, jako potravní stanoviště, shromaždiště nebo zimoviště, resp. je-li v ptačí oblasti rozhodujícím faktorem plošné zastoupení vodních a mokřadních biotopů. Z celkového počtu devíti ptačích oblastí, které se na území dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu vyskytují, byly do Registru zařazeny tři ptačí oblasti. Jejich výčet a základní informace o nich jsou uvedeny v tabulce I.2.3d, její umístění je zřejmé z mapy I.2.3d.

Tab. I.2.3d - Ptačí oblasti vázané na vodní prostředí

Přílohy:
Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, chráněné ptačí oblasti

I.2.3.7.2. Evropsky významné lokality

V souladu s evropskými předpisy vydala vláda České republiky svým nařízením č. 318/2013 Sb., národní seznam evropsky významných lokalit (EVL). Z něj byl proveden výběr EVL s vazbou na vodní prostředí. Do Registru chráněných území, který v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu celkem obsahuje 74 lokalit, z nichž 14 přesahuje do jiných dílčích povodí či státu. Přehled EVL s vazbou na vodní prostředí je uveden v tabulce I.2.3e, přehledné zobrazení je na mapě I.2.3d.

Vybrané databázové údaje k jednotlivým evropsky významným lokalitám jsou k dispozici na internetu (http://drusop.nature.cz).

Přílohy:
Tabulka I.2.3e - Evropsky významné lokality vázané na vodní prostředí
Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, chráněné ptačí oblasti

I.2.3.7.3. Maloplošná zvláště chráněná území

Registr maloplošných zvláště chráněných území (ZCHÚ) v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu, která nejsou součástí EVL, obsahuje 90 území, u nichž je hlavním důvodem ochrana stanoviště nebo druhu s vazbou na vodní prostředí. Seznam území je uveden v tabulce I.2.3f, přehledné zobrazení je na mapě I.2.3d.

Přílohy:
Tabulka I.2.3f - Maloplošná zvláště chráněná území vázaná na vodní prostředí
Mapa I.2.3d - Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, chráněné ptačí oblasti

 

I.2.4. Vazby mezi vodními útvary a na vodní prostředí vázanými ekosystémy

V kap. I.2.2.2. jsou identifikovány útvary povrchových vod, ve kterých jsou vodní ekosystémy potenciálně závislé na stavu podzemních vod (útvary s významnějším podílem základního odtoku). V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu bylo identifikováno 14 útvarů povrchových vod závislých na podzemních vodách (viz tab. I.2.2b). Vztah všech útvarů podzemních a povrchových vod je uveden v přílohové tabulce I.2.2b.

Pro útvary podzemních vod byly dále stanoveny přímo závislé terestrické ekosystémy, zastoupené oblastmi vymezenými pro ochranu stanovišť nebo druhů vázaných na vodní prostředí, včetně území NATURA 2000. Základem byla analýza území vymezených podle článku 6 a přílohy IV, odst. 1v. Rámcové směrnice, které jsou nebo budou vymezeny pro ochranu stanovišť nebo druhů a kde stav vod je důležitým faktorem jejich ochrany. Z tohoto seznamu se pak vybíraly suchozemské ekosystémy, kde se předpokládá jejich závislost na podzemních vodách. Postup výběru útvarů podzemních vod s přímo závislými suchozemskými ekosystémy se skládal z několika navazujících kroků:

• Výběr zvláště chráněných území (CHÚ) vymezených podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, které mají prokazatelnou vazbu na vody ve smyslu Rámcové směrnice. Tento výstup byl připraven AOPK ČR a obsahoval aktualizovaná území soustavy Natura 2000 a nově také všechny lokality vymezené na území ČR dle Ramsarské úmluvy (The Ramsar Convention on Wetlands).
• Užší výběr území, jejichž hlavní předmět ochrany může být ovlivněn kvantitativním nebo chemickým stavem příslušného útvaru podzemních vod nebo odpovídajících pracovních jednotek – viz Metodika hodnocení chemického a kvantitativního stavu útvarů podzemních vod pro druhý cyklus plánů povodí v ČR (Prchalová et al., 2013)
• Určení plošného rozsahu biotopů s vazbou na podzemní vody ve vymezeném chráněném území. Pokud plocha biotopů v posuzovaném území dosáhla nejméně 20 % celkové plochy, postoupilo takové území do posledního kroku hodnocení.
• Určení konkrétních útvarů s významným zastoupením CHÚ s prokazatelnou vazbou na podzemní vody. Vazba mezi CHÚ a útvary podzemních vod byla zpracována formou prostorové analýzy prostředky GIS. Za útvary podzemních vod s přímou vazbou na terestrické ekosystémy vázané na vodu byly považovány ty, kde zastoupení CHÚ tvoří plošně významnou část, tj. alespoň 10 % plochy útvaru nebo 5 km² chráněného území, které současně zaujímá nejméně 2 % celkové plochy útvaru.

V dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu tuto podmínku splnilo 10 útvarů z celkového počtu 30 útvarů podzemních vod.

Tab. I.2.4a - Útvary podzemních vod s přímo závislými terestrickými ekosystémy

V následujícím textu jsou dále posouzeny vlivy odběrů vody z hlediska možného ovlivnění vodních útvarů a na vodní prostředí vázaných ekosystémů.

Posouzení vlivu odběrů podzemní vody na vodní a vodu vázané ekosystémy

Posouzení vlivu odběrů slouží k identifikaci vazeb mezi útvary podzemních a povrchových vod a na vodní prostředí vázaných suchozemských ekosystémů.

Klimatická změna ve svých scénářích pro území ČR přináší především prognózu zvýšeného výskytu extrémů – přívalových dešťů a dlouhodobého sucha, tedy rizika povodní a dlouhodobých nízkých průtoků v tocích. Nivní ekosystémy, zejména mokřady a lužní lesy, tyto extrémy tradičně vyrovnávají. Dále fungují jako přirozená centra biodiverzity, jak na lokální tak regionální úrovni, a obecně jako základ naplnění současných snah o udržení vody v krajině. Naprosto nezastupitelná je jejich role pro udržení vzácných a ohrožených organizmů, endemitů i druhů ohrožených na celé Zemi.

Mezi vodní a na vodu vázané ekosystémy se řadí lužní lesy, mokřady, bažiny, rašeliniště a slatiniště. Kromě klimatického významu, zadržování vody v krajině a ovlivňování hydrologického režimu toků, mají hydrické a na vodu vázané terestrické ekosystémy značný význam jako přirozená stanoviště vodního ptactva a mnoha jiných organizmů. Jsou také zdrojem rašeliny využívané např. v lázeňství.

Lužní a mokřadní ekosystémy a jejich funkce v krajině jsou ohrožovány především těmito antropogenními jevy:

• Nadměrným odběrem podzemní vody z regionálně významných, ale často i lokálních vodních zdrojů.
• Odvodňováním mokřadů i okolní krajiny.
• Eutrofizací.
• Nepřiměřenou regulací toků vedoucí ke ztrátě výměny vody mezi koryty toků a říční nivou.
• Fragmentací toků a migračních cest na vodu vázaných organizmů.
• Nadměrným hospodářským využíváním zaměřeným na rychlý a krátkodobý ekonomický efekt.
• Necitlivými terénními úpravami při rekultivacích, nerespektující přirozený rozvoj krajiny, flory a fauny.
• Nedokonalou právní ochranou ekosystémů mokřadů a lužních lesů.

Následující text uvádí významná chráněná území v dílčím povodí Moravy a přítoků Váhu s potenciálním ovlivněním vodních a na vodu vázaných ekosystémů.

RS 5 - Litovelské Pomoraví (Litovelské Pomoraví Protected Landscape Area)

Jde o mokřad mezinárodního významu (Ramsar site) v povodí Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice o rozloze 5 122 ha a nadmořské výšce 220-250 m. Splňuje kritéria 1 (mezinárodně významný, jedinečný příklad v biogeografickém regionu) a kritérium 3 (význam pro biodiverzitu rostlin a/nebo živočichů.) Pravděpodobně splňuje i kritérium 2 (podporuje vzácné, ohrožené a kriticky ohrožené druhy nebo ohrožené ekosystémy). To ale zatím nebylo oficiálně schváleno. Typ mokřadu: Vodní a mokřadní biotopy vázané na říční tok a podmíněné z velké části režimem záplav, mokré louky, lužní lesy, mrtvá ramena apod.

Celá lokalita leží ve stejnojmenné CHKO, nejcennější části jsou chráněny jako NPR. Vyhlášena byla roku 1990 zejména z důvodu ochrany přirozeného nezregulovaného meandrujícího toku řeky Moravy a na něj navazujícího komplexu lužních lesů. Nejvýznamnější sublokality a jejich ochrana:

• Hejtmanka, rozloha 160 ha. Komplex lužního lesa se sítí periodických tůní.
• Štěrkovna Chomoutov, rozloha 72,7 ha. Původně těžená pískovna s členitým pobřežím a ostrovy.
• Kačení louka, rozloha 16 ha. Zvodnělá terénní deprese, botanicky bohaté území.
• Štěrkovna Mohelnice, rozloha 220 ha. Vodní a mokřadní stanoviště ve vytěžené pískovně
• Ramena řeky Moravy, rozloha 72 ha. Meandrující řeka s navazujícími luhy a mokřady.
• Plané loučky, rozloha 21 ha. Ojedinělá slatinná lokalita v nivě řeky Moravy.

Další stupeň ochrany:

• Chráněná oblast přirozené akumulace vod Kvartér řeky Moravy
• Navrženo na Evropsky významnou lokalitu
• Vyhlášena Ptačí oblast Litovelské Pomoraví

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Vodárenská exploatace jímáním podzemní vody v jímacím území Litovel – Čerlinka a Olomouc – Černovír pravděpodobně vedla k výraznějšímu poklesu hladiny podzemní vody v území. V následující tabulce je uveden výčet nejvýznamnějších jímacích území hydrogeologického rajónu 1621 Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – severní část, ze kterého je jímána podzemní voda oblasti Litovelského Pomoraví.

Tab. I.2.4b – Nejvýznamnější jímací území v oblasti Litovelského Pomoraví

Z hlediska Ramsarské konvence je území zařazeno do seznamu ohrožených mokřadů (Montreux record), a sice kvůli uvažované výstavbě velkokapacitního vodovodu Pomoraví.

Záměr výstavby kanálu Dunaj – Odra – Labe počítá s propojením a splavněním jmenovaných tří řek úpravou stávajících koryt toků a výstavbou nových plavebních kanálů. Trasa kanálu je vedena i Litovelským Pomoravím. Důsledky realizace stavby pro říční ekosystémy Moravy, Bečvy a zřejmě i dalších, menších toků by byly zásadní. Došlo by k nenávratnému zničení posledních zbytků přirozených úseků toků. Přirozená říční společenstva by byla zcela eliminována. Negativně dotčeny by byly také přírodní stanoviště navazující na řeku (lužní lesy, mokřadní území). Zanikly by přirozené biotopy řady zákonem chráněných a ohrožených druhů živočichů i rostlin. Došlo by k zásadnímu narušení přirozeného režimu podzemních i povrchových vod. Kanalizace řek by citelně snížila jejich samočistící schopnost, čímž by došlo ke zhoršení kvality říční vody. Realizací stavby průplavu by došlo k nevratným změnám v kvalitě vodních a mokřadních biotopů.

Hrdibořické rybníky – Přírodní památka

Na zrašelinělých půdách o rozloze 37 ha vznikly Velký a Malý rybník a jako následek drobné těžby rašeliny, čtyři další malá jezírka, je zde kriticky ohrožená matizna bahenní, která zde má jedinou lokalitu v ČR.

Nebeský rybník – Přírodní památka

PP o rozloze 5,9 ha je významným místem rozmnožování obojživelníků především čolka obecného, velkého i horského, skokana hnědého, ropuchy obecné a zelené, kuňky obecné a rosničky zelené.

Skřípovský mokřad – Přírodní památka

Důvodem ochrany PP o rozloze 2,6 ha jsou mokřadní louky s tůněmi, ve kterých se vyskytuje vzácný zevar nejmenší (Sparganium natans) a současně slouží jako významné refugium obojživelníků.

Skelná huť – Přírodní rezervace

Jedná se o část údolí potoka Luhy o rozloze 19 ha s dobře zachovanými společenstvy podmáčených a zrašeliňujících luk s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Oblast řeky Moravy od Nemilan (jižně od Olomouce) po Chropyni, Otrokovice a Napajedla

Jde o chráněnou oblast přirozené akumulace vod Kvartéru řeky Moravy.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Oblast významných jímacích území v kvartéru řeky Moravy. V následující tabulce je uveden výčet nejvýznamnějších jímacích území hydrogeologického rajónu 1622 Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část, ze kterého je jímána podzemní voda zájmové oblasti řeky Moravy (Nemilany – Chropyně – Otrokovice – Napajedla).

Tab. I.2.4c – Nejvýznamnější jímací území v oblasti řeky Moravy (Nemilany – Napajedla)

Vodárenská exploatace jímáním podzemní vody v jímacích územích Olomouc – Přerov – Kroměříž – Hulín – Kvasice - Tlumačov musí být v souladu, aby nedošlo k výraznějšímu poklesu hladiny podzemní vody v území.

Morava – Chropyňský luh – Evropsky významná lokalita

EVL o rozloze 3205 ha tvoří řeka Morava od Nemilan (jižně od Olomouce) po Chropyni. Součástí jsou dvě zvláště chráněná území - NPR Zástudánčí a NPP Chropyňský rybník.

Oblast je jedním z mála zachovaných komplexů lužních lesů, mokřadů a nivních společenstev s výskytem kriticky ohrožených druhů rostlin a živočichů, jako je např. bobr evropský, čolek velký, ohniváček černočárný a modrásek bahenní v povodí řeky Moravy, Bečvy a jejich soutoku, a podél toku Malé Bečvy (bývalé rameno Bečvy se zachovanou přírodní hodnotou).

Lokality v okolí Chropyně jsou v mnoha ohledech v tomto regionu jedinečné. Navíc jako součást inundačního území řeky Moravy a Bečvy představují přirozenou rozlivovou zónu povodňových vod a mohou tak výrazně zmírnit ničivý účinek povodní. Oblast je v současnosti navržena k vyhlášení přírodní památky Morava – Chropyňský luh s příslušnými ochrannými pásmy.

Na letišti – Přírodní rezervace

PR o rozloze 3,3 ha – Slepé rameno řeky Moravy lemované stromovou a křovinnou vegetací. Jedná se o uchování jednoho z posledních zbytků mrtvých ramen, které kdysi provázely řeku po celém jejím středním toku s charakteristickými vodními a pobřežními druhy rostlin i živočichů. Rameno je pozůstatkem původního říčního meandru, který byl oddělen při regulaci řeky.

Stonáč – Přírodní památka

Přírodní památku Stonáč o rozloze 4,8 ha tvoří mokřadní stanoviště v nivě stejnojmenného potoka lemovaného hlavatými vrbami s původními hanáckými tůněmi. Ten se místy zeširoka rozlévá, vytváří mokřady a dvě větší tůně (spíše průtokové rybníčky). Území je výrazně ohroženo nepravidelným vodním režimem a splachy z okolních polí. Území protíná hojně využívaná pěší a cyklistická stezka – spojnice Kroměříže a Bílan. Kolem části rezervace vede naučná stezka. V současné době se připravuje rozsáhlá revitalizace.

Záhnilické rybníky – Přírodní rezervace

Komplex Záhlinických rybníků, přilehlých luk a lužního lesa severozápadně od Tlumačova je i přes intenzívní chov ryb jedinečným územím na středním toku Moravy především ze zoologického a krajinářského hlediska, plnícím významnou ekologickou funkci regionálního biocentra.

Jedná se o soustavu deseti bočních vzájemně propojených rybníků rybochovného využití. Vzhledem k jejich umístění a rozloze mají i nepřehlédnutelný krajinný význam. Byly spolu s přilehlými lesy a loukami zařazeny do mokřadů mezinárodního významu. Jsou starým vodním dílem obnoveným v 60. letech dvacátého století na místě starých ramen, kde byly rybníky již ve 14. století, v 18. století vysušeny a převedeny pastviny. Řadí se mezi regionální mokřady, probíhá řízení o zřízení přírodního parku Záhnilické rybníky.

Evropsky významná lokalita Skalky CZ0723423

Skalky představují mokřadní biotopy v opuštěné pískovně s ukázkovým příkladem sukcese a výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů, především obojživelníků a vážek. Nachází se v nivě říčky Rusavy mezi Pláňavským rybníkem a silnicí spojující obce Hulín a Záhlinice (v nadmořské výšce 192-195 m. Důvodem ochrany je reprezentativní sukcesní vývoj s výskytem chráněných druhů.

Evropsky významná lokalita Mokřad Pumpák CZ072341

Mokřad Pumpák představuje mokřadní společenstva v uměle vytvořeném biotopu v nivě řeky Rusavy. Nachází se v Hornomoravském úvalu na pravém břehu Rusavy, v mělké depresi mezi železničními tratěmi Přerov - Břeclav a Hulín - Kroměříž na severovýchodním okraji obce Hulín v nadmořské výšce 191 m. V severní části se nachází tůň s rákosinou odvodňovaná strouhou, zbytek tvoří podmáčená louka, dnes již převážně zarostlá vrbami. V severním cípu lokality vyvěrá železitý pramen, jehož intenzita kolísá podle dešťových srážek. Napříč územím prochází místní komunikace Hulín - Pravčice. Celková rozloha je 1,9306 ha. Důvodem ochrany jsou mokřadní společenstva rostlin a živočichů s výskytem čolka velkého (Triturus cristatus) a kuňky obecné (Bombina bombina), celkem 18 ohrožených druhů ptáků, plazů, obojživelníků a hmyzu, významné hnízdiště a refugium ptactva na okraji městské zástavby. Dále zde bylo zjištěno celkem 71 druhů ptáků.

Mokřiny, rašeliniště, vrchoviště, mokřady

Množství drobných na vodu vázaných ekosystémů zejména v horských oblastech, včetně CHKO Jeseníky má stanovený individuální stupeň ochrany. Většina „mokřadů“ zobrazených v Digitální bázi vodohospodářských dat (DIBAVOD) v kategorii objektů A – základní jevy povrchových a podzemních vod, označených A06 – bažina, močál je menšího významu či plošného rozsahu. Jedná se o oblasti s převahou zásobování obyvatelstva pitnou vodou z malých vodovodů lokálního rozsahu a veřejných studní, tedy výhradně podzemní vodou. V těchto menších obcích či samotách, které nejsou a mnohdy také nemohou být napojeny na veřejné vodovody, může snadno dojít k negativnímu ovlivnění vodních a na vodu vázaných ekosystémů vlivem odběru podzemní vody.

V současném stavu nejsou známy „mokřady“, které by byly odběrem podzemní vody přímo ohroženy, mohlo by k tomu dojít při skokovém zvýšení odběru vody pro lokální zásobování, například v případě výstavby „satelitů“ v obci, enormním zvýšením sezónních rekreantů apod.

Skalské rašeliniště – Přírodní rezervace

Rašeliniště v pramenné oblasti Rašelinného potoka o rozloze 45,5 ha, 5 km jihozápadně od města Rýmařova. Důvodem ochrany je ochrana rašeliniště přechodného typu s prvky vrchovištními, horskými a slatinnými.

Mokřiny u Krahulčí – Přírodní rezervace

Důvodem ochrany PR o rozloze 3,24 ha jsou mokřadní ekosystémy v nivě Trusovického potoka s výskytem chráněných mokřadních druhů rostlin v početných populacích. Bohatá populace kriticky ohroženého druhu starčeku bahenního.

Choryňský mokřad – Přírodní rezervace

Důvodem ochrany PR, o rozloze 20,9 ha severně od obce Choryně, je ochrana přírodních hodnot mokřadního ekosystému výjimečného ve středním pobečví, který vznikl až po roce 1953 prosakováním vody z Velkého Choryňského rybníka. Jedná se o regionálně významné refugium mokřadních společenstev s přítomností zvláště chráněných druhů fauny a flóry. Lokalita zahrnuje několik uměle vyhloubených tůní.

Dolní část toku Moravy a soutoková oblast

Soutok Podluží – Evropsky významná lokalita

EVL Soutok Podluží o rozloze 9713,7 ha je nejrozsáhlejším komplexem lužních lesů, luk a mokřadu na dolním toku řek Moravy a Dyje. V podmínkách České republiky je ovšem unikátní i kvalitou porostů tvrdého luhu, který zde převládá. Typické pro toto území jsou sušší nezaplavované zbytky starých říčních teras a písečných přesypů, tzv. hrúdy, jež vystupují nad okolní terén a od okolí se odlišují jak biologicky, tak půdními podmínkami. Významným prvkem jsou zde rovněž kontinentální zaplavované louky. Komplexem lesních a lučních porostů se prolíná řada vodních kanálů s hojnou vodní vegetací a s četnými ohroženými druhy rostlin. V lokalitě se také vyskytuje řada ohrožených a chráněných živočišných druhů, mimo jiné čolek podunajský, vydra říční nebo bobr evropský.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Jímací území Podluží (okres Hodonín) je situováno mezi řekami Kyjovka a Morava, jímací vrty hloubky od 7,0 do 11,5 m (HV 2A – HV 40 A – celkem 39 jímacích objektů) jsou napojené na 6 větví násoskového systému, zaústění do 3 sběrných studní (hloubka sběrných studní 9,0 m). Celková vydatnost je uváděna 70,0 l/s.

Strážnická Morava – Evropsky významná lokalita

EVL o rozloze 658,6 ha. Jedná se o smíšené jasanovo-olšové lužní lesy, přirozené vodní nádrže s vegetací, bahnité břehy řek s vegetací, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva, smíšené lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, jilmem habrolistým, jasanem ztepilým nebo jasanem úzkolistým podél řeky, lokalita bobra evropského, klínatky rohaté, lesáka rumělkového, piskoře pruhovaného.

Osypané břehy je území chráněné jako přírodní památka. Je součástí přírodního parku Strážnické Pomoraví. Nachází se na Jižní Moravě 2,5 km severozápadně od města Strážnice. Leží na řece Moravě 1 km před soutokem s Veličkou. Chráněné území vytváří tři meandry řeky Moravy a jejich bezprostřední okolí. Jde o meandry toku vzniklé jeho přirozeným vývojem na styku sedimentů údolní nivy a uloženin vátých písků. Zachování přirozeného vývoje řeky Moravy a zamezení terénním úpravám v jejím okolí je jediným možným způsobem ochrany tohoto unikátního geomorfologického výtvoru a umožní studovat krajinotvorné procesy v údolních nivách. Přítomnost rozsáhlých odkryvů v nárazových březích je rozhodující pro pokračování výzkumu říčních a vátých sedimentů a následnou rekonstrukci vývoje oblasti. V neposlední řadě si tento úsek řeky Moravy zasluhuje ochranu jako významný biotop řady vzácných a chráněných živočichů.

Oskovec je přírodní rezervace ev. č. 291 západně od města Strážnice, okres Hodonín. Důvodem ochrany je lužní porost, hnízdiště ptactva.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: jímací území Bzenec.

Tab. I.2.4d – Jímací území v oblasti EVL Strážnická Morava

Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví – NATURA 2000

Ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví se nachází na jižní Moravě v severovýchodní části okresu Hodonín. Krajinný charakter ptačí oblasti je tvořen dvěma odlišnými prostředími - Bzenecká Doubrava je tvořena rozsáhlými převážně borovými lesy na písčité půdě a Strážnické Pomoraví představuje nivu meandrující řeky Moravy s lužními lesy a vlhkými loukami. Z této rozmanitosti přírodních poměrů vyplývá bohatost nejen ptačích, ale i rostlinných a jiných živočišných druhů. Ptačí oblast byla vymezena 15. 12. 2004 vládním nařízením č. 21/2005 Sb.

V oblasti bylo zjištěno 238 druhů ptáků a z toho 149 druhů zde hnízdí. To dělá z této oblasti jedno z míst s nejbohatším výskytem ptactva u nás. Vyskytuje se zde nejvíce druhů ptáků z kategorie ohrožený a kriticky ohrožený Červeného seznamu ohrožených ptáků ČR.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: jímací území Hodonín, sloužící k zásobování obyvatel Hodonína pitnou vodou, je v současné době mimo provoz, v minulosti zde byla odebírána podzemní voda v množství až 115 l/s.

Kolébky – Přírodní rezervace

Přírodní rezervace Kolébky je tvořena lužním lesem na pravém břehu řeky Moravy, o výměře 95,86 ha, ležícím v nadmořské výšce 173–174 m. Ochrana byla vyhlášena v roce 1998. Přírodní rezervace leží na katastrech obcí Nedakonice, Polešovice a Uherský Ostroh.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: jímací území Bzenec (viz tab. I.2.4d).

Kanada – Trnovec – Přírodní rezervace

PR Kanada o rozloze 18,78 ha: Slepé rameno řeky Moravy, nalézající se asi 1,3 km západně od obce Kněžpole, s bohatým výskytem ohrožené flóry a fauny typické pro tento biotop.

PR Trnovec o rozloze 45,93 ha se nachází na levém břehu řeky Moravy zhruba 4 km na sever od okresního města Uherské Hradiště. Předmět ochrany: Zachování lesního typu tvrdého luhu, jeho pestré dřevinné skladby a věkové diferencovanosti tak, aby se udržely a rozvíjely podmínky pro výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů. Zachování květnatých luk s druhovou skladbou původních pomoravních nivních luhů. Udávaná nadmořská výška je 180 m n.m.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: jímací území Kněžpole

Tab. I.2.4e – Jímací území v oblasti PR Kanada – Trnovec

Machová – Přírodní rezervace

PR Machová o rozloze 112 ha leží jižně od obce Javorník a v sousedství hranice se Slovenskem. Je součástí CHKO Bílé Karpaty. Toto území bylo vyhlášeno přírodní rezervací v roce 1987, zaujímá rozlohu 112 ha a je v nadmořské výšce 380 - 575 m.

Přírodní rezervaci Machová tvoří rozlehlý komplex karpatských květnatých luk, lemů a močálů na severním svahu vrchu Machová (579 m n. m.). Rostou zde nejen různé plané orchideje, jako vstavač mužský a pětiprstka žežulník, ale i kosatec sibiřský a hvozdík pyšný. Významným prvkem je svahové prameniště se vzácnými mechy, vrbou rozmarýnolistou a orchidejemi kruštíkem bahenním, prstnatcem pleťovým a májovým. V oblasti rezervace se vyskytují vzácní motýli a to žluťásek barvoměnný, perleťovec dvouřadý a ohniváček černočárný.

Potenciální střet s vodohospodářskými zájmy: Skupinové jímací území Kuželov – Malá Vrbka – Hrubá Vrbka v okrese Hodonín, je tvořeno 3 jímacími objekty - studna VH 1 (13 m), vrt VH 2 (11,0 m), vrt VH 3 (11,30 m), k.ú. Kuželov – trať Smuška.